Proč se vůbec vdávat?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
MP Barbucha
3716 příspěvků 8.4.12 14:58

Poslední věta nějak nedává smysl, chtěla jsem napsat, že moje maminka měla asi trochu obavy, že se já, jako věčný bohém a černá ovce spořádané rodiny nikdy nevdám:-) No a nakonec jsem se vdávala v 27mi letech, což je na dnešní dobu vlastně ještě dost brzo, že?

Cinkitoo
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 15:18

Svatba rozhodně ano, z důvodů, které uvedly Lola a Lilip. Se současným přítelem jsem téměř pět let, poslední dobou se nás pořád někdo ptá: „A co svatba, nebude? Miminko?“ A mě to čím dál víc vytáčí. Je mi 22, studuju, a i když moje spolužačky do toho mlátí jedna za druhou, nebo už dokonce mají dítě (zase se otočil trend?), tak teď svatbu ještě rozhodně nechci. Samozřejmě že si ji představuju, mluvíme o tom, jaké to chceme. Ale chceme to, až na to bude prostor, prostředky, zkrátka až v příští pětiletce. Teď si uvědomujeme, že si můžeme užívat spoustu věcí spolu, a zatím nám to tak maximálně vyhovuje oběma.
Svatbu nechci velkou. Myslím, že to moc smyslu nemá. A jak už někdo řekl, vidina svatební cesty na úkor svatební hostiny je velmi lákavá. Chtěla bych se vdát odpoledne někde venku, pak zout podpatky a grilovat třeba vepřovou kýtu s lidmi, se kterými jsem ráda. Přítel by nejradši někde odchytil dva svědky, nikdo jiný by tam s námi nebyl, pak bychom si dali sushi a odjeli na svatební cestu a poslali třeba pohled domů, že jsme svoji :D Ale rodičům nás obou by to bylo líto a mně asi nakonec taky, takže budeme ty vize muset ještě nějak prolnout a na to se nám právě hodí ta fůra času, co máme před sebou :)

Eirean
244 příspěvků 8.4.12 15:19
Trochu budu reagovat na Olinku - jsem z rozvedené rodiny, oba rodiče si našli nové partnery, pořídili si další děti..a přesto svatbu neodsuzuji, právě naopak. Chtěli bychom s přítelem malinkatou svatbu, klidně jenom se svědky, někde v přírodě nebo na zřícenině. Žádné velké okázalosti nemusí být, ale přece jenom tradice asi držet budeme - bílé šaty, květina pro nevěstu, prstýnky..proč ne, vždyť je to hezké.
Pro mne rozhodně svatba smysl má a nechápu, jak se může v komentářích objevit, že to má hlavně ekonomické výhody - proboha, pro odečet daní si přece toho druhého neberu! Pardón, přátelé, ale to mi přijde fakt ujeté. Pořád to je hlavně akt lásky, vyjádření toho, že to opravdu s tím druhým myslím vážně a nemám strach z ,,papíru" - jak už tady někdo řekl, dnes jsme si zvykli na lehká řešení - mám problém, fajn, prásknu s dveřmi.
Na druhou stranu chápu, že někdo žije na psí knížku, případně i ,,jen tak" - pokud to klape, tak proč ne. Za mne ale jednoznačně svatba ano, děvčata, přiznejme si to, vdát se chce přece ve skrytu duše každá (a která ne, lže si sama sobě do kapsy :D )
Ani
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 15:25

Barbucho, právě že já mám taky toho pravého, u kterého jsem si jistá, že s ním budu navždy. Takže gratuluji :) a rozumím.
Na svatbu se samozřejmě těším a vždy jsem ji chtěla (právě pro tu symboliku). Na druhou stranu ale nemám pocit, že bychom ji potřebovali z jiných než společenských důvodů. Zasnoubili jsme se ve významu - budeme spolu napořád, ne do roka a do dne se vezmeme.
Přítel vždycky říká, že se moc těší, až budeme svoji, ale strašně se netěší na svatbu. Ale prý mi ji chce dopřát, aby mi to nebylo líto. Takže i z toho trochu pramení můj postoj k bodu 2. Nějak to uděláme, ale malé a skromné.

zelitschko
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 15:39

Eirean: možná můžete říkat, že si lžu do kapsy, ale pro mě svatba smysl opravdu nemá. Chápu, že někdo svatbu mít chce, dokonce už jsem s kamarádkou domluvená, že jí půjdu za svědka, na bratrovu svatbu se těším taky. A dokonce i zcela vážně zamilovaná jsem byla, dokonce i zasnoubená (rozešla jsem se s ním já), ale věrná být nedokážu. Ekonomické výhody mohou být fajn, dokonce se mi líbí, když má někdo svou romantickou představu svatby, jako ty dvě slova „láska“ a „navždy“. Ale pro mojí osobu to není, v tomhle jsem trochu jako muž, dokonce jsem schopna i udržovat dva tři paralelní vztahy, kdy kromě jednoho to vědí všichni, a ani žádné výčitky nemám. Vždycky jsem byla samotář, nikdy neudržovala tradice a překážkou případné svatby je moje povaha. Takže tak.

GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 15:40
Eirean ha detto : Trochu budu reagovat na Olinku - jsem z rozvedené rodiny, oba rodiče si našli nové partnery, pořídili si další děti..a přesto svatbu neodsuzuji, právě naopak. Chtěli bychom s přítelem malinkatou svatbu, klidně jenom se svědky, někde v přírodě nebo na zřícenině. Žádné velké okázalosti nemusí být, ale přece jenom tradice asi držet budeme - bílé šaty, květina pro nevěstu, prstýnky..proč ne, vždyť je to hezké.
Pro mne rozhodně svatba smysl má a nechápu, jak se může v komentářích objevit, že to má hlavně ekonomické výhody - proboha, pro odečet daní si přece toho druhého neberu! Pardón, přátelé, ale to mi přijde fakt ujeté. Pořád to je hlavně akt lásky, vyjádření toho, že to opravdu s tím druhým myslím vážně a nemám strach z ,,papíru" - jak už tady někdo řekl, dnes jsme si zvykli na lehká řešení - mám problém, fajn, prásknu s dveřmi.

Na druhou stranu chápu, že někdo žije na psí knížku, případně i ,,jen tak" - pokud to klape, tak proč ne. Za mne ale jednoznačně svatba ano, děvčata, přiznejme si to, vdát se chce přece ve skrytu duše každá (a která ne, lže si sama sobě do kapsy :D )
v podstate uplny souhlas, az na ten konec - ja jedno si myslim, ze kazda se vdat nechce (znam i takove a zijou uplne spokojene na „psi knizku“ a je jim davno pres ctyricet). Za druhe si myslim, ze „chtit se vdat“ se neda takhle zevseobecnit (samozrejme chapu, jak jste to myslela, tak to neberte jako kritiku). Otazka je, jestli chci s tim jednim konkretnim clovekem stravit zivot a kdyz jo a on to vidi stejne, tak je svatba jen urcitym oznamenim tohoto pocitu verejnosti. Mam dojem, ze ty co se proste jen „chteji vdat“ se taky pomerne rychle rozvadeji, protoze pro ne svatba byla jen uskutecnenim jakehosi snu z detstvi (mozna dokonce i mamincina a babiccina snu) a nejak to nedomyslely do konce (tj., ze nejde jen o to, dohnat Frantu k oltari, ale o to, ze s Frantou stravim cely zivot, v dobrem i zlem).
zelitschko
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 15:41

Susan: palec nahoru, ano ;)

lilip
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 8.4.12 16:58

Ono je to dost romantické - na psí knížku, jaký si to uděláte, takový to máte… jo, jenže zákon tuhle romantiku vidí jinak: známá přes padesát, bioložka, žila na psí knížku s báječným chlapem, sportovec, svalovec, spolu si koupili chalupu, do které oba nastrkali hromadu peněz, milovali to tam, jezdili tam JEJÍ děti - nikoliv jeho dcera, ta nejevila vůbec zájem o otce ani o chalupu. A pak tohohle svalovce našla mrtvého v jejich chalupě u rozjedeného jídla u kuchyňského stolu: infarkt. … Jak to dopadlo? Chalupu dostala JEHO dcera, jako jediná zákonná dědička přítelkyni vyštvala - ženská přišla o muže,milovanou chalupu, spoustu peněz…
Stát se může fakt kdykoliv a cokoliv a i bez toho, aniž by člověk přišel i o společný majetek a byl vyhozený z domu, který považuje za svůj domov, má dost co dělat s tím, tuhle tragédii přežít.

DanielaS
5077 příspěvků 8.4.12 18:40

Dalsi vec je, ze my na ten pravni akt opravdu nemame. Vstupuje do toho mezinarodni nejen rodinne, ale i obchodni pravo a jen zmena typu obchodni spolecnosti by prisla na 100 000. Euro. Bez toho to nejde (a aby muz kvuli zeneni zavrel kram, to snad nikdo nemuze chtit, ja predevsim).

lilip
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 06:58
DanielaS ha detto : Dalsi vec je, ze my na ten pravni akt opravdu nemame. Vstupuje do toho mezinarodni nejen rodinne, ale i obchodni pravo a jen zmena typu obchodni spolecnosti by prisla na 100 000. Euro. Bez toho to nejde (a aby muz kvuli zeneni zavrel kram, to snad nikdo nemuze chtit, ja predevsim).
Tomuhle nerozumím? Jak souvisí status ženatý/svobodný s typem společnosti? Podnikání přeci se sňatkem nijak nesouvisí?
zelena
157 příspěvků 9.4.12 10:02
Olinka ha detto : Je pravda, že ta moje odpověď je hodně pesimistická, ale prostě to tak vidím u rodičů. Tím pádem pro mě manželství = otročina. Ale jaké si to uděláš, takové to máš. Já si to nechcu udělat tak blbé, tím pádem bych radši svatbu nedělala vůbec:-) ale věřím, že je spousta lidí, kteří se berou proto, že chtějí s tím druhým být z lásky, a ne proto, aby ho mohli dirigovat.Upřímně řečeno - jaký pohled může mít na tuto problematiku dítě rozvedených rodičů? Neříkejte mi, že jsou tady všichni ze šťastných a úplných rodin.
Keď ono to aj záleží ako sa k tomu postavíš ty, alebo ako ťa k tomu vychovajú. Rodičia môjho otca sa rozviedli hodne v zlom. Otec mal 3 mesiace, keď k tomu došlo. Ich otec o nich spočiatku ani nejavil záujem. Ale sám sa k tomu postavil tak, že by nikdy v živote nedopustil, aby sa niečo také stalo jeho deťom a bol to najzodpovednejší otec a partner akého si niekto dokáže predstaviť. Je ale pravda, že ak deti nemajú príklad doma, ťažko sa v nich taký ten rešpekt …neviem to nazvať …viera v rodinu, rešpekt, zodpovednosť ? …prebúdza.
DanielaS
5077 příspěvků 9.4.12 11:21

Souvisi s tim tak, ze dum, ve kterem bydlime, neni muze jako fyzicke osoby, ale pravnicke spolecne se spolecnikem firmy. Kdybychom se vzali, neni mozne se vzdat naroku na dum v pripade rozvodu, proste mistni zakon neumoznuje, abych se smlouvou z pripadneho podilu vymanila. Zaroven ovsem neni mozne operovat v ramci rodinneho prava s nemovitosti, ktera patri pravnicke osobe - nerozdilne dvema spolecnikum. Takze by se firma musela papirove zavrit a otevrit nova s pouze jednim majitelem. A to vsechno sakumprask tu stovku stoji. A svaz zemedelcu nas zaprisaha, at se nebereme, ze by oni museli jit na kurzy studovat mezinarodni pravo, jak formulovat zmenu stavu… Ja to beru s humorem, mne nastesti o snatek nejde, jinak by to bylo hodne frustrujici.

pixie
232 příspěvků 9.4.12 15:20

Stejně jako zelitschko a Olinka se vdávat nechci, nechci mít pocit, že s někým budu muset žít do konce života. Nevylučuju, že s nikým do konce života nebudu, ale pak to tak prostě vyplyne, ne že se k tomu někdy zavážu. Vím, že se můžu kdykoliv rozvést, ale to pak postrádá smysl, ne? Nechci se nikomu věšet na krk a nechci, aby se někdo věšel na krk mě, když spolu budeme chtít být, budeme spolu, když ne, tak to zvládneme bez zbytečného úředničení.

ifoun
338 příspěvků 9.4.12 15:36

Nemám ráda odsuzování velkých svateb (přičemž za velkou a tak nějak snobárnu spousta lidí považuje cokoliv, kdy nevěsta nemá letní šaty po kolena a odpoledne se negriluje na zahradě). Hlavně argument, že se dají peníze použít třeba na lepší svatební cestu. Někdo si radši užije svůj den ve společnosti přátel, někdo radši pojede do Peru… a hlavně někdo má na oboje, takže není potřeba odsuzovat velkou svatbu, že ti lidi jsou divní, když nedají přednost cestování, bydlení bla bla.
Každý by to měl pojmout tak, jak mu vyhovuje a jak mu dovolují finance. My jsme si svatbu užili, pozvali jsme pouze ty, které máme rádi, nic nebylo stylem „tohle se dělává“, všechno bylo v duchu „takhle se nám to líbí“.
A jestli to má smysl? Podle mě je to nepředatelná zkušenost. Pro mě ano. Jak se rozhodnou ostatní, je mi putna :)

Moncicanda
46 příspěvků 9.4.12 16:19

Pro mě osobně svatba smysl má, je to prostě úplně jiná úroveň vztahu, pokud někoho bezpodmíněčně přijímám, stejně jako on mě a beru za své to, že nyní je mým úkolem činit ho šťastným. Manželství není o tom, že od teď se budeme mít zázračně dobře, ale o tom, že si vzájemně dáváme jistotu, že spolu budeme v tom dobrém i v tom zlém, že na to nezůstaneme sami a budeme si oporou, v těch těžkých chvílích života o to víc. Já osobně se ve vztahu, který je „už napořád“ cítím úplně jinak. Je to jakýsi mnohem jistější prostor pro to, dát tomu druhému opravdu vše, opravdu milovat, ne jen být zamilován.
Samozřejmně, že to není vždycky snadné, ale je důležité si to připomínat, kdykoliv nastane nějaký problém. Nežijeme jen sami pro sebe. Jestli je svatba velká nebo malá, to už je pak na uvážení každého.
Jinak já vdaná jsem skoro dva roky (vdávala jsem se ve 22), což není dlouho, ale z mé dosavadní zkušenosti je to stále jen lepší. Navíc vidím kolem sebe, u svých rodičů i příbuzných, že to jde, být spolu celý život a že pěvný vztah je opravdu krásný i po letech. Záleží ale, koho si beru a musím to uvážit, než s někým do manželství vstoupím. Jestli je to člověk, který o vztah bude pečovat, nebo se přestaně snažit, protože své už má jisté, to se dá myslím poznat i před tím, než na svatbu dojde.

Ani
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 16:22

Ifoun: Vždyť tohle vlákno bylo vždycky o osobních názorech, nemyslím, že by někdo někoho odsuzoval. Na svatbě je hezké, že si to může udělat každý jak chce, i kdyby to byla tak vzácná varianta, že by to celý zbytek světa nechápal.

GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 16:34
DanielaS ha detto : Souvisi s tim tak, ze dum, ve kterem bydlime, neni muze jako fyzicke osoby, ale pravnicke spolecne se spolecnikem firmy. Kdybychom se vzali, neni mozne se vzdat naroku na dum v pripade rozvodu, proste mistni zakon neumoznuje, abych se smlouvou z pripadneho podilu vymanila. Zaroven ovsem neni mozne operovat v ramci rodinneho prava s nemovitosti, ktera patri pravnicke osobe - nerozdilne dvema spolecnikum. Takze by se firma musela papirove zavrit a otevrit nova s pouze jednim majitelem. A to vsechno sakumprask tu stovku stoji. A svaz zemedelcu nas zaprisaha, at se nebereme, ze by oni museli jit na kurzy studovat mezinarodni pravo, jak formulovat zmenu stavu… Ja to beru s humorem, mne nastesti o snatek nejde, jinak by to bylo hodne frustrujici.
nejak mi neni jasne, proc by bylo nutne v ramci rodinneho prava operovat s majetkem firmy. A taky proc mezinarodni pravo, kdyz by se menila italska firma podle italskeho prava. Spousta veci se taky da osetrit predmanzelskou smlouvou (naroky na podil ve firme nebo na majetek v pripade rozvodu, treba). Celkove si myslim, ze zmena firmy neni nutna, kdyz se jeden ze spolecniku chce ozenit… ale asi vite, co delate…
ifoun
338 příspěvků 9.4.12 16:47
Ani ha detto : Ifoun: Vždyť tohle vlákno bylo vždycky o osobních názorech, nemyslím, že by někdo někoho odsuzoval. Na svatbě je hezké, že si to může udělat každý jak chce, i kdyby to byla tak vzácná varianta, že by to celý zbytek světa nechápal.

Já taky netvrdím, že to tady někdo odsoudil. Jen to bývá docela časté… začíná to tím, že je to škoda peněz (cestování je přeci hodnotnější), pokračuje to tím, že by nechtěly drahý prstýnek, protože by se o něj bály, končí to plkama na téma, že „snobárna“ (za což považují každou svatbu nad dvacet tisíc) šťastné manželství nezaručí, asi si myslí, že levná svatba ano :-)

pixie
232 příspěvků 9.4.12 18:22
lilip ha detto : Ono je to dost romantické - na psí knížku, jaký si to uděláte, takový to máte… jo, jenže zákon tuhle romantiku vidí jinak: známá přes padesát, bioložka, žila na psí knížku s báječným chlapem, sportovec, svalovec, spolu si koupili chalupu, do které oba nastrkali hromadu peněz, milovali to tam, jezdili tam JEJÍ děti - nikoliv jeho dcera, ta nejevila vůbec zájem o otce ani o chalupu. A pak tohohle svalovce našla mrtvého v jejich chalupě u rozjedeného jídla u kuchyňského stolu: infarkt. … Jak to dopadlo? Chalupu dostala JEHO dcera, jako jediná zákonná dědička přítelkyni vyštvala - ženská přišla o muže,milovanou chalupu, spoustu peněz…Stát se může fakt kdykoliv a cokoliv a i bez toho, aniž by člověk přišel i o společný majetek a byl vyhozený z domu, který považuje za svůj domov, má dost co dělat s tím, tuhle tragédii přežít.
Já nechápu, proč když napůl s někým kupovala chatu, tak byla chata napsaná na něho a ne na oba. Ano, musela by dceru vyplatit, ale kdyby si ho vzala, tak by jí připadla stejně jen polovina majetku. Na jednu stranu si za to může sama, ať to zní jak chce hnusně.
Alena Cechova
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 18:36
pixie ha detto :
lilip ha detto :
Já nechápu, proč když napůl s někým kupovala chatu, tak byla chata napsaná na něho a ne na oba. Ano, musela by dceru vyplatit, ale kdyby si ho vzala, tak by jí připadla stejně jen polovina majetku. Na jednu stranu si za to může sama, ať to zní jak chce hnusně.
Připadla by jí polovina chaty jako podíl ze SJM a následně polovina z jeho dědického podílu. Zbývající čtvrtina by se rozdělila mezi jeho potomky.
Mohla napadnout dědické řízení a nejspíš by uspěla. Za sebe jen můžu říct, že bych sama toho nebyla schopná a radši jí to nechala, než se s někým tahat po soudech. To nejdůležitější, tedy ten člověk, už je stejně pryč, tak na co chalupu?
pixie
232 příspěvků 9.4.12 19:29
Alena Cechova ha detto :
pixie ha detto :
lilip ha detto :
Já nechápu, proč když napůl s někým kupovala chatu, tak byla chata napsaná na něho a ne na oba. Ano, musela by dceru vyplatit, ale kdyby si ho vzala, tak by jí připadla stejně jen polovina majetku. Na jednu stranu si za to může sama, ať to zní jak chce hnusně.
Připadla by jí polovina chaty jako podíl ze SJM a následně polovina z jeho dědického podílu. Zbývající čtvrtina by se rozdělila mezi jeho potomky.Mohla napadnout dědické řízení a nejspíš by uspěla. Za sebe jen můžu říct, že bych sama toho nebyla schopná a radši jí to nechala, než se s někým tahat po soudech. To nejdůležitější, tedy ten člověk, už je stejně pryč, tak na co chalupu?
V tomhle se moc nevyznám, ale ta chalupa by musela být vedena jako SJM, aby to tak bylo bráno, ne? A když na sebe neměla napsaný podíl, když nebyli svoji, myslíte, že by měli chalupu zapsanou jako SJM?
Každopádně by si třeba mohla dovolit dceři zaplatit polovinu tržní ceny a pak by žádné pošťuchování ani proběhnout nemuselo.
K tomu, co s chalupou, když je ten člověk pryč, asi to záleží na povaze. Někdo si třeba chce takhle uchovat vzpomínky na toho druhého, bylo jim tam spolu hezky. Je otázka, jestli je dobrý se vázat k tomu, co bylo nebo ne.
Alena Cechova
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 19:40

SJM vzniká uzavřením manželství. Někdy se manželé rozhodnou SJM omezit - nejčastěji kvůli podnikání jednoho z manželů - a uzavřou smlouvu, v níž explicitně uvedou, co do SJM nespadá.
Do SJM ze zákona nespadá dědictví, dary, osobní věci manželů, majetek, který měl každý z manželů už před uzavřením manželství. A pak to, na čem se manželé dohodnou a sepíšou kvůli tomu tu smlouvu.
Začal ale platit nový občanský zákoník a tam to může být lehce pozměněné. Vím, že u dědického řízení změny jsou.
Jinak z každé koruny, kterou v manželství vyděláte, náleží 50hal vašemu manželovi. A všechny věci, které si koupíte, jsou také společné (neplatí to např. u oblečení).

Alena Cechova
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 19:44

Když s někým žijete na hromádce a on koupí nemovitost, musíte ho přesvědčit, že tu kupní smlouvu, evidovanou na katastru, podepíšete spolu. Vtip je v tom, že v manželství se o tyhle věci starat nemusíte. Na druhou stranu, když si on vezme hypotéku, tak vám do ní nic není, kdežto jako jeho manželka je to i vaše hypotéka a upadnete do dluhů s ním.

lilip
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 9.4.12 19:45

pixie - psala jsem to jako ukázku, co se stane, když žijete na psí knížku - nemusíte to pitvat. Kdyby se vzali a měli SJM, automaticky by zdědila půlku a z druhé půlky ještě polovinu, pak by dceru vyplatila. Nesnažte se řešit, jestli si za něco někdo může sám atd. Já to taky nevím, detaily neznám. Ale prostě takhle se chová zákon k nesezdaným. A jistěže je smutné přijít i o místo společných vzpomínek.
Nebudou vám ani vymlouvat, ani rozebírat to, co jste psala výše - Každý si musí vymáchat čumák ve vlastních rozhodnutích :-) za dvacet let to stoprocentně budete vidět jinak - jakkoliv.

DanielaS
5077 příspěvků 9.4.12 20:00

To vsechno proto, ze v Italii zustava po rozluce zena bydlet tam, kde bydleli s manzelem. Bez ohledu na to, jak tento k bytu prisel, kolik vydelava a tak dale, a zene neni umoznene se toho vzdat. Nebudu to tady zahlcovat byrokratickymi lahudkami. Jasne ze jsme si to pozjistovali.
Kdyz jsme u tech mezinarodnich zajimavosti, v Italii je minimalni delka rozvodoveho rizeni 50 mesicu a, pokud neexistuji specialni formalni rozhodnuti soudu o souziti manzelu, zena se pak jeste dalsich 300 dni nesmi provdat.
Tech 300 dni do noveho snatku plati i pro vdovy.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek