Proč se vůbec vdávat?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.4.12 18:33
DanielaS ha detto : To bude tim, ze toho praveho a jedineho jsem potkala v sedmnacti. Pak, hle, ve dvaadvaceti jednoho jeste pravejsiho. E ejhle, tri roky ubehly a je tu jeste dalsi pravy a jediny!
Nemci na to maji hezke slovo „Lebensabschnittspartner“ :-))
MP Barbucha
3716 příspěvků 13.4.12 20:14

Ani, vřele souhlasím. Bez té jistoty bych do toho nešla. Já jsem se poprvé zamilovala už ve školce (Radek Doležal:-) a byla jsem zamilovaná mockrát. Ale společnou budoucnost jsem si dovedla představit až teprve se svým nynějším mužem. Když jsem předtím s někým chodila, tak jsem byla prostě bláznivě zamilovaná a neřešila jsem, co bude za rok… Teprve v 25, když jsem se rozešla s tehdejším přítelem, jsem si uvědomila, že už končí doba blbnutí a že z každého hormonálního vzplanutí nemusí být nutně vztah. Takže jsem pak byla 2 roky sama a odolávala svodům různých těch zcela neperspektivních mužů. Už jsem nějak neměla náladu na dalšího rozervaného umělce, huliče marihuany, nebo surfaře (ať se mi líbil sebevíc.-) Myslím, že jsem nějak tak dospěla až v té době. Do té doby jsem to brala tak, že svatba je někde daleko, to je věc dospělých…

Konvalinka
244 příspěvků 13.4.12 21:02

Barbucho, tak to vám teda závidím, že vám to hned tak krásně vyšlo. Já jsem brala vztahy vážně (možná až příliš) odjakživa. Nikdy bych nemohla začít chodit s někým jenom proto, abych někoho měla nebo s někým, s kým si nedokážu představit společnou budoucnost. Navíc jsem ostýchavá introvertka a chlapi se o mě zrovna neperou. Po třicítce mám za sebou jenom dva vztahy, do kterých jsem šla s velkou láskou a zároveň s rozumem, ale stejně to nevyšlo. Neshodli jsme se, i když to na začátku vypadalo tak slibně. A to určitě nemám nereálné požadavky, byla jsem to vždycky já, kdo se vztah snažil udržet a překonat krizi. Tak jsem se ze zkušeností poučila, že ani opatrnost při výběru partnera nezaručí spokojený trvalý vztah. Asi mám špatný vkus na chlapy nebo jsem nesnesitelná příšera :)
Svatbu bych určitě chtěla, pokud najdu toho pravého. Bez ní mně přijde vztah tak nějak nedovršený, nezávazný.

GreatSusan
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.4.12 21:34

Ja to mam trochu jako Barbucha, s tim, ze jsem vzdycky byla zatizena na zabavne typky s divnym zamestnanim a gloriolou lokalniho hrdiny :-). Takze rozervany (hodne rozervany) umelec (vytvarne umeni), potapec, psycholog, umelec 2 (hudba). Pak seriozni doktor inzenyr s opravdovou karierou, ktery si me chtel vzit, postavit dum a zasadit strom, ve fazi zadosti o stavebni povoleni jsem se seznamila s umelcem 3, ktery je zabavny a zaroven seriozni a s divnym zamestnanim - no a za nej jsem stastne a spokojene vdana.

hedvika
275 příspěvků 14.4.12 05:27

Já to raňdění taky brala hrozně vážně. Jakmile jsem měla pocit, že to nemá to něco, tak jsem do toho prostě nešla. A tak jsem měla prvního pořádného kluka až v 18. Do té doby jsem se na to necítila, přišlo mi to trochu nepatřičné, k mému věku (cca do 17 let). Pak už jsem se o kluky zajímat začala, ale dlouho se mi žádný nelíbil. Až jsem narazila na jednoho, co byl správně drzý a namyšlený a podle všeho se mi to na chlapech líbí, jelikož i můj současný přítel má tyto chrakterové rysy. S tím prvním jsem chodila jen pár měsíců a rozešla jsem se s ním celkem snadno, od začátku jsem věděla, že to nemá budoucnost, sice jsme v té době byli oba v Praze, jenže já měla za půl roku odjet zpět do Zlína a on byl z Děčína. No a půl roku na to jsem potkala svého současného přítele a tam jsem od začátku věděla, že on je ten pravý. Rozumově jsem si říkala: neblbni, to si myslíš, protože jsi zfetovaná hormony, takhle to asi cítí kde kdo s kde kým. :) no a dneska jsme spolu 4,5 roku, a cítíme to oba, pořád stejně. Dnes se jedeme mrknout na jeden pozemek, možná ho koupíme. O svatbě se bavíme bez problému, jen teda ještě mu chci dát tu šanci požádat mě o ruku nějak tradičně, ale bude.li mu to trvat dlouho, tak to řeknu já :)

Moncicanda
46 příspěvků 14.4.12 07:00

Tak to má oprabdu asi každý jinak, já bych také nešla do vztahu, který bych nemyslela vážně. S doufám, že jsem vybrala dobře, protože můj první přítel (chodili jsme spolu od 17) je nyní i můj manžel a zatím jsem opravdu štastní a spokojení :) Ale rozhodně to nebyl nějaký neuvážený vztah ani na začátku, znali jsem se již předtím dva roky a z mé strany to rozhodně nebyla bláznivá zamilovanost.

Levandule
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.4.12 09:27

Trochu mě překvapilo,že jsou někde zástupy rozjásaných žen, které si myslí, že se svatbou z jejich partnera stane někdo jiný. To je teda opravdu divný důvod ke svatbě.
Jinak bych zbytečně popisovala to, co už tu bylo mockrát hezky napsáno, patřím mezi zastánkyně svateb, pocit, že jsme „svoji“ je moc příjemný. Naše byla malá, s rodinou, týden před ní byla „svíca“ (vých. Morava), tj. posezení pro kamarády, máme jich většinu společných, tak to nebylo rozdělené na ženichovu a nevěstinu část, jak je jinak zvykem. A byly to dvě výborné akce. Možná trochu proti místnímu plánování jsem měla strategii - vždyť je to vlastně jedno - a vždycky, když někdo přišel s tím, že „bez toho a toho to nejde“, tak jsem řekla, že když si to zařídí, tak to má mít. Nemám úplně pitomé příbuzné, takže to nebylo nic, co by se nedalo snést, samozřejmě (i když zpětně si říkám, že ani takový únos nevěsty by nemusel být špatný zážitek). Všichni z toho byli nadšení a organizovali, jen se z nich kouřilo :) A ráno v den svatby jsme si řekli, že si to nenecháme ničím zkazit, a taky nenechali. Moc ráda na ten den vzpomínám. No a ti účastníci taky.
Ještě jsem chtěla říct, že se mi hrozně líbí mladí kluci, co nosí snubní prstýnek. Pro mě tím říkají -už jsem si vybral, za svým výběrem si stojím a beru si za to na sebe zodpovědnost. - Jako by tím byli víc chlapi…
A někde jsem četla, že pro spokojený vztah nejsou potřeba stejné koníčky, ale stejný „světonázor“.Názor na výchovu dětí, vztahy v rodině, atd. Což souvisí s tou původní rodinou, ze které pocházíme, jak psala Alena Čechová.

MP Barbucha
3716 příspěvků 15.4.12 00:08

Jen dplním svůj předchozí příspěvek, není to tak, že bych předchozí vztahy nemyslela vážně, jen jsem si nedovedla představit budoucnost, svatbu, rodinu a společný život. Vždycky jsem si říkala, že to je někde daleko, že se do té doby třea všechno (rozuměj partner) změní a že to není nutné řešit. Ale pravda je, že jsem s těmi partnery ve skutečnosti nepočítala do budoucna, jen jsem si to nechtěla připustit. Poslední rozchod byl velmi bolestivý, měla jsem toho muže moc ráda, ale když mi řekl, že si mě chce vzít a koupit dům se mnou, dostala jsem se do hrozného stresu. Věděla jsem, že to nechci, ani teď ani nikdy. Mohla jsem mu říct, že bych počkala, ale to mi nepřipadalo poctivé. Takže jsme se rozešli a bylo to dobře.
Pak už jsem věděla, že hledám někoho, kým si budu jistá. Někoho, koho si budu chtít vzít tady a teď a ne někdy v budoucnu, až se změní:-) Oni lidé se stejně moc nemění.
Člověk nikdy neví, co ho čeká, třeba vše dopadne špatně a rozejdeme se, ale pevně doufám, že ne.
Ještě dodávám ke společným zájmům, to je možná pro někoho důležité, ale nemyslím, že je to to hlavní. Nejdůležitější je chtít od života stejné věci a vyznávat stejné hodnoty. Zájmy si může každý podržet ty svoje, je fajn, když lidé mají svůj svět i mimo vztah. Ale pokud jeden chce velkou rodinu a druhý třeba věnovat se naplno práci a koníčkům a nemít děti vůbec, pak je to problém, a to že oba hrají golf je nezachrání..

Eva X
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.4.12 02:04
význam má

1. Význam svatba má - pro okolí. Kdyby byli dva lidé spolu sami na ostrově, tak by smysl neměla. Ale jsme součástí společnosti a komunikujeme s ní. Tím, že se vdáme/oženíme, říkáme ostatním, že patříme k sobě a jsme tým. Kdo je proti mě, je proti nám oboum. Vdané ženy mají větší kredit ve společnosti, je to sociální výhoda. Samozřejmě přináší to i ekonomické a právní důsledky, už nejste jen za sebe, ale jste dvoučlenná ekonomická a pravní jednotka, máte práva a povinnosti k tomu druhému. Já protože jsem spíš citová než racionální osoba, já to beru jako největší důkaz lásky, když si mě chce někdo vzít. Bohužel jsem tento důkaz dostala jen jednou a to od někoho, komu jsem ho nemohla dát já. Teď mám dceru a jmenuje se jinak než já a mrzí mě to. Cítím se druhořadá.
2. každý, jak chce, podle chuti a finančních možností. Je to tradiční rituál a tak by měl mít některé prvky, kterými tu tradici vyjádří. Já bych se asi přizpůsobila zvykům v mém okolí, kam chci patřit a kde si lidí vážím, kde je můj domov. Víc o tom přemýšlet nechci.

conny_neprihlasena
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.4.12 22:06
@Eva X píše:
Teď mám dceru a jmenuje se jinak než já a mrzí mě to. Cítím se druhořadá.

to jsou ty zbytecne iluze.
ja ted mam dcery dve, obe se jinak nez ja (ale obe stejne) a jsem spokojena. mam k nim take skveleho tatu a i kdyz nejsme manzele, nemam pocit, ze je neco v neporadku. mam, co jsem tolik let chtela a mit nemohla, a ted mam nekdy takovy ten pocit, ze je vsechno tak, jak ma byt. stesti se tomu rika?

uz jsem jednou vdana byla a nektere veci podle mne fakt staci udelat jednou.

Dragowlin
262 příspěvků 16.4.12 18:18

Manželství. Podivuhodná věc moci si dnes vzít toho koho miluji. Poprvé za dlouhá století mají dnes lidé tuto možnost. Myslím že je to báječné.
Jsem rovněž ze zcela rozvedené rodiny ale i přesto, nebo možná i právě proto bych chtěla mít svatbu. Z lásky samozřejmě. Jak tady už někdo psal má to své výhody. Přes nesporé výhody v oblasti ekonomické jde hlavně o to se mít k někomu přihlásit- nemocnice apd. Navíc. Není to hezké?

Pajkako
2 příspěvky 17.4.12 08:29
Jo

Zdravím všechny, za mě svatba ANO, považuji jí za potvrzení jakési vůle ke společnému životu. Po deseti letech vztahu a čtyřech letech společného bydlení těžko svatba něco „změní“ a proto jí považuju spíš za odstartování cesty k rodině. Jsem v tomhle staromódní a vždycky jsem chtěla nejdřív svatbu a pak teprv děti (a nemyslím svatbu a pak teprv sex :-D).
K velikosti svatby - ať si každej dělá svatbu jak chce velkou. Třeba pro 200 lidí, když je tam chce mít. Nevidím v tom problém. Pokud jde o to, udělat si mejdan s rodinou a přáteli. Pokud jde o to, ukázat Maruně od vedle, že mám větší svatbu než ona, tak samozřejmě ne :)
Další moje názory na svatby na mým blogu Svatba jako bejk, kdyby se někomu chtělo a měl dost toho beremkovskýho svatbíčkování.

Diankenstein
1895 příspěvků 17.4.12 17:56

Manželství smysl jednoznačně má. Tvrdit opak a poukazovat na rozvodovost mi nepřipadá dostačující. Lidé se dnes tak hojně rozvádějí hlavně proto, že se vzali a vlastně vůbec neměli. Důvodem ke svatbě není „láska“, ale „rodina“, případně majetek, titul, či nějaké další výhody( znáte to, bohatá plebejka si vezme šlechtice… ti se rozhodne za rok nerozvedou „protože se už nemilujou“). Ale myslím si, že není nemožné si najít muže, kterého budete ke všemu ještě milovat. Akorát láska není ke sňatku nutná (a ani k plození dětí, ale to už doufám všichni víme).

A k velké svatbě… když je dost peněz tak proč ne, ale zadlužovat se jen aby sousedé záviděli je nízké.

honza
403 příspěvků 18.4.12 02:05
Na toto muzu rici jen jedno - WTF??!!

„Důvodem ke svatbě není „láska“, ale „rodina“, případně majetek, titul, či nějaké další výhody( znáte to, bohatá plebejka si vezme šlechtice… ti se rozhodne za rok nerozvedou „protože se už nemilujou“). Ale myslím si, že není nemožné si najít muže, kterého budete ke všemu ještě milovat. Akorát láska není ke sňatku nutná (a ani k plození dětí, ale to už doufám všichni víme).“

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.4.12 10:24

Honzo čo tam po voľajakom titule lady,lord,gróf,alebo hoci Vaše Vysokoblahorodie. Tým titulom zrejme má byť PANI namiesto slečna. V 50 keď na ňu ešte budú susedia volať slečna,tak si vezme prvého osla čo bude ochotný povedať ANO.

continuity
5853 příspěvků 18.4.12 10:38
@gulietta píše:
Tým titulom zrejme má byť PANI namiesto slečna. V 50 keď na ňu ešte budú susedia volať slečna,tak si vezme prvého osla čo bude ochotný povedať ANO.

mna toto vzdy hrozne, ale hrozne rozculovalo i ked som bola este mlada a slobodna. ked sa ma starsi pani s uskrnom i verejne (trebars na konferenci v panelovej diskusi) pytali, ci som pani alebo slecna. to som so zenovym kludom odpovedala, ze zene s vysokoskolskym titulom prinalezi titul pani a to bez ohladu na to, ci je slobodna alebo vydata.

Sekhmet
1918 příspěvků 18.4.12 10:42
Vztahy

Mne by spíš zajímala trochu jiná věc, i když sem se to asi taky hodí. Tedy: zda jít či nejít do vztahu s někým, kdo má samá plus, ale prostě vám to s ním nějak „necinklo“.
Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem nějak vybíravá, ohledně fyzických požadavků mám v podstatě jen ten, aby byl znatelně vyšší a těžší než já a pak právě to, aby to „cinklo“, aby mne prostě fyzicky přitahoval. U mě je to bohužel tak, že jak to tam není na začátku, prostě to časem nepřijde. A nejsem ten typ, co by dokázal „zavřít oči a myslet na Anglii“
Jsem po poměrně čerstém „košemdání“ - a to z obou stran. Jeden se mi líbil, leč ukázalo se, že je zoufale, beznadějně a neopětovaně zamilován do jiné (leč pořád doufá). Pak jsem se líbila jednomu já. Chytrej, milej, hodnej, hezkej chlap, s prací, zajištěnej, bez závazků, perfektně si rozumíme. Známí říkali: „nebuď blbá, jestli ho okamžitě neklofneš, klofne ho jiná a ty budeš litovat, je to úžasnej chlap.“ A tak jsem ho klofla, i když mne nepřitahoval ani co by se za nehet vešlo. Trápila jsem se několik týdnů, než jsem potkala jiného kamaráda, který, když viděl, jak se mi odporem napne čelist pokaždé, když mne On obejme, se mne zeptal, zda s tímto objevem hodlám sexuálně žít. No, a já jsem si uvědomila, že tohle fakt nedokážu. Dala jsem mu košem a nyní cítím obrovskou, obrovskou úlevu.
Problém je ovšem v tom, že mi je třicet a takového, kde by to teda jako „cinklo“, potkávám tak jednou za tři, čtyři roky. Takže co s tím? Jsem vybíravá? Mám to zkusit překonat? Já bych kolikrát tak chtěla,aby mne ten onen přitahoval, ale prostě to nejde. Od nátury jsem netýkavka, nemazlivka a do osobního prostoru si pustím jen málokoho…

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.4.12 10:42

MP conny na to som sa ja raz spýtala dotyčného či ma mieni požiadať o ruku,že ak áno tak je to doležité,v prípade že nie tak nech moj stav necháme bokom a oslovuje ma pani. Že aj rečník pre publikum začína príhovor Dámi a Páni a nie Dámi,páni a slečny.

ifoun
338 příspěvků 18.4.12 10:46
@MP conny píše:
mna toto vzdy hrozne, ale hrozne rozculovalo i ked som bola este mlada a slobodna. ked sa ma starsi pani s uskrnom i verejne (trebars na konferenci v panelovej diskusi) pytali, ci som pani alebo slecna. to som so zenovym kludom odpovedala, ze zene s vysokoskolskym titulom prinalezi titul pani a to bez ohladu na to, ci je slobodna alebo vydata.

Obecně se má ženě starší než dívce říkat paní, jen pokud si vyžádá slečnu, pak přejít na to… A ptát se někoho, zda je paní nebo slečna? To může jen hlupák. Když se mě na to ptá chlap, tak odpovídám otázkou, zda je ženatý nebo nikoliv…

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.4.12 10:48

Sekhmet vykašlať sa na vek. A čakať na toho s ktorým to cinkne. Čo z toho že niekoho teraz budeš mať,keď po 5-6 rokoch ho ahj tak opustíš,pretvarovať sa po pár rokoch vzťahu je horšie ako pár mesiacov. Takže teraz v 30 budeš mať chlapa ale aj tak ostaneš sama v 39,lebo ďalej to už nepojde. Tak počkaj teraz počkaj do 39 a potom s tým správnym budeš do 100. :-)

Diankenstein
1895 příspěvků 18.4.12 10:55
@gulietta píše:
Honzo čo tam po voľajakom titule lady,lord,gróf,alebo hoci Vaše Vysokoblahorodie. Tým titulom zrejme má byť PANI namiesto slečna. V 50 keď na ňu ešte budú susedia volať slečna,tak si vezme prvého osla čo bude ochotný povedať ANO.
:D ne, PANÍ jsem na mysli neměla. A myslím si, že stará panna, které se zázrakem podaří ulovit manžela, se taky nerozvede tak rychle jako někdo, kdo se vdával/ženil z lásky a po roce zjistil, že to byl jen chtíč a jeho vyvolený/á je neschopný kretén, kterého by jeden nechtěl ani za souseda, nedejbože za životního partnera.
gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.4.12 10:57

Diankenstein tak aký titul ste mala na mysli?

Diankenstein
1895 příspěvků 18.4.12 11:02

gulietta jistěže šlechtický, vysokoškolský je taky fajn, ale sňatkem k němu asi člověk nepřijde. Leda by mi říkali " Paní doktorová…" a měla bych to i stou „paní“ :)

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.4.12 11:06

Diankenstein dajte príklad aspoň jedinneho sňatku ako píšete: bohatá plebejka si vezme šlechtice… ti se rozhodne za rok nerozvedou „protože se už nemilujou.

Pajkako
2 příspěvky 18.4.12 11:13

@Sekhmet Já bych řekla, rozhodně nejít do vztahu, ve kterým na začátku není jiskra a přitažlivost. Ona sice jednou tak trochu opadne, ale pak bude teprve důležitý, mít tuhle fázi za sebou. Aby sis mohla říct - ok, teď mě přitahuje někdo novej, ale úplně stejně jsem to měla na začátku se svým chlapem. Takže, až tahle fáze skončí, bude mít tenhle chlap něco navíc oproti tomu, kterýho už mám? A pokud sis vybrala dobře, tak takováhle myšlenka zažene jakýkoli choutky na nevěru nebo opouštění vztahu… Teda aspoň já to tak mám :)

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek