Promítá se do oblékání introverze a extroverze člověka?

Ze zkušeností, získaných pozorováním lidí, kteří jsou mi blízcí, si myslím, že to není jen o extro/introvert, ale hlavně o sebevědomí.
Jako první příklad uvádím mou máti: velikost oblečení 36, věk oficiální 55, věk „od pohledu“ 45, skříně plné krásného, barevného a krystalicky ženského oblečení, ovšem introvert s malým sebevědomím. Takže v praxi to vypadá asi takhle: džíny, tmavé barvy, dlouhé sukně, trička s psychdelickými vzory, trekové sandály a v nich nylonky a šaty, které by byly šik na její mamce(83 let), prostě módní peklo. Proboha proč?
Příklad druhý: její sestřenice, 63 let, konfekční velikost 44/46, ale extrovert a ženská plná života, její styl je prostě úžasný, uvolněný.

@anja.1 Na tom je ale hodně zajímavé, že maminka ty šaty ve skříni má. Kupuje si je přeci sama? Co říká na dotaz, proč si to na sebe nevezme? Čeká na nějakou vyjímečnější příležitost?

Zamyslela jsem se a nemohu na nic přijít Na žádné pravidlo. Nabízelo by se asi, že introverti se budou oblékat spíš nenápadně, ale znám lidi, u kterých je to naopak. I já sama jsem spíš uzavřenější a nejsem ráda středem pozornosti, ale přesto se nevyhýbám např. zářivým barvám nebo trochu bizarním doplňkům, protože se mi prostě líbí. Typické oblečení extroverta taky popsat nedokážu. Mám ukecané kamarádky v šedivých mikinách i v kostýmcích. Takže z mého pohledu spolu tyhle dvě věci moc nesouvisí.

Já se považuju spíše za introverta a nosím hodně barevné věci, kytičkované, puntíčkované, hlavně sukně, šaty, poslední dobou i ten klobouk , jak napsala analfabet: protože se mi to prostě líbí. Když už tak spíš bych tu hledala souvislost s vyšším/nižším seběvědomím. Možné je, že nesebevědomý člověk nejspíš bude působit spíš introvertně a zároveň bude mít sklony oblékáním nevyčnívat a neupozorňovat na sebe.. i když je to asi složitější.

Podle černobílého dělení na extroverty a introverty není vhodné vytvářet závěry, protože se většina lidské populace nedá rozdělit na 100% extroverty a introverty, jelikož lidská osobnost je zpravidla tvořena koktejlem temperamentů.
Ale ano, podle mě temperament má určitý podíl na oblékání, nicméně není tak stěžejní jako třeba okolí, osobní přesvědčení nebo zkušenosti.

Nevím. Jsem introvert, ale sebevědomí mám poměrně zdravé a oblékám se ráda výrazně. Na jednu stranu proto, že je mi milé, když jsem obdivovaná (i středem pozornosti jsem ráda, jen nerada komunikuji a poznávám se s cizími lidmi), na druhou stranu proto, že se ráda vymezuji a distancuji od lidí, kteří nejsou mého druhu (není to povyšování, to v žádném případě, prostě jen jsem typ, který když něco dělá, tak pořádně, a který se cítí dobře mezi lidmi podobného smýšlení).

Myslím, že víc než s introverci (nevím, jestli je to správné slovo, znalcům tajů češtiny se omlouávm, jestli jim to bije do očí) a extraverci oblékání souvisí se sebevědomím a sebedůvěrou.
Kolegyně v práci je například dost typický introvert (podle mě) - nemluví o sobě, dokud se ji někdo nezeptá, nevyjadřuje své pocity nijak znatelně, je tichá, skromná, prčostě introvert jako vyšitý. A obléká se nejlp, nevkusněji a neženštěji ze všech lidí, které znám.
Naprosti ní sedí holka, která je podle mého laického úsudku extravert - projevuje emoce a pocity, je upovídaná, nedělá ji problém mluvit o sobě i s lidmi, které příliš nezná. Obléká se dost fádně. Sice si dává pozor, co si bere na sebe, chodí přiměřeně oblečená, ale nijak zajimavě. Kalhoty + triko nebo svetřík, doplňků málo. Prostě není to někdo, za kým byste se na ulici otočili, že je nádherně oblečen, ale taky ji nepošlete sem do pekla.

I když jak nad tím tak uvažuji, tak to možná ani vždy nesouvisí se sededůvěrou. Jak znám tyhle dvě, tak mají zdravé sebedědomí i sebedůvěru. Jasně, je to jen příklad, nedá se zobecňovat, ale teĎ tak nějak sama přemýšlím, zda se povahové vlastnosti projevují v oblečení. Určitě an, ale nedokážu definovat, jaké a jak.
Sakra, teĎ si říkám, proč to vlastně píšu, když neznám odpověĎ? Asi mi dělalo dobře zauvažovat 

Myslím, že v oblečení se svým způsobem zrcadlí celá osobnost, momentální rozpoložení, sebevědomí, nálada, duševní nemoc. Otiskává se do něho celý člověk a hlavně se to mění.
Znám dívku, co ten život tak nějak šmudlá neschopná si udělat pořádek a chodí jako šmudla. Dispraktickou osobu, jejíž vzezření je takové humpolácké, neženské. Perfekcionistickou upjatou učitelku, která neviděla neslyšela nic okolo sebe, zahleděná do sebe, co se strojila tak usedle, nudně a tupě, až to bolelo. Upnuté špičaté límečky zastarlé košile ke krku ve 22 letech apod. Profesorku v oboru, jehož název neumím ani vyslovit s kvalitními kusy oblečení splácanými halabala k sobě naprosto neladícím způsobem.
Takže ano, oblečení mluví.

@Ani píše:
Nevím. Jsem introvert, ale sebevědomí mám poměrně zdravé a oblékám se ráda výrazně. Na jednu stranu proto, že je mi milé, když jsem obdivovaná (i středem pozornosti jsem ráda, jen nerada komunikuji a poznávám se s cizími lidmi), na druhou stranu proto, že se ráda vymezuji a distancuji od lidí, kteří nejsou mého druhu (není to povyšování, to v žádném případě, prostě jen jsem typ, který když něco dělá, tak pořádně, a který se cítí dobře mezi lidmi podobného smýšlení).

Akoby ste ma popísala, no toto…

Jakožto certifikovaný introvert;-)(několik osobnostních testů v rámci školy a zaměstnání se stejným výsledkem v rozsahu +-20 let) mohu říct:

1. zvýšená pozornost okolí mi není příjemná, ale kvůli „mimikry“ rozhodně nejsem ochotna chodit mezi lidi v teplácích (to by mě ubilo úplně), jen si postupně navykám na situace, kdy jsem středem pozornosti třeba kvůli šatům, klobouku aj. Musím si vždy připomínat a uvědomit si, že je to pozornost pozitivní, často bych byla raději „šedou neviditelnou myškou“, ale jiné složky mé osobnosti mě podporují v opaku

2. zjistila jsem, že přirozeně věnuju velkou pozornost zevnějšku v době, kdy se psychicky či fyzicky cítím spíš hůře, asi pro vyvážení celkového dojmu (není to opravdu promyšlené). když se cítím fajn, mám dojem že není potřeba se nějak maskovat mejkapem apod, vždyť mi to sluší:-), oblíknu nenuceně oblíbené jásavé barvy a pohodlné boty a vyrazím ven; když se necítím, strávím v koupelně hodinu, abych si připadla aspoň trochu schopna vyjít mezi lidi, oblíknu nuceně jásavé barvy a nepohodlné boty, abych se vytrestala a dala okolí najevo, že mi na pohodlí nezáleží.

Výsledný projev je pro okolí stejný, jsem za hvězdu;-)))(páč v mém okolí se vyskytují hojně pekelné zjevy, neže bych byla ažtak dobrá v módě)

Kdybych z toho chtěla dělat nějaké závěry, jakože nechci, tak bych mohla za sebe říct, že věnovat se podrobněji svému outfitu je spíš typičtější pro nejisté introverty, protože si tím zvedají sebevědomí. Asi svatokrádežná myšlenka zde. Jako introvertní asociál si ovšem nemůžu pomoct a asi budu muset kliknout na odeslat)

@Curry celkom s tým aj súhlasím, že temparement sa premieta aj do šatníka. V jednej učebnici psychológie o tom bolo trošku rozpísané. Nviem zdroj, ani presné citácie, ale pointa bol ataká, že:

sangvinik - extravagantné, pestré oblečenie, priťahujúce pozornosť alebo jednoduché športové oblečenie, pohodlné

cholerik- vraj si potrí na dobre padnúce strihy, materiály, proste kvalita

flegmatk - tepláky a v podstate je mu to jedno, hlavne, že sa v tom dobre cíti

melancholik- si zakladá na dokonalom outfite, detaily musia ladiť, väčšinou je najvkusnejší, starostlivo oblečený

Ale keďže ide o psychológiu, tak tomu netreba na 100% veriť. Súto predsa len dohady. Prikláňam sa k názoru, že ide skôr o sebadôveu a sebavedomie, aj rozhľad a peniaze.

Lepší vkusný introvert ako pekelný extrovert.

@viktorka_od splavu píše:
b) zjistila jsem, že přirozeně věnuju velkou pozornost zevnějšku v době, kdy se psychicky či fyzicky cítím spíš hůře, asi pro vyvážení celkového dojmu (není to opravdu promyšlené). když se cítím fajn, mám dojem že není potřeba se nějak maskovat mejkapem apod, vždyť mi to sluší:-), oblíknu nenuceně oblíbené jásavé barvy a pohodlné boty a vyrazím ven; když se necítím, strávím v koupelně hodinu, abych si připadla aspoň trochu schopna vyjít mezi lidi, oblíknu nuceně jásavé barvy a nepohodlné boty, abych se vytrestala a dala okolí najevo, že mi na pohodlí nezáleží.
Výsledný projev je pro okolí stejný, jsem za hvězdu;-)))(páč v mém okolí se vyskytují hojně pekelné zjevy, neže bych byla ažtak dobrá v módě)
Kdybych z toho chtěla dělat nějaké závěry, jakože nechci, tak bych mohla za sebe říct, že věnovat se podrobněji svému outfitu je spíš typičtější pro nejisté introverty, protože si tím zvedají sebevědomí. Asi svatokrádežná myšlenka zde. Jako introvertní asociál si ovšem nemůžu pomoct a asi budu muset kliknout na odeslat)

Absolutně! Bylo období, kdy jsem spolu s několika kolegyněmi „dopadla na hubu.“ Cítila jsem mizerně a vykolejeně, celý svět byl na tom líp než já, lůzr. A pamatuji se na pocit, že se musím oblékat co nejlépe, abych byla „v bezpečí“. Kolegyně tehdy chodily v tom, co jim padlo do ruky, bez zájmu, a tohle jsem jim nemohla vysvětlit. Teď mě napadá, jestli to nesouvisí s výchovou: otřesený nebo prostě nejistý člověk se drží toho, co mu vštěpovala maminka, protože to pro něj je archetyp. Pak by ovšem existovali otřesenci elegantní a otřesenci houmlesáčtí.

@Šošana Přesně, lepší příležitost, až bude více v pohodě a ještě občas zazní „to už na mne není vhodné“… Pokud bychom měly s mamkou stejnou velikost, asi by se z mého bytu stala jedna velká šatna… 

@cashmere píše:
"…melancholik- si zakladá na dokonalom outfite, detaily musia ladiť, väčšinou je najvkusnejší, starostlivo oblečený…

Jako melancholik naprosto potvrzuji tuto teorii. Pokud jdu mezi lidi, tak sladěná do detailu. Jít v neladícím oblečení pro mě znamená cítit se nejistě.
Taky mám vypozorované, že si oblečení vybírám podle nálady nebo spíš sebevědomí. Mé nejoblíbenější barvy jsou červená, fialová, růžová…a sukně. Ale pokud mám blbou náladu, jdu v tmavě modré, hnědé…a kalhotech;)

@Sibyl: to je zajímavá myšlenka - že otřesený člověk se vrací ke svým „základům“, k výchově. Něco podobného, ne v souvislosti s oblečením, mě už dřív napadlo - že po velkých životních zvratech, nepříjemnostech, se nějakým způsobem snažíme vrátit do dob, kdy nám bylo dobře, do dob, které jsme znali. Nejsem psycholog ani psychiatr, ale tohle mi dává smysl. Možná proto se tolik lidí po rozchodu vrací k mamince, nebo začíná pařit „jako za mladých let“, vrací se ke starým známým, dávno zapomenutým koníčkům…
Rozvést to na oblečení mě nikdy nenapadlo, ale myslím, že na tom bude vleký kus pravdy. Oblečením si přece vytváříme takovou tu „soukromou sféru“ okolo sebe, malý prostor, ve kterém se cítíme pohodlně.

Moc jsem tutu diskuzi nečetla do hloubky, ale protože moc ráda pozoruju lidi kolem sebe, tak jsem si všimla pár maličkostí. Introverti, nebo lidi, kteří nejsou obklíčení hromadou známých, si víc dovolí experimentovat s oblečením a různými styly. Je mu jedno, co si o něm kdo myslí, protože jeho opravdu blízcí známí ho berou takovýho, jaký je. Dovolí si nosit opravdu undergroundové oblečení, volánky, ozdoby do vlasů (fascinátor ten výraz je hroznej) zajímavé líčení… takovej člověk rád čte, nebo kouká na televizi, či něco radši vytváří doma, než aby každý den chodil s kamarádama někam na kafe.
Naproti tomu extravertní člověk chodí jak stádo ovcí. Protože má spoustu známých a každou chvíli chodí někam mezi lidi, tak uniforma je džíny, tričko, kecky, mikinka. hladké vlasy do culíků. Co by si o ní známí mysleli? Vždyť stejně září sama od sebe bez úžasného oblékání přeci ne? Takže nic, co by mohlo pobouřit další ovečky ve stádu. Hlavně že je prča na zábavě a všichni jsou si tam rovni. Najdou se mezi nima i vzdělaní lidi (záleží, v jakém oboru se pohybují), ale ještě sem se nesetkala s nikým, s kým bych se mohla bavit o umění 20. století třeba.

Tím takhle neházím všechny do jednoho pytle. Taky znám extravertní lidi, co jsou dost zvláštně a zajímavě oblečení a taky introverty, co jsou jak zalezlý myšky a nechtějí být vůbec vidět. Je to o osobnosti a sebevědomí člověka.

Ale někdy mám pocit, že některé kusy oblečení působí přímo magicky. Třeba já si připadám mnohem komunikativnější a šílenější, když si vemu na hlavu šátek. To mám i větší pocit, že si se mnou lidi chtějí i povídat. Možná, že je to jen pocit, ale přijde mi to tak.

@viktorka_od splavu píše:Kdybych z toho chtěla dělat nějaké závěry, jakože nechci, tak bych mohla za sebe říct, že věnovat se podrobněji svému outfitu je spíš typičtější pro nejisté introverty, protože si tím zvedají sebevědomí.

S tímhle souhlasím a myslím, že to občas funguje i naopak. Moje dlouholetá kamarádka je typický extrovert se slušným sebevědomým. Nikdy oblékání extra neřešila, klidně si nosí džíny a mikiny, protože je jí to jedno a přitom si věří a je veselá a oblíbená. Ze své zkušenosti bych řekla, že naopak introvertky s nižším sebevědomím potřebují cítit, že vypadají dobře, protože svůj vzhled hodně řeší a řekla bych, že se trochu za své veselé/vkusné oblečení schovávají.

Nějak se mi zdá, že se tady opakuje omyl, že introvert je člověk s nízkým sebevědomím, a extrovert s vysokým. Tak to přece není. Tohle nemá žádnou souvislost. A na sebevědomí lidská osobnost taky nestojí, existují ještě sebedůvěra a sebeúcta.

No, já nevím, spíš než introvertní jsem sociálně nemotorná, ale dost lidí si kvůli tomu myslí, že jsem buď introvert, nebo nafoukaná nána, co se s nikým nechce bavit. Ale co mám dělat, když na mě lidi vždycky tak divně reagují a můj humor není úplně snadno pochopitelný (a už jsem i slyšela, že prý používám moc cizích slov a tím se povyšuju, ježišmarja!). A myslím, že moje oblečení tomu odpovídá, taky se často stává, že můj styl určitý počet lidí nepochopí, nevidí v něm tu nadsázku, nebo tak nějak to prostě vnímám, když nastoupím do šaliny a všem okolo vyjede obočí kamsi za hranici čela. Nosím často hodně výrazné věci, divoké vzory, pestré laky na nehtech, poslední dobou jsem si oblíbila nošení jedné výrazné asymetrické náušnice, ve slevách si vždycky něco vyberu, protože věci, co se mi nejvíc líbí, zrovna moc na odbyt nejdou. Oblečení vybírám hodně pečlivě, někdy se před odchodem z domu i pětkrát převlíknu, musím si tím, v čem jdu, být stoprocentně jistá. Samozřejmě to neplatí vždy, zvlášť když jdu jen za roh do obchodu, ale občas mám náladu a hodinu se strojím i do té samošky. Ale na rozporuplné reakce už jsem si přivykla, hlavní je, že mé nejbližší okolí si nemyslí, že bych chodila jako hastroš a často mi i některé věci chválí, včetně mé babičky, což mi udržuje sebevědomí na jakési zdravé a pro život použitelné hodnotě. Takže abych to shrnula - ano, má povaha a můj styl oblékání spolu určitě korespondují.
Pokud jde o ty osobnostní testy, v Eysenckově testu mi po mnoha pokusech stále vychází labilní introvertní melancholik. První dva budiž, ale s melancholikem se vůbec nemůžu ztotožnit. Je to divné. Neznáte někdo ještě nějaký podobný test osobnosti, že bych si to potvrdila a nebo vyvrátila?

Intro -extroverze fakt nesouvisí se sebevědomím. Ale je určitě relevantní, že otřesený, zraněný, člověk vyvedený duševně z rovnováhy atd. hledá nějaký záchytný bod, bezpečí, staré známé rituály, které ho ukotvují, něco co mu dodá pocit ochrany sebe sama, aby se cítil jistěji, bezpečněji, mohl si sebe vážit. Klidně se to promítne i do zvýšené dbaní o zevnějšek, puntičkářství jako snaha zachránit sebe sama.

@Karoleenah Jestli twn Eysenckův tes je taková ta, že ti dle výsledků ukáže „bod“ kde se tvoje povaha nachází, tak jednu dobu jsem buď labilní introvertní melancholik, nebo jsem přesně na hraně mezi cholerikem a melancholikem. Rozhodně jsem dle toho testu naprosto labilní. Ale u tutoho testu nejde nijak ukázat, že jseš třeba labilní flegmatik, nebo stabilní cholerik, nebo extravertní melancholik, nebo introvertní sangvinik.

.

Příspěvek upraven 21.10.16 v 12:33

@seznam.mih u takových testů je to ošidné dělat závěry. Jestli vám vychází pokaždé něco jiného, tak je to tím, že test nemá zakomponované kontrolní/křížové otázky tak, aby odhalil míru pravdivosti a testuje jen vaši momentální náladu. Tedy vyjde vám výsledek, ale pravdivost máte 60 % - tzn. že výsledek není nijak průkazný a nic to o vás nevypovídá. Člověk sám sebe chce vidět v lepším jiném světle, než jak se ve skutečnosti projevuje navenek. Když vám vyjde 95%, takže výsledek se dá považovat za průkazný. Ne všechny testy ale tento ukazatel zohledňují. Navíc hrají roli i ty pravdivé odpovědi, protože to zase ukazuje na to, že sama sebe vnímáte tak, jaká jste, máte sebereflexi, přijímáte se, tudíž jste vyrovnaná a vnitřně bez rozporu se sebou - což osobnost zase posouvá jinam a odráží se na ní velmi výrazně. Víc, než ta původní testovaná vlastnost. 

@modra_kocka Já bych řekla, že extraverze vs. introverze se sebevědomím docela souvisí. Nedá se to, samozřejmě, zaměňovat, ale extroverti mívají podle mě vyšší sebevědomí, proto snadno zapřádají hovory a mluví o sobě atd, nestydí se… Na druhou stranu je pravda, že introvert může mít také dost vysoké sebevědomí (např. lidé, kteří se na ostatní dívají trochu svrchu a nemají potřebu se projevovat…) a znám i nepříliš sebevědomé extrovety, ale Ti mají většinou tu extraverzi naučenou. Nicméně bych řekla, že nejčastěji se člověk trefí, hádá-li buď extra+sebevědomý člověk nebo intro+méně sebevědomý člověk.