Stále spolu - alternativa v maringotce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Další »
ionicera
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:08

@Rezyna Napsala jste to moc pěkně a tak jsem si u toho uvědomila, že bych za svou mámou také nešla. Snad bych raději byla s tím blbem.

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:08

@SweetPotato Pohybujeme se v oblasti dohadů. Samozřejmě. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby ale paní Mlčochová v průběhu let (a případně svých „útěků“) našla u svých nejbližších (rodiče, sourozenci) opravdu pochopení a oporu, mohly se ledy třeba trochu pohnout. Ale pokud přišla domů a maminka jí dvě hodiny nadávala kvůli maringotce, nadávala na Mlčocha, říkala jí, že mohla třeba mít kariéru, spoustu peněz, tak všechno tohle prostě nezabírá, tedy spíše to působí opačně. Pak si totiž člověk řekne, že mu je tam, kde je, vlastně asi líp. Vznikne z toho začarovaný kruh.

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:16

@ionicera A přitom za kým jiným máte jít než za vlastní mámou… Já toho v životě zažila a viděla docela dost a máma (ta opravdová) je pro mě ta, která svému dítěti i do toho vězení přinese buchtu a řekne mu, že ho má ráda. Já vím, že je to přitažené za vlasy, protože ve vězení jsou desítky defektních osob, ale myslím, že snad je zřejmé, jak to myslím. To je právě projev té bezpodmínečné lásky a obávám se, že ve skutečném životě jí je mnohem méně, než jak je proklamováno.

Každý terapeut Vám potvrdí, že i když lidé na terapii (skupinovou, individuální) přicházejí s různými problémy, většina z nich skončí u toho, že řeší vlastní matku. A najednou na povrch vylézá ten hnus, bolest, ponížení a všechno, co ti lidé zažili. Když jsem třeba slyšela z vyprávění příběh poměrně úspěšné ženy, kterou její matka v páté třídě dala do zvláštní školy na svou žádost, protože měla na vysvědčení dvojky a ne samé jedničky, tak si člověk říká, že nikdo nedokáže být krutější než matka.

Příspěvek upraven 02.12.15 v 11:20

viktorka_od splavu
7777 příspěvků 2.12.15 11:18

Zodpovědnost za ty děti má samozřejmě matka úplně stejnou měrou jako otec. že je to těžké je samozřejmě druhá věc, ale tu odpovědnost to z ní nesnímá.
akorát teda ty hraběcí řeči o tom jak je to snadné a kam by dotyčná mohla jít a kde by se jí určitě dostalo pomoci by si neznalí téhle věci mohli odpustit, protože z vlastní zkušenosti musím říct nejenže je to nepřenosné, ale byť jsem měla velký strach, nakonec skutečnost moje obavy ještě předčila.
a to mám obrovské štěstí, že moji rodiče mě vždycky podrželi, bez toho bych to v žádném případě nezvládla.

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:23

@viktorka_od splavu Nechtěla jsem se Vás, ani nikoho jiného dotknout. Já jsem do problematiky domácího násilí jen kdysi nahlédla přes svou tehdejší profesi, osobně s tím zkušenost nemám. Každá špatná zkušenost je naprosto nepřenosná, s tím zcela souhlasím. Ale každá situace má nějaké řešení, a pokud jste obětí násilníka, tak to, že Vaše matka bude ještě ke všemu tomu vést nějaké maloměšťácké řeči a soudy, Vám nepomůže a ani Vás nijak nepodpoří. To jsem chtěla říct. Prostě člověk má hledat racionální řešení, pokud je tím, kdo se na situaci dívá z nadhledu (např. právě matkou oběti), a i když je těžké toto řešení uskutečnit, tak mi to přijde pořád lepší než tisíc řečí k ničemu, které podle mě ještě v důsledku jen ubližují.
Vy sama uvádíte, že Vás rodiče nějakým způsobem podpořili, což mi právě přijde důležité. Ale když někdo ani toho podporujícího rodiče nemá (a tím myslím podporujícího třeba jen emočně), tak se domnívám, že je to prostě ještě složitější.

Samozřejmě toto vše je můj subjektivní názor, s nímž nikdo nemusí souhlasit.

sagiti
362 příspěvků 2.12.15 11:30
@Qara píše:
@sagiti já když si představím, že by mě pedagog zkoušel a u toho byl televizní štáb, asi bych působila taky jako otupělej a emocionálně plochej debilek.

Ano, to jsem si taky říkala. Ovšem ty děti, ať už malé či velké měly tento výraz pořád, ať už na ně promluvil kdokoliv. Jediné dítě, které bylo dle mého názoru v pořádku, bylo miminko nejstarší dcery. Veselé a nepoznamenané tyranem.

viktorka_od splavu
7777 příspěvků 2.12.15 11:31

@Rezyna nedotkla, to vůbec, jen to čtu zpětně a měla jsem potřebu reagovat na to přesvědčivé: určitě by pomohla sociálka atd.

yako
3225 příspěvků 2.12.15 11:34

@viktorka_od splavu je to strašně těžké. Hlavně proto, že bazírujete nad tím, co potom bude. Taky proto jsem se vůbec nezmiňovala o původní rodině, ale o nějaké organizaci. Kdy se ta paní obrátila třeba na charitu a připravila plán útěku, tak si myslím, že by jí ten azyl v utajení poskytli. Určitě se bála, co ztropí její muž kvůli dětem, ale copak měla co ztratit? Riskovala ostudu, nebo sociální zabezpečení? Ne, to už jí dávno nemuselo trápit. Není to její jenom její vina kam až se jejich rodina dostala, ale svůj díl zodpovědnosti má. Ona ty děti rodila a ona zůstávala. Znám osobně holku, která toto udělala se třemi dětmi. Neměla žádné rodinné zázemí sama vyrostla jako dříví v lese u dědy a u babičky a ti už nežili, přesto se dokázala vzepřít a zastavit to co se dělo. Nějaký čas byla v charitě v horách na hranicích republiky. Je to dost dlouho, časově by to i odpovídalo Mlčochovým, takže i v té době to šlo.

Dammy
1672 příspěvků 2.12.15 11:34

.

Příspěvek upraven 24.12.16 v 15:53

yako
3225 příspěvků 2.12.15 11:42

@Dammy tak taky píšu, že teď už je dost pozdě žejo. Sociálka by neměla fungovat jako dráb, ale jako úřad, na který se můžou lidi obracet v případě podezření na týrání nebo zanedbávání dítěte. Pak má zjistit, jaká je skutečná situace - maximálně citlivě - a snažit se tu situaci řešit v rodině. Což by v jejich případě asi znamenalo interveci ohledně kvality bydlení - nůž na krk a bububu, jestli to nezlepšíte, budou problémy a pak docházení a decentní vedení, tak aby ti lidé viděli, že se musí snažit, jinak hrozí odebrání dětí. Zrovna na Mlčochovi si myslím, že by tohle fungovalo. Oni totiž ten systém potřebují, mají z něj solidní živobytí, takže by fungovali. Samozřejmě dávky podmíněné spoluprací. Odebírání dětí z rodiny by mělo být vždycky jako až nejzazší varianta.

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:42

@viktorka_od splavu Jasně, tak nikde není záruka, že někdo nebo něco pomůže, ale vždycky je podle mě lepší to prostě zkusit. Takhle to podle mě funguje v životě ve všem. Já samozřejmě vím (možná že je situace dnes jiná), že velká část žen po pobytu v chráněném bydlení (na tajné adrese) se vrací z různých (a často ekonomických) důvodů k násilníkovi, což je hrozné. Samozřejmě vím, že děti z takových rodin často přebírají tento model chování i do svého dalšího života. Jenom si prostě myslím (a to je moje osobní přesvědčení), že člověk se má pokusit o změnu, má zkusit bojovat, i když před ním stojí překážka velká jako hrad. Samozřejmě největší souboj každý svádí sám se sebou, resp. s vlastní duší a hlavou. A Vy sama jste to vlastně zvládla, alespoň soudě dle náznaků, proto si myslím, že to prostě mohou zvládnout i jiné ženy a já za sebe bych jim to opravdu přála, byť to takto zní jako laciná fráze.

viktorka_od splavu
7777 příspěvků 2.12.15 11:42

@Dammy ano přesně. není to výmluva ve smyslu že by to nešlo, ale není to prostě snadná věc. navíc s většími dětmi se můžete dočkat toho, že s vámi prostě nepůjdou, nebo se budou chtít vrátit k otci atd. tohle člověka spíš dopředu ani nenapadne, o to je to pak větší šok. ohledně úřadů už radši nic…

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 11:49

Mimochodem jedna známá asi před rokem také vyhledala chráněné bydlení, a její syn se nakonec rozhodl (a to je ve třetí třídě), že bude s otcem, protože chtěl zůstat ve stávající škole i domově. No a ona se odstěhovala nějakých 300 km daleko s novým přítelem. Takže syna v podstatě nevidí a spíše komunikují přes skype. Myslím si, že takhle tento příběh dopadnout neměl, protože otec chlapce je v podstatě alkoholik, ale chlapec na svém rozhodnutí trval, a ona ho nechtěla stresovat tím, že by ho násilně vyrvala z prostředí, kde chce být. V takových chvílích je to rozhodování velmi těžké a velmi bolestné.

viktorka_od splavu
7777 příspěvků 2.12.15 11:56

@Rezyna přesně. když si uvědomíte, že žena v těchto případech vpodstatě nemá žádnou jinou možnost než se (tajně a narychlo) sbalit a utéct pryč, je to ona kdo musí sehnat nové bydlení pro sebe i děti a je to vlastně ona, která těm dětem sebere" domov, kamarády… neexistuje žádné: tak si sedneme a domluvíme se komu zůstane byt. nejde tu o ty věci a i to bydlení se prostě dá jakkoliv zajistit, jde o to, že začít znovu může být i docela fajn, aspoň já to mám vpodstatě ráda, jenže co ty děti? byť třeba i samy mají s otcem konflikty, a/nebo vidí jak trpí matka, tak stejně je to jejich prostředí, na které jsou zvyklé, neznají nic jiného a bude jim to chybět. pomíjím fakt drastické případy kde to prostředí chybět nebude nikomu, to je jasný.

Anka F.
215 příspěvků 2.12.15 12:03

Rezyna, Dammy, SweetPotato - mám smutný příklad z vlastní rodiny.

Jedna starší sestřenice se na malé, jihomoravské vesnici provdala za dominantního macho (macha?). Zásadoví, věřící a přísní rodiče ji svatbu rozmlouvali, ale ona zamilovaná a mladá si prosadila svou. Celý život pak trpěla - byl to chorobně žárlivý alkoholik a patrně i děvkař, když se opil byl násilník - děti někdy spávaly v autě na dvoře, jak se ho bály. Na dovolenou prý jezdil s loveckým nožem nebo sekyrou, kterou měl v noci pod polštářem (kdyby svou ženu načapal). Strašné. Sestřenice to dlouho přede všemi tajila, nejvíc před rodiči - taky kvůli tomu ponížení a absenci rodičovské podpory a nepochopení, negativní roli tam možná sehrála i víra, rozvod je u katolíků zásadní problém.

Nakonec to dopadlo tragicky - chlap v opilosti ten nůž opravdu vytáhl a sestřenice přežila jen díky tomu, že stačila vyběhnout ven z vrat, takže nevykrvácela na dvoře. Chlapa odsoudili a zavřeli, ale všechny jejich děti mají různé partnerské a psychické problémy. A viní z nich taky svou matku-oběť.

Mezi mnou a sestřenicí je v zásadě generační rozdíl, když se tohle stalo, byla jsem ještě dítě, takže chápu, že dospělí mně silně filtrovali informace o takových věcech. Věděla jsem jen o smutném konci. Co ale nechápu je, že se sestřenice patrně nesvěřila rodičům, svým sourozencům nebo mé matce, ke které měla díky generačnímu posunu blízký vztah - dřív se naše rodiny dost stýkaly, i když já jsem se toho chlapa vždycky bála a návštěvy jsem neměla ráda. Nebo se svěřila a bagatelizovalo se to? Nebo se situace omlouvala tím, že když se chlap napije je trochu divočejší, ale jinak se umí dobře o rodinu postarat? Nebo že svátost manželská je svátost? Nevím. Moje maminka si pak asi vyčítala, že nerozpoznala (nebo špatně reagovala) na náznaky o pomoc. Takže teprve v dospělosti, od sestřenčiných dětí jsem se z útržků mimoděk dovídala o psychickém teroru a fyzickém násilí.

Děsivé mi na tom příběhu přijde to tabu - nemluvit o problémech. Jak je možné, že se stane, že normálního inteligentního člověka tyran, okolí, výchova a já nevím co ještě takhle zlomí? Aby neřešil takové psychopatické, násilnické chování a sebedestruktivně zůstal u tyrana. A ohrožoval tak nejen sebe ale i děti.

Příspěvek upraven 02.12.15 v 12:13

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 12:04

@viktorka_od splavu Tak jistě, protože přesně podle mého názoru hlavně u psychického teroru je často všechno na povrch krásné. Dobře vybavený byt, děti chodí na kroužky, mají vše, co potřebují, protože tohoto typu teroru se často dopouštějí i muži v nějakém postavení. A osamělá matka jim vlastně tohle všechno nemůže dát a neumím si představit vysvětlovat adolescentovi, proč mu už nemůže koupit nový mobil.
Na druhou stranu já osobně to znám jenom z pohledu fyzicky nadměrně trestaného dítěte a mohu říct, že přesně v patnácti mě napadlo, že kdybych mohla někam odejít, tak bych to sama udělala, protože domácí prostředí bylo nesnesitelné. A myslím, že jsem v tu chvíli rozhodně nepřemýšlela nad tím, jestli bych v tom novém prostředí měla nejnovější oblečení apod. Protože prostě v tomto věku už člověk vnímá i další věci…

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 12:14

@Anka F. Jj, já znám ze své rodiny podobný příběh, i když vlastně se to týkalo sestry mého nevlastního dědečka. No já bych řekla, že prostě problém je v tom, čehož jsem si sama u svých příbuzných všimla, že je tendence, zvláště na venkově, tyto problémy bagatelizovat, často se jelo v režimu - no je tady málo chlapů, buď ráda, že ses vůbec vdala. Ono se tam bagatelizují i zdravotní problémy. Když moje matka řekla manželce svého synovce, že jejich dítko má obličej samý ekzém, a ať s ním jde k doktorovi, že to, jak pobrekává, znamená, že ho to asi taky svědí, odpověděla, že má jenom trochu červený obličej:-).
Neříkám, že je to tak všude na venkově, ale v moravské části Vysočiny, odkud pocházím, to takto fungovalo a obávám se, že ani dnes to tam moc progresivní nebude.
Jeden můj příbuzný se stal alkoholikem vlastně z toho důvodu, že byl oženěn s děvčetem, jehož matka pobývá většinu roku v blázinci, prostě dědičná duševní choroba. Bohužel i na „mladou“ to přišlo, ale ona to nikdy neřešila, jen vždycky utekla k matce, ta jí nacpala své prášky (dost absurdní), a pak se vrátila. Dělala cirkus vždy a všude, a když jsem na její nevhodné chování na veřejnosti upozorňovala a říkala, že má nějaký závažný problém, tak se to zase bagatelizovalo, že prostě ona Anča taková je… A ať si toho nevšímám. No a její muž, který to odnášel doma nejvíc, z toho všeho začal pít, protože katolíci se nerozvádějí…
Tohle pokrytecké bagatelizování je velice nebezpečné a často se toho vlastně dopouštějí právě ti, co by měli mít pochopení. V Praze si umím představit, kam se žena může (i když nemá oporu v rodině) teoreticky obrátit, ale někde na vesnici 30 km od Žďáru nad Sázavou ne. Nehledě na to, že si umím představit ty řeči starší generace - ty toho naděláš, tak ti jednu fláknul, však se nic neděje, buď ráda, že chodí do práce a dává ti peníze.

viktorka_od splavu
7777 příspěvků 2.12.15 12:16

@Rezyna jj to materiální zabezpečení je taky důležité, ale hlavní to není. spíš jak byste mladíkovi/slečně vysvětlila že už nebude mít vlastní pokoj, že bude dojíždět z daleka nebo bude muset do jiné školy… nebude chodit do kroužků, skončí se sportem… že si má hledat jiné kamarády atd. ono pro starší dítě řekněme 10-12 let už maminka/rodič není celým světem, vytrhnete ho z jeho sociální skupiny prostě. může vlastně svým způsobem přijít i o prarodiče z jedné strany atd.

Dammy
1672 příspěvků 2.12.15 12:24

.

Příspěvek upraven 24.12.16 v 15:52

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 12:31

@viktorka_od splavu Vyjádřila jsem se dost neobratně, nemyslela jsem to vůbec jen z té hmotné stránky, myslela jsem to tak, že vlastně se dítěti totálně změní život, což je samozřejmě pro něj těžké přijmout, přijme-li to vůbec. Syn mé známé to třeba naprosto odmítl. U Mlčochových by to bylo trochu rozdílné, protože jejich děti by si také musely zvykat na něco úplně jiného, ale myslím, že třeba i lepšího (míním tím třeba obvyklý hygienický standard apod.). Nevím ale, jestli v tomhle případě platí, že člověk si na to lepší zvyká lehce (jednodušeji). S tím zkušenost nemám, protože jsem vyrostla v paneláku.-).

Anka F.
215 příspěvků 2.12.15 12:49

@ Rezyna
Já ještě dokážu pochopit ten pokroucený postoj - ty toho něděláš kvůli nějaké facce.
Ale jak se stane, že člověk pak mlčí ne o fackách na sobě, ale fackách a kopancích na dětech? Proč mlčí o nožích a sekyrách připravených k použití? Je to proto, že když nereaguje včas má pocit spoluviny? Nebo podvědomě reaguje na přání svých rodičů a jiných bližních - nedělat problémy? A proč je v naší rodině téma násilnického alkoholika i po desítkách let tabu? Taky kvůli pocitu spoluviny?

Někdy mám pocit, že je toho v naší rodině víc tabu. Moji rodiče se snaží všechno v zásadě lakovat na růžovo, bagatelizovat problémy a omlouvat ostatní.

yako
3225 příspěvků 2.12.15 13:13

@Dammy bez dávek by neměli za co. Ono když nic neplatíte, tak to je docela zásadní příjem a dokážete si představit, že by vyžebrali dost na 10 lidí? To těžko. Takže jestli je stát financuje, tak má taky právo mluvit do výchovy - aspoň do té míry, aby děti měly uspokojeny základní potřeby.

Lucienka_M
223 příspěvků 2.12.15 13:21
Zasahování státu

Myslím, že tam už pokus zasáhnout byl. Nevím jestli si to pamatuji dobře, ale týkalo se to jakési kontroly krve u holčičky Perly.
Tehdy jsem se vlastně poprvé dověděla něco o Mlčochových.

pabylka
1093 příspěvků 2.12.15 13:35

Celkom vystižny článok: http://neviditelnypes.lidovky.cz/…lecnost.aspx?…
I. Březinu sice moc nemusim, ale toto vystihol.

Rezyna
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.12.15 13:47

@Anka F. Kladete otázky, které mě samozřejmě také často napadají, nebo napadly. Obávám se, že ale ve svých 40 nejsem dostatečně moudrá, abych na ně dokázala úplně odpovědět. Ale pokusím se. Podle mě si většina rodin zakládá na takovém tom principu - my jsme slušní, solidní, u nás se nic zlého neděje a toho se snaží držet:-). V rámci toho pak mají jednotliví členové tendenci omlouvat, bagatelizovat, či vyloženě podvědomě opomíjet všechny ty negativní věci (a členy rodiny), co se vyskytují. Tím by přeci ztratili tu „dobrou pověst“, a už si neuvědomují, že ji právě díky tomu násilníkovi vlastně dávno nemají. A ti rozumní z jejich okolí si naopak kladou otázku, jak to mohou dopustit. Nahlas to ale neřeknou, protože si přeci nebudou dělat problémy, nebudou se hádat se sousedy apod. No a v samotné rodině, kde se dějí jevy, které popisujete, může u některých členek (troufám si tvrdit, že je to spíše ženské myšlení) podvědomě fungovat způsob myšlení ve stylu - však ona si za to „mladá může sama“ - to dá rozum, že když ten její přijde z hospody, má se před ním zamknout -kdyby to udělala, bude mít pokoj. Ti lidé prostě řeší a hasí až ten „následný požár“, a ne aby hledali příčinu a snažili se s ní něco udělat. Ono je to pro ně vlastně pohodlnější. Navíc by tím otevřeně připustili, že v jejich rodině to tak „růžové“ není a to nemohou potřebovat.
Já sama pro sebe a za sebe jsem si tyto záležitosti uzavřela tím způsobem, že si některé jevy do svého vlastního (dospělého) života prostě nepřipustím. Mimochodem se mi vybavil okamžik, kdy jsem zjistila, že moje prateta nemá jenom tu divokou Věrku (moc partnerů, 5 dětí, a nikdy ji nebavilo se o ně moc starat), které s prastrýcem pomáhá jak může, ale že prateta má mnohem starší dceru, kterou odložila jako dítě k rodičům a vlastně jí nikdy nepomáhala a ani se o ni nestarala. Do té doby všichni přitom říkali, po kom ta Věrka je, proč je tamto a ono, a ve chvíli kdy se vyloupla tajná dcera její matky (o níž dospělí věděli), mně osobně ledacos docvaklo.
Jinak zkušenost, která s tím úplně nesouvisí, ale která dokládá myšlení určité části žen. Já to nechci házet na nějakou generaci, protože i v generaci mé matky je spousta moudrých žen, přesto bych řekla, že ženy vyrostlé alespoň částečně v nekomunistické době, mají obecně trochu jiné postoje. Napsala jsem x povídek o tchyních, které mi vyjdou cca v lednu. Včera mi přišlo vyjádření korektorky, věkově asi 55+. A té se hodně dotklo, že nepíšu o těch laskavých babičkách, ale že prostě v těch povídkách tak trochu popisuji, jak to v tom životě někdy bývá. Ona mi doslova napsala, že hrdinka xy by měla mít snad hlavně úctu k věku té své tchyně. Ano, já si myslím, že elementární úctu máme mít vždycky, nicméně ve chvíli, kdy už člověk nemá ustupovat kam a paní tchyně svými vnitřními frustracemi tyranizuje všechny okolo, tak má jít nějaká úcta stranou. Musí to mít všechno nějaké hranice. Ale paní korektorka je přesvědčená, že každá snacha má de facto poslouchat svou tchyni a všechno snášet jen kvůli tomu, že je tchyně starší. No a bohužel s tímto názorem jsem se i v minulosti setkala x krát. Uvědomuji si, že mě za to asi řada žen „sežere“, ale prostě tím, že se o tomto chování nebude mluvit, tak přesně v důsledku to může jít až k tomu, že ona tchyně, která je zároveň matkou, bude např. u své dcery přehlížet a tolerovat skutečnost, že je obětí násilníka, bude to bagatelizovat a ještě jí dávat „moudré rady“. Žijeme v moderní době, v které mají ženy spoustu možností, ale v jistém slova smyslu je některé myšlení jak ve středověku. Úctu a respekt si nikdo přeci nemůže vynutit, ta se získává právě tím, jak se člověk chová, jak k druhým přistupuje. A pokud se někdo chová otřesně, nemůže očekávat, že před ním všichni povinně padnou úžasem.
To, co jsem napsala, jsou mé ryze subjektivní názory a pocity, samozřejmě s tím nemusíte souhlasit.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Další »
Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek