Stále spolu - alternativa v maringotce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu

Reklama

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7

Reklama

 
RenaLange  02.12.15 14:18

@Rezyna já s vámi naprosto souhlasím protože jsem trojnásobná tchyně. Jestli ona ta korektorka nemá máslo na hlavě.

 
Lucienka_M
219 příspěvků 02.12.15 14:35
Podpora rodičů

Člověk je lépe napadnutelný, pokud nemá podporu svých rodičů.
Píšu ze své zkušenosti. Objektivně vzato jsem příliš velkou podporu od rodičů neměla. Když moje dcera onemocněla, tak se moji rodiče nejdříve vyjadřovali, že jsem měkká, že nezvládám chodit do práce a péči. A hrdinně si dceru vzali na 14 dní na prázdniny.
Asi to nebylo tak jednoduché, jak si představovali, takže o ni pak moc nestáli. Protože dcera nemohla chodit do školky, tak se o ní přes den starala tchyně, ovšem ta onemocněla (měla asi stres z péče o vnučku a navíc i tchán byl velmi nemocný), takže jsem postupně pochopila, že nemohu spoléhat na ostatní, ale na sebe. Nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu z dcerou doma na příspěvku na péči.
Moji rodiče zastávali tehdy názor, že bych si měla týden z péče odpočinout, i vyjeli jsme s mužem na Šumavu. Další rok po mnoha hospitalizacích jsem si myslela, že mi rodiče opět umožní dovolenou, ovšem jsem tvrdě narazila. Prý se nechci starat o těžce nemocné dítě, že se chci jen bavit.
Začali se navážet i do tchýně, proč se nepostará ona atd. Když jsem jim říkala, že k nim mám plnou důvěru, vylezlo z nich, že je i ta týdenní péče vyčerpává. Ovšem zvládla se i hádka s mým manželem, takže ten s nimi už 12 let v podstatě nepromluvil slovo. Já jsem se postavila za muže, takže se s rodiči stýkám, ale asi od nich velkou pomoc neočekávám.
Ovšem můj muž v té chvíli zřejmě pocítil velkou převahu nade mnou. Asi i ze stresu - začal vést řeči o tom, že nejsem výdělečně činná, domácnost, škola, styk s lékaři, vše se přehrálo na mne. Pak když jsem začala s úklidem, tak mi párkrát řekl, že se nezmůžu na víc, než být blbá uklízečka.
Dost mne to mrzelo a asi i nakoplo sehnat si jinou práci.
Jenom závěr: 1) nikdy se už nespoléhám na to, že by mi někdo pomohl, vždycky si člověk musí pomoci sám,

  1. ve výjimečně stresových situacích mnoho lidí reaguje tak, že hledá někoho, na kom by se vybili - nesmíte se dát.
 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 15:03

@RenaLange Já to rozhodně nechci soudit, a rozhodně jsem tou knihou nechtěla říct, že všechny tchyně jsou špatné, ostatně je to napsané trochu humornější notou z nadhledu, čili většina čtenářů snad pochopí… Já mám ráda názory jiných, při psaní mi to pomáhá, ale tohle bylo úplně mimo všechno. Použila jsem to navíc opravdu jen jako čerstvý příklad, který mě včera postihl, a bohužel ve svém svatém zapálení paní korektorka vytvořila pár nesmyslů, zvláště nad jednou její úpravou jsem hodně kroutila hlavou, kdy se sekla parádně. Takže jsem se ve zbytku dne s ní domlouvala, že tímto způsobem se asi k cíli nedopracujeme.-). Tak snad.-)

 
Lucienka_M
219 příspěvků 02.12.15 15:07
Tchyně

Mám docela štěstí, protože mám hodnou tchyni, ale slyšela jsem docela dost hrozivých historek o tchyních, takže všechno je možné.
Navíc moje maminka také není zrovna nejpříjemnější tchyně.
Kdo ví, pokud se toho dožiju, jaká tchyně budu sama…

 
SweetPotato  02.12.15 15:09

@Rezyna Čím dál víc mne zajímá, co pišete.

 
shanimplavkynahrocha
4414 příspěvků 02.12.15 15:11

Ono to není jen tou skutečnou nepodporou ze strany rodiny. Zažila jsem si úplný začátek zaplétání se do sítí „domácího tyrana“ a velmi živě se mi vybavuje, jak se mi postupným jemným nátlakem snažil „ukázat“, že mojí rodině na mně vlastně vůbec nezáleží, otec se o mě nezajímá a že on mi to všechno vynahradí. Jsem si celkem jistá, že pár (neřku-li dvacet!) let takové práce udělá s myslí oné ženy své.
Před celou rodinou jsem se po celou dobu našeho vztahu zvládala tvářit, že je na mě strašně hodný a milý a že jsem nikdy nebyla šťastnější.

 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 15:50

Uff, musím říct, že nevím, komu mám dřív odpovídat, po dlouhé době já osobně jsem ve velice zajímavé diskusi a za to všem děkuji.-). Navíc děkuji za možnost se odreagovat od korektur:-).
Myslím, že musíme oddělovat to, jestli jde o ženu s partnerem manipulátorem a nebo jestli jde o situaci, kdy skutečně ta žena má své původní zázemí ne moc dobré. Naprosto narovinu mohu říci, že byl pro mě hodně zvláštní okamžik, kdy se mě jeden člověk zeptal, proč je na mě moje matka tak zlá, když jsem bezproblémová, chodím do práce, neberu drogy, nejsem závislá na alkoholu, prostě normální fungování. Bylo těžké vysvětlovat, že ona má se mnou nějaký vnitřní problém už od mého narození a nedokáže ho vyřešit. Tak jsem to vlastně nakonec po letech vyřešila za nás za obě.

A to je právě ta zásadní otázka, jestli má člověk zatnout zuby, a snášet prostě všechny ty nálady, výpady a důsledky vnitřní nevyrovnanosti nějakého člověka (byť je to rodič, tchyně, tchán atd), nebo si má jít svou cestou, a dojít jakéhosi vnitřního smíru, protože opravdu přicházejí situace a poměry, v nichž jsou jen dvě varianty - buď a nebo. Kompromisy totiž musí vždycky dělat obě strany. A jakmile je ten vztah založen na tom - já jsem chudáček a Ty jsi ten špatný, a není vůle na druhé straně připustit si, že i on může dělat chyby, tak to nemůže dlouhodobě fungovat. Samozřejmě znám x lidí, kteří rodičům jednou za čtvrt roku zatelefonují a pak se modlí, aby nemuseli k nim na návštěvu, ale to pro mě osobně není žádný vztah.
A tohle jsou otázky, které si někdy kladu a nad kterými přemýšlím. Včerejší reakce korektorky mě utvrdila v tom, že určitá část populace je přesvědčená, že člověk v rámci zachování vztahu (nevztahu) má zatnout zuby, držet pusu a krok, přestože jde tím sám proti sobě a jde to na jeho úkor. S tím já osobně mám problém, protože kde se pak ztrácí svoboda jednotlivce, právo na rozhodování o vlastním životě, právo na určitou spokojenost i pocit štěstí, byť to bývají okamžiky hodně prchavé. Vztah s nějakým člověkem pro mě není tortura, znamená to něco, čeho jsem součástí dobrovolně a vím, proč.

 
Anka F.
210 příspěvků 02.12.15 16:03

@ Rezyna
Mezilidské vztahy jsou samozřejmě složitá věc.
Jedno z „mých“ klíčových témat je chybování a odpouštění. Všichni jsme jenom lidi, život je složitý a chyby děláme všichni - v práci, doma, ve vztahu k dětem, rodičům, partnerům… Je důležité, aby si tohle uvědomily obě strany ve vztahu (třeba matka - dcera) a uměly odpouštět. Ale odpouštět je těžké… a ještě těžší je, když druhá strana nechápe, že taky dělá chyby, že za všechno nemůže " ten druhý". Při takovém postoji je pak situace neřešitelná.

 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 16:08

@Anka F. Psala jsem o tom zrovna výše, zcela s Vámi souhlasím, že každý má nárok na chyby a omyly, ale jsou mezi námi lidé neomylní a s těmi se nedomluvíte.
Moje matka se např. ukotvila v tom, že má strašné dcery, všude to vykládala, ale nevím, jestli jí osobně to přineslo štěstí. A vždycky když jsem jí chtěla klidně vysvětlit, že daný krok od ní nebyl úplně fér, rozječela se jak siréna. Takovému člověku bohužel nepomůže nic. Víte, co si ale vždycky říkám, jak těmto lidem musí být uvnitř v duši, myslím, že hodně bolavě. A nejhorší na tom je, že s tou bolestí nakonec odejdou i z tohoto světa. A to teda nikomu nepřeju…

 
viktorka_od splavu
7768 příspěvků 02.12.15 16:15

@Rezyna mám dojem že tohle se často přenáší z generace na generaci a je super, pokud je tomu tak i ve vaší rodině, že jste z toho dokázala vystoupit. já byla s člověkem, který tohle zjevně ze své rodiny měl a samozřejmě bylo mi ho líto a snažila jsem se jeho chování chápat, ovšem taky měl svobodnou vůli a mohl se z toho aspoň snažit nějak vymanit… radši to ale s chutí předával/předá­vá dál.

 
isko
697 příspěvků 02.12.15 16:29
@Qara píše:
@sagiti já když si představím, že by mě pedagog zkoušel a u toho byl televizní štáb, asi bych působila taky jako otupělej a emocionálně plochej debilek.

Když ony ty děti opravdu působily ze všech stran ploše a otupěle.
Rozhovor u zkoušky:
Zkoušející: „Jaké tradice ctí vaše rodina? Jaké svátky slavíte a dodržujete?“
syn: „no… ty… náboženské… svátky…“
Zkoušející: „Myslíš křesťanské?“
Syn: „ano, křesťanské svátky…“
Zkoušející: „Vánoce? Velikonoce?“
Syn: „Ano…“

Mimochodem, je mi záhadou, jak za podobný výkon mohl dostat jedničku nebo dvojku.

Jejich otec i matka jsou VŠ, tudíž předpokládám, že mají vyšší IQ, že nejsou úplně hloupí. A přesto… emocionálně a intelektuálně konečná.

 
isko
697 příspěvků 02.12.15 16:33
@Rezyna píše:
@Anka F. Podle mě si většina rodin zakládá na takovém tom principu - my jsme slušní, solidní, u nás se nic zlého neděje a toho se snaží držet:-). V rámci toho pak mají jednotliví členové tendenci omlouvat, bagatelizovat, či vyloženě podvědomě opomíjet všechny ty negativní věci (a členy rodiny), co se vyskytují. Tím by přeci ztratili tu „dobrou pověst“, a už si neuvědomují, že ji právě díky tomu násilníkovi vlastně dávno nemají. A ti rozumní z jejich okolí si naopak kladou otázku, jak to mohou dopustit. Nahlas to ale neřeknou, protože si přeci nebudou dělat problémy, nebudou se hádat se sousedy apod. No a v samotné rodině, kde se dějí jevy, které popisujete, může u některých členek (troufám si tvrdit, že je to spíše ženské myšlení) podvědomě fungovat způsob myšlení ve stylu - však ona si za to „mladá může sama“ - to dá rozum, že když ten její přijde z hospody, má se před ním zamknout -kdyby to udělala, bude mít pokoj. Ti lidé prostě řeší a hasí až ten „následný požár“, a ne aby hledali příčinu a snažili se s ní něco udělat. Ono je to pro ně vlastně pohodlnější. Navíc by tím otevřeně připustili, že v jejich rodině to tak „růžové“ není a to nemohou potřebovat.

Já si myslím, že možná je tady na vině takový přirozený optimismus člověka. „Přeci nic není tak zlé, jak se říká, bude dobře, to přeci není možné, aby někdo byl TAKHLE hrozný!“ - bez ohledu na to, v které rodině to je.

Mám zkušenost (ale možná jenom já) že „zlí“ jsou akčnější. Jednoduše se nestydí zasadit se o svoje „spravedlivé požadavky“, nevadí jim někomu ublížit - zatímco těm slušnějším je stydno se brát o sebe a vrozená či získaná skromnost je drží zpátky.

 
Lilly_Ku
715 příspěvků 02.12.15 16:36
@viktorka_od splavu píše:
@Rezyna mám dojem že tohle se často přenáší z generace na generaci a je super, pokud je tomu tak i ve vaší rodině, že jste z toho dokázala vystoupit. já byla s člověkem, který tohle zjevně ze své rodiny měl a samozřejmě bylo mi ho líto a snažila jsem se jeho chování chápat, ovšem taky měl svobodnou vůli a mohl se z toho aspoň snažit nějak vymanit… radši to ale s chutí předával/předává dál.

ano, to je pravda, urcite vzorce chovani se opravdu dedi z generace na generaci. nedavno mi to „docvaklo“ v urcitych osobnich vecech. je to dost depresivni predstava. nejtragictejsi na tom je, ze se se muze klidne stat, ze vas aktivni snaha se z urciteho vzorce vymanit neochvejne zavede primo do jeho naruce.

 
isko
697 příspěvků 02.12.15 16:37
@Rezyna píše:
A tohle jsou otázky, které si někdy kladu a nad kterými přemýšlím. Včerejší reakce korektorky mě utvrdila v tom, že určitá část populace je přesvědčená, že člověk v rámci zachování vztahu (nevztahu) má zatnout zuby, držet pusu a krok, přestože jde tím sám proti sobě a jde to na jeho úkor. S tím já osobně mám problém, protože kde se pak ztrácí svoboda jednotlivce, právo na rozhodování o vlastním životě, právo na určitou spokojenost i pocit štěstí, byť to bývají okamžiky hodně prchavé. Vztah s nějakým člověkem pro mě není tortura, znamená to něco, čeho jsem součástí dobrovolně a vím, proč.

Nejde jenom o vaše právo. Práva se člověk rád vzdá, pokud ví, že to tomu druhému opravdu prospěje.
Ale - prospěje tomu „uzurpátorovi“, pokud se mu někdo (ve vší slušnosti) nepostaví? To ho budete celý život utvrzovat v jeho „pravdách“? Životní kontrmelce, zvraty, problémy a frustrace přicházejí na každého. Každý se s nimi musí vyrovnat. To není omluva pro to, aby někdo někomu soustavně ničil život.

 
viktorka_od splavu
7768 příspěvků 02.12.15 16:40

No a pak se ten " přirozený optimismus" projeví třeba tak, že vlastní rodič(e) popřejí spíš sluchu té druhé straně a… tohle mě třeba dostává do kolen v poslední době hodně, netýká se mě to přímo tzn nejde o mé vlastní rodiče, ale tak než se ten můj osobní projevil přímo před nimi též se mi to stalo - proč naopak stěžování té druhé strany (například od domácího tyrana: „to víte ona je tak nemožná, kdybych já se nepostaral…“ atd) berou vlastní rodiče naprosto vážně a ani se nezeptají svýho dítěte jestli je to skutečně pravda, prostě on/ona to řekla (cizí člověk!) a tak to musí být pravda a to naše nemožný děcko musíme teda napomenout… pak se k nim těžko obrátíte o pomoc žejo.

 
isko
697 příspěvků 02.12.15 16:49

@viktorka_od splavu
To víte, rodiče ví, že vás mají hlavně vychovávat, že máte spoustu charakterových vad, a taky vám nechtějí nadržovat, zatímco ten druhý je většinou zdatný manipulátor, který působí velice důvěryhodně a sugestivně…

 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 17:10

@viktorka_od splavu @Lilly_Ku
Vzorce v rodině získáváme a také si je odnášíme do dalšího života. Záleží vždycky na tom, jak se k tomu postavíme. Myslím si, že to striktní odmítnutí nefunguje, člověk na to musí jít od lesa, snažit se pochopit příčinu těch jevů, chování apod. Já jsem si x krát uvědomila, že jsem v něčem jako máma, resp. se k tomu tak stavím a vždycky jsem přemýšlela, proč. Navíc jsem díky jedné své nemoci podstoupila i speciální léčbu, a dostala jsem se tak přes psychosomatickou léčbu k terapii. A když už jsem tam byla, snažila jsem se na sobě hodně zapracovat. Ta cesta nebyla jednoduchá, ale po všech stránkách mi to pomohlo. Jenomže já jsem tehdy chtěla věci změnit, svůj přístup k životu apod.. Ale ne nějak násilně, postupně. Jenomže tohle se nedá nikomu naordinovat. Moje máma třeba trpí tím, že se s ní nebaví její jediná dcera, tj. moje sestra, protože já pro ni nic nejsem. No a učinila pokus se nějak smířit se sestrou, a šla na to tím způsobem, že jí vyčetla kde co…A sestra jí narovinu řekla, že nepochopila vůbec nic, a ať se ozve, ale bez výčitek…Moje máma je nešťastný člověk a bohužel není schopná vyhledat odborníka, ona tím pohrdá a mně tenkrát řekla, kvůli té psychosomatické léčbě, že jsem slaboch, že to neumím překonat sama.
Já jsem o té terapii a věcech okolo napsala divadelní hru, a možná možná ji budeme příští rok realizovat (s profíky), snad to dopadne. Říkala jsem si, že by to mohlo motivovat jiné lidi taky zkusit zbavit se těch balvanů a bolesti z minulosti. A upřímně řečeno, já o těchto svých zkušenostech rozhodně nemluvím na potkání. Tady jsme přeci jen anonymní.-)

 
Anka F.
210 příspěvků 02.12.15 17:43

@Rezyna
teď jste mě zmátla - Vaše matka má jedinou dceru a to Vy nejste? :-)
Asi jsem něco přehlídla, se setrou máte společného otce a matka je teda maceška?

 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 18:13

@Anka F. Omlouvam se, ma dve dcery, tj. i me.Jsem jeji dcera, vyrostla jsem u ni, jen ona to pocitove ma trochu jinak, pro ni je proste sestra dulezita. Tento model fungoval i v jeji puv. rodine, tj. pro babicku byl dulezity syn a je dodnes. Samozrejme tento model rodiny neni funkcni. A presne se prenasi ty spatne vzorce z generace na generaci. Ale mama by nikdy nepripustila, ze je to spatny vzorec, prestoze ji samotnou trapilo, ze pro svou mamu nic neznamena.

 
Anka F.
210 příspěvků 02.12.15 18:17

@ Rezyna
To je mi líto. To musí být neustále zraňující.
S tímhle se vyrovnat - to je práce na celý život.

 
Rezyna
498 příspěvků 02.12.15 19:12

@Anka F. V zasade s tim se na jednu stranu neni mozne vyrovnat se nikdy, na druhou stranu ja to beru tak, ze to jinak neumela. A mam s ni z detstvi i par dobrych zazitku:-).Kazdopadne jsem ted spokojena, delam to, co me bavi a potkavam spoustu fajn lidi a snazim se jim delat radost. Takze mne to vsechno dava smysl:-).A myslim si, ze nikdy neni pozde na to veci zmenit. Jen to neni jednoduche. Ale stoji to za to.
Tak to jsem se od Mlcochovych dostala daleko..
Proto bych se vratila k nim. Asi nejvic me zarazi, ze ty deti si neodnesou do zivota poznatek, ze kdyz neco chci, musim pro to neco udelat. Jsou vedeni k naproste pasivite. V mnohem mirnejsi variante to znam ze sveho okoli, a neni nic horsiho nez mlade devce, zdrave, ktere civi do zdi, a ceka co ji spadne do klina, a jeste ocekava partnera sponzora, protoze ji tak mama vychovala…Sama ji v tom jde prikladem.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7

Reklama

 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Růžově květinový Jared Leto

Americký frontman hudební skupiny 30 Seconds to Mars Jared Leto na... Celý článek


Reklama

Už víte, co si koupíte? Černý pátek je tady a s ním i uragán slev!

Všechny nákupní maniačky, pozor! Největší slevová akce roku je zpět... Celý článek

Poslední článek:
Instagram: Realita vs. Iluze

Autor: Kateřina Hl.

Jestli vám slova jako my story, squad nebo selfie nic neříkají, pak... Celý článek


Reklama