Stížnost na cokoliv

@DanielaS @if5 Tak já ho potkávám poprvé 

@DanielaS @if5 můžete dodat nějaký ekvivalent? Asi chápu význam, ale ráda si rozšířím žufužíkové obzory :grin:

@Ophelie Maličký bazmek. Udělátko.
Původně jsme tak tuším říkali posuvné samosvorce na různé šňůrky, třeba na spacák, bundu, batoh.

@if5 děkuji, tak to jsme odhadla špatně:o)

Ano, proste takove hente one, obecne mensi az mrnavy, ale pro fukcnost podstatny predmet.

Horúco! Padám! Nevládzem! Nevnímam! Pomoc!
Včera som z nutnosti išla do mesta. Kým som prešla cez dlhé zvolenské námestie, bola som spotená, aj keď som vyhľadávala tien stromov. Trošku oddychu v Prioru, kde je klima, a potom ešte túra do trošku vzdialenejšej galantérie. Vošla som do chladnejšieho priestoru, ale už o pár minút som vedela, že to nie je žiadna výhra, akokoľvek sa to spočiatku zdalo ako azyl pred slnkom. Vzduch v predajni sa ani nepohol. Aký paradox - len čo som vyšla von, uľavilo sa mi, lebo úpek bol síce stále silný, ale vzduch sa aspoň trochu vlnil. Domov som prišla zičená, a mala som na perách výčitku, smerovanú tam, tam hore! Ale nevypustila som ju, lebp som si predstavila, ako mi to usmiate slniečko ukazuje zdvihnutý prostredník : To máte za to! Ach, áno, môžeme si za to sami, ale kto to má vydržať?

@MP blanka Já zase včera promokla na kost.

@Čírina - och, to vám úprimne závidím!

@MP blanka pracuju v kanceláři, kde jsou dvě ze čtyř stěn prosklené a otočené na jih a východ. Můžeme si vybrat, jestli budeme mít vedro a nebo si pustíme klimatizaci, která jen chladí vzduch v místnosti, ale nevětrá (já sedím rovnou pod ní). Ani jedno není žádná výhra, už aby ta vedra skončila.

Ja si teraz často spomínam na horúce letá, keď som pracovala v Slovenke. Šijacie dielne- dlhé haly - boli tiež na dvoch stranách, po celej dlžke, až po strop presklené. Svetla teda bolo dosť. Lenže medzi tými stenami boli pásy šijacích strojov, čelom k oknám. Ženy za strojmi pracovali v tej horúčave v poriadnom kvalte, už to samo o sebe bolo náročné, a ešte v tej horúčave, čo až zadúšala, aj keď boli zatiahnuté zvesy! Okrem toho to bol tvdý boj medzi tými, čo sa dožadovali otvorenia okien a tými, ktoré to odmietali kvôli nezdravému prievanu. A bolo jedno, či išlo o rannú zmenu, ktorá prišla síce do vyvetraných priestorov ale väčšinu dňa sedeli v horúčave, alebo obedňajšia zmena, ktorá začínala v už poriadne priehriatych, a len k večeru sa dalo lepšie dýchať. Slnko svietilo dopoľudnia z jednej, poobede z druhej strany. Nikto tam nemeral teplotu, aspoň ja som o tom nevedela, ale viete si predstaviť, čo také dlhotrvajúce horúčavy urobia v podobnom skleníku. My na učňovskej dielni sme mali trošku lepšie podmienky, ale keď som chodila pozerať na dievčatá, ktoré už pracovali s dospelými, bol to des. Bola som v inej pozícii ako šičky, a tak som si v poobedňajšej zmene občas dovolila ten prepych ísť sa osprchovať, ale akonáhle som znova vstúpila do dielne, pocit úľavy bol preč. Práve kvôli tomu, ako dokázali tie ženy aj v takých podmienkach / a v tej rýchlosti / pracovať, som ich obdivovala vtedy, aj dnes.

@květušína píše:
@MP blanka pracuju v kanceláři, kde jsou dvě ze čtyř stěn prosklené a otočené na jih a východ. Můžeme si vybrat, jestli budeme mít vedro a nebo si pustíme klimatizaci, která jen chladí vzduch v místnosti, ale nevětrá (já sedím rovnou pod ní). Ani jedno není žádná výhra, už aby ta vedra skončila.

lituju vás, jsem na tom v podstatě stejně, prosklená sice jen jedna stěna, ale ta na jih a ještě jsme pod střechou a budova prakticky nemá funkční tepelnou izolaci
když zapnu klimatizaci, do půl hodiny je v kanceláři nedýchatelno (klimatizace pravidelně čištěná, leč prý už několik let neservisovatelná pro stáří)
takže přežíváme s otevřenými okny, ventilátorem a případně otevřeme dveře na chodbu, ale pak průvan tříská dveřmi (do zarážky) tak, že se nám klepou monitory na stolech

@Moir Jednou jsem nastoupila do firmy se sídlem na letišti v Ruzyni, bylo to v docela nové budově, kde nebyla dokončená klimatizace. V květnu tam bylo v kanceláři 34 stupňů. Ani se tam nedalo větrat přes noc, protože šly otevřít větračky jen na pár centimetrů, takže se budova vůbec nevychladila.

Bývalý zaměstnavatel zavedl do kolektivní smlouvy, že při venkovních teplotách nad 32 stupňů se pracovní doba zkrátí o dvě hodiny se zachováním platu. Při jedno- až dvoudenních vedrech se to neuplatňovalo, ale při vlně veder to byl luxusní bonus. Stejně všichni po obědě jen přemýšleli, jak se neuvařit, a nic kloudného neodpracovali.

@Vinca_minor Taky jsme to tak měli, i když ne ve smlouvě. Jen vždy přišel email od ředitele, že ve 2 můžem jít domů, pokud nemáme neodkladné věci na práci.

V nejbližší pátek máme odlétat na vysněnou dovolenou do destinace, kam jsem se chtěla jet podívat už jako malá holka. Tři roky jsme s mužem nikde nebyli. Dneska se mi udělalo špatně (nějaká viróza)…
Mám nervy úplně v háji (čímž tomu určitě hrozně pomáhám), vůbec nevím, co mám dělat…zatím do sebe cpu cokoliv, co by mohlo tělu pomoct s bojem. A stěžuju si tady a prosím o potlapkání.

@Judy24 Ale to je ještě relativně dost času! Zkuste hlavně hodně spát (a hodně pít - teda jako nealko ). A jinak mám takový uklidňovací fígl na chvíle, kdy to nevypadá moc nadějně, ale myslím, že teď máte čas, abyste se uzdravila Mimochodem moc by mě zajímalo, jaká je vaše vysněná destinace. Má to být nějaká fyzicky náročná dovolená typu hory, nebo spíš město?

@Judy24 to bude dobré, do pátku se uzdravíte. Nestresujte se, hodně odpočívejte, v duchu se smiřte s tím, že nikam nepojedete. To vždycky totiž nejvíc pomáhá mně, že se smířím s tím, že to nedopadne. A ono to dopadne.

@Judy24 Mně se dneska udělala „boreliozová skvrna“. Na dovolenou jedeme zítra, naštěstí v ČR. Dnešní dopoledne jsem strávila na pohotovosti, kde jsem po všech zraněných a zlámaných a jinak skolených přišla na řadu po asi 4 hodinách. Mám atb a uvidím. Jak jsem se celý půlrok těšila (taky jsme nikde nebyli 3 roky), už mě to těšení přešlo.

@Oveeec Irsko.
Na pár dní půjčit auto a pak trochu města. Ale žádné šílené fyzické výkony podávat neplánujeme, takže v tomhle směru stačí, když budu schopná jet.

Moc díky za tlapky všem, fakt je potřebuju.

Včera som stihla dokončiť a odovzdať zákazníčke pomerne veľkú zákazku - dvoje nohavice, dvoje krátke šaty, dvoje dlhé, typu košeľový kaftan, z krásnych látok s bordurovým vzorom a štvoro dlhých úpletových nariasených šiat. Bola som spokojná, že som stihla termín a že všetko na nej vyzerá dobre a už som jej iba chcela popriať peknú dovolenku, lebo v pondelok mali odchádzať do Chorvatska. A vtedy sa pani zverila, že to ešte nie je isté, lebo 16 ročná dcéra, ktorá je už dlhšiu dobu stále slabá a akosi bez iskry, a boli s ňou preto na rôznych vyšetreniach a testoch sa má práve v pondelok dozvedieť, či má, alebo nemá Leukémiu. Všetka radosť z dobre vykonanej práce ma okamžite prešla. Pani sa držala, nechce myslieť na dôsledky, ktoré to pre dcéru a rodinu môže priniesť ale to, či na dovolenku pôjdu, alebo nie, ju teraz pochopiteľne vôbec nezaujíma. Musím na nich stále myslieť.

@MP blanka to je strašný, snad všechno dopadne dobře a slečna bude v pořádku.

V kontexte s leukémiou je moja sťažnosť banálna, ale som smutná, lebo sa nám zatúlali koťata…kocúrik sa našiel u susedov, ale kočička je ztracená…myslím, že se už neobjeví:(

@pabylka Asi vám neporadím nic nového, ale přeci jen - choďte a volejte, hlavně až bude klid, třeba se ozve. My jsme takhle objevili několik dní zaběhlou kočku, ozvala se asi ve 3 ráno, když byl všude klid. A minulý týden se ta samá zaběhla kousek od domu, ve svém rajonu, prostě vešla do jedné zahrady a nenašla už východ (nechápu ). Taky se ozvala na volání. A jinak se doporučuje obejít sousedy a poprosit o kontrolu sklepů, kůlen a tak, jestli někde není kočička omylem zavřená. Držím palce!

@pabylka A chrastěte granulemi! To u nás fungovalo vždycky, byli vyhladovělí a hned se ozývali na kombinaci volání a žrádla. Držím palce, snad se objeví. 

Dítě našlo nočník a použilo jej. Na nic se neptalo a všechno dobře dopadlo. Proč to píšu do stížností? Ten nočník byl pohozený mezi hračkami v dětském koutku na zahrádce, plný písku a bůhvíčeho. Před pohledy ostatních hostů jsme jej jakž takž uchránili, ale bylo to u plotu, za kterým vedla celkem frekventovaná cesta… Byl to ten horší případ, takže to trvalo dost dlouho. Ty škodolibé úsměvy, zdvižená obočí, znechucené ksichty… Byl i jeden pobavený, od personálu, když jsem ho šla vynést. Hlavně, že v tašce tahám jednorázový nočník pro tyto případy.