Proč se vůbec vdávat?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
MP Janka
494 příspěvků 12.4.12 08:24

Ač jsem nikdy nebyla doporavdy zamilovaná a neměla žádný vztah a to mi je už 22. Vím, že jednou bych se vdát chtěla, nečekám žádného prince, chtěla bych si vzít chlapa, se kterým si budu rozumět, budeme mít aspoň nějaký společný koníček, ale zase ne všechny, prostě někoho, s kým by se dalo žít v dobrém i ve zlém. Babi s dědou spolu byly přes 50 let, a i v tom pozdějším věku bylo vidět jak si rozumí a mají se rádi, i když babi na dědu držkovala, že je paličák. Táta s mámou jsou spolu 25 let, ale takovou pohodu jako mezi dědou a babi tam nevidím, táta je tvrdohlaví a když není po jeho je zle a navíc je strašně vázaný na rodinu (jedináček - mamánek), ale rozvod prostě nehrozí, jednou si slíbili, že spolu budou až do smrti, tak to splní.
Takže já, až se jednou budu snad někdy vdávat, si chci vzít halavně dobrého kamaráda (samozřejmě, že tam musí být i nějaká přitažlivost). Manželství podle mě smysl má, např. jeden z partnerů vážně onemocní a co pak, manželka má mnohem jednodušíí všechno oběhat než partnerka.
Velká/malá svatba - já třeba nemám velkou rodinu, jenom rodiče a sestru, takže z mé strany by ani moc hostů nebylo, rodiče, sestra s partnerem a kamarádka s partnerem a možná i celou její rodinou, prtože s eznáme dost dlouho. Sama bych si představovala svatbu někde v přírodě nejlépe začátkem června nebo koncem srpna, protože to nemám zrovna žádnou alergii, jednoduché bílé šaty a žádná přehnaná organizace.

DanielaS
5077 příspěvků 12.4.12 09:10
Lola ha detto :
Lidé dnes nechtějí *řešit *problémy, lidé chtějí *nemít *problémy. Teď spolu, zítra od sebe, hlavně aby to šlo rychle a hladce, a na prvním místě je úvaha, co z toho budu mít JÁ.
Asi jo, ja si za prvnich petadvacet let zivota prozila tolik problemu, ze do dalsich se dobrovolne teda nepozenu, vcetne diplomatickeho vyjednavani mezi rodinami „jaka svatba, kdy, kde a v cem“. Na prvnim miste pro me je, abych se JA konecne mela dobre a do toho vdavky nejak nezapadaji.
GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 09:15

Janka: z Vaseho komentare na me dychnul jakysi smutek a rezignace. Kazdopadane bych rekla, ze Vam je teprve 22 (ne uz 22, jak pisete Vy) - a tim padem mate spoustu casu najit toho praveho a on se jednoho dne urcite objevi …
Jak tu obcas zazni neco o spolecnych konickach atd. Ja s mym manzelem nemam zadne spolecne konicky, mozna krome toho, ze oba radi cestujeme. Oba jsme ale schopni zajimat se o a podporovat konicky toho druheho a zaroven nechat docasne konicky plavat, kdyz to situace vyzaduje. Nebrala jsem si ho proto, ze mame spolecne zajmy (v abstraktni rovine ano, prakticky temer ne), ale proto, ze on se mnou chce stravit zivot, chce abychom meli hezky vztah, chce me - to je hrozne dulezite, dulezitejsi, nez spolecne konicky.

GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 09:21
DanielaS ha detto :
Lola ha detto :
Lidé dnes nechtějí *řešit *problémy, lidé chtějí *nemít *problémy. Teď spolu, zítra od sebe, hlavně aby to šlo rychle a hladce, a na prvním místě je úvaha, co z toho budu mít JÁ. Asi jo, ja si za prvnich petadvacet let zivota prozila tolik problemu, ze do dalsich se dobrovolne teda nepozenu, vcetne diplomatickeho vyjednavani mezi rodinami „jaka svatba, kdy, kde a v cem“. Na prvnim miste pro me je, abych se JA konecne mela dobre a do toho vdavky nejak nezapadaji.
Ja teda mela vzdycky stesti a zadne problemy a taky povahu, ktera si problemy moc nepripousti (ja mam sklenici vzdy napul plnou). Ale od te doby, co jsem se vdala, se mam jeste mnohem lip, nez kdy predtim. Nekoukejte na to vsechno tak negativne ;-)
Kralovna Bitche
382 příspěvků 12.4.12 11:32
Když jde o manželství a o to, jaká je dnes rozvodovost, vždycky si vzpomenu na tenhle obrázek:
fiesta
104 příspěvků 12.4.12 11:43
lilip ha detto : Svatba je hlavně manželský slib - je to vyjevené převzetí zodpovědnosti, odpovědnosti za pouto, je to otevřené dání najevo oddanosti druhému. Je stvrzením nepsaného: že jsem tu pro někoho výhradně a on pro mne. Rituály a symboly jsou hluboce zakořeněné v dějinách lidstva - je to deklarování (čehokoliv) Pokud začnou mizet rituály, tradice, vede to k chaosu v jedinci a následně k oslabování společnosti, přesně jak se to děje v současné generaci a je to na pováženou. „nevaž se - odvaž se, užívej si, buď věčně mladý, krásný a zdravý, žádné starosti " - přesně jak píše Lola. Člověk pak neví čí je, kdo je, kde má své místo. Je to taková ztráta hranic, nevázanost - ovšem člověk potřebuje mít ohraničené hřiště, na kterém hraje, to dává jistotu, smysl, manévrovací možnosti. Je snazší se rozejít, když žijeme nesesdaní - rozvod je složitější. A i to to jde. Stane se, že si lidé uvědomí, proč se brali, že se vzali a že musí zabojovat a pokusit se dostát svému slibu. Nutí je to alespoň zamyslet se a zkusit to.A vůbec není od věci si jednou na kulaté výročí tento "slib“ neformálně obnovit - připomenout, proč jsme spolu a ŽE jsme spolu a co jeden pro druhého znamenáme.
Krasne napísané, pod toto by som sa mohla podpísať - ja som toto čo píše lilip asi tak na polovicu prišla po svadbe a úplne mi to došlo až po narodení dcéry.
fiesta
104 příspěvků 12.4.12 11:51
Alena Cechova ha detto : Manželství a rodičovství není pro zbabělce. Pokud jste přišli na to, že tohle pro vás není, blahopřeju. Nežeňte se a nevdávejte se, nikomu to vadit nebude. Jen bych vás prosila, abyste pak do toho netahali děti. Protože ony tu jistou a pevnost manželského svazku prostě potřebují, i když to třeba vám na první pohled není zřejmé.
Na toto som ja mimoriadne citlivá - možno trochu osobne zainteresovaná ale posledný vývoj so striedavou výchovou ( v SK, neviem ako je to v ČR), ľahkovážnym narábaním s pojmami - rozchod , rozvod - no a čo, keď to nejde, tak to nejde, veď deti si „podelíme“ - a aby sa ideál rodiny vydával model kde pri vianočnom stole sedia rozvedčení/rozídení rodičia s deťmi s partnermi…kralovna bitchie - super obrázok, o tom asi celé je.
gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 12:00

fiesta takže radšej zostať spolu kým nás smrť nerozdelí? http://krimi.cas.sk/…l-matku.html Ja nie som za rozvod pre krivý pohľad,ale ani zostaneme spolu až do smrti nech sa deje čokoľvek nie je riešenie.

fiesta
104 příspěvků 12.4.12 12:06
gulietta ha detto : fiesta takže radšej zostať spolu kým nás smrť nerozdelí? http://krimi.cas.sk/…l-matku.html Ja nie som za rozvod pre krivý pohľad,ale ani zostaneme spolu až do smrti nech sa deje čokoľvek nie je riešenie.
Giulietta mali sme na stole prípad keď otec - policajt podotýkam - zabil obe deti a potom seba. Ak je niekto duševne chorý (hoci o tom nevie) tak o tom nemá zmysel sa baviť, to sa asi zhodneme.
Moncicanda
46 příspěvků 12.4.12 13:22
Souhlasím s těmi, kteří zde manželství obhajují jakožto smysluplnou instituci. Na druhou stranu nechápu ty, které berou manželství jako něco, z čeho mají něco získat, automaticky. Je to přece o vzájemném darování, brát by se měl člověk hlavně proto, že chce tomu druhému dávat, ne od něj jen brát. Nedivím se, že vám pak přijde manželství jakožto nesmyslné - tak jak se na něj díváte totiž opravdu žádný smysl nemá, není to kouzelné zaklínadlo, díky kterému budeme Štastní až do smrti, ale slib, který si vzájemně dáváme, že pro toho druhého a pro náš vztah uděláme maximum, co je v našich silách.
Já osobně se v manželství cítím, jak už psala, mnohem lépe a jistěji, celý ten vztah je mnohem intenzivnější a jsem opravdu vděčná za každý den, který spolu prožíváme. Zatím je to stále jen a jen lepší. Samozřejmě, že časem třeba přijdou problémy, ale doufám a věřím, že se je podaří překonat. Bez téhle naděje asi nemůže fungovat žádný vztah a už vůbec ne takový, ve kterém jsou plánovány děti nebo jeho součástí případně už jsou.
Ani
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 13:53
Lola ha detto :
Děti neví, kdo kam patří, protože se u nich doma každej jmenuje jinak, a v černých kronikách čteme bizarní hlášky typu: zavraždil ji její přítel. Vždycky jsme si mysleli, že se mezi sebou vraždí nepřátelé, a ono ejhle - nová doba.
Nejčastějš se mezi sebou přece vždy vraždili manželé. Aspoň podle statistik. Nebo že by změna?
Ani
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 13:59

Jinak myslím, že už se v tom hrabete moc do hloubky. Různí lidé mohou být šťastní i nešťastní, v manželství i bez něj.
Nemyslím, že by byla nějaká jiná doba, možná je víc rozvodů, ale zase bude asi méně žen, které jsou v manželství nešťastné, což ještě sto let zpátky (nebo i méně?) mohla být dost dobře většina případů.

Zoe
316 příspěvků 12.4.12 14:07
Také věřím ve smysl manželství a podepíšu se klidně pod mnohé vaše příspěvky (lola, lilip, barbucha a další).
Na druhé straně, ač mám velkou slabost pro hezké oblékání, mi připadají ceny svatebních šatů většinou příliš vysoké vzhledem k jejich krátkému životu. Zastávám názor, že když už bílé, tak jednoduché a levnější, anebo dražší, ale v jiné barvě, aby se daly použít jako slavnostní.

A ještě poznámku na okraj: co mi řekla jedna paní učitelka z pražské mateřské školky. Když v dnešní žijí partneři nesezdáni a každý má jiné příjmení, stává se, že si (například!) dítě Nováčka vyzvedává ze školky tatínek Nováček, maminka Svobodová, otčím Dvořák, jedna babička Černá a druhá babička Fialová. Když je nesezdaných párů kolem 50%, znamená to, že si paní učitelky musí pamatovat velké množství jmen na vyzvedávání. Prý jí z toho jde kolikrát hlava kolem. Není nad to, když se rodina jmenuje stejně :).
Olinka
2582 příspěvků 12.4.12 14:57

Tak dlouho jsem přemýšlela, jak vyjádřit své myšlenky na manželství, až to Mgr. Weiss udělal za mě: "Zřejmě se model partnerského soužití a manželství opravdu mění. Vidím to

i u své rodiny: syn mi minulý měsíc oznámil, že čeká hned dokonce

dvojčata, a to s dívkou, se kterou žije už asi pět let. Mě přitom ani

nenapadlo se ho zeptat, zda se budou brát. Protože ani já to nepovažuju

za něco podstatného. Podstatné je to, že se mají rádi a že ty děti

vychovají společně. To však samozřejmě nesouvisí s nějakým papírem od

nějakého úřadu."

DanielaS
5077 příspěvků 12.4.12 15:30

Ja jsem se spatne vyjadrila, ja bych rada byla vdana za sveho muze, jen nemam nervy na tu svatbu a bez te jsem to zatim neprosadila (jako jit to podepsat na urad a hotovo). Ten kraval okolo me natolik desi, ze proste radeji vdana nejsem. Ani on se evidentne nechce ozenit natolik, aby to zorganizoval sam.

GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 15:51
DanielaS ha detto : Ja jsem se spatne vyjadrila, ja bych rada byla vdana za sveho muze, jen nemam nervy na tu svatbu a bez te jsem to zatim neprosadila (jako jit to podepsat na urad a hotovo). Ten kraval okolo me natolik desi, ze proste radeji vdana nejsem. Ani on se evidentne nechce ozenit natolik, aby to zorganizoval sam.
ono se nic nema lamat pres koleno, nikdo nerika, ze bez svatby to nejde :-)
btw. moje nejlepsi kamaradka je londynanka, ale jeji rodice jsou puvodem Italove z horske vesnice ve Frijaul (ja nevim, jak se to pise, takze jen foneticky). Kdyz se vdavala (za Nemce), tak se vzali v Nemecku na urade a pak se vsi paradou v Italii v kostele. Vesnice ma asi 300 obyvatel a ucastnili se temer vsichni (tak nejak sami od sebe :-), bylo to v lete, na piazza se postavili stoly (popujcovane odkudkoliv), bile ubrusy, jidlo castecne objednane, ale vetsinou od pribuzenstva a sousedu, vesnicka kapela, narvany kostel, padre - no proste byla to ohromna akce, jak z nejakeho filmu a bylo to fakt skvele.
Cinkitoo
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.4.12 18:25

Když jste narazili na to oslovování (přítel). Jsem jediná, nebo je vážně hrozné slovo druh/družka? Mně to přijde jako „Robinsonův druh byl Pátek“, rozhodně ne označení pro někoho, s kým žiju, mám s ním intimní vztah. Třeba o svém partnerovi nemluvím jako o příteli a když musím, tak se podvědomě zašklebím. Říkám, že je to můj chlapec, i když je od počátku našeho vztahu mírně prošedivělý a můj tatínek (i ten jeho) měl v jeho věku dvě děti. Ráda si budu zvykat na „snoubenec“ a „manžel/muž“, ale toho „chlapce“ jsem si tolik oblíbila, že to bude obtížné :)

marca
450 příspěvků 13.4.12 05:39

DanielaS: tak to asi vidíme podobně.
Taky žiju v dlouhodobém vztahu, ale nějak mě svatba vůbec neláká. O příteli se vyjadřuju, jako o muži, a co je komu do toho, jestli jsme svoji.
Uznávám, že můj pohled je poněkud depresivní, ale proti mě stojí zástupy rozjásaných žen, co si myslí, že obřad něco změní (muž přestane chodit do hospody, začne trávit čas se svou ženou atd.). A to mi přijde tedy mnohem podivnější.

MP Barbucha
3716 příspěvků 13.4.12 07:28
Cinkitoo, můj chlapec zní pěkně:-) My s muzem jsme si zase ríkali milý a milá:-)
Aleno čechová, díky za Vaše príspěvky, jsem ráda, ze jste se vrátila:-) napsala jste to hezky
Mori
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.4.12 10:16

Já bych svatbu chtěla. Velice malou a spíš civilní. Bohužel jsem u nás tak nějak jediná. Můj přítel (ano, zní to hrozně, ale můj muž to prostě -zatím- není) je už jednou rozvedený (první láska, plány na celý život, no a vydrželo jim to snad rok) a podruhé se do toho samozřejmě nehrne.
Tiše závidím Barbuše a všem, kteří prostě vědí, že mají toho pravého, my oba jsme spolu tak nějak celkem spokojení a (naštěstí) čím dál tím spokojenější, ale velká láska to tedy není. Mám pocit, že svatba by byla (bude) v naší situaci krok správným směrem, že bychom se oba tak nějak víc snažili, aby vztah fungoval, jestli to píšu srozumitelně.
Zatím -jsme spolu pátám rokem- ovšem o svatbě spíš vtipkujeme, než že bychom ji skutečně plánovali, ale myslím, že oba počítáme s tím, že spolu už zůstaneme a vezmeme se nejdýl až bude dítě na cestě. No a to bych ráda do třiceti stihla, takže moje zlatíčko má dva roky, aby se odhodlalo :)

Alena Cechova
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.4.12 11:16

Mori, já bych to nechala vyhnít. Můj muž i já jsme byli oba děsní tvrďáci, jak nikdy manželství ani děti ani žádný jiný podobný maloměšťácký nesmysly. Já právě utekla od oltáře v poslední sekundě a neměla chuť to zkoušet znovu. A pak najednou jsem byla těhotná a svatbu navrhnul můj muž (jsme spolu 21 let). Podotýkám, že jsem spolu byli velmi krátce a všichni při oznámění svatby zvedali obočí.
Zkrátím to: lepšího tatínka jsem si pro své děti nemohla vybrat. A vůbec to na tom podivínovi nebylo poznat, co se z něj stane.
Lety jsem došla k závěru, že u partnerů je asi pro zdar jejich svazku nejdůležitější to, jak moc se jejich původní rodiny podobají. Což u nás bylo splněno.

DanielaS
5077 příspěvků 13.4.12 13:30

Ja vubec netusim, jestli mam toho praveho, nikdy bych si to netroufla tvrdit a nejake „spolu navzdy“ si neslibujeme ani v nejvetsim soukromi. Ja (stary cynik) si myslim, ze prave to prijemne spoluziti muze vest k celozivotnimu svazku spis nez vasnive zamilovani. Aneb jak rika Alena, nechat to vyhnit.

Kralovna Bitche
382 příspěvků 13.4.12 16:57
Já jsem pořád zamilovaná - chvílemi cítím takové to poblouznění, ale to je dané mojí bláznivou povahou.

Ale většinou to není u nás doma o zamilovanosti, jako spíše o tom, že se solu cítíme dobře. Cítím jistotu, domov. Vím, že se na něj můžu spolehnout.
Ani
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.4.12 17:23

DanielaS - já mám přesně opačný názor. Že pokud si tímhle lidi nejsou jistí, tak k sobě nepatří (ale neznamená to, že spolu nevydrží žít v přátelském svazku dlouho, klidně i do smrti). Ale už jsem viděla hodně vztahů, kde dotyčný/á na dotaz „miluješ ho/ji“ odpověděl(a) „nevím, ale je nám dobře“ a žádný z nich neměl dlouhého trvání. Mám pocit, že se dneska lidi berou víc aby nebyli sami, než z té pravé lásky. A říkají si, že se to třeba po svatbě zlepší. Ale já prostě tu bezpodmínečnou lásku od vztahu potřebuji, nedokázala bych být šťastná jinak.
A taky neříkám, že si člověk musí být jistý hned. Někdo si je jistý v etapě prvního silného zamilování, pak tu jistotu ztratí. Někdo ji naopak pomalu získává a upevňuje. No a někdo si je po dvou (pěti, deseti) letech stále stejně jistý jako byl po měsíci.
Ale brát se bez té jistoty? To bych prostě nedokázala.

DanielaS
5077 příspěvků 13.4.12 18:30

To bude tim, ze toho praveho a jedineho jsem potkala v sedmnacti. Pak, hle, ve dvaadvaceti jednoho jeste pravejsiho. E ejhle, tri roky ubehly a je tu jeste dalsi pravy a jediny!

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek