Stížnost na cokoliv

Fotoalbum tématu (542) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Oveeec
2649 příspěvků 20.9.20 22:21

Něco na mě leze. Myslím, že jsem se včera jenom nastydla, ale jeden nikdy neví. A o víkendu mám v nejbližší rodině svatbu. Hergotfix.

Paris1789
5054 příspěvků 22.9.20 11:16

V naší rodině probíhá dědické řízení a jak to tak zpovzdálí sleduji (naštěstí nejsem přímo účastníkem), tak si nejsem jistá, že mi tak hrozně vadí, že nemám sourozence.
Vadilo mi to a vadí mi to pořád, jen teď trochu míň.
To je strašný, jak si ty starý lidi ty svoje křivdy hýčkají, jako by už jim nic v životě nezbylo.

Jordaan
9182 příspěvků 22.9.20 11:35
@Paris1789 píše:To je strašný, jak si ty starý lidi ty svoje křivdy hýčkají, jako by už jim nic v životě nezbylo.

To je naprosto presne.

benyka
8803 příspěvků 22.9.20 11:44

@Jordaan V naší rodině nesmazatelně zaúřadovala skutečnost, že strýc se kdysi rozvedl a vyženíl dítě. Největší doživotní starostí mojí babičky pak bylo, aby domek po předcích nespadl do klína cizímu. Doplatila na to celá rodina. Už je to padesát let a ta pachuť se táhne dodnes.

Judy24
1193 příspěvků 22.9.20 11:54

Moji prarodiče se to nedávno rozhodli, že řešení převodu svých dvou nemovitostí provedou ještě teď. Samotnou mě mile překvapilo, jak rychle a vcelku bez problémů to šlo. A to mají děti tři (každý dostal jednu nemovitost a třetího spravedlivě vyplatili). Tuším, že na maminčině straně to jednou tak snadné nebude (prarodiče už nežijí).

xSx
920 příspěvků 22.9.20 12:39

@Judy24 to se moc často nevidí. Já mám taky nemilou zkušenost, poté, co zemřela babička se vztahy v rodině tak pomotaly, až jsem z toho byla nešťastná, protože předtím jsme ty vztahy měli velice dobré. Nešlo ani tak o majetek, ale i tak to bylo nepříjemné.
A taky mi přijde, že nejčastěji emoce víří manželé/manželky dědice, spíše než samotní dědicové.

vlm
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.9.20 13:20

@Judy24 zní to dobře, ale abyste se nedivila, znám případ kdy rodiče takto rozdělili majetek a ten co dostal finanční vyrovnání se po smrti rodičů domáhal dědictví, protože ceny nemovitostí byly v té době úplně jinde nez když se rozdělovalo… sice se nic nedalo vdelat ale vztahy šly do háje. S kýmkoli se dostanu na tohle téma má špatnou zkušenost, naší rodinu nevyjímaje.

Paris1789
5054 příspěvků 22.9.20 13:23

Podle mě jsou všechny ty majetkové spory ve skutečnosti nezpracovaná citová zranění hlavně z dětství, ty další události se na to už jen nabalily. Proč se ale jsou lidi schopní točit na událostech starých 40-50-60 a víc let, je pro mě nepochopitelné. Nechápu, že si někdo chce otrávit těch pár zbylých let života, prostě nechápu.
Dneska jsem absolvovala k tomuto několik telefonních hovorů, stálo mě hodně psychických sil, abych se ovládla, že jsem z toho byla zpocená až na prdeli.
Asi požádám své blízké, aby mi přezdívali „Zen“, že jsem se opravdu nenechala do těch sporů zatáhnout. Vůbec nechápu, jak jsem to zvládla.

vlm
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.9.20 13:24
@xSx píše:
A taky mi přijde, že nejčastěji emoce víří manželé/manželky dědice, spíše než samotní dědicové.

Tak přesně tohle si myslím taky.

Oveeec
2649 příspěvků 24.9.20 13:32

Mám čerstvý ošklivý zážitek a musím se vypovídat. Jela jsem před chvílí tramvají a četla jsem si. A najednou se vepředu kus ode mě ozve takovým hrubým hlasem: „Drž už hubu, nebo táhni domů.“ Koukám, co se děje, a ukázalo se, že to, co jsem zabraná do čtení vnímala jako žvatlání batolete v kočárku, který tam taky stál, byla nějaká Vietnamka, která telefonovala, měla sluchátka a občas něco krátce řekla do telefonu. A on to byl takovej dědek, nevím, jestli ožralý, ale vypadal trochu divně. Tak jsem přemýšlela, jestli mu mám jít udělat scénu, teď samozřejmě úvahy, jestli by byla ta paní ráda, že to rozmazávám, no než jsem se rozhoupala, dědek vystoupil. No a na mojí zastávce vystupovala i ta Vietnamka. Já z ní předtím viděla culík, kšiltovku a kus roušky, ale ukázalo se, že to bylo dítě, taková možná desetiletá krásná holčička. Mně se z toho úplně udělalo špatně, z toho dědka a hlavně ze sebe. Protože jakkoli jsem uzavřená, když se něco děje (a není to zrovna rvačka) a mám pocit, že někdo potřebuje zastání, nemívám zas takový problém se ozvat. Jenže ještě jsem nezažila situaci, kdy by to zastání někdo potřeboval víc. Hrozně si vyčítám, že jsem na dědka hned nenastoupila (sice nevím, jak by to bylo dopadlo, jestli by došlo na nějakou tahanici) nebo že jsem se tam nešla podívat, co se děje. Byla bych si třeba vedle té holčičky sedla a řekla jí, ať si telefonuje jak chce a tyhle lidi neposlouchá. A dala bych nevím co za to, abych to mohla vrátit. A je mi špatně i z toho, že se neozval nikdo z těch, co seděli u nich a viděli, co se děje. Ale to je klasika - teď píšou, jak ve Francii napadli holku kvůli krátké sukni a nikdo z přihlížejících nic neudělal.
A hlavně je mi zle z toho, co musejí někteří lidi zažívat už od dětství, a je mi za to všechno strašná hanba.

xSx
920 příspěvků 24.9.20 13:43

@Oveeec klasicky bystander effect, to se stava. Jinak pekne hnusnej pribeh. Toliko asi k tomu, jak Cesi nejsou rasiste, protoze jim Vietnamci nevadi. (Ja vim, soudim pouze z jednoho pripadu, pravdepodobne pekneho omezence, ale stejne)

Oveeec
2649 příspěvků 24.9.20 13:50

@xSx Já vím, ale od sebe jsem to nečekala. Když se tu před časem vyskytly případy rasistických útoků (ne nutně fyzických) právě třeba v tramvaji, dost jsem přemýšlela o tom, co bych udělala. Takže bych byla od sebe čekala větší duchapřítomnost (ale určitě je to poučení pro příště).
A jinak máte pravdu. Slyšela jsem třeba i o jednom japonském tuším profesorovi, kterého tu napadli vlastenci, protože si mysleli, že je Vietnamec. A ano, byl to teď jeden případ, byl to divný člověk a na koho někdy nepořvával ožrala nebo blázen nebo jinak divný člověk. Jenže tohle je něco jiného, a představa, že to nemusel být jenom dědek, ale taky třeba banda skinů, a nemuselo to skončit jenom nějakým držkováním, je strašlivá (ačkoli v tom případě bych volala policii). Na souvisejících historické události se mi ani nechce pomýšlet.

Birdonawire
574 příspěvků 24.9.20 14:03

Blbci se vzdycky najdou. Kdysi davno jsem se vracela s kolegyni z jednoho pracovniho vecirku. Ona je mulatka, spolu jsme mluvily anglicky a francouzsky. Nebylo az tak pozde, mozna pul jedenacte. V tramvaji parta priopilych mladiku, co zacali mit cesky sproste reci o cernych tlamach. Jak ja byla rada, ze kolegyne jim nerozumi a ze to bylo jen asi 2 zastavky… Podobnou zkusenost mam z doby, kdy jsem na nakupech doprovazela manzelku kolegy, ktera ma zahalene vlasy.

Paris1789
5054 příspěvků 24.9.20 15:13

Je to asi měsíc zpátky, kdy jsem na zastávce tramvaje požádala nějakého pána, ať neřve na svou ženu. Paní byla celá ubrečená, držela v náručí asi roční dítě, které řvalo nahlas strachy a on řval na ni. Měli s sebou ještě kočár a byl to pár. Bylo to strašné, přitom kolem stála skupina lidí a se zájmem sledovali, jak tu ženu bráním. Když mi začal nadávat, tasila jsem smrtfoun, že teda zavolám PČR, přijela tramvaj, on tu rodinku nakopal do tramvaje a ujeli za obzor. Nikdo z těch lidí se už ke mě nepřidal.
Jeho hlavním argumentem bylo, že mi do toho nic není. Snažila jsem se mu vysvětlit, že na nikoho nemůže řvát a že dítě je vyloženě vyděšené, ale borec, potetované hovado, se tvářil, že je to jen jeho věc. Přihlížející zřejmě uvažovali stejně.

Čírina
372 příspěvků 24.9.20 15:54

@Judy24 Já zase znala pár lidí, co předání majetku potomkům ještě za života hořce olitovalo. Převod samotný proběhl bez potíží, ale chování mladých, když už byl majetek jejich, bylo otřesné. Jako - babi, vnuka už neuvidíš, už se nemusíme lísat kvůli bytu etc. Hlavním motorem nebyly ani v jednom případě vlastní děti, ale jejich partneři.

Jen tak pro pobavení, včera jsem nechala skleničku se šťávou večer u počítače, a kocour jí v noci zvrhl. Na počítač. Uvidím, jestli se vzpamatuje, až vyschne.

Temperance
2885 příspěvků 24.9.20 15:59
Jen tak pro pobavení, včera jsem nechala skleničku se šťávou večer u počítače, a kocour jí v noci zvrhl. Na počítač. Uvidím, jestli se vzpamatuje, až vyschne.

Kocour? Ten se olíže a bude ok :-D
(Promiňte, neodolala jsem…)

Čírina
372 příspěvků 24.9.20 16:02

@Temperance njn. :) Kocour, ten byl úplně v klidu.

bao-baba
1283 příspěvků 24.9.20 16:16
@Čírina píše:
Hlavním motorem nebyly ani v jednom případě vlastní děti, ale jejich partneři.

Z toho mám taky obavy. Manžel má dvě dcery 45 a 50 let. S tou starší a její rodinou všechno v pohodě, často se vidíme. O mladší nevíme nic, s nikým z nás se nestýká. Jejího manžela jsem viděla jednou před cca 20 lety a byl to macho jako prase. Sice jsme oba už dávno sepsali u notáře závěti, ale stejně - pokud manžela přežiju, tak to bude s tím borcem mladší dcery pěknej hokej. No, třeba se rozvedli a ani o tom nevíme.

Birdonawire
574 příspěvků 24.9.20 16:20

@bao-baba Je mozne, ze jsou splneny podminky pro vydedeni. Tak to muzete uvazit.

giuliettka
7719 příspěvků 24.9.20 16:51
@Čírina píše:
@Judy24 Já zase znala pár lidí, co předání majetku potomkům ještě za života hořce olitovalo. Převod samotný proběhl bez potíží, ale chování mladých, když už byl majetek jejich, bylo otřesné. Jako - babi, vnuka už neuvidíš, už se nemusíme lísat kvůli bytu etc.

Ja poznám mladých, ktorý dostali dom od babičky. S tým, že tam budú bývat spoločne a dom si zrekonštruujú. Vrazili do toho asi toľko čo by stál nový dom, on zarábal dobre. A s tou babičkou sa tam žiť fakt nedalo. Čakala, že dvaja dospelí ľudia jej budú hlásiť kam idú, o koľkej sa vrátia, že nebudú ponocovať, do 10 večierka a na kutě. Ak náhodou grilovali, alebo kohokoľvek pozvali, tak babička dorazila do obývaku, na záhradu a sedela tam jak soľný stlp a čakala, že všetci budú konverzovať s ňou a o tom o čom ona bude chcieť. Preberať niečo čomu nerozumela nešlo. Veď sa deti moje predsa nebudeme o tom rozprávať. Nerozumela hokeju, futbalu, športu ako takému, súčasnej kinematografii… skrátka ničomu. Vydržali to 3 roky a vypadli. Babička žije v baráku, na ktorom rekonštrukciu nezaplatila, ale dar si právne vymohla nazad na základe porušenia dobrých mravov, alebo také dačo. Nesúdili sa s ňou, dali jej ho nazad a odsťahovali sa bez požadavku, nech zaplatí náklady na rekonštrukciu. Už chceli mať obaja svatý pokoj.
Odišli do podnájmu a postavili nový dom na novom pozemku, bez záťaže.
Poznala som tu starú pani roky a strašne som sa vnučke čudovala, že k tej žene chce ísť bývať, keď ani jej vlastná matka tam nevydržala a s babičkou nežili. Asi vedela prečo. Pani kade chodí, tade rozpráva ako sú mladí nevďační a nevedeli si dobre bydlo vážiť. Ale ja som s tou ženou ani nebývala, len som chodievala na návštevy a z duše sa mi protivila ona aj jej monology. Jej syn ju utvrdzoval v tom, že vnučka, dcéra jeho sestry je mrcha a jej manžel jakbysmet, ale zo svojej rodiny k nej nikoho neposlal bývať, sám sa tam tiež nenasťahoval, vždy príde len na pár minut a vypadne.
Ak je starý človek protivný, tak ho budú navštevovať len kvoli majetku. Ak je normálny, tak to, že majetok nebude, že už je rozdaný ich od návštev neodradí. Vidím to aj v jednom domove dochodcov, kde je 99% ludí čo majetok už prepísali, ale návštevy nemajú podľa toho koľko toho majetku bolo, ale podľa toho akí sú to ľudia. Tí príjemní a milí ľudia majú najviac návštev. Bručouni, čo furt len o chorobách točia, návštevy za jeden mesiac možu spočítať na prstoch jednej ruky.

bao-baba
1283 příspěvků 24.9.20 17:56

@giuliettka
Některé popisované věci dělají staří lidé, aniž by byli celkově nesnesitelní. Takové to: kam jdeš, kdy přijdeš, co bys někam chodila, kam zase jedeš, vždyť je tu pěkně… moje babička pravidelně před tím, než naši odjeli na dovolenou, onemocněla. Nijak nesimulovala, byla fakt nemocná. Je to takový trochu sobecký projev jejich úzkosti, mají strach, že se něco jejich blízkým stane a oni zůstanou ve světě, kterému už moc nerozumí, sami.

giuliettka
7719 příspěvků 24.9.20 18:21

@bao-baba Ale áno, chápem že keď prechádzaju chodbou, alebo odchádzajú zo spoločnej domácnosti, tak sa spýta kam idete a kedy sa vrátite. My sme bývali s babičkou a tiež sme jej vraveli kam ideme, bola zvedavá. To, že sa babička spýta kam ideme sme brali už ako kolorit a nevadilo nám to. Ale ona nikdy nepovedala, do 10 budete doma! Aj rodičia nám dávali večierku, urči si o ktorej budeš doma a presne v tú hodinu stoj predo dverami. A neboli mobily, tak sme u tých dverí fakt stáli. Neprikazovali nám a to sme boli deti. Viem, že sa hore v príspevkoch nadáva na tých priženených, ale fakt si viete predstaviť, že nejaká cudzia babička bude vnučkinmu manželovi rozkazovať o ktorej sa ma vrátiť do vlastného domu? Mal 32 rokov.
My sme si ako násťročné vodievali domov kamarátov aj z dedinskej zábavy o polnoci, občas tam bolo aj 15 ľudí, vzhľadom na to, že sme boli so sestrou 2 a medzi námi bol len rok rozdiel. A babička ani dedko, ktorý mali spálňu vedľa toho obývaku a teda kvoli rámusu ani omylom spať nemohli, nikdy k nám v noci neprišli. Bola to naša návšteva a tak to aj brali. Aj rodičia mali návštevy, ktoré boli len ich, a aj starí rodičia. Často to bola návšteva celej rodiny a vtedy sme tam boli všetci, ale nikto nikdy netrval, že bude pri návšteve toho druhého. Tá babka z toho domu, čo popisujem, so zastrčením kľúčov do vchodových dverí prišla vždy k nim. Ona čakala, že ich život bude doslova a dopísmena spoločný. A každý občas potrebuje byť sám, aj vo vlastnom dome. Ja napríklad teraz ležím v spálni s notebokom, malý sa učí v pokojíčku a manžel číta knihu v obyváku. Nemusíme byť ustavične spolu v jednej miestnosti pri zapnutej telke.

Příspěvek upraven 24.09.20 v 18:25

Ivana32
338 příspěvků 24.9.20 18:25

@Oveeec
Já vám naprosto rozumím, zažila jsem něco podobného. Asi před rokem jsem jela autobusem z Prahy, byl plný (jak jinak) a za mnou seděli rodiče s malým dítětem. Byli to Mongolci. Dítě začalo brečet, to se prostě stává, normální člověk to chápe a „přežije“. Navíc, když vidí, že matka se všemožně snaží dítě uklidnit. Což byl i tento případ- oba rodiče dítě utišovali, na chvíli to pomohlo, pak zase pobrekávání. Nebyl to nějaký hrozný křik na celé kolo. Ovšem najednou se ozval nějaký bílý heterosexuální muž, který sám sebe považuje za ohrožený druh, a hrubě se na tu matku obořil, cituji: „Ztiš si to dítě, kdo to má poslouchat.“ Já, introvertní melancholik, jsem tohle nevydýchala. Byla to taková ta situace, kdy chvilku čekáte, jestli se neozve někdo jiný, třeba nějaký jiný muž (mám takovou naivní představu, že jsou-li někde přítomni slušní muži, měli by se ozvat a hrubiána umravnit). Tady se to nestalo, tak jsem se na něj otočila a zeptala se, co si to dovoluje a jestli by se takhle choval, kdyby měli „tu správnou“ národnost a barvu pleti. Následovala slovní přestřelka, v níž mě podpořila další žena a ten idiot nakonec zmlknul. Nechci to rozpitvávat, podstata je jasná. Byla jsem pak ráda, že jsem zareagovala- nebylo to pro mě komfortní (vzhledem k povaze), ale byla bych na sebe naštvaná, kdybych přihlížela a držela pusu. Takže chápu, jaký asi pocit z toho máte.

Jordaan
9182 příspěvků 24.9.20 18:53

@giuliettka

Podobny pribeh znam taky. Asi tri domy od nas stoji krasna vilka se zahradou, naprosto skvele klidne misto, jizni svah, vyhled do kraje. Bydlela tam pani s asi desetiletou holcickou a s matkou. Dum patril z vetsi casti te babicce. Jednoho dne barak prodaly a obe ted bydli v najmu, pani s dcerou a babicka sama. Myslela jsem, ze nemely dost penez dum udrzet, ale pak mi nekdo vypravel, ze ta „babicka“ svou dceru jen komandovala, ji i vnucku povazovala za sluzebne, protoze bydli v jejim dome, nebyla ochotna s cimkoliv pomoci a na sebemensi naznak odporu reagovala tiradama o tom, jak si dcera zkazila zivot a je neschopna, protoze od ni utekl i ten manzel. Plus ji teda drbala po sousedstvi. Takze dcera jednoho dne ztratila nervy, odstehovala se a nechala si vyplatit svou cast domu, coz si pani nemohla dovolit a musela dum prodat.

zwedavka
1168 příspěvků 24.9.20 19:52

Tak to já potkala úžasného „bílého muže“. V autobuse 4-5leté děvčátko vřískalo (a kopalo do mojí sedačky), že ten pán vedle maminky sedět nebude. (Vzadu na pětce.) Matka vysvětlovala, že má nárok na sedadlo jako ona a uklidňovala, nabízela jídlo, pití, hračky, pohádku - nic. Byla jedna hodina, potřebovala spát. Dalo se to čekat, ale jeden autobus do Prahy denně neumožňoval lepší čas odjezdu. Mladík se zvedl a i přes protesty matky, ať si holka nezvyká, že se svět točí kolem ní, zůstal čtvrt hodiny stát. Holčička usnula a po probuzení nám spokojeně zpívala Jožina z bažin až do Prahy.

Stránka:  « Předchozí 1 1352 1353 1354 1355 1356 1357 1358 1359 1360 1361 1362 1388 Další »
Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek