Proč se modelky nesmějí? Za vším je závist a pocit výjimečnosti Lenka Tréglová
Ledovce tají, teroristé vybuchují, ekonomika to ne a ne rozchodit a my se
budeme zabývat takovou marginálií? Ano! Protože kdo se na ty kyselé
obličeje na přehlídkových molech má koukat? Co se stalo s nejlevnějším
módním doplňkem, úsměvem?
Vždycky, když na jaře a na podzim dáme dohromady osm stran nových módních
trendů, můžeme se těšit na tři druhy ohlasů. První je, že se to nedá
nosit, druhý, proč ty holky nejedí, a třetí, proč se tváří, jako když
jim právě někdo umřel.
Když to budete chvíli úmyslně sledovat, zjistíte, že čím dražší
produkt, tím se modelka tváří povýšeněji. V ruce s lahví šamponu nebo
krabičkou tamponů se děvčata smějí ostošest, ovšem na přehlídkovém
mole v šatičkách za deset platů poštovní doručovatelky, to už je jiná.
To nasadí masku šlechtičny s rodokmenem dlouhým jako Lovosice, která byla
přinucena vynést si své vlastní odpadky.
V hlavní roli závist
Prý v tom hraje hlavní roli závist. Trochu složité, ale zajímavé – to
si poslechněte. V knize Způsoby vidění, kterou podle vlastní série
televizních dokumentů pro stanici BBC zpracoval John Berger, najdete esej
o zobrazování ženy. A tam se dočtete, že: „Když vám někdo závidí,
je to nejsilnější forma potvrzení vaší výjimečnosti.“
Vlastníte něco, co s vámi ostatní nesdílejí. Oni vás pozorují se
zájmem, ale vy na ně shlížíte shora. Čím víc ostatní ignorujete, tím
víc vám budou závidět. A z toho se prý odvíjí povýšený, někdy
arogantní, někdy jen přezíravý výraz děvčat, na která módní
návrháři věší výtvory, kterých chtějí co nejvíce prodat.
Předpokládají, že potenciální zákaznice bude po dotyčných šatech
toužit, protože jejich pořízením se sama stává předmětem závisti.
Modelka, která vám má prodat šampon z lesních plodů, je veselá a milá,
protože vám neprodává společenský status, ale „jen“ prostředek na
odmaštění vlasů. O jeho nákupu se rozhodujete pár desítek vteřin nad
regálem v drogerii. Ovšem modelkám, které vám mají prodat oblečení,
šperky nebo vůně s několikacifernou cenou, těm jejich šéfové úsměv
přímo zakazují. Mají vypadat, že jsou dokonale otrávené svým naprosto
skvělým vzhledem.
Přísný zákaz usměvu
„Dnes vám na přehlídce přímo přikáží, abyste neprojevovala žádné
emoce,“ řekla supermodelka Claudia Schifferová agentuře Reuters, která
trend zasmušilých modelek zaznamenala už na počátku nového tisíciletí.
Sama Claudia si ještě ze své kariéry pamatuje doby a výrazy mnohem
veselejší.
Na počátku 90. let byly modelky osobnosti, na molech se projevovaly, smály,
mávaly a komunikovaly s publikem. Z těch nejúspěšnějších se potom
stala svatá pětice. Ne pouhé modelky, ale supermodelky. Kromě Claudie k nim
patřily ještě Naomi Campbellová, Cindy Crawfordová, Linda Evangelista a
Christy Turlingtonová.
„Na molech teď hraje hlavní roli móda a holky jsou v pozadí. Na počátku
devadesátých let chtěli lidi vidět naše emoce. Dnes je to ale úplně
jiné. Mnohem náročnější a profesionálnější,“ krčí rameny
Claudia.
Věšák na šaty nerozptyluje
Návrháři udělali z modelek opravdu jen pověstné věšáky na šaty. Po
éře supermodelek přišly takzvané „it girls“. Bezpohlavní stádečko
zaměnitelných nevyvinutých žirafek. Nikterak nerozptylovaly pozornost
zákazníka, modely na nich étericky vlály, a přesně takhle to návrháři
chtěli. A chtějí dodnes. Tvrdí, že úsměv na tváři modelky automaticky
přitáhne oči pozorovatele, který pak nemá čas pořádně se zamilovat do
toho, co má děvče na sobě.
Jestli jste někdy sledovali televizní reality show America's Next Top Model,
ve které hraje hlavní roli modelka Tyra Banksová, slyšeli jste několikrát
její radu, že správná modelka se nesměje ústy, ale očima. O zubech už
nemluvě.
Ale letos v únoru se na obálce časopisu Vogue neomezeně zubí kráska
Arizona Muse. Podobně jako vévodkyně Kate na rovněž únorovém vydání
Tatleru a Reese Witherspoonová na obálce Marie Claire. A nejde jen
o titulní stránky. Revoluce zvednutých koutků pronikla i do tiskových
reklam a na další stránky módních biblí.
Úsměv nic nestojí!
„Úsměv přece nic nestojí,“ odpověděla na otázky překvapených
čtenářů editorka časopisu Vogue Alexandra Shulmanová. „Všude kolem nás
je přebytek špatných zpráv. Myslím, že nejsem jediná, kdo vítá vše, co
rozptýlí společenský pesimismus.“ Je to ale nezvyk.
Když se zmíněným únorovým číslem Vogue probírala britská novinářka
Paula Cocozza, přepadl ji po chvíli pocit, že se všechny dámy nějak
podezřele culí. „Měla jsem pocit, že vědí něco, co já ne, a dokonce mi
to připomnělo horory v hlavní roli s vraždícími panenkami se strnulým
úsměvem,“ píše Paula.
A na tom je celá situace s modelkami bez výrazu zobrazena v absurdní
nahotě. Jestliže vás při prohlížení stránek módního magazínu úsměv
vyděsí, je něco velmi špatně.
Bude zajímavé sledovat, jak rychle a jestli vůbec pronikne změna z velmi
vlivných světových módních publikací mezi tvůrce, jejichž přehlídky
pak ovlivňují to, co vidíte (nejenom) na našich stránkách každý podzim
a jaro.
Jako domovnice po konzumaci kila citronů
Kdybyste tu s námi byli, když se proklikáváme tisícovkami fotek
z přehlídek značek Emporio Armani, Yves Saint Laurent, Givenchy nebo
Balenciaga, padla by na vás chandra. Módní redaktorka s grafičkou
vybírají fotky, na kterých modelky vypadají jen jako domovnice po konzumaci
kila citronů.
Přesto ta samá módní redaktorka říká, že ani ona nemá ráda na molech
rozjuchané výrazy, protože to evokuje levné a masové značky. Je to
jasné – úsměv jako komodita prošel devalvací, a dokud evokuje módu
z tržnice, na důležité přehlídky zřejmě nepronikne.
Móda je součást kultury každého národa. Není o nic méně důležitá
ani o nic méně vypovídající než malířství nebo literatura. A podle
mého názoru způsob prezentace stylu oblékání silně ovlivňuje to, jak
zacházíme sami se sebou. Do čeho svoji tělesnou schránku navlékáme, co
tím o sobě říkáme a v konečném důsledku i jaká je nálada ve
společnosti.
Chápu, že teď zním jako diplomová práce, ale jsem vážně
přesvědčená, že kdyby móda, jako součást nadstavby našich životů,
byla hravější a veselejší a méně by z ní koukala prestiž a prachy,
bylo by nám o něco líp.
Když se vrátím k teorii Johna Bergera, že modelky se tváří nadřazeně,
aby jim zákaznice záviděly, podvědomě mě to nutí bránit se manipulaci.
Nechci si vybírat oblečení pod vlivem negativní emoce, závisti. Chci si ho
vybírat s radostí a potěšením. Holky, koukejte se smát!
