Co se týká tykání domnívám se, že si ty diskuse tady bereš příliš
k tělu. Pravděpodobně máš problém(vnitřní) s respektem okolí vůči
tvé osobě a tak se snažíš dohnat to zde. Je to stále o tom samém.
A pokud nebudeš mít sama u sebe jasno a pokud se budeš strojit dle toho co
ti přijde pod ruku, tak budeš mít problém vždy a to nejen před zrcadlem.
A stejně tak, jako se necháš „zdobit“ tím co ti přijde pod ruku a po
čase zjišťuješ, že je to špatně, tak stejně tak časem zjistíš, že
k budování osobnosti nestačí a neslouží to jak tě druzí oslovují,
titulují atp., ale svoji hodnotu vytváříš sama. Tím, jak se projevuješ,
jak se chováš, jak druhým nasloucháš…Nečekej, že tě druzí budou
budovat. Je to jako s těmi obchody. Není to o tom, že si vybereš určitý
obchod a do toho když budeš chodit, tak budeš šik. Je to o tom, že
v sobě najdeš osobnost, která bude schopna se samostatně rozhodovat a bude
sama schopna určit a znát svou cenu. A pak jí bude jedno, jestli nakupuje
v sekáči, v butiku, nebo ve značkovém obchodě. Zkrátka co si koupí, za
tím si stojí a s tím je spokojená. Budu ti ale vykat, i když si myslím,
že ti to moc nepomůže ISKO. Neměla jsem zájem Vás tykáním nijak
snížit.
To, že shledáváte záludnost SH v tom, že jsou ty věci tak laciné, tak to
je také pěkná perla. Vy tedy když se chystáte jít do společnosti, tak
volíte oděvy podle toho co je nejblíže? Nebo se je snažíte sladit? Vždyť
přece pokud vybíráte oděvy podle ceny, tak by se nabízelo to, že jdete
cestou nejmenšího odporu a tudíž vezmete co je po ruce. V obchodě je něco
levné- koupím to. Ve skříni je něco blíže- vezmu to… Jsou lidé,
kteří nakupují oblečení podle ceny. I takoví k nám chodí. Domnívám
se ale, že většina zdejších čtenářek takto nepostupuje a raději než by
koupila obnošený škaredý krám, tak si nekoupí nic a vytáhne na sebe něco
ze svého šatníku.
Second-hand online
@DRW píše:
Vlastne dekujeme za nazor majitele SH. Davate praci, prispivate na charitu, ale z meho pohledu, jste jednou z tech, ktera na charite (sama o ni pisete hned v prvnim prispevku) vydelavate. Mozna ne tolik, jak to vyznelo z meho pohledu a verte, ze vim, co podnikani obnasi a jake naklady tam mohou byt. Ale vydelavate mnohem vice, nez na tu charitu slo na zacatku retezce.Charita je o tom, ze neco davam, ne ze na tom vydelavam. Jinak je to prachsprosty byznys.
Co se charity týká, tak napsáno bylo, že second hand obecně podporuje a vychází z charity. Nikdo zde neříkal, že děláme charitu. Je to totiž o tom, že když by to přestalo fungovat, tak lidé namísto oblečení peníze cash nedají a ty peníze, které se získají prodejem oblečení jdou na charitu. Samozřejmě potom každý z navázaných subjektů musí mít na tom svůj zisk. Co je ale na tom špatného? Špatné by to bylo, kdyby jsme psali, že děláme přímo charitu. Ta se dělá tak, že z přebytků investujeme do potřebných. My ale podporujeme charitu tím, že jsme v soukolí tohoto projektu a umožňujeme ať se nějaké prostředky dostanou k potřebným. Píšu nějaké, protože nějaké skončí u zaměstnanců sběren, nějaké u zaměstnanců třídíren, majitelů třídíren že šli do tohoto obchodu, zainvestovali, nějaké skončí u našich zaměstnanců a nějaké u nás. Pokud se ale jedná o ty co skončí u nás, tak za cca dvanáct hodin práce denně, investice, riziko atd. je to špatný kšeft. Jak potom říkáte platům charitních pracovníků, sestřiček, pečovatelek atd. To již není zisk? A je to přímo z peněz, které se vybarly na charitu. Oni totiž ti lidé, kteří jsou v těchto soukolích mají také své životy. Svá vydání a své potřeby. Pokud se DRW domníváte, že děláte pro charitu více než my, řekněte co děláte a inspirujte nás. Jenom blbě kecat umí každý. (uf to jsem se naštvala)
@bambulka123 Ale
víš, že tohle je opravdu zajímavé? Například mě nikdy nenapadlo o tom
přemýšlet, ale nějak automaticky jsem předpokládala, že sekáče stojí
hlavně na principu bazaru, kdo už něco nechce nebo nepotřebuje, ten to tam
jde prodat. Jasně, při troše přemýšlení by mi asi došlo, že ty velké
prodejny by asi na tomhle principu moc zboží nesehnaly, ale šťouchnout do
vedení není na škodu
@bambulka123 píše:
- prispeju na penezi na pro me zajimavy projekt a to velmi adresne a zajima mne komu prispivam a na co (prevazne na vzdelani deti v zemich tretiho sveta, naposledy jsme prispivali penezi a materialem na povodne zasazenou obec v Cechach, vsichni vime, kam nase penizy sly a hlavne se na tom nikdo dalsi nezivil, coz je pro mne velmi podstatne.
- jste jako potrefena „…“ (uz jsem se nastvala), ano zivite se na charite a zatim si stojim. A ani tisice cervenych raminek to nezmeni.
Totiz jediny, kdo opravdu prispeje charite peneze je ten clovek na zacatku SH retezce, ktery ony prebytky od charity koupi a tim ji zbavi nakladu na skladovani a likvidaci. Nikdo dalsi jiz na charitu neprispiva nebo snad posilate cast sveho zisku na charitu, od ktere obleceni mate? Ano davate praci dalsim, ale tvurcem techto praci je clovek, ktery tyto veci odkoupil od charity.
Ja se nenavazim do obchodovani s pouzitymi vecmi, ale do Vaseho zastitovani se charitou a davani prace jinym, Vasi tezkou praci a malym az zadnym ziskem. Ale ruku na srdce nikdo nepodnika bez toho, aby z toho nemel nejaky zisk. A bohuzel Vasim obhajovanim a nastvanim se mi muj nazor jen potvrzuje.
Platy lidi aktivnich v charite (sesticky, ucitele, lekari etc.) jsou samozrejme hrazeny z vybranych penez, dotaci statu a nadaci pro tyto ucely urcnych. Ale to 1 euro ci dolar za 1 kg obnoseneho obleceni na zacatku retezce to urcite nevytrhne.
No a ty platy jsou velmi nizke a mnohdy staci jen k pokryti zakladnich zivotnich nakladu, proto tito lide (dobrovolnici) tuto praci delaji casto pri svem zamestnani ci jen docasne, v ramci sve dovolene etc.
Napr. dobrovolni hasici pomahajici pri povodnich si vybiraji svou dovolenou ci neplacene volno a za tuto dobu dostanou jidlo a nocleh, mnohdy je to pozdeji stoji i misto. A takto je to s dobrovolnou dlouhodobou pomoci dost casto v nasich krajich.
Mimochodem dekuji Vsem za cervena raminka
Nejsem potrefená, ale trefená- když se mně to týká tak reaguji. Proč
mi stále podsouváte(DRW), že jsem psala, že dělám charitu? Já jsem psala,
že oblečení je původně určené na charitu a to né tak, že by se chudí
v africe oblékali do padesáti kabátů najednou, ale o tom, že zisk který
je z takto získané suroviny jde na charitu. Například se z výnosu vykope
studna, nebo nakoupí mouka. Charitou se tedy nezaštiťuji.
DRW píšete: „davate praci dalsim, ale tvurcem techto praci je clovek, ktery
tyto veci odkoupil od charity.“ Tzn. myslíte, že velkoobchody a
třídírny(tyto odkupují od charity) jsou schopné existovat bez nás
obchodníků? Snižujete tímto práci a snahu drobných obchodníků pod práci
a snahu velkoobchodníků a třídíren a to nevím proč. Naše zásluha na
zaměstnávání není o nic nižší, než velkoobchodů a třídíren.
Nevím, jestli jste někdy někomu dala práci, ale není o nic snazší
zaměstnávat coby drobný obchodník, než velkoobchodník. Čtěte pořádně
co je psáno. Nepsala jsem, že nemám žádný zisk. Psala jsem, že je
takový, že návratnost investice bude několik desítek let. To je
konstruktivní a jasné. Vaše úvaha o tom, že „nikdo nepodniká bez toho,
aby z toho neměl žádný zisk“ je opět hodně zkreslená a mylná. Je
spousta podnikatelů, kteří jdou tzv. na kost, a kteří zvláště
v dnešní době jsou na nule a kolikrát jedou z rezerv do mínusu. Zkuste to
třeba probrat s kolegy u kávy zda takové podnikatele a podniky znají.
Znám osobně takových spoustu a proč to dělají? Protože jsou zvyklí se
o sebe postarat a věří, či doufají, že bude lépe. A nebude. Pracují od
rána do večera a kolikrát žijí třeba z příjmu partnera(doufají, že se
to jednou obrátí), který je někde zaměstnán. Bojí se jít na pracovní
úřad, stydí se. A makají a makají. Jsem ráda, že mám ekonomiku takovou,
že mám šanci, že se časem mé investice vrátí. Nebude to ale jen o té
investici, ale také o ohromné spoustě dřiny, práce a odříkání si.
Dobrovolníci, kteří dělají charitu zdarma nejsou ti o kterých jsem psala.
Před těmi klobouk dolů. Psala jsem o zdravotním a dalším personálu,
který nebere minimální mzdu, jak opět mylně píšete. Sama jsem pracovala
v charitě a i manžel. Znám se osobně s ředitelem Adry panem Wurstem,
znám osobně ředitele charity Ostrava, mám spoustu známých tělesně
postižených. Pracovala jsem jako asistentka babiček a dědečků v domově
pokojného stáří, jako asistentka postižené holčičky ve škole. Manžel
pracoval jako vychovatel mentálně postižených dětí s kombinovanými
vadami, dále jako pečovatel v charitním domě. Několikrát byl na stáži
v Rusku(dobrovolný nadšenec)a pomáhal tam v dětských táborech pro chudé
děti. No a aby jste viděla, že mám do oblasti skutečný vhled, tak vězte,
že sama jsem na vozíčku a to kvůli svému vrozenému postižení DMO. Na
některých projektech pro potřebné pracujeme, ale ty nechci zmiňovat,
protože bych si připadala hloupě.
Nepřehánějte tedy vaše teze, ale pište prosím konstruktivně. Já se o to
snažím.
@bambulka123 píše:
Co se týká tykání domnívám se, že si ty diskuse tady bereš příliš k tělu. Pravděpodobně máš problém(vnitřní) s respektem okolí vůči tvé osobě a tak se snažíš dohnat to zde. Je to stále o tom samém. A pokud nebudeš mít sama u sebe jasno a pokud se budeš strojit dle toho co ti přijde pod ruku, tak budeš mít problém vždy a to nejen před zrcadlem. A stejně tak, jako se necháš „zdobit“ tím co ti přijde pod ruku a po čase zjišťuješ, že je to špatně, tak stejně tak časem zjistíš, že k budování osobnosti nestačí a neslouží to jak tě druzí oslovují, titulují atp., ale svoji hodnotu vytváříš sama. Tím, jak se projevuješ, jak se chováš, jak druhým nasloucháš…Nečekej, že tě druzí budou budovat. Je to jako s těmi obchody. Není to o tom, že si vybereš určitý obchod a do toho když budeš chodit, tak budeš šik. Je to o tom, že v sobě najdeš osobnost, která bude schopna se samostatně rozhodovat a bude sama schopna určit a znát svou cenu. A pak jí bude jedno, jestli nakupuje v sekáči, v butiku, nebo ve značkovém obchodě. Zkrátka co si koupí, za tím si stojí a s tím je spokojená. Budu ti ale vykat, i když si myslím, že ti to moc nepomůže ISKO. Neměla jsem zájem Vás tykáním nijak snížit.
To, že shledáváte záludnost SH v tom, že jsou ty věci tak laciné, tak to je také pěkná perla. Vy tedy když se chystáte jít do společnosti, tak volíte oděvy podle toho co je nejblíže? Nebo se je snažíte sladit? Vždyť přece pokud vybíráte oděvy podle ceny, tak by se nabízelo to, že jdete cestou nejmenšího odporu a tudíž vezmete co je po ruce. V obchodě je něco levné- koupím to. Ve skříni je něco blíže- vezmu to… Jsou lidé, kteří nakupují oblečení podle ceny. I takoví k nám chodí. Domnívám se ale, že většina zdejších čtenářek takto nepostupuje a raději než by koupila obnošený škaredý krám, tak si nekoupí nic a vytáhne na sebe něco ze svého šatníku.
amatérská psycholožka.
Trhněte si nožičkou.
Příspěvek upraven 07.06.17 v 23:57
@isko A proč se ptáte
mě? Já to nedělám a v duševních pochodech několika desítek naprosto
neznámých žen se těžko můžu vyznat.
Patrně se na pekle schází dosti značné procento žen, které mají vkus
mizerný, elementary, dear Watson.
@isko píše:A k tomu oblečení a ceně za něj - pokud mě budou kalhoty stát 1000,– Kč, pořádně si rozmyslím, jestli mi sedí a jestli je opravdu chci. Pokud za ně budou chtít 50,– Kč, tak budu ochotná nad drobnými i většími nedostatky mávnout rukou - a to může vyústit v nepadnoucí, zastaralý, obnošený šatník.
Mám pocit, že musím zdůraznit ještě jednu věc - mluvím v prvním osobě, ale myslím to jaksi všeobecně, místo obecného „zákaznice“ nebo „člověk“ používám „já“. To jen mě tak napadlo ve vztahu k tomu psychologickému rozboru.
Tak ono se dá očekávat, že v desetimiliónovém národě se nebude jeden
každý muž, žena a dítě na úrovni slušně konfekčního standardu. Někdo
si může dovolit něco lepšího, tak si to koupí. Někdo si nemůže dovolit
kalhoty za 1000,–, tak si je koupí za 50,– a je rád, že je rád, a musí
se smířit s horší kvalitou a záplatovaným leč čistým šatem.
Vzpomeňte na květinku Martu a na jejího Pavla, který nebyl tak elegantní
jako bohatí muži, již kupovali koše květin operetním zpěvačkám, bylť
dělníkem v dole.
Pak se může stát, že někdo z nějakého důvodu nechce následovat
současný módní trend, například nesnese bokové kalhoty a jinde než
v sekáči nesežene, co chce, právě díky tomu, že tam mají věci už
vyšlé z módy. Nebo nějaký nadšenec do určitého specifického stylu
hledá něco, co se dá použít jako polotovar k další úpravě, a výsledek
může vypadat velmi zajímavě.
No a pak může nastat vámi citovaný případ. Buď jde o osobu, které je
zkrátka fuk, jak vypadá to, co má na sobě, protože jiné věci se jí
zdají podstatnější. Třeba radši investuje do své sbírky elektrických
vláčků než do nových kalhot. No a co jako? To je přece jejich věc.
A nebo dotyčná snahu vypadat dobře má, ale její vlastní vkus je na
pováženou, tak se přijde poradit na peklo v dobré víře, že je na
správném místě, a neštěstí je hotovo.
Ani v jednom případě prostý fakt existence sekáčů danou situaci
nezlepšuje ani nezhoršuje, kdyby nebyly sekáče, tak by ta z posledního
odstavce šla do tržnice nebo za známou, která z ručních prací v páté
třídě měla dvojku, ale snaží se a skoro nic za to nechce.
@7427 V Pardubicích
zkuste sekáč na třídě 17.listopadu La Róba. Jedná se o použité zboží
z Velké Británie, ale většina doslova září novotou. Ceny považuji za
vynikající. Já za pánský sortiment jsem byl velmi spokojený, chystám se
tam opět. Dámský sektor je alespoň 2× tak větší.
DRW: Minimálně v příhraničních oblastech Polska (Kudowa Zdroj,
Glucholazy, Cieszyn) je několik sekáčů. Není třeba je speciálně hledat,
při prohlídce města jsem narazil určitě na tři.
@isko helejďte, já
vím, jak to myslíte, ale obávám se, že myslíte trochu scestně.
Bylo by na místě protestovat, kdyby se kalhoty v hodnotě 50,– Kč
prodávaly za tisícovku. Ale o tom se momentálně nebavíme.
Bavíme se o něčem podobném jako o nabídce trapných reality show a
tupých telenovel v soukromých televizích. Ano, tato skladba pořadů může
zkreslit nebo dokonce zkazit vkus diváka, který to sleduje. Sekáčové hadry
můžou mít podobný vliv.
Jenže neoddiskutovatelným faktem zůstává, že svět je riskantní místo
plné záludných nástrah. Dospělý a svéprávný člověk má aspoň
teoretickou možnost se s existencí těchto nástrah seznámit a dle svého
uvážení se jim vyhnout nebo bezstarostně podlehnout. To musí stačit, jinak
by ten svět byl ještě o dost nesnesitelnější, než už je.
Mám pocit, že úplně stejnými slovy by se také dalo argumentovat, že SH
tříbí vkus. Nutí člověka hledat a vybírat, díky nízkým cenám ho
vybízí k experimentu (například vyzkoušet novou barvu či střih), který
může dopadnout tak i onak, ale v případě chyby mnohem méně bolí a
v případě úspěchu je samozřejmě ziskem a pomáhá získávat vlastní
styl.
A tím se dostávám k tomu, kde už je @stricc - jaký člověk do
SH vejde, takový z něho vyjde. Nevkusný se tam nenaučí vkusu, vkusný si
ho tam nezkazí a hledající má celkem dobrou šanci, že něco slušného
najde.
A co se týče mezinárodních firem a údivu jejich zaměstnanců nad hrdými
českými lovkyněmi - ono to asi bude v každém prostředí trochu jiné.
V dress-codových končinách to možná bude trochu méně obvyklé, ale ve
svobodných povoláních vintage frčí napříč západním světem a váš
zahraniční partner s vámi možná uzavře spolupráci právě proto, že
máte tu cool kabelku po bábrli.
@isko píše:
(…) Pokud za ně budou chtít 50,– Kč, tak budu ochotná nad drobnými i většími nedostatky mávnout rukou - a to může vyústit v nepadnoucí, zastaralý, obnošený šatník.Mám pocit, že musím zdůraznit ještě jednu věc - mluvím v prvním osobě, ale myslím to jaksi všeobecně, místo obecného „zákaznice“ nebo „člověk“ používám „já“. To jen mě tak napadlo ve vztahu k tomu psychologickému rozboru.
Pochopila jsem to tak, že tím „já“ nevyjadřujete výlučně svůj
postoj k sekáčům, nýbrž obecný názor na zákaznice nebo lidi, které
nízká cena může svádět ke snižování vlastních nároků na kvalitu
zboží.
Takže pardon
@isko Protože jsem si
myslela, že to já v obecném smyslu používáte vždycky a ne jen v jednom
jediném příspěvku.
A taky protože jsem strašlivě zlá.
Kdyby z vás někdo chtěl přispět na charitu, nemusíte nakupovat v SH,
zkuste to tady http://eshop.charitaopava.cz/
A kdyby někdo sháněl hezké věci na miminka, v Praze - Radotíně je
velký sekáč a věcičky velikosti 0-2 roky tam mají úžasné.
@radio
Díky, včera jsem zabrousila v Pardubicích i do jiných ulic, než kde
obvykle chodím a narazila jsem na jeden ve Sladkovského ul naproti
papírnictví. Malý, ale celkem pěkné zboží.
Já jsem spokojená s tímto internetovým secondhandem www.secondhand-marilyn.cz, nakupuji tam hlavně pro děti, navíc teď mají na dětské oděvy slevu 50%. A pro mě je podstatné, že tam najdu i velikosti xxl. Občas zajdu i do kamenného sekáče, ale na to většinou nemám čas a co si budeme povídat - z pohodlí domova je to daleko pohodlnější a děti si rovnou řeknou co se jim líbí a co ne a nemusí se mnou nikde chodit.
Uznávám, že může mít svou výhodu vybírat co na sebe, nebo na děti
z cca 619 položek, z tebou uvedeného eshopu. Je to podobné, jako když
nakouknu do své šatní skříně. Vezmu co je a jdu… Je to nový pohled.
Zatím byla tahle rubrika spíše o eshopech větších než běžný domácí
prádelník- viz. odkazy výše. Je pravda, že někdy to může být spíše
o kvalitě, než o kvantitě, ale když jsem koukla na tvůj odkaz, tak
neshledávám žádný větší rozdíl oproti eshopům výše uvedeným, snad
jen kromě toho, že oproti výše uvedeným se fotí na podlaze v rohu
v bytě a ceny nejsou nejnižší…
Sekáč je ale hodně specifický tím, že lze jen velmi těžko říci, že
ten či onen má to či ono zboží komplexně horší či lepší. Zkrátka
každý kus je originál a nevím o sekáči, který by měl třídírnu někde
např. v Anglii jen sám pro sebe. Z toho vyplývá, že dodavatelé jsou
více méně stejní, ale co je důležité, tak míra soudnosti, kolik si ten
či onen sekáčník k základní ceně toho kterého kusu přirazí. Eshop je
dále dobré posuzovat dle například věrnosti fotografií, volby pozadí,
možnosti filtrovat oděvy dle různých parametrů- čím více, tím lépe,
ceny, množství výběru, četnost přidávání nového zboží atd. atd.
Tedy abych nebyla brána za slovo, jsou rozdíly mezi dodavateli. Psala jsem ale o standardu…
Omlouvám se, ale zdá se mi, že tu dochází k mírným třenicím. Já bych byla v tomto směru demokrat. Pokud se někdo chce oblékat v SH, ať se obléká, pokud si někdo šije, ať si šije. Každému vyhovuje něco jiného a každý má jiné ekonomické možnosti. Navíc když to vezmu z ekologického hlediska, neustále se produkuje obrovské množství hadrů. Dříve (v 19. století) lidé po sobě v rodinách oblečení dědili, různě přešívali a upravovali. Dnes je to tak, že je něco módní chvíli a pak to jde do stoupy… Pokud to může ještě někomu posloužit, tak co je na tom špatného? Jasně, pokud to někdo nechce nosit, nemusí, ale rozhodně bych neříkala druhým, co je a co není špatné, nebo co mají a co nemají dělat. Nikdo snad není diktátorem chování ani vkusu…