Strašidelné historky

@Dalmitka Chorvati pro to možná mají nějaké zvláštní vlohy. Za 2. světové války (tehdy Nezávislý stát Chorvatsko) jejich praktiky v koncentračním táboře Jasenovac dokázaly zamávat i s „čistokrevnými“ fašisty. Jasenovac byl vyhlášený zejména tím, že se tam neplynovalo, ale zabíjelo ručně (opravdu krutě, protože kulkami se šetřilo). Tvrdí se, že to byl nejbrutálnější koncentrační tábor v Evropě, prý horší než Osvětim. Měl i speciální dětský koncentrační tábor, který má asi na 40 000 obětí.
Celkový počet obětí má ohromné rozpětí, protože byl tábor koncem války srovnán se zemí a důkazy co nejvíce zničeny. Plus mínus se ale různé zdroje shodují na 800 000 mrtvých.

@Garfield - čo sa týka tej spolužiačky, tam je márne čokoľvek dodať, treba len dúfať, že rokmi jej došli určité veci a zahanbí sa aspoň dodatočne; ak nie - tak to je len potvrdenie slov tej starej sprievodkyne, že ľuďom to treba opakovať stále a stále, aby aspoň časť z nich pochopila tie hrôzy a nebola tak veľmi ľahostajná.

@Ghost B.C. - máte pravdu, viem o Jasenovaci; je to koncentrovaná hrôza - rovnako ako zverstvá, ktoré sa diali počas poslednej vojny pred cca dvomi desaťročiami; o tom, čo mi rozprávali priami účastníci, sa nedá písať.

V neděli mi z linky sletěl těžký zásobník na ubrousky. V pondělí z jiného místa prázdná zavařovačka a roztříštila se skoro na prach-když jsem byla v jiném pokoji. Dál během týdne mě vzbudilo jak dítě stojí v postýlce, kouká a ukazuje na strop a rozhořčeně vykřikuje „teto dolů“.Potud ještě dobrý, ale zároveň jsem během tří dnů měla asi 7 ošklivých spánkových paralýz a když to takhle pude dál asi mě brzo „odvezou“ 

@Kryptozoo to je šílený, až mi běhá mráz po zádech, máte doma ducha

@vlm Ráda bych řekla nestrašte, ale dost se to nabizi:)
Přijde mi ale zvláštní, že tady už bydlíme skoro rok a nikde nic, pes je naprosto v klidu a dům má celkově velmi příjemnou atmosféru. V prvním bytě kde jsem chvilku spolubydlela taky párkrát něco nevysvětlitelně upadlo/zmizelo, ale tam jste vešla na chodbu a okamžitě vás sevřela tíseň a chuť vzít nohy na ramena, tam musel být vyloženě portál do jiného světa V dalším bytě zase pes po nocích NĚCO naháněl, nebo šel přes pokoj a najednou „povyskočil“ jak když nečekaně potká ježka, to jsme si dělali legraci, že nám tam straší kočka..Budu doufat, že duch jen „nemá dobrý týden“ a nebude to jako v každém béčkovém hororu!

@Kryptozoo třeba po vás původní majitel něco chce, rodiče koupili před 30lety starou chalupu, v noci se ozývaly zvuky jako by někdo chodil po půdě, moje matka vydedukovala že je to původní majitel který před X lety zemřel doma. Říkala že se dost bála, protože tam často bývalá na noc sama. A tak s ním nahlas promlouvala,, ve smyslu, že nechtějí nic špatného dělat, že se nemusí bát, začali opravovat a starat se o zahradu a byl klid.

Až teď jsem objevila tohle vlákno a během pár dnů ho po chvilkách celé přečetla.
Nemám nic strašidelného, spíš takovou zajímavost, pojmenovala jsem si ji „antiprorocké sny“. Už hodně dlouho pozoruji, že když před sebou mám něco neobvyklého, na čem mi hodně záleží, někdy se mi o tom zdá a v tom snu nastávají nejbizarnější komplikace, zmatky a průšvihy. A pak to vždycky dopadne dobře. Je to natolik spolehlivé, že pokud se takový sen dostaví, jsem naprosto v klidu.
A zjistila jsem, že to platí i obráceně. Je to už asi 20 let, měla jsem v půlce prosince jet s kolegyní na služební cestu autobusem na otočku do Brna, odjíždělo to kolem páté ráno, a kolegyně mě upozornila, že to sice jede z Florence, ale že to stojí někde mimo autobusové nádraží. Coby sova jsem z toho měla pořádné nervy. Sice jsem nezaspala, ale když jsem někdy kolem půl čtvrté vstávala, říkala jsem si: „Bude průšvih, nezdálo se mi o tom.“ A málem opravdu byl. Dojela jsem na Florenc skoro o půl hodiny dřív, v té tmě našla zastávku mimo autobusové nádraží a čekala. Později se ke mně připojili ještě asi dva další lidé. Jinak ulice liduprázdné, kolegyně s jízdenkami nikde. Odjezd se blížil. Najednou vidím odkudsi přijíždět autobus, který ale na křižovatce odbočil úplně jinam. Nemajíc co ztratit, rozběhla jsem se k němu. Byl to on, a vyšilující kolegyně mi říká, že už málem vrátila moji jízdenku…