Stížnost na cokoliv

@Oveeec
To jste napsala mnohem lépe, než se to povedlo mně. Tohle jsem myslela.

Já bych děti klidně chtěla, ale ne za každou cenu. Bohužel nejsem úplně typ ženy, o kterou by se muži prali a vlastně ani já nemám potřebu nějak aktivně hledat. A přemýšlet, co budu dělat až budu v důchodu sama opuštěná? Žádný důchod nebude, republika je zadlužená na spoustu let dopředu a už se z toho asi jen tak nevyhrabe, takže moje generace bude nejspíš makat až do smrti, když nebude mít štěstí a nebude rentiér.

@giuliettka račte si prostudovat demografické údaje, více než 90% podíl žen majících děti, což bylo mezi lety 1948 a 1989, je abnormální v rámci rozvinutých států a po převratu se to začalo vracet k průměrným hodnotám ve srovnatelně rozvinutých zemích, je to velmi dobře zdokumentované

@MP Janka píše: …takže moje generace bude nejspíš makat až do smrti, když nebude mít štěstí a nebude rentiér.

Prečo šťastie? Prečo si už teraz nešporíte a neinvestujete, aby ste mohla poberať rentu z niečoho čo ste si sama nadobudla?

@Moir píše:
@giuliettka račte si prostudovat demografické údaje, více než 90% podíl žen majících děti, což bylo mezi lety 1948 a 1989, je abnormální v rámci rozvinutých států a po převratu se to začalo vracet k průměrným hodnotám ve srovnatelně rozvinutých zemích, je to velmi dobře zdokumentované

Tak ešte raz kde bol komunizmus? Nikde.
Ale osobne si myslím, že vy by ste si ani v socializme chlapa nenašla a decko nemala.

@giuliettka když chybí věcné argumenty, dojde na argumentaci ad hominem, to vypovídá a producentovi takových výroků mnoho

btw za onoho režimu bych se patrně nedožila dospělosti, takže bych to, jestli mne nějaký chlap chce a zda budu mít děti ani neřešila

@MP Janka Já taky neříkám, že je za žádnou cenu nechci, ale teď si to prostě neumím představit (a partner by zrovna chtěl). A vůbec, jenom moje známé jsou dost pestrý vzorek životních situací a motivací - jedna, která žije v podle mě opravdu hezkém vztahu, co vím, její partner děti chce, ona spíš ne. Pak znám jinou, která k tomu s partnerem tak nějak došla, že je mít z různých důvodů nebudou. Pak znám takovou, která je strašně chtěla odjakživa, pořád nějak neměla toho správného otce a najednou bum a má obojí. Jasně, nikdo do těch vztahů nevidí, každý na sebe neříká všechno a taky člověk o svých podvědomých motivacích k tomu či onomu nemusí ani vědět. Ale to platí o všech, nejen o bezdětných ženách, a úplně stejně to platí o těch, co nejvíc ryjou.

@Moir píše:
@giuliettka když chybí věcné argumenty, dojde na argumentaci ad hominem, to vypovídá a producentovi takových výroků mnohobtw za onoho režimu bych se patrně nedožila dospělosti, takže bych to, jestli mne nějaký chlap chce a zda budu mít děti ani neřešila

Nie, ad hominem, už pri prvej otázke som sa pýtala kde bol ten komunizmus. Oháňanie sa komunizmom mi žerie nervy viac jak staré dievky, čo pri slove dieťa dobehnú oznámiť, že oni teda decko za žiadnú cenu, len už nedodajú, že aj tak sú to kyselé hrozny. Z tých posledných príspevkov verím len jednej jedinej, že to dieťa nechce. A nie vy to nie ste.

Já jsem „zapomněla“ mít děti a dohnala jsem to dost na poslední chvíli. Byl za tím stres v práci i problémy v rodině, snad jenom vztah fungoval. Pro dítě ale prostě nebylo místo. Připomínky nic neurychlily, naopak ještě zhoršily. Po několika takových kázáních jsem si vážně říkala, že to tomu dítěti nemůžu udělat, aby se narodilo k takovému prarodiči. Připadala jsem si jako když jsem já v dětství chtěla pejska. Asi tak. A poslední kapka byla, že si máme zažádat o adopci. Naprosto žádná podpora, žádné pochopení, spíš rozesí*ání vztahu, abych si prý našla někoho jiného. Bolí to doteď, to nepochopení a vlastně i sobeckost.

Docela by ma zaujímalo, prečo sa vás to teda tak dotýka, tak otázka? Chápem @Judy ak to má na tanieri denne, ale nechápem ženské, ktorých sa to dotkne aj ako small talk. No a čo, tak sa vás spýtal kedy bude decko. Ak nie je dovod to, že niekto chce a nemože, tak nechápem čo koho na tej otázke točí. To sa fakt so ženskou po 30, ktorá nemá decko a chlapa dá baviť len o počasí? No tak sa potom ani nečudujem, že si nikoho nenájde, ak sa okolo nej musí jak vravela moja babka, jak okolo písaného vajca.

@giuliettka Na tanieri denne. Tak to bylo v mém případě. Často je první příznak tikajících biologických hodin to, že se téma dětí odsune do pozadí a pak je dost nepříjemné se k tomu vracet.
Pokud si dobře pamatuji, tak vy jste si taky prošla něčím podobným? Že by taky nějaká přecitlivělost?

@MP Janka píše:
Já asi nemám problém si sebe představit jako bezdětnou tetu a pratetu, která bude ochotně hlídat a litát s neteřema a synovcema venku po výletech. Pracovní dobu na to mám ideální.

Presne to som bola a možem vám teda oznámiť, že tie netere a synovci dospejú, rýchlejšie jak si myslíte a bez ohľadu na to, aká úžasná ste tetuška, tak oni budú mať najsprv vlastných partnerov a potom najskor aj deti a tie budú dávať vlastným rodičom. Ono už len návšteva babičiek z oboch strán zaberie dosť času, ak chcete ku každej aspoň raz mesačne, a ešte chcete s tým deckom a partnerom byť aj samí a na nejakú tetičku čo vás tlačila v detstve kočiari sa zvysoka vybodnete. 

@Lakerol píše:
Pokud si dobře pamatuji, tak vy jste si taky prošla něčím podobným? Že by taky nějaká přecitlivělost?

Nie, neprešla, mňa sa nikto na deti nepýtal. Ja asi vyzerám tak, že sa neodvážil. Alebo sa opýtal a ja som to nepovažovala za nič doležité a zraňujúce a úspešne na to zabudla. Ja som si v predošlom vzťahu šukala jak biela myš v akváriu a decko neprišlo. Ale ja som ho ani nečakala a ani neriešila. Ani partner. To až s manželom, som sa obtrela o trencle a bolo. 

@giuliettka Mě ty otázky od jiných lidí nevadily, jen od wannabe prarodičů. Já si vás pamatuji ještě když jste v ikonce měla auto. A od té doby jste toho na sebe napsala hodně…

@Lakerol píše:
@giuliettka Mě ty otázky od jiných lidí nevadily, jen od wannabe prarodičů. Já si vás pamatuji ještě když jste v ikonce měla auto. A od té doby jste toho na sebe napsala hodně…

Ja som tu napísala celý svoj životopis, zadať tak 4 veci do googlu a vyhodí vám to aj moju fotografiu na LinkedIn, ale to, že odomňa niekto očakával deti, alebo žeby sa ma to dotklo to tam fakt nie je. Ja si u niektorých tém hodím korunu, na ktorej strane budem dnes bojovať, ale u tejto témy som prosím konzistentná. @Moir mi to potvrdí, do nej to tuším pálim pri tejto téme najčastejšie. Odkedy teda odišla tá tlustá, narvaná v tesných gatiach, čo tu furt vypisovala aká je nezávislá a na zoznamkach sú len škaredí idioti. 

@giuliettka píše:
ale to, že odomňa niekto očakával deti, alebo žeby sa ma to dotklo to tam fakt nie je.

Nebudu tu rozepisovat, co si pamatuji. Radši jdu koupat 

@Lakerol Ale no tak, načnete ma a nedorobíte? Kúpanie počká, prinahoršom dáte dieťa k oknu a vyvetráte. Vraj to aj tak nie je zdravé pre pokožku a jej ph. 

@giuliettka píše:
@Lakerol Ale no tak, načnete ma a nedorobíte?

Jo, nechám vás tak

Teď si říkám, jestli mám napsat, že bychom měly debatu ukončit tím, že někdo děti má a někdo ne. Nebo ještě do toho trochu rejpnout. Asi si rejpnu - dost mě irituje, když někdo prohlašuje, že dítě nebude mít, aby zachránil planetu. Prijde mi to takové falešně pozérské. Zpravidla to říká někdo, kdo pochází ze země s porodností hluboko pod prostou reprodukcí. Obyvatelé jiných zemí se na to vykašlou - tradice, nedostupná antikoncepce, děti jako pojistka při neexistujícím systému zabezpečení na stáří.

@bao-baba Nechám stranou, jak moc lze věřit tomu, že si někdo nepořídil dítě čistě ze snahy zachránit planetu (ano, ten člověk, který to zmínil, jsem byla já, ale taky říkám, že by to pro mě nebyl hlavní důvod si dítě nepořídit, stejně tak jako pro mě není důvodem k pořizování dítěte záchrana národa nebo důchodového systému). Jenom bych neargumentovala tím, že pokud někdo nechce přelidňovat planetu, je to zbytečné, protože v jiných zemích ji přelidňují. Je to podobný argument, jako když někdo říká, že je zbytečné u nás omezovat odpad, protože v jiných zemích ho taky neomezují.

@giuliettka
Kde začít…

Platy s mužem řešíme dohromady, ač nemáme děti, jsme i tak rodina, stavíme spolu dům a hospodaříme společně. Já vydělávám více, ale ne výrazně. Nikdy se mi nelíbila představa oddělování, moje peníze - tvoje peníze - já platím tohle - ty platíš tohle. Bylo to tak nastaveno v rodině mého muže a neřešili snad nic jiného než za kým půjde který výdaj. Rodina je o podpoře a bohužel její zabezpečení, v době intenzivní péče jedné strany o dítě, je na druhém partnerovi. Tak to bylo myšleno. Mít opatrovatelku by znamenalo v případě mé profese ji ještě doplácet z rodičovského příspěvku. Nemám nijak vysoce výdělečné a důležité zaměstnání, jen mě prostě baví a ráda se v něm zlepšuji. Samozřejmě, že i práce je rutina, celý život bývá a není každý den plný nových zážitků, ale nyní osobně čerpám pouze od kamarádek. Dokonce to i přiznávají. Hledání práce po mateřské teď jedna z nich řeší. Je časově omezena školkou (než je zavřeli). Dítě má jen jedno, takže se, ač se to nesmí, neubrání na pohovorech otázkám na druhé, na nemocnost atd. Řeči o tom, že je to nemístné se ptát si nechte. Neznám ženu, která by podobným nečelila, i bezdětnou.

Na konec covidu ve smyslu, jaký jste naznačila, nečekám. Kulturní akce jsou mi vesměs ukradené. Jsem ráda doma, asociální samotář, co si rád čte. Ale to je jedno, někdo chce mít klid a někdo chce mít svobodu v tom si někam vyrazit. Těším se na domek, na práci kolem něho a jak tam budeme hospodařit. Jak jsem psala, přijdu si jako sobec.

Partner by si dítě v budoucnu přál a představte si, dokonce i se mnou. Z jeho strany je ale vlivem nádorového onemocnění překážka. Není neřešitelná, jen cesta by byla složitější.

Mám nemocnou sestru, která má za sebou psychickou ataku a delší dobu moc nefunguje. Není vyloučeno, že se v budoucnu budu muset starat i o ni, až nebudeme mít rodiče.

Ale to už jsem zase sobec, že se nechci omezit. Mám ráda jistoty, to že máme něco našetřeného, kdyby byl nějaký průšvih. Děti mi nic neříkají, dere se ve mně pocit, že bych ale přeci měla chtít…a to bych se vrátila k mému prvnímu příspěvku k tématu a to, že řeči a tlak všech okolo, že musíme, protože jiný úděl tady přece nemáme, vůbec nepomáhá a mohli by si ho strčit za klobouk…

@giuliettka píše:
To sa fakt so ženskou po 30, ktorá nemá decko a chlapa dá baviť len o počasí? No tak sa potom ani nečudujem, že si nikoho nenájde, ak sa okolo nej musí jak vravela moja babka, jak okolo písaného vajca.

Zastávám (možná úplně blbý) názor, že ten, kdo je s tím vnitřně smířený, toho se taková otázka nedotkne - vynechme ty, co chtějí, ale nemohou a smířit se prostě musely.
Mám sestřenici, do 30 kousek, bez partnera, dítě nechce, a můžete se s ní o tom bavit horem dolem, ptát se na důvody a bude to s vámi rozebírat úplně normálně. Prostě to není z nouze ctnost, ale její přesvědčení, ať už na ty její důvody pak máte sami názor jakýkoliv. Ale samozřejmě mě taky vždycky napadne, jestli jí ten pohled na věc vydrží i za 5 let nebo kdyby se ucházel někdo po všech stránkách dokonalý, nadstandardně zabezpečený, objektivně nabízející skvělou budoucnost, ale s tím, že chce mít rodinu. Přiznejme si, že tyhle „pochyby“, jak moc je to přesvědčení silné, napadnou každého.
Protože mám i kamarádku (a určitě nejsem jediná, která má nějakou takovou kamarádku), která zastávala úplně stejný názor jako sestřenice výše a teď s partnerem čekají prvního potomka. Taky se o tom ale dokázala bavit, aniž byste jí zadělala na měsíční depku. Nakonec se ten její názor někde těsně před třicítkou jednoduše změnil.
edit.: P. S. Jo ale ta kamarádka mi přiznala, že jeden z důvodů, proč se ale ten názor tak „jednoduše“ změnil bylo i to, co tu padlo. Že se sice oba dohodnou na bezdětném manželství, ale na muže za pár let udeří krize středního věku, zamotá mu hlavu nějaká mladá krásná, ne/plánovaně otěhotní a za kým myslíte, že takový muž půjde? (Jasně, to může i tak, ale u bezdětného manželství ho vlastně nebude držet už „vůbec nic“.)
Dobrá no, není to vzorek bezdětných a bez chlapa po třicítce.

Příspěvek upraven 09.04.21 v 08:54

@Oveeec Nemířila jsem přímo na vás, nepamatuji s, že jste to zmínila vy, ten argument jsem slyšela či četla vícekrát. Vaše porovnání počtu dětí a množství odpadu poněkud pokulhává. A to proto, že jeden plastový sáček zůstane stále jedním plastovým sáčkem, ať ho použijete a vyhodíte kdekoliv. Ale jedno dítě nenarozené třeba v Čechách není protipólem jednoho dítěte narozeného ve státě, kde je porodnost mezi 5 až sedmi dětmi na jednu ženu. Byla jsem v takových zemích a myslím, že byste nechtěla žít tak, jak tam žije většinová populace. Můžete sice argumentovat tím, že my máme daleko větší uhlíkovou stopu. Ano, máme. Ale velmi chudí lidé žijící v těžkých podmínkách mají pochopitelnou potřebu žít pohodlněji a radostněji a mít více než mají teď. Což se rovná spotřeba a uhlíková stopa. Podívejte se na úroveň znečištění v Číně.

Souběh různých důvodů - jsem sama, bez sourozenců, bez dětí, nejbližší příbuzní jsou sestřenice a bratranci vzdálení 300-700 km. Nestěžuju si, vybrala jsem si to sama (z různých důvodů). Jen mě občas napadne, že se mnou vymře jedna linie rodu a - jak praví Písmo - „čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Jako jo, děti jsou starost, nikdy nevíte, jakou cestou se dají, ale na prahu šedesátky si říkáte: co tu po mně zbude? Ani ty vzpomínky nemáte komu předat. Znovu: nestěžuju si, jen konstatuju.

@Chichinka píše:
Dítě má jen jedno, takže se, ač se to nesmí, neubrání na pohovorech otázkám na druhé, na nemocnost atd. Řeči o tom, že je to nemístné se ptát si nechte. Neznám ženu, která by podobným nečelila, i bezdětnou.

Vytrhla jsem jednu malou část z vašeho příspěvku a budu mířit trochu stranou od této aktuální diskuze. Došla jsem k závěru, že ochrana určité skupiny lidí může být v důsledku jejím znevýhodněním.

Jednu dobu bylo hodně nezaměstnaných absolventů škol a podle mne to bylo také tím, že neměli žádnou zkušební dobu. Takže člověk riskoval, že si vezme absolventa, který má všechno na háku a s nikým se nesnese (při pohovoru se kdekdo vybičuje), ale musí pak absolvovat kolečko všech pracovněprávních možností, jak se s ním rozloučit, které může trvat zatraceně dlouho. Tak co uděláte - hledáte někoho s praxí. Mamince na mateřské musíte držet její původní pozici tři roky, během kterých může kdykoliv nastoupit. Pokud je to místo, kde nemůžete ostatním přihodit něco málo z její agendy, ale pozice, kde ten člověk musí skutečně osobně být a nedej bože se jedná o nějaké odborné místo, tak se špatně hledá někdo, kdo by jí zastoupil s perspektivou nadbytečnosti kdykoliv. Nikdy jsem mladou ženu neodmítla z toho důvodu, že by mohla mít, nebo má dítě, ale je to pak složité. Jo, vím, nadbytečným se člověk může stát např. i při reorganizaci.

@bao-baba
No právě. Od doby, kdy jsem si hledala první zaměstnání toto také vnímám. Je to složité, chápu zaměstnavatele, že chtějí někoho stálého, ale zároveň je pro mě těžké tomu čelit. V tomto směru zkrátka vnímám určitou diskriminaci.