Přiznání MP

Musím říct, že mě napadlo to samé, co Paris. Maminka po „odluce“ skákající do náruče dospělému synovi… To bude jednou náročná tchýně. A věkem se to akorát zhoršuje.

Mne skáče do náručia tchýně, čo mám robiť? Ale my sa vidíme len 2-3 krát za rok a ona má asi naozaj radosť.

@dagino Do náruče, nebo „na klíště“?

@dagino Včera jsme se dívali na film „Absolvent“ z roku 1967, celkem dost k tématu, ale asi bych si tam příklad nebrala. Nedejte se! 

@dagino píše:
Mne skáče do náručia tchýně, čo mám robiť? Ale my sa vidíme len 2-3 krát za rok a ona má asi naozaj radosť.

Ak sa vám stará pani ovinie nohami okolo pásu a manželke to nevadí, tak myslím, že máte problém. 

Priznávam sa, že nenávidím úplne cudziu ženskú! Stretávam ju už asi mesiac každé ráno cestou do práce, venčí psa. Po týždni začala zdraviť, tak som odzdravila, lebo mamka ma učila, že pozdraviť je slušnosť, ale odzdraviť povinosť. Ďalší týždeň sa vždy prihovárala psovi, ale bolo jasné, že to adresuje mne. Drísty typu, Boninko nechoď k pani, ta se tě bojí… keď som sa na chodníku odtiahla, aby ma ten bastard neoblizol. A teraz už normálne začne, tak co do práce? To je strašný tak časně. Ešte som nikdy nepovedla nič iné, ako dobrý den a hmmmm. A dnes som mala čo robiť, aby som ju neposlala aj s bastardom do pi. i. Išla som schválne pár minut neskor a pani evidentne zevlovala a čakala na niekoho komu sa prihovorí. Netuším či konkretne, mňa, ale vyzeralo to, že hej. Šľak ma trafí, zajtra idem do práce o pol hodinu skor!

@giuliettka Vemte si sluchátka anebo jí asertivně řekněte, že nemáte chuť konverzovat.

@Vinca_minor Myslím, že ak prehovorím, tak na mňa vybalí prečo a ja sa z toho už nikdy nevymotám.

@giuliettka To je vtipný, půl pekla se bojí Vašich ostrých komentářů a naživo Vás paní se psem skoro udolá.

@Puffin Keď kúsok od toho kde na mňa čaká sú šraňky, čo ak má hodí pod prichadzajúci vlak? A ten pes je dajaký bígl, čo ak ho na mňa nahucká?.-D

@giuliettka to je dopad kovidové izolace, lidi ztrácí zábrany…a chtějí se družit, včera ve frontě na pokladnu v Lidlu se na mě tlačila slečna/mladá žena tak, že jsem myslela, že mě obejme. Když jsem si stěžovala manželovi, řekl, že to byl možná její jediný lidský kontakt ten den..tak ať mám pochopení..

@giuliettka A co nějaká děsná, odstrašující historka - něco jako: Stejného psa, jako je ten váš, jsme měli kdysi na česneku - nevěřila byste, jak byl dobrý…
Chovatelé psů mi snad prominou, jednou jsem vyslechla takovou diskusi a zírala jsem. Padly tam i rady, jak podle ocásku poznat, jestli není starý 

@giuliettka „Promiňte, mám alergii“ - ať už na čokly nebo na ni, to je jedno, ať si to přebere.

@giuliettka
Paní se tě bojí… - Nebojím se psa, ale spěchám. Na shledanou!
Tak časně do práce… - no a vidíte, to jdu pozdě. Na shledanou!
To je dneska zima… - Strašná! Na shledanou!
Vám to ale dneska sluší! - Děkuji, Na shledanou!
Dneska mi přijdou vnoučata, musím uvařit… - To se budou mít! Na shledanou!

Není důležité, jak zareagujete, hlavně na konci krátké věty stručně, zvesela a rázně Na shledanou!

Ideální utínač hovorů - slušný a s jasným sdělením umožňuje pokračovat pryč.

@giuliettka napadlo mě to samé, co @s_sirena, že je možná paní prostě jenom osamělá. Já jsem tyhle lidi taky vždycky hejtovala, ale pak jsem měla nějaké dva roky na starosti psa a celkem jsem se ty lidi naučila tolerovat (jakože ty, co si chtěli povídat) 

@xSx píše:
@giuliettka napadlo mě to samé, co @s_sirena, že je možná paní prostě jenom osamělá. )

Pani asi číta MP! dnes tam nebola. Ale to ma tak veľmi potešilo, že som došla do práce nabudená jak veverka a celé peripetie s pani a psom som vyklopila kolegyniam. Že ako málo stačí decku k radosti, nestretnúť ráno psa a pani.
A dozvedela som sa, že každá už niečo podobné zažila, každá v inej časti Liberce a každá s iným pejskarom a nie všetky teraz cez covid. Že vraj sú tí ľudia so psami presvedčení, že ak chodia stále rovnakú trasu, tak poznajú všetkých čo stretli a družia sa. A kolegyňa, čo má psa, mi povedala, že mám byť ráda, že ja žiadného psa nemám. Vraj pes na vodítku je jak zelené svetlo na prihovorenie pre každého kto ide oproti tiež so psom. Že ľudia so psami s) otravní a mám byť ráda, že mám len tu jednu pani, že sa mi može prihovoriť aj chlapík s ridgebackom, ktorého stretávam a tam keď ho naštvem, tak predbehnem aj Zátopka.
(ale ten ridgeback je nádherný, čo je to za rasa viem len preto, že sa mi strašne páčil keď som ich stretla prvý krát a googlila som. A ten pes sa nikdy nerozbehol, aby ma očuchal, nič. Pán da znamenie a okolo mňa prejdú tak, že mi zostane miesto na chodníku a pohodlne sa obídeme všetci traja)

@andano píše:
@giuliettka
Ideální utínač hovorů - slušný a s jasným sdělením umožňuje pokračovat pryč.

A to ja som sa nikdy nezastavila, ani nespomalila, pokračovala som ďalej, ale pani ide mojím tempom až po križovatku, kam už odbočiť nemože, lebo tam začína slepá cesta, ktorá končí pri budove firmy.

@giuliettka píše:
A to ja som sa nikdy nezastavila, ani nespomalila, pokračovala som ďalej, ale pani ide mojím tempom až po križovatku, kam už odbočiť nemože, lebo tam začína slepá cesta, ktorá končí pri budove firmy.

Ale může Jednou půjde s vámi a pak bude chodit na kafíčko 

Tak to já mám psa a v jednu dobu se ke me hlásil jeden starší pan, jako “dobrý den, mohu si ho pohladit” atd. Jako me to potěší, když me lidi zastaví, zase tak nespecham abych na ne těch 15, 20 vteřin neměla, ale tenhle pan mě vyloženě zastavoval pokaždé, když me viděl, klidně i přešel z druhé strany cesty. Po čase jsem ho začala ignorovat, vyhýbala jsem se očnímu kontaktu, přidala do kroku a asi pochopil, ale taky jsem neměla to srdce ho natvrdo odbýt.

Dneska bylo Peklo pár hodin nedostupné, měla jsem strach, že už nebude a já vám z toho byla tak smutná!  

Přiznám se, že to tady mám ráda. Tady v ČR. Hlavně mé Slezsko obklopené Beskydy, ze kterého jsem se nehla nejdéle na dva týdny. Nikdy jsem neměla pocit, že bych chtěla žít jinde.
Až dnes. Chce se mi tady z toho blít. Z těch debilů všude kolem. A bojím se co bude.

@MarryJu Mám to úplně stejně. Mám tady domov a kořeny, ale je mi zle z toho, jaká jsme společnost, jakou máme vládu, jaké tu máme lidi, a říkám si, pryč odsud (ale stejně to asi neudělám).

A stydím se za Čechy, zvlášť teď.

A to já se za nikoho nestydim ani se mi z nikoho nechce zvracet, protože jsem došla k názoru, že je to stejně vsude stejné, akorát si média vzdycky vsechno vselijak vylepší nebo naopak prihorsi podle toho, jak se jim to nejlíp hodí do krámu, a já se z toho odmítám stresovat. Je tu bordel, ale ten je teď absolutně všude. Akorát my žijeme v tom „našem“ bordýlku, a tak ho tak nějak víc vnímáme. A navíc jsem se spolu s tím, jak dlouho se to všechno táhne, stala pomalu ke vsemu imunní a dostávám se do fáze, kdy je mi to vlastně jedno a ignoruji to. Věci, které se dějí kolem nás, které jsou nám předkládány médii, a která reálně vidím kolem sebe, jsou v takové vzájemné opozici, že jsem přestala všem číslům a statistikám věřit či naslouchat, a už vůbec z nich něco usuzovat. Bůh ví, kdo to počítá, jak to počítá, co tam započítá, kdo do toho ještě treba strká prsty a kdo si co jak upraví podle sebe. Takže já na to kašlu. Nenechám si covidem a vším kolem toho ukrást další rok života. Budu si žít podle svého, nebudu se zbytečně stresovat, budu doufat, že to nechytnu, a že když ano, tak to zvládnu. No a pokud ne, tak už to prostě nějak dopadne. Ale další rok přežívat jak ryba na mělčině prostě odmítám.

@Brixie
Vzhledem k tomu, že dva členové mé rodiny žijí roky ve dvou různých státech mimo ČR si troufám říci, že nějaký bordel je všude, ale my jsme „best in bordel“.

Já jsem opravdu ráda za to snížení daní, protože považuju za skandální, že musím tomuhle neschopnému spolku odvádět polovinu svého příjmu a on mi za to vrací tohle.