Pro řidičky

Teda rozjíždění do kopce mě zaujalo. Já jsem teď dokončila autoškolu, ve které jsem jezdila se dvěma auty - oktávkou a loganem a teď jezdím naším autem - 10 let starým focusem. A všude se do kopce rozjíždí stejně - spojka do záběru při zařazené jedničce a pomalu přidávat plyn. Vtip je v tom, že když je spojka v záběru při zařazené rychlosti, tak auto stojí na místě a necouvá, i když není noha na brzdě 

@Normálnítřicítka akorát co po tu dobu, než je spojka v záběru? buď je vzadu místo a kousek couvnutí nevadí, nebo je potřeba při tom stát na brzdě a zavčas přešlápnout jak píše Sekhmet, nebo jednou nohou na obou pedálech, případně tu ruční (což se mi zdá nejsnazší, pokud tedy ta ručka funguje jak má).
v autoškole mě to teda nikdo neučil, dostala jsem to za domácí úkol:-)

Taky při rozjíždění do kopců nepoužívám ručku, rozjíždím se přes spojku v záběru a nikam necouvám, ani nemusím zběsile přešlapovat.

@viktorka_od splavu

S nohou na brzdě sešlápnu spojku do záběru a pak v klidu bez nějakého spěchu brzdu pustím a pomalu dávám plyn. I když plyn dávat nebudu a nebudu mít nohu na brzdě, tak auto se spojkou v záběru prostě necouvne.

@Normálnítřicítka jasně, to jsem špatně pochopila, se spojkou v záběru brzda není samozřejmě potřeba, ale předtím určitě jo:-) někdy i ta ruční, třeba při startování auta (bez automatické převodovky) parkujícího v kopci. auto se špatně seřízeným volnoběhem a/nebo studené může chcípnout i tak. pokud občas neřídíte „vraky“, pak má pro vás tato informace ovšem nulovou hodnotu;-)
dokonce jsem chvíli dumala nad tím, jestli teda dámy v kopci stojí jen na spojku, třeba celou červenou:o)))
rychle přešlápnout=bleskem odjet, nezavazet a netýrat tu spojku dýl než je nutno.

@viktorka_od splavu No ne, na červenou přece vyřadím na neutrál a spojku pustím, přece na ní nebudu stát pět minut. Něco jiného je jedna komplikovaná křižovatka v Praze, kterou pravidelně projíždím, tam jsem vytrvale ve střehu a čekám na tu chvilku, kdy bych se tam vecpala, většinou to čekání trvá tak kolem 10 minut a více a celou tu dobu stojím na spojce (chuděra spojka), protože než bych zařadila, byl by okamžik O v čudu a mne by čekalo dalších deset minut číhání.

Nečetla jsem celou diskusi, jen první stránku, ale hned po přečtení úvodního příspěvku se mi vybavila kniha The Invisible Gorilla (v češtině teprve vyjde), kde autoři (profesoři psychologie Chabris a Simons) píší mj. o iluzi pozornosti, jíž podléhají lidé, kteří mají klamný dojem, že zvládnou dělat víc věcí najednou (a všechny dobře). Jedním z příkladů je i telefonování za volantem, u něhož je mimochodem úplně jedno, jestli máte hands-free nebo držíte přístroj v ruce. Nejde o tu ruku, nýbrž o kapacitu mozku (resp. kapacitu pozornosti), která je limitovaná a která se v tu chvíli musí dělit mezi sledování provozu + ovládání vozidla a vyřizování hovoru, přičemž telefonický hovor vytěžuje kapacitu pozornosti mnohem víc než např. hovor se spolucestujícím.
Ano, my ženy zvládneme možná míchat těsto na vánočku, telefonovat s matkou, hlídat dítě, aby nekreslilo po ubruse, a ještě přitom sledovat film v televizi, ale to jsou činnosti, jež s sebou nesou jen minimální riziko. Ale řídit motorové vozidlo v silničním provozu, to je činnost, která vždycky trochu smrdí krchovem, i když se na ni člověk stoprocentně soustředí.
Když člověk dělá víc věcí najednou, nedělá žádnou pořádně, protože - opakuji se, já vím - kapacita pozornosti je omezená (od přírody, u každého člověka) a člověk musí tu pozornost vždy rozdělit mezi všechny činnosti, které právě vykonává.
Prosím proto všechny řidiče, aby za volantem věnovali veškerou kapacitu své pozornosti pouze řízení vozidla a okolnímu provozu. Protože jak víme všichni z „černé kroniky,“ mnohdy stačí jen sekunda, ba i zlomek sekundy… a spousta lidí by pak dala nevímco za to, aby mohli vrátit čas, ale čas nevrátí nikdo, a ty zbytečně vyhaslé nebo jakkoliv zničené životy taky ne. A na počátku většinou stojí nějaká blbost, jako že řidič chvilinku věnoval pozornost něčemu jinému - přelaďoval rádio, zapaloval si cigaretu, upíjel z kelímku kafe nebo kousal do bagety… Takže ještě jednou prosím, mějte neustále na paměti, že lidská pozornost má omezenou kapacitu a představa, že můžu (dobře) dělat víc věcí najednou, je jen iluze. Dík.

@Karin píše: …Jedním z příkladů je i telefonování za volantem, u něhož je mimochodem úplně jedno, jestli máte hands-free nebo držíte přístroj v ruce. Nejde o tu ruku, nýbrž o kapacitu mozku (resp. kapacitu pozornosti), která je limitovaná a která se v tu chvíli musí dělit mezi sledování provozu + ovládání vozidla a vyřizování hovoru, přičemž telefonický hovor vytěžuje kapacitu pozornosti mnohem víc než např. hovor se spolucestujícím…

S tímto naprosto souhlasím. Vyjímečně jsem, z titulu mého zaměstnání, nucen telefonovat i za jízdy. Dělám to velice nerad, ale v tomto případě jde o čas opravdu hodně, leč hovor odmítnout nemohu a po ukončení hovoru si zpětně uvědomuji, že z protelefonované cesty si pamatuji minimum a tudíž jsem se jí plně nevěnoval. A ani nevěřím, že to někdo jiný dokáže. Pokud tvrdí, že ano, tak lže i sám sobě.

@Karin, @Jirkátor, obávám se, že ti, co tak rádi (nebo celou dobu jízdy) v autě telefonují, budou tvrdit, že je to nijak neomezuje - nemá to vliv na jejich řízení. Samozřejmě, že má.
Beru v autě jen nejnutnější a velmi krátké telefony (např. že jsem na cestě, mám malé zdržení, za chvilku budu na místě). Když to vypadá na delší hovor, řeknu jen, že zavolám později, nebo si na telefon zastavím.

Nejsem si jistá, jestli pro dost lidí není navigace ještě horší odpoutávač pozornosti. Nezřídka se setkávám s řidičem, který najednou nečekaně extrémě zpomalí, jede hodně nejistě nebo zastaví bezdůvodně uprostřed křižovatky, a následně zjistím, že „čumí“ do navigace a hledá cestu, okolí přitom nevnímá vůbec.

Já za volantem vůbec telefon neberu. Já to prostě neumím, dělat dvě věci najednou. Když je náročnější dopravní situace, tak i vypínám rádio a odmítám se bavit se spolucestujícími , abych se mohla stoprocentně věnovat provozu a řízení.
Myslím, že jakmile si člověk za volantem začne být až moc jistý sám sebou a svými schopnostmi, tak to smrdí průšvihem.

@Karin já si osobně myslím, že člověk by měl být za volantem zdravě sebevědomý a jistý tím co dělá. Mít ovšem potřebnou pokoru, ale zase nebýt stabilně připo… z každé jen trochu složitější situace, protože v ten okamžik začne sekat chybu za chybou a může to stát více než plechy

@TinkaH : stabilní připosranost, stres nebo nervozita je samozřejmě jen další zdroj rizika, v tom se patrně shodneme. Já říkám jen to, že člověk by si měl být vědom svých reálných schopností a svých hranic. Sice nemám k dispozici žádná statistická data, ale soukromě tipuji, že nehody způsobené připosraností nebývají tak fatální a nákladné jako nehody způsobené lidmi, kteří si příliš věří a přeceňují svoje řidičské schopnosti, svoji mentální kapacitu nebo technické a fyzikální možnosti svého vozu.
Možná máte z mého příspěvku dojem, že já osobně jsem ve složitějších situacích nervózní (připosraná), možná to tak vyznělo… ale já jsem chtěla říct spíš to, že jsem si pouze realisticky vědoma svých limitů, a podle toho řídím. Nebývám nervózní, jen přizpůsobuju své chování nárokům aktuální situace a hlavně svým schopnostem (to ostatně nařizuje i legislativa).
Použila jste adjektivum sebevědomý. Rozložte si to slovo. Sebevědomí. Vědomí sebe. Uvědomování si sebe sama. Stav, kdy si člověk je vědom toho, jaký je.
Když vím, že plkání se spolujezdcem mě rozptyluje, tak prostě raději mlčím, než abych to zbytečně podceňovala a vědomě riskovala… V tomto smyslu jsem sebevědomá. Řídím tolik let, že už si snad jsem vědoma svých schopností i limitů…
A vámi zmiňovaná pokora patří za volant stoprocentně. Člověk je hrozně křehká věc. A hřbitovy jsou plné lidí, kteří „věděli, co dělají.“ A těch, kteří se jim připletli do cesty.
Jeden velmi zkušený letec mi jednou řekl, že člověk by měl pořád trošku bát. Podle mě se to dá aplikovat i na řízení auta. A nejde o strach, ale spíš o tu pokoru, o respekt vůči fyzikálním zákonům, o vědomí vlastní omylnosti i nesmírné křehkosti lidského života. „Jakmile se přestaneš bát, je to průšvih.“ Neboli nekritická sebejistota je cesta na hřbitov.
Můj názor.

Ja mam vodicak rok a pol a je pravda ze ten som si robila na slovensku ale odvtedy jazdim v anglicku takze hlavne nazaciatku to bolo megatazke ale ani teraz (nehovorim ze to je dlhy cas) by som si nedovolila telefonovat alebo pit ani robit nieco ine, ked som este vozila deti tak som trpla len aby sedeli a nehadali sa jak nepricetne lebo so sa bala ze ked sa na nich budem otacat a okrikovat ich tak sa nieco stane…nechapem ako zena vo veku skoro mojej matky moze byt tak hrozne nezodpovedna

Me v autoskole taky ucili rozjizdeni s rucni brzdou a ja myslela, ze to tak je normalni. ze to neni normalni jsem zjistila, az kdyz me otec nechal ridit sve auto a sprdnul me za to. presplapnout z brzdy na plyn me ale naucil behem nekolika minut a neni to nic sloziteho. nicmene rozjezd pres rucku pouzivam treba v pripadech, kdy se potrebuju rozjet do fakt prudkyho kopce nebo se na me nejakej magor nalepi tak, ze i tech par centimetru, o ktere mi auto couvne, by byl prusvih

Pokud řidička bydlí v kopci, naučí se rozjíždět bez ruční brzdy rychle - vlastní zkušenost.
Ale letošní Vánoce: auto „čůrá“ naftu, ale hodně. Kde stojím, tam louže. Teče z hadičky před motorem. Manžel v nemocnici, přišla jsem na to, když jsem s ním jezdila po doktorech. Sháním, kde mě vezmou v servise. Jo a taky mi nesvítilo jedno potkávací světlo vpředu. Já furt, proč na mě blikají. Jeden protijedoucí řidič i zatroubil a ukázal na světla. Podívala jsem se na spínač světel, ten byl v zapnuté poloze. Až na večer jsem si všimla, že jedno světlo je slabé - svítilo jen obrysové. Přes den jsem to neregistrovala.
Fakt, ta ruční brzda při rozjezdu je detail. Hlavně, když se auto rozjede a jede, funguje, nic neteče a brzdí, kdy má. Já od toho vozu nic jiného nechci! Hlavně teď.

@alvapboudica : Jestli jezdíte s tekoucí naftou, tak doufejte, že vám třeba při čekání na semaforech žádný sousedící řidič nehodí pod auto vajgl. Já bych takhle nevyjela. A světla snad pravidelně kontrolujete, ne?

@AnoNe píše:
Jestli jezdíte s tekoucí naftou, tak doufejte, že vám třeba při čekání na semaforech žádný sousedící řidič nehodí pod auto vajgl.

Nafta rozhodne nevzplanie a nebuchne.
A benzín vo valnej väčšine prípadov tiež nie.
V skratke a zjednodušene - cigareta nie je natoľko horúca, aby dokázala benzín zapáliť (za bežných okolností). Sú toho plné internety, vrátane serióznych výskumov.

Když jsem do práce dojížděla do jiného města tak jsem loketní opěrku zásobovala sladkostmi. Byla to taková mala spižírna. Za volantem strašně ráda jím, raději než u televize nebo počítače něco zobu. Ještěže už nejezdím denně tak daleko, kdoví jak by to dopadlo Máte to tak někdo taky?

@Kay_Adams U benzínu je větší nebezpečí než u nafty. A nejde ani tak o cigaretu jako o to, že může kapat na výfuk, výpary mohou bouchnout.

Kdo chce, může se uklidňovat, že je to nepravděpodobné ale já bych třeba nenechala v autě ani zapalovač. Nevidím důvod proč pokoušet štěstí.

Příspěvek upraven 29.12.13 v 15:02

@nanjua jop. sladkosti, zachranne cigarety a drobne mince, vela z kazdeho 

Mám takovou perličku. Když jsem hodila před dvěma lety kotoul, zasypaly mě skittlesky Tím, že jsou v sáčkách které se špatně otevírají tak se mi párkrát vysypal celý balíček. Snažila jsem se to vždycky vysát ale člověk by nevěřil, kolik jich ještě vypadlo když bylo auto vzhůru nohama
http://wac.450f.edgecastcdn.net/…skittles.jpg

Dokážu spoustu věcí, ale taky podle toho potom to řízení vypadá 

@AnoNe píše:
@alvapboudica : Jestli jezdíte s tekoucí naftou, tak doufejte, že vám třeba při čekání na semaforech žádný sousedící řidič nehodí pod auto vajgl. Já bych takhle nevyjela. A světla snad pravidelně kontrolujete, ne?

Pochopitelně, že kontroluji.
Ale po doktorech a do nemocnice jsme jeli dost akutně. Praktická lékařka napsala diagnózu a manžela vzali okamžitě. Taky si ho ihned nechali. Věci jsem mu tam musela dopravit dodatečně.
Dobré je to, že servis už mám.
No a vyhazovat věci z okýnka, natož nedopalky se ve slušné společnosti nedělá. A pokud to někdo dělá, tak musím doufat, že to zvládnu. Snad v pořádku dojedu. Auto do servisu v batohu neodnesu.
Popravdě jsem právě dost dole, tak dík za povzbuzení. V novém roce přeji všem hlavně to dobré.

…já si vždycky vzpomenu, jak jsem jela tím patrovým busem do londýna (= dobrý výhled) - od té doby se děsím kamioňáků. protože co ti zvládli za volantem…třešinkou byl jeden, co měl na volantu položený jen loket. v jedné ruce měl jogurt, ve druhé lžičku a na volantu…noviny…(?!)

Děkuji zelenému ramínku za podporu.
Auto je přetěsněné a Nový rok už slavíme doma s manželem a dětmi. Budeme muset každý den jezdit do nemocnice na ambulanci na kontrolu, ale opraveným autem. To už je maličkost.
Všem přeji v letošním roce kilometry bez defektů a bez nehod.