S Českými drahami na věčné časy a nikdy jinak!

Průšvih je v tom, že je skutečně nikdo neinformuje. Jezdila jsem vlakem do školy na střední. Na přejezdu jsme sejmuli ňáký auto (nikomu se nic nestalo). Courákama jsem se nějak dopravila na svou další přestupní stanici, svůj vlak samozřejmě nestihla. Každopádně tam měli také všechny vlaky zpoždění - také jsem se v dobré víře ptala nádražáka, jestli o tom něco neví. Odpověděl, že neví, ale že mám být ráda že nepotřebuju do Prahy, že tam má vlak zpoždění dvouhodinové. Když jsem mu odpověděla že vím, že jsem v tom vlaku původně seděla zasmál se a prohlásil „No vidíte. To o tom víte víc než já.“

@Charlene Ale já nekritizuju to, že to nevěděl, ale že mohl odpovědět slušně, já jsem se ho taky ptala slušně (pozdrav a prosím mi ve slovníku nechybí). Ale tak to není ojedinělá záležitost, že si zaměstnanci neváží klientů…

.

Příspěvek upraven 25.07.13 v 21:17

@Olinka asi tu táto téma nepatrí, ale keď už tu je, tak sa pridám. Ja som cestovala z Prešova do Spišskej Novej Vsi. A usúdila som že ja som predsa nóbl, tak sa nebudem trepať druhou triedou, ja si priplatím na prvú. V Kysaku som mala prestúpiť na rýchlik. Keďže už bol na odchode, tak som nastúpila do prvého vozňa, že prejdem vlakom až do prvej triedy, nebudem bežať popri vlaku, aby som nestratila „glanc“. Keď som v Kysaku nastupovala do vlaku, tak bol neskutočne preplnený. Tak som sa s hranou noblesou pretlačila k sprievodcovi a dostatočne nahlas som mu oznámila: kde je zaradený vozeň prvej triedy? A sprievodca snažiac sa nerozrehotať nahlas mi oznámil: v rýchliku ktorý išiel zo stanice Kysak po nás a teraz je už pred nami! Niektorí cestujúci okolo ale toľko taktu ako on nemali a kráľovský sa bavili na moj účet.:-) Tak som po najbližšiu stanicu visela na jednej ruke a stála na jednej nohe a ľutovala vyhodené peniaze a počúvala kecy o tom aká je tá blondínka blbá. V tej najbližšej stanici (už si nepamatam ako sa volala) vystupovalo veľa ľudí, tak som si prisadla k robotníkom v montérkach, vykašlala sa na „dámu v prvej triede“ a až do cieľovej stanice hrala s nimi mariáš. 

@gulietta: Před pár lety jsem jela pracovně vlakem do Vsetína (pět hodin tam, pět zpátky) a cestou tam si ke mě do kupé přisedli dva asi osmnáctiletí pankáči. Nikdy jsem se během jízdy ve vlaku tak nepobavila (myšleno v dobrém) jako tehdy Rozebírali jsme hudbu, život, vztahy, práci atd. I když to samozřejmě celé začalo klasickým: Slečnoooo, kam jedeteeee?

To léto, kdy jsem slavila 14. narozeniny, jsem jela s naší divadláckou bandou z DDM do Náchoda (tzn. napříč cenou republikou na sever). Jeli jsme v pracovní den, odjíždělo se v nechutnou ranní hodinu, ještě se nezvedla mlha, a většinu cesty jsme absolvovali vlakem s několika přestupy. Tam někde daleko na severu ale nebyla grónská zem, nýbrž hromada lidí, sluníčko a doslova jsme stáli v uličce na jedné noze a ještě nebyla naše. Od té doby trpím klaustrofobií v přeplněných dopravních prostředcích (no a hodně lidí ve výtahu nedávám už vůbec).

V září 2005 jsme jeli se sborem zpívat na Slovensko. Cestou zpátky nás po SK táhla maďarská lokomotiva, ale na hranicích nám ji vyměnili za českou. No a co se nestalo, že - sluníčko svítilo jak v červenci a nám nadohled od Brna začala hořet lokomotiva. Odtáhla nás drezína, přípoj ujel, další jel za pár hodin, tak co by dívčí sbor dělal jinčího, než oblažoval zpěvem Obzvláště Vesmírným lidem jsme se líbili (Pro jazykové rejpaly - jel s námi mladý muž jako klavírista, který k nám přidal svůj mohutný bas.)

Mimochodem, taky znám variantu: „Čekáš Dlouho? Čekej Dál.“ 

@janiiiv ten spev mi pripomenul, že som cestovala do práce vlakom denne a niekedy som bolá uťahaná ako koň. A takto som si raz zaspala cestou z práce ešte ani vlak zo stanice neodišiel. A prebudila som sa na nábožný spev. Normálne „anjelský chór“. Ja som sa tak strašne zľakla, že vlak havaroval a ja som v nebi, že ma skoro kleplo. Ako som tak vytreštene pozerala na tie panie okolo, tak mi jedná s milým úsmevom oznámila, že sú voľajaký kostolný zbor a cestujú z Mariánskej púte domov a takto si spríjemňujú cestu. Ja som bola taká nadšená, že ešte žijem a som na zemi, nie v nebi, že sa mi to aj páčilo.:-)

Příspěvek upraven 11.07.12 v 17:04

@gulietta Tak to nemá chybu!

.

Příspěvek upraven 21.10.16 v 12:48

Ja jsem se po roce dojizdeni italskymi drahami vzdala a zakoupila motorku. Prece jen prumernych pet hodin dojizdeni pro osm hodin prace se uz nerentovalo. A jaky ty vlaky byly… Zlaty Cesky drahy. Zlaty cesky nadrazi. O pruvodcich nemluvim, toho jsem nikdy nepotkala, ony ty vlaky jsou naslapany jako dilliska lokalka a pruvodci se dobre strehne se mezi totalne vynervovane Italy michat. Omezoval se na opatrne vykukovani z dobre zaryglovane lokomotivy. Stejne se tak trikrat tydne stalo ve stanici a cekalo na policii, kterou si ku sve ochrane privolal.
Omdlevani cestujicich bylo bezne, ale moc se jim stat nemohlo, okolni natresk je udrzel ve svisle poloze. Takhle v srpnu v sest odpoledne to byla v tech vozech bez otviracich oken lahudka. To uz byl lepsi ten snih nafoukany uvnitr v zime. Obcas nam nekdo zkolaboval, obcas se stalo a z koleji odklizel cikansky tabor, aspon jednou mesicne nejaky ten sebevrah. A ten adrenalin, kdy se rano dostavite na nadrazi (listek ani nema cenu shanet, si myslite, ze v okynku na nadrazi, kdyz uz tam nekdo sedi, maji jizdenky? Kdeze, dosly!) a ted cekate: jezdi dnes vubec nejake vlaky? Pojede nejaky mym smerem? Kdypak asi? Vejdu se do nej? Zavrou se dvere? Rozjede se opet?
Prestala jsem jezdit v den, kdy me z precpaneho vlaku na dalsi stanici chlap proste vzal pod pazema a vytahl na nastupiste.

@DanielaS
Mám naprosto opačný zážítek. velice milý italský průvodčí, vlak nabral 4 hodiny zpoždění (tenkrát jsme jeli 2 dny, takže nás 4 hodiny netrápily) a v jedný stanici proste do vlaku naskakalo velký množství lidí s potravinovýma balíčkama a nacpaly nám každýmu dva do ruky, abysme se nemohli bránit a další tři na klín jako omluva za zpoždění. Vlak byl naplněnej vždycky naprosto normálně.

Proč vy v tý Itálii vlastně žijete, když je tam všehcno tak špatný.

@LadyPapajka píše:
@DanielaS
Proč vy v tý Itálii vlastně žijete, když je tam všehcno tak špatný.

Z lasky se delaji vselijaky blbosti, Papajko.

@DanielaS

Jsem ráda, že ste se neurazila, tohle je odpověď, se kterou prostě musím souhlasit:)

@LadyPapajka píše:
@DanielaS Jsem ráda, že ste se neurazila, tohle je odpověď, se kterou prostě musím souhlasit:)

Zatim proste stale prevazuji pozitiva nad negativy. Ale mohutne to tu sere i mistni, ne ze ne. Ja to muzu prekousnout postojem „ts ts ts, co to ti Italove s tou svou zemi provadeji, no ja se jim divim, jeste ze jsem tu jen docasne.“

Co se potravinovych balicku tyka, vydava v zime civilni obrana varovani, at si lidi na cestu vlakem vezmou potraviny, piti a teplou deku. Fakt.

@gulietta To boli Margecany Inak preprava na tej trase vyzerá vždy takto, cestovala som dva roky denne SNV-Košice a späť. Ešte teraz sa u mňa objaví tachykardia a nauzea keď si na to spomeniem. Zážitkov mám viac než by som chcela - prepadnutá trať, 6 hodín meškanie, zastavenie vlaku 4 km pred prestupnou stanicou, ktoré trvalo hodinu a personál sa pre istotu ukryl, samozrejme že som nestihla nasledujúce dva spoje (mala som vystúpiť a utekať). V zime boli štandardom meškania 100 a viac minút, hlavne o šiestej ráno, keď sa človek najviac ponáhľal, kúriť vo vagónoch sa začínalo vo februári, ale zato s pekelnou intenzitou, alebo sa v lete nedali otvoriť okná a chýbali závesy.
Ale k Českým dráham: prejsť 150km nám raz trvalo 8 hodín. Tiež sme nepostíhali spoje. Vraj nehodová udalosť na trati. Žiadne stopy tej nehody sme cestou nespozorovali, a že sme sa snažili!

No, já znám „ČD - Času Dost“ a fakt že jo, jezdívávala z Prahy domů na sever - „rychlíkem“ skoro 4 hod na 120 km (autobusem pod dvě hodiny, jenže mě se v něm dělá špatně).
Ovšem občas jsou příliš pünktlich vlaky taky na škodu, aby nám ujel v Čechách vlak tak kuriózně jako tady ve Švýcarsku, to si neumím představit:
Vlak přijede na nástupiště, my nastoupíme do posledního vagónu, u kterého jsme nachystaní s tím, že bude prázdnější a sedneme si. Jenže ouha, je tam réservé. Vlak má jet asi za 3-4 minuty, přítel velí, že ještě vystoupíme a půjdeme o dva vagóny dopředu. Namítám, že můžeme projít vnitřkem vlaku, jenže před námi zrovna je neprůchozí vagón: on vykoukne, že tam ještě nastupují lidi, a že máme 3 min, takže to stihneme. Vystoupíme tedy a přejdeme o dva vagóny, kde se postavíme do hloučku nastupujících. Když už je před námi jen jeden mladík, vlak náhle zavře dveře a odsviští, neb nastal jeho čas. My tři osiřelí zůstáváme na peróně, pán odevzdaně mává svým přátelům, kteří byli stihli nastoupit.
Kdyby nás to jen včas napadlo, měli jsme spoustu času přejít ještě o jeden vagón dopředu, kde byl hlouček nastupujících rychlejší - jenže může tohle Čech čekat?

České dráhy jsou ten nejlepší kabaret v zemi! Miluju cesty jejich vlaky! (Bez ironie.)
V Kolíně oznamují nádražním rozhlasem, že váš vlak má pět minut zpoždění, zatímco ono mu táhne bezmála na čtvrt hodiny.
Tamtéž sveřepě tvrdí, že váš vlak přijede na třetí nástupiště, ačkoli vy ho, na onom nástupišti čekajíc, vidíte přijíždět na nástupiště jiné. Útržek konverzace mezi vodáky a průvodčím v tzv. Posázavském pacifiku:
„A zastavíte nám určitě v těch Choceradech? Abychom nemuseli jet až do Čerčan (=konečná) jako minule.“

No já jezdím každý den do školy ( autem tak 10-15 min ) ale i tak mám zážitků s ČD až dost. Např. jdu na nástupiště a tam stojí moje spolužačka, která normálně jezdí o 2 vlaky dřív a já se jí ptám co tam dělá a ona mi naštvaně odpoví, že její ani další vlak nejel. To ještě ale nevěděla že nepojede ani ten další a ten po něm bude mít 30 min. zpoždění… A nejlepší na tom je že drahé ČD si ani nedělaly tu práci ty 3 vlaky co nejely nahlásit. Ale jinak vlakem jezdím ráda - takovou srandu prostě v autě nezažijete - když jedete se starým dědou a pankácěm naproti sobě a na sobě máte „santovský“ šatičky těsně pod zadek a vedle vás kámoška s kočičíma ušima, tak i ten kluk se zeleným pankáčem z vás má takový ten „respekt z podivné existence“…

Tak teď už naštěstí nikam nemusím dojíždět…ale jezdila jsem nejdřív do školy (kdy mi studentskou průkazku kontrolovali x krát týdně a pak si v květnu uvědomili, že mi tam chybí okres - asi 100. kontrola a teprve pak bylo něco špatně ) Tak když už se vypravím jet někam z Prahy, tak to vždy stojí za to… naposled jsem táhla přepravku s kocourem (není to žádný peříčko, přepravka s 5kg koťátkem se krapet pronese) k tomu tašku s oblečením a na nádru mi zapomněli říct, že je výluka na každým druhým úseku. Takže jsem nic netušíc nastoupila do vlaku, kde najednou v Berouně oznámili, že se vystupuje a pojede se autobusem do Rokycan…tam se vystoupilo a jelo se vlakem do Plzně (osobákem), tak se přestoupilo na rychlík a ve Stříbře se opět přestoupilo na bus do Plané a v Plané opět vlak. Bylo asi 35°C a průvodčí byl na zabití, nebyl ani schopen říct, kde ještě budeme přestupovat.
Při cestě z Brna v jednu v noci byl pro změnu vlak tak narvanej, že jsme museli stát (nebylo místo ani na sezení na zemi) - a pak nás průvodčí ještě seřval za to, že nemáme co stát v uličce, když prochází. Jsem hodně tolerantní, ale zaplatit si plnou cenu jízdenky (pořád zdražujou, ale služby nikde) a pak ještě poslouchat kecy a sedět na špinavý podlaze… Momentálně se už rozčiluju jen když mi nechtějí v červenci vzít studentskej průkaz domů, protože máme přece prázdniny (to, že na vysoké je zkouškové i v červenci a taky různé exkurze a jiné akce takže v podstatě prázdniny jako takové nejsou ČD odmítají uznat). Je to radost 

@Ema_SN Margecany zbožňuju! Co tam jsem se naseděl a čekal na rychlíky!!! Pěkné vzpomínky.
A vůbec, zážitky s ČD je jedna z mála věcí, které má ještě stále celý národ společné, až hromadně nastoupí konkurence, budeme moci vést nezávazný rozhovor už jen na téma počasí.
Místo vlastních zážitků raději přidám cizí vtip:
Každá země má v České republice jedno velvyslanectví, jen Peklo tady má dvě: Českou poštu a České dráhy!

@chekotay píše:Místo vlastních zážitků raději přidám cizí vtip:
Každá země má v České republice jedno velvyslanectví, jen Peklo tady má dvě: Českou poštu a České dráhy!

Tři - zapomněl jsi na Módní peklo

S ČD jsem se najezdila dost, neb jsem byla donedávna majitelkou režijky. Vždy, když jedu vlakem, beru si s sebou nějaké čtivo, tudíž mě nějaké zpoždění jen tak nerozhází. Musím tedy říct, že obvykle přestupuji jen málo, takže se mi zřídkakdy stává, že by mi přípoj ujel. Onehda jsem ovšem jela z Plzně do Prahy a to jsem byla rozhozená dost. Jeden den jsem dělala přijímací zkoušky na vysokou v Plzni a druhý den v Praze, tak jsem se rozhodla v Plzi přenocovat u přítele, který tam studoval. Jezdívala jsem tenkrát do Plzně docela často, vlaky na Prahu mívaly zpoždění, ale max dvacet minut. Rozhodla jsem se jet ještě o vlak dřív, abych stihla v Praze koupit příteli knížku. Tentokrát měl ovšem vlak zpoždění celou hodinu. Prosila jsem průvodčího ve vlaku, aby mi napsal zpožděnku, ale odmítl. Prahu jsem ještě moc neznala, dneska bych vystoupila na Smíchově, ale tenkrát jsem vystoupila na Hlavním nádraží a jela jsem tramvají č.9 do Motola. To už mi opravdu moc času nezbývalo, tak jsem ten kopec k nemocnici ve třicetistupňovém horku a s těžkým batohem na zádech vyběhla. Zabočila jsem do prvního průjezdu, kde byly sanitky, vrátila jsem se a běžela jsem přes modrou budovu nemocnice, kde jsem se ještě stihla zeptat, kdeže jsou přijímačky. Doběhla jsem dvě minuty před začátkem, vystresovaná, udýchaná, rozklepaná. Nebyla jsem schopná říct Vlak měl zpoždění, natož pozdravit. Nevěřila jsem, že bych mohla napsat test tak dobře, aby mě přijali. Ale povedlo se .

Vlak je zlatej, když člověk bydlí pár minut od nádraží a cíle jeho zájmu jsou na tom podobně. Kamarádi se takhle po letech zbavili auta, všude jezdí vlakem (rodinné jízdné není až tak drahé), k babičce to místo 2h autem mají 2,5h vlakem a jsou spokojení. Docela jim to závidím. Děti si vezmou do baťůžků to nejnutnější a jedou. My abychom si snad pořídili náklaďák, i když jedem jen na víkend.