Strašidelné historky

Fotoalbum tématu (17) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Lodní šroub
187 příspěvků 29.9.16 21:13

Ahojte po dlouhé době a děkuji za diskuzi o medvědovi. Snad se nebudu opakovat, ale nejspolehlivější rada pro setkání s medvědem zní:

Nemusíte dělat nic. Medvěd vše udělá sám.

Grizzlyové jsou mimochodem moc roztomilí, zrovna v pondělí jsem trčela v čekárně u doktora, kde je televize a pouštějí tam různá DVD či co. Byl tam dokumentární film o grizzlích medvíďatech a o tom, jak jsou grizzlyové roztomilá zvířátka, jen popkultura z nich dělá zabijáky.

Divná věc se mi stala nedávno. Není to nadpřirozeno, ale krapet děsivé to pro mě bylo. Cestovala jsem na konferenci do Německa. Letadlem a vlakem, aby to nebylo tak jednoduché. Projdu kontrolou, všechna elektronika OK, ještě ve vlaku si čtu ze čtečky, která je plně nabitá a v airplane modu, takže by měla vydržet pár týdnů bez nabití. Chvilku pracuju na notebooku, pak ho zaklapnu a jdu na zahájení konference. Vrátím se asi za tři hodiny, dveře (na kartu) do hotelového pokoje otevřené. Pochopitelně jdu dovnitř, zkontroluji, zda něco nechybí (u páru věcí mám dojem, že jsou jinde, než mají být), zavřu dveře a jdu na recepci zjistit, co se sakra děje. Dostane se mi odpovědi, že jestliže jsem dveře zabouchla, už se na nich nepozná, zda se prostě nezacvakly, když jsem zavírala, a prý jestli mi nic nechybí, tak je vše v pořádku, a že jsem určitě nechala otevřeno (já, která se občas vracím do baráku zkontrolovat, zda je zamčený byt). Nemám už sílu to dál řešit, chci si ještě narychlo před spaním projet vlastní příspěvek. Notebook je zaseklý, musím ho startovat přes nouzový režim. Ráno vytáhnu z pouzdra čtečku a ta je naprosto vybitá, svítí na mě vykřičník. Že se resetovala, to bylo patrně tím vybitím.
Trochu divná shoda náhod.

defilenaiguille
2824 příspěvků 23.10.16 21:04
@Réza4 píše:
A přidám zajímavý zážitek z dnešní noci. Podotýkám, že jsem byla zcela střízlivá:o)
V noci jsem se vzbudila v leže na zádech a najednou jsem cítila, jak se se mnou začala houpat postel. Jako by pod zadkem byla na nějaké tyči a hlava a nohy postele se houpaly v rozmezí cca 20 cm. A ještě v rytmu srdce. Bylo to neuvěřitelně reálné a houpala jsem se dost dlouho, dokud jsem znova neusnula. Kupodivu to nebylo nepříjemné, jen zvláštní.

Pamatuji si, že jako dítě jsem mívala sny, které byly hrozně zvláštní, jakoby z šestiúhelníků (včelí plásty) byl utvořen celý prostor a já jím „létala“ jako na tobogánu. Kamarádka mi před pár lety vysvětlila, že to je nějaká fáze spánku nebo co, teď si vůbec nepamatuji, jestli to mělo dělat něco s nějakými vlnami (alfa, beta…), která se projevuje hlavně u dětí a dospělí se do ní mohou dostávat nějakými meditačními technikami. Ten můj „sen“ také nebyl nepříjemný, jen zvláštní nebo divný, nedokázala jsem si ho jako dítě vysvětlit (opakoval se), protože byl naprosto odlišný od všech mých ostatních snů.

defilenaiguille
2824 příspěvků 23.10.16 21:07
@Réza4 píše:
Mí skorotcháni kdysi mívali fenu jezevčíka, která bydlela na dvorku, a několik nocí po sobě ji tchyně slyšela štěkat u branky, kam z okna nebylo vidět. Syn (čili můj přítel) jí říkal, ať ho vzbudí, že se tam zajde podívat, co se děje. No a jednou ráno… neměli psa.
Vzhledem k tomu, že jezevčice byla již postarší a k chovu nevhodná, tak předpokládají, že ji někdo snědl…

Já bych viděla jiné vysvětlení - nemohla být v tom opuštěném areálu nějaká varna drog nebo překladiště kradeného zboží? Dotyčným mohlo být štěkání psa dost nepohodlné.

Réza4
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.10.16 08:51

@defilenaiguille Ten areál měl celá léta svého hlídače, který tam i choval ovce, a podezřelá individua či divné zvuky se tam nikdy nevyskytovaly. Je to maloměsto, kde se všichni znají, tam by se to utajovalo těžko.

Réza4
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.10.16 08:59
@Park píše:
V nějaké obci u Seče okres Chrudim, má být domek vyzdobený panenkami, které visí všude… prý to bylo i v televizi… tak kdyby někdo věděl gps, chceme se tam podívat :)

Doplňuji, že je to ve Rváčově, když pojedete z Trhové Kamenice do Hlinska, tak první barák vpravo těsně za cedulí. Přidávám aktuální foto z minulého víkendu (byla jsem tam sama a bála jsem se jít blíž…)

Eyela
286 příspěvků 24.10.16 09:33
@Réza4 píše:
@defilenaiguille Ten areál měl celá léta svého hlídače, který tam i choval ovce, a podezřelá individua či divné zvuky se tam nikdy nevyskytovaly. Je to maloměsto, kde se všichni znají, tam by se to utajovalo těžko.

Jo, to s tím maloměstem a že se to přece nedá v takovém prostředí utajit jsme si taky říkali, když jsme v jedné pidivesničce na okraji vojenského prostoru, kde nebyl ani obchod a končila tam silnice, našli v bývalé škole nebo co to bylo pozůstatky vietnamské pěstírny konopí…

defilenaiguille
2824 příspěvků 24.10.16 10:14
@Eyela píše:
Jo, to s tím maloměstem a že se to přece nedá v takovém prostředí utajit jsme si taky říkali, když jsme v jedné pidivesničce na okraji vojenského prostoru, kde nebyl ani obchod a končila tam silnice, našli v bývalé škole nebo co to bylo pozůstatky vietnamské pěstírny konopí…

Něco takového jsem měla na mysli.

@Réza4
Nebo mohla kolem chodit liška nebo divočák. Pokud se psovi podařilo dostat do kontaktu s nimi, mohl se pak zraněný někam odplazit a už ho nemuseli najít. Že by si postaršího jezevčíka vyhlédl nějaký bezdomovec (o tom, že se někdo takový v okolí potuluje by snad také na maloměstě věděli) a chtěl ho sníst, to se mi moc nezdá.

macko.pu
791 příspěvků 26.10.16 19:41
Ghost B.C.
3932 příspěvků 28.4.17 15:05

Trošku oživím téma, ačkoliv moje stavy mají racionální vysvětlení. Chtěla jsem si jen tak povzdechnout, že už celkem chápu, když někdo uvěří, že se ho pokouší posednout démon. Mívala jsem spánkové paralýzy, ale doposud byly celkem přátelské a civilizované. Sem tam mi „jen“ někdo seděl na zádech nebo se mě pokoušel udusit - původ byl většinou v tom, že jsem spala na břiše s hlavou do strany, takže to asi způsobovaly nějaké uskřípnuté nervy.
Ale včera jsem na sobě cítila ruce. A opravdu silné ruce. Prvně mě jen strhávaly někam do nějaké bezedné propasti, ale v druhé fázi probíhal souboj, kdy se mě pokoušely uškrtit - a brání se tomu fakt blbě, když se nemůžete hýbat. Byl to extrémně realistický vjem, až jsem se pak málem začala prohlížet, jestli na sobě nemám modřiny. Tentokrát ovšem nevím, co to způsobilo, protože jsem spala na boku. Bylo to ale dost hrozný. Poprvé za celou dobu, co se mi tohle děje, jsem zaváhala, jestli to byla opravdu jen spánková paralýza.

Lutra
30 příspěvků 29.4.17 12:43

To je neprijemne trapeni :( Jenze mozek takhle funguje, minimalne zrakove centrum urcite, „dokresluje“ to, co vidite, tak aby se to podobalo necemu znamemu a realnemu. Bude to podobne i s tim dotykovym vjemem. Nedeste se myslenkama na demony, to vas jeste vic zneklidni a vycerpa. Opatrujte se, zkuste zvolnit a odpocivat, jestli muzete, drzim pesti, at se to zlepsi!

Ghost B.C.
3932 příspěvků 29.4.17 14:59

@Lutra Děkuju:-) Já vím, že to nejsou démoni, jen jsem tak přemýšlela nad tím, že pokud se tohle někomu stane/děje a neví, o co se jedná, že snadno uvěří na něco nadpřirozeného, protože je to opravdu jak živý dotek. Případně už chápu případy, kdy se ti lidé bojí jít spát, aby to nezažívali znovu.
Zvláštní je, že momentálně se cítím a mám fakt dobře, tak netuším, co to vyvolalo. Možná prostě jen to, že si připadám permanentně nevyspalá, nic jiného mě nenapadá.

Rena8
90 příspěvků 29.4.17 23:41

Mně při poslední paralýze pomohlo si uvědomit, že je to „jen“ chemická reakce v mozku. Což jsem nevěděla do doby, než jsem si to přečetla tady v diskusi. Takže klasicky ležím ztuhlá, v nohách postele mě něco zalehlo, cítím chlad, nemůžu skoro dýchat, ale v duchu jsem se rozčílila (jsem trochu cholerik) - něco v tom smyslu: sakra, okamžitě vypadni, přece vím, že se mi to jen zdá a děje se to více lidem, nejsem v tom sama… zhluboka jsem dýchala, začala se pozvolna hýbat a přešlo to. A od té doby (asi před půl rokem) mám klid. Doufám, že už napořád, ono fakt není o co stát.

Ailouropardalis
64 příspěvků 29.4.17 23:44

Mě tak jednou vytrhl ze spaní pocit, že po mně něco chodí. Otevřu oči a zjistím, že z blízky pěti centimentrů koukám do očí nějakému vrčícímu démonovi, který mi nepřestává přešlapovat na hrudníku. Lekla jsem se hrozně, můj řev byl pro okolí možná i děsivější, než pro mě to probuzení. Ukázalo se, že kocour se nečekaně naučil vylézat na balkon a rozhodl se využít toho, že máme otevřené okno. Teď už s tím počítám, že se k nám občas v noci přidá, ale poprvé to bylo vážně na infarkt :)

Příspěvek upraven 30.04.17 v 12:13

emef
2425 příspěvků 30.4.17 00:32

@Rena8 Stava se mi, kdyz usinam na zadech, ze mam najednou pocit, jakoby mi podjely nohy a ja padala z vysky na zada. Nikdy nedopadnu, z usinani me probere samotne padani. Kdysi se mi z toho vzdycky rozbusilo srdce a dlouho jsem pak nemohla usnout. Pak jsem ale taky nekde cetla, ze se to stava vice lidem a uz jsem z toho klidnejsi, mozna jsem si i na ten pocit zvykla, takze mi staci se pretocit na bok a usnu hned.

Jóna
153 příspěvků 30.4.17 10:38

@emef Tohle se mi taky stává. Vždycky s sebou šíleně škubnu (nebo si to alespoň myslím) a to mě probudí. Nebo se ten pocit podobá zakopnutí a to je pak takové mírnější. Tuším že jsem někde četla, že se tohle stává v důsledku toho, že když usínáte, mozek kontroluje jestli vám pořád funguje tělo a vysílá nějaké podněty. A ty jsou někdy takhle nesmyslně silné. Ale možná je to naprostá blbost! :-D Fakt nevím kde jsem k tomu přišla a utkvělo mi to v hlavě už strašně dávno. Každopádně mě to vždycky na nějakou tu pikosekundu vyděsí než si uvědomím kde jsem a tak.

Jordaan
9026 příspěvků 30.4.17 10:48

.

Příspěvek upraven 21.06.17 v 12:40

011
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.4.17 11:16

To o te kontrole jestli telo funguje nebo snad neumira, bylo v serialu dr. house. ve skutecnosti ale mozek nic nekontroluje. muze to mit vice duvodu, ale vetsinou je to z pretazeni a stresu, z nevyspani…mame to vsichni:-)

Jóna
153 příspěvků 30.4.17 14:54

@011 Však říkám že to může být naprostá blbost, asi to není nic výjimečného a do klasické paralýzy jako takové to má na míle daleko :-) Spíš to člověka v tu chvíli trochu poleká, pokud je ten vjem opravdu silný. Ta spojitost s přetažením a stresem je logická, to má vždycky na spánek vliv. V jednu dobu jsem celkem pravidelně mívala sen, že nastoupím do výtahu, ten se rozjede nahoru, za chvíli se utrhne a já v něm padám s naprostou jistotou že dole se rozsekám a umřu. Vždycky mě probudilo právě takové silné škubnutí, což bylo vlastně fajn, protože jsem si uvědomila že žiju :-) A zdávalo se mi to právě v takovém hnusném životním období kdy jsem byla na pokraji psychických a fyzických sil.

Lodní šroub
187 příspěvků 29.7.17 18:02

Mezi stresem a paralýzami, ani mezi paralýzami a spací polohou jsem nikdy nic nevypozorovala. Jen jsem měla dojem, že mám období, kdy jsou, a období, kdy se dlouho nic neděje. Stačí mně zahlédnout simulaci halucinace při paralýze, abych se několik týdnů nedokázala vyspat bez rozsvícené lampy. Nevím, zda to tak funguje, ale mám dojem, že je pak méně stínů v místnosti a mozek si nemá z čeho dokreslovat podivné postavy.

Jinak z tohohle asi vznikly i klasické pověry o nočních můrách sedících na hrudi nebo o upírech (přičemž vtipné je, že netopýři tráví velkou část života v torporu a když je něco probudí, nemůžou se nějakou dobu hýbat, dokud se nerozehřejí:)

benyka
8512 příspěvků 31.7.17 12:51

Vzpomínám si, že jako dítě jsem při usínání mívala intenzivní pocit, že jsem v uzavřené místnosti, kterou začíná vyplňovat cokoli (třeba můj malíček na noze nebo nějaký neurčitelný žok), co zvětšuje svůj objem, až jsem byla vmáčnutá někam do koutku a nemohla dýchat. Už si nepamatuji, jak to dopadalo, jestli mě to vzbudilo nebo to přešlo.

Garfield
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.7.17 13:12

Fuha! Tak jsem strávila se „Strašidelnými historkami“ včerejší večer a dnešní dopoledne, než jsem přečetla celé vlákno :-)

Co se týká spánku, mám občas stavy, že se proudím a mám pocit, že v bytě někdo byl, ačkoliv vím, že je to blbost. Minule jsem například tvrdila příteli, čerstvě probuzená, že nám někdo v noci přeskládal prádlo v koši, nachystané na žehlení :o)) Kdysi po týdnu intenzivního šnorchlování v Chrovatsku, jsem se pak noc, co noc budila s tím, že jsem pod vodou a nemůžu dýchat, asi po 14-ti dnech to přešlo samo. A přítel je čas od času náměsíčný, což mě nejdřív trochu děsilo, ale postupně si zvykám. Je to zvláštní pocit, když někdo mluví a dívá se na vás a vlastně u toho spí a ráno nic neví…Inu lidský mozek, jedna velká záhada…:-)

Pak mám občas trochu znepokojivé předtuchy, nebo jak to vyjádřit. Občas vím, že se něco špatného stalo a pak je mi to potvrzeno dodatečně. A u dvou lidí jsem „věděla“ že už dlouho nebudou na světě, neptejte se mě jak…:-( U obou se to za nedlouho vyplnilo. Občas zase naopak „vím“, že některé složité životní situace dopadnou dobře.

Ale většinu času jsem úplně „noumální“, nevnímám žádné energie a dívám se do zrcadel a pavouci mi nevadí :-)

A na střední jsem absolvovala exkurzi do Osvětimi a nevybavuju si žádné absolutní ticho, jak tu někdo psal. Byla tam tenkrát s námi jako průvodkyně paní, která ji přežila, takže jsem se asi spíš soustředila na ni a její vyprávění. Už je to dávno, ale pamatuju si, jak říkala, že vždycky když vidí ten areál zelený a zarostlý trávou, nemůže tomu uvěřit, protože tehdy vězni trávu, pokud jen vykoukla, jedli…

Dalmitka
1778 příspěvků 31.7.17 19:06

@Garfield - „A na střední jsem absolvovala exkurzi do Osvětimi…“ - pripomenula ste mi moju exkurziu a síce na Golom otoku v Chorvátsku; tam posielal Tito svojich politických nepriateľov; resp. takých, ktorí vo svojej naivite a neuváženosti povedali niečo, čo ich tam zaradilo. Sprevádzal pomerne dosť starý pán, ktorý ako študent tam strávil tuším 2 roky. Nemohla som uveriť tomu, čo rozprával, ľudská fantázia v zneužívaní, ponižovaní a mučení druhých nemá hraníc; bola som otrasená… No hlavne, že to prežil a všetko svoje úsilie smeroval k tomu, aby tam bolo vybudované múzeum a pamätné miesto; dúfam, že sa mu to podarilo. A pritom je známe, že bývalá SFRJ bola v podstate rajom na zemi, človek nesmel len dve veci - protestovať proti režimu a oficiálne stále verejne vyznávať svoje náboženstvo; inak sa mal naozaj dobre.

Garfield
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 1.8.17 07:57

@Dalmitka: já si vybavuju, že náš třídní se tenkrát té paní ptal, zda jí to nevadí vracet se na místa, kde si prožila něco takového znova a znova. Odpověděla tenkrát, že vadí, ale dokud bude žít, tak chce ukazovat mladým lidem, že se něco takového skutečně dělo a jak se to dělo, protože lidé mají tendence moc rychle zapomínat.
A ještě si vybavuju spolužačku, která někde uprostřed výkladu, vytáhla chleba se salámem a začala svačit…A ne, neměla žádnou chorobu, aby musela doplnit hladinu krevního cukru, byla jen hloupá a měla chronickou potřebu na sebe upozorňovat za každou cenu…:-/

Stránka:  « Předchozí 1 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek