Náhodou prima!
Děkuji vám za vaše názory. Překvapily jste mne příjemně svým
smířlivým a střízlivým tónem. Omlouvám se, že jsem sem zavlekl 100×
omleté téma - ač jsem se snažil, článek ani diskusní vlákno s touto
tematikou jsem zde na modnipeklo.cz nenašel. Proto jsem jej založil…
Dovolte mi jedním příspěvkem reagovat na povícero vašich
podnětů/otázek.
Atestaci zatím nemám, nejspíše budu atestovat jako praktický lékař
nebo internista, vlastní je mi však celostní medicína, naše tradiční
bylinkářství(fytoterapie), životospráva, strava, prevence - hledání cesty
ke zdraví.
Též padly dotazy na můj vztah ke špíně: rád si sedám na zem, chodím
po rukou, válím se v trávě. Rád cítím člověčinu, pach těla, mnohem
raději než vonné směsi citrusů a santalu. Neštítím se ani nemocí,
smradu, bláta, hmyzáčků. Mám vyloženě rád, když mé oblečení nese
stopy po pobytu v přírodě, když mám zaprášené boty (v teple chodím
často bos)…
K fotkám dodávám, že na jedné (stojím na poli a krouhám klacík) jsem
na vycházce kvůli sázení semen stromů. Na té druhé jsem na procházce po
maloměstě (víte co je to silly walk?) a šel bych takto do kina (asi tak
jednou ročně). Do restaurací ani hospod nechodím, velká města nerad, cetra
měst nerad, nákupní centra jen z nějakého zásadního důvodu.
Vlastně do města zavítám čistě instrumentálně - když jdu na úřad
(i tam bych se objevil v outfitu jako na fotce), do práce (do služby
v nemocnici), na nějaký nákup. Proč bych měl pro takovou příležitost
pořizovat jiné, městské oblečení, pokud si na tom nefrčím? Podpořte ve
mně šviháka a dejte mi důvod…
No a k té hygieně… Člověk nemusí smrdět nemytým potem a zapářkou,
nepraným prádlem. Ale… málokdy se bavíme o mnoho dní nemytém člověku.
A za den, dva se málokdo pořádně rozsmrdí! Víte, ve srovnání
s otřesnými smrady nemocí, stolic, hnisu, rozpadu je trocha potu vlastně
příjemná. Zvláště, pakliže víte, jak skutečně smrdí týdny nebo
měsíce nemytý člověk. (víte to?) Pot prozradí o člověku víc nežli
volba parfému. Prozradí tělesný stav, převládající stravu, náladu (na
nevědomé úrovni dokonce HLA strukturu, ovulaci…), no kdeco. To, co mi na
lidech obvykle smrdí není nedostatek hygieny, ale porucha metabolismu (např.
typický smard obezních = narušený metabolismus + vlhká zapářka). Víte,
jak je pro muže přitažlivá vůně zpoceného dívčího těla? Ovšem
zacítit takovou vůni je mimo ultrapřírodní lesanky naprostá rarita. Proč
má člověk vonět jako růže? Nebo ještě hůře, proč by měl být cítit
pižmem jiného živočišného druhu? Pro doplnění uvádím, že používám
tři kosmetické výrobky : pevné mýdlo, zubní pastu a antiperspirant bez
vůně (tzv deokrystal), ten ovšem pouze, čeká-li mne celý den mezi lidmi
(např. práce, služba, cesta atd).
Nošení zavazadel přes rameno vede ke křivému postoji a to i když je
zavazadlo lehké. Křížem přes rameno je to lepší, ale kam se to všechno
hrabe na batoh! Batoh nekřiví, umožňuje rovný postoj i přirozenou chůzi.
A trekové batohy se spoustou šňůrek a popruhů mívají lépe řešená
záda nežli městské stylové batohy, ačkoli výjimky se najdou. Víte, když
ten batoh nacpete (nákup, náhradní oblečení, svačina…), je fakt rozdíl
v tom, jaké je konstrukce.
Sako je blbost, odpusťte mi tu zkratku. Ano, je to formální oblečení a
i v jiných kulturách je formální oblečení začasté nepraktické - aby
právě ukázalo, že nositel nemusí fyzicky pracovat. Sako omezuje pohyblivost
v ramenech (pravda, neměl jsem tu čest mít na sobě sako bez ramenních
vycpávek, avšak i tak se domnívám, že způsobem všití rukávu a jeho
střihem nerespektuje dobře možnost krajních poloh v ramenním kloubu). Na
saku se velice špatně nosí batoh (a cokoli přes rameno podobně). Na
důležité jednání, na ples, oficiality, dobře. Jinak… lépe je mi
bez něj.
Ponožky v sandálech. Zde jste mne zvláště překvapily absencí
ostřejšího tónu. Nu ano, zjevně není tato kombinace vaším gustem. Proti
vašim popisům bych však namítnul, že ne na každou vycházku se chystám
z domu. A než bych si bral kamsi na návštěvu/na cesty dvoje boty,
vystačím si s ponožkami v sandálech. Zde je ten rozdíl. Navíc i po
cestě je sundat/nasadit ponožky věcí minuty. Jistě to není samospasitelná
kombinace, poněkud se mi však zajídá vědomí, že lidé, zvláště asi
ženy, mohou být pobouřeni. Sandály s ponožkami nosím dlouho, poslední
leta však již s poněkud hořkým pocitem, že tento zvyk je pranýřován
(ó jak bych si zapranýřoval třeba stravovací nešvary - a jak jsou
kolikrát zřejmé na první pohled!)
Plně souhlasím s tím, že oblečení (a doplňky, obuv, stejně jako
postura, gesta, řeč vč. intonace, rytmu, přesnosti, rozvláčnosti) o nás
vypovídá hodně. Umí-li to kdo číst, vlastně zbyde jen málo, co by
zůstalo skryto.
Ovšem… proč je nutné vypadat dobře?
Z jakého důvodu bych se měl reprezentovat seriozně (zvláště, pokud
seriozní nejsem)?
Vypadat „sexy“ (odpusťte mi další klišé) je stěžejní pro
navazování nových sexuálních vztahů. Co když o to nemám zájem nebo se
tomu dokonce bráním?
Neboť dámy, nalijme si čistého vína, „vypadat dobře“, pokud
diskutujeme o líčení, je eufemismus. Jde zde o přitažlivost, sprostou
sexuální atrakci. Proč se schovávat za vrstvy líčidel, proč ztrácet čas
(peníze, zdroje) za pozlátko, když vše, k čemu to vede, je žádostivost?
Ubezpečuji vás, že stejného výsledku lze dosáhnout odpovídajícím
bodytalkem. (budete mne kamenovat?)
Znám i hezké ženy, krásné dívky, které se nemalují nebo nechodí
elegantně (tedy dle pekelnemodních kritérií) oblékané. Je to ovšem
začasté subkultura lesanek, biožen, spirituálů a podobných. Podepisuji se
pod to, že Milan bude mít jinou potíž nežli jen výběr oblečení.
K točení oblečení na vyměňovacích večírcích mne napadlo takové
sexistické klišé : ženy mají raději nové věci, změnu. Muži
v šatníku často oceňují známé kousky, obnošené, které námi
načichly, s nimiž se důvěrně známe. Určitě bych své nošené
oblečení nerad komukoli dával, právě proto, že postupně je mi čím dál
milejší, před rozpadem samotným jde tak často až o srdcovou
záležitost.