Strašidelné historky

@Dalmitka Chorvati pro to možná mají nějaké zvláštní vlohy. Za 2. světové války (tehdy Nezávislý stát Chorvatsko) jejich praktiky v koncentračním táboře Jasenovac dokázaly zamávat i s „čistokrevnými“ fašisty. Jasenovac byl vyhlášený zejména tím, že se tam neplynovalo, ale zabíjelo ručně (opravdu krutě, protože kulkami se šetřilo). Tvrdí se, že to byl nejbrutálnější koncentrační tábor v Evropě, prý horší než Osvětim. Měl i speciální dětský koncentrační tábor, který má asi na 40 000 obětí.
Celkový počet obětí má ohromné rozpětí, protože byl tábor koncem války srovnán se zemí a důkazy co nejvíce zničeny. Plus mínus se ale různé zdroje shodují na 800 000 mrtvých.

@Garfield - čo sa týka tej spolužiačky, tam je márne čokoľvek dodať, treba len dúfať, že rokmi jej došli určité veci a zahanbí sa aspoň dodatočne; ak nie - tak to je len potvrdenie slov tej starej sprievodkyne, že ľuďom to treba opakovať stále a stále, aby aspoň časť z nich pochopila tie hrôzy a nebola tak veľmi ľahostajná.

@Ghost B.C. - máte pravdu, viem o Jasenovaci; je to koncentrovaná hrôza - rovnako ako zverstvá, ktoré sa diali počas poslednej vojny pred cca dvomi desaťročiami; o tom, čo mi rozprávali priami účastníci, sa nedá písať.

V neděli mi z linky sletěl těžký zásobník na ubrousky. V pondělí z jiného místa prázdná zavařovačka a roztříštila se skoro na prach-když jsem byla v jiném pokoji. Dál během týdne mě vzbudilo jak dítě stojí v postýlce, kouká a ukazuje na strop a rozhořčeně vykřikuje „teto dolů“.Potud ještě dobrý, ale zároveň jsem během tří dnů měla asi 7 ošklivých spánkových paralýz a když to takhle pude dál asi mě brzo „odvezou“ 

@Kryptozoo to je šílený, až mi běhá mráz po zádech, máte doma ducha

@vlm Ráda bych řekla nestrašte, ale dost se to nabizi:)
Přijde mi ale zvláštní, že tady už bydlíme skoro rok a nikde nic, pes je naprosto v klidu a dům má celkově velmi příjemnou atmosféru. V prvním bytě kde jsem chvilku spolubydlela taky párkrát něco nevysvětlitelně upadlo/zmizelo, ale tam jste vešla na chodbu a okamžitě vás sevřela tíseň a chuť vzít nohy na ramena, tam musel být vyloženě portál do jiného světa V dalším bytě zase pes po nocích NĚCO naháněl, nebo šel přes pokoj a najednou „povyskočil“ jak když nečekaně potká ježka, to jsme si dělali legraci, že nám tam straší kočka..Budu doufat, že duch jen „nemá dobrý týden“ a nebude to jako v každém béčkovém hororu!

@Kryptozoo třeba po vás původní majitel něco chce, rodiče koupili před 30lety starou chalupu, v noci se ozývaly zvuky jako by někdo chodil po půdě, moje matka vydedukovala že je to původní majitel který před X lety zemřel doma. Říkala že se dost bála, protože tam často bývalá na noc sama. A tak s ním nahlas promlouvala,, ve smyslu, že nechtějí nic špatného dělat, že se nemusí bát, začali opravovat a starat se o zahradu a byl klid.

Až teď jsem objevila tohle vlákno a během pár dnů ho po chvilkách celé přečetla.
Nemám nic strašidelného, spíš takovou zajímavost, pojmenovala jsem si ji „antiprorocké sny“. Už hodně dlouho pozoruji, že když před sebou mám něco neobvyklého, na čem mi hodně záleží, někdy se mi o tom zdá a v tom snu nastávají nejbizarnější komplikace, zmatky a průšvihy. A pak to vždycky dopadne dobře. Je to natolik spolehlivé, že pokud se takový sen dostaví, jsem naprosto v klidu.
A zjistila jsem, že to platí i obráceně. Je to už asi 20 let, měla jsem v půlce prosince jet s kolegyní na služební cestu autobusem na otočku do Brna, odjíždělo to kolem páté ráno, a kolegyně mě upozornila, že to sice jede z Florence, ale že to stojí někde mimo autobusové nádraží. Coby sova jsem z toho měla pořádné nervy. Sice jsem nezaspala, ale když jsem někdy kolem půl čtvrté vstávala, říkala jsem si: „Bude průšvih, nezdálo se mi o tom.“ A málem opravdu byl. Dojela jsem na Florenc skoro o půl hodiny dřív, v té tmě našla zastávku mimo autobusové nádraží a čekala. Později se ke mně připojili ještě asi dva další lidé. Jinak ulice liduprázdné, kolegyně s jízdenkami nikde. Odjezd se blížil. Najednou vidím odkudsi přijíždět autobus, který ale na křižovatce odbočil úplně jinam. Nemajíc co ztratit, rozběhla jsem se k němu. Byl to on, a vyšilující kolegyně mi říká, že už málem vrátila moji jízdenku…

Mně se zdálo, že se duchařiny dějou jiným lidem, a ono ne.
Před dvěma dny jsem měla večer naprosto absurdní pocit, že je v bytě ještě někdo jiný. Bylo to tak silné, že jsem si všude rozsvítila, všude se podívala, včetně špajzky a skříní (nikde nikdo samozřejmě), a zamčela se, což normálně nedělám.
No, a včera večer mi paní domácí říkala, že její maminka, která v bytě bydlela před námi a pak byla v domově, zemřela.
Nerozhodil mě ani tak ten pocit, jako ta souvislost. Prostě to bylo divný.

@Eyela - nepozerám a nečítam horory, nikdy sa mi neprihodilo nič v tomto duchu a všetko akože nadprirozené ide mimo mňa. Som taký ten nudne racionálny typ - všetko sa dá vvysvetliť. Trochu ma ale naštrbila táto príhoda v našej rodine. Večer po tom, ako zomrel môj otec a odviezli ho, sedeli v chalupe v ponurej nálade, potichu bez rádia či TV moja mama, môj brat, jeho žena a pes. Zrazu úplne zreteľne počuli z povaly nad ich hlavami hluk, a akokeby kroky. Počuli to všetci, a pes zaliezol pod stôl. Brat vyšiel s lampou hore, a nikoho tam nenašiel. Všetkým vraj prišlo až zle. Ktovie, možno, keby som tam bola, stratila by tá moja racionalita na sile.

Hurá, vlákno ožilo! Sem s historkami!

Před dvaceti lety se mi zdál živý sen, že zemřela maminka. Ve snu už v bytě nebyla, byla jsem tam jen já a tatínek, možná i bratr. Ráno jsem se vzbudila se špatným pocitem, tak jsem jí volala do práce, pak jsem volala babičce a tetě, jestli jsou v pořádku. Taťkovi, který už byl v důchodu, jsem volala jako poslednímu, nechtěla jsem ho budit, ale nedovolala jsem se. Když jsem se nemohla dovolat během dopoledne, tak jsem začala panikařit a do bytu k rodičům zajela. Nikdo tam nebyl. Nakonec jsem ze zoufalství zavolala do nemocnice, kde mi řekli, že ho tam po kolapsu na ulici dovezli a v 10 hodin dopoledne zemřel. Pokud si pamatuji, tak to byl jediný sen v mém životě, kdy se mi zdálo, že někdo v rodině zemřel.

@Porkpiehat Tak z toho mám husí kůži…

@Temperance Mně se často dějí podivné věci. Včera jsem něco objednávala přes Amazon (učebnice) a nabídlo mi to i barevné šňůrky na „přebíračku“ (v dětství jsme to hráli s obyčejným svázaným provázkem). Říkala jsem manželovi, že bych takovou chtěla na blbnutí s dětmi, ale 6,95 euro mi přijde hodně. Dnes jsme byli všichni čtyři v restauraci a kluci hned u vchodu dostali každý jednu šňůrku na přebíračku… Tak jsme s manželem při čekání na jídlo dětem ukazovali, jak se „přebírá“ (manžel to stejně jako já zvládal levou zadní, je vidět, že jsme stejná generace ).
Před chvílí jsem dětem ukazovala fotky zvířat, které jsem nafotila ve Francouzské Guyaně. Byla tam i fotka leguána, jak se škrábe z trávníku na verandu. Podívala jsem se na manžela a ptala jsem se ho, jestli si to pamatuje. On pronesl něco v tom smyslu, že se to nedá zapomenout (je to přes 10 let)… Seděli jsme spolu uvnitř bungalovu, koukali jsme na zahradu, po které se promenoval leguán (nebylo to úplně neobvyklé, bydleli jsme na kraji města a oni tam chodili celkem často). Řekla jsem „Já bych chtěla, aby přišel až dovnitř“. V tom okamžiku leguán zahnul o 90° a namířil si to přes trávník přímo k nám na verandu…
Manžel o mě tvrdí, že jsem čarodějka (naštěstí ne čarodějnice) a často mi sám od sebe slibuje, že mě bude milovat do konce svého života, hlavně ať na něj nic nepřivolávám Když se nám dějí věci typu těch šňůrek na přebíračku, tak jen říká „Já už to ani nekomentuju“.

@Porkpiehat - teda vy ste skutočne po všetkých stránkach zaujímavá osbnosť!

@Temperance píše:
Hurá, vlákno ožilo! Sem s historkami!

Já už nechci! Teď jsem se šíleně lekla, když se nečekaně odlepil obří arboristický poster na dveřích 

Před pár lety jsem najednou začala pociťovat bolest v patě. Bylo to jako když si tam něco zapíchnete a nemůžete pořádně došlápnout. Tak jsem zašla k praktickému lékaři - kamarádovi. Ten na to kouknul a povídá. Skoč si vedle na kožní, je to bradavice co roste dovnitř, ať ti to dusíkem odstraní. Tak jsem tam skočila a kožní povídá,,,to není bradavice, to jste si tam něco zapíchla, to se samo odstraní, dejte tomu čas. No tak jsem šla domů a pár dní čekala. Bolest se ovšem stupňovala, takže opět praktický lékař. Ten mi vynadal, o kožním si pomyslel své a poslal mě na chirurgii. No a pak začalo každodenní ošetřování, zatím bez výsledku. Nic nepomáhalo, takže na pondělí bylo naplánováno vyříznutí. Pochopitelně jsem z toho nebyla nadšená, ale už jsem skoro nemohla chodit. No a v sobotu jsme jeli na návštěvu ke kolegovi ze školy. Ten koukal jak se belhám a zeptal se co mi je. Tak jsem mu to celé vyprávěla a on mi povídá,,,proč něco neřekneš, vždyť víš že naše babi umí začarovat bradavice. Tak to celé na neděli naplánoval. Přišla krásně upravená stará dáma, z krabičky ze dřeva vyndala žlutou nit a okolo místa s bradavicí mi tu nit jakoby zatáhla. Jako když něco obtočíte a uděláte uzel. Tu nit mi dala do té krabičky a řekla mi. Dejte to celé někam do vlhka, nejlépe kompost, hnůj a tak. Až se ta krabička rozpadne, bude i po bradavici. No, pomyslela jsem si své. Další dny mi pata hodně bolela, tak jsem nadávala a chystala se opět k lékaři. Pak se to ale zlepšilo a na celou bradavici jsem zapomněla. No a po měsíci mi kolega volá a říká,,,babi ti vzkazuje, že by bradavice měla být už pryč. Tak kouknu na patu a opravdu, na patě NIC. Tak mi to nedalo a zašla jsem za kamarádem - praktikem mu to ukázat. Ten mi nejprve podezíral že jsem to měla na druhé noze, pak kroutil hlavou a nechápal a pak prohlásil, že to čarování snad někdy funguje.No a zeptal se mi jak to celé probíhalo. Když jsem mu řekla jméno rodiny ( babičky ),tak vytřeštil oči a povídá. Tak s jejím manželem jsem studoval na gymnáziu a i on měl už tenkrát zvláštní schopnosti a ohromné znalosti na věci mezi nebem a zemí. On, ač lékař, tak měl husí kůži a já s ním. Už nikdy se mi na patě nic neudělalo a už to bude tak dvacet let. Kdybych to nezažila sama, tak tomu nikdy neuvěřím. 

@eriam S těmi bradavicemi to také nechápu. Kamarádka mi říkala, že se jim musí „nadávat“, aby zmizely. Že bradavice jsou psychosomatického původu a že to na ně funguje lépe než mastičky apod.

@Porkpiehat Taky se vzpomínám na jednu bradavici na noze. Trápila jsem ji různými náplastmi, vodičkami a pořád nic, až když jsem se na ni vykašlala, jakože ať tam pro mě za mě teda je, když nebolí, tak zmizela sama od sebe.

@Porkpiehat Jojo, bradavice jsou záhadné. Jsou virového původu, ale zároveň na ně funguje psychika a zaříkávání.

@materidouska84 píše:
@OlinkaDjatlovova výprava je fakt záhada. Četla jsem o ní už před pár lety a dodnes vlastně nevím co si o tom myslet. Napadlo mě, zda se nemohlo jednat třeba o infrazvuk, co je tak vyděsilo a vedlo k tak divnému chování. Jenže to by zas nevysvětlovalo ty jejich hrůzná zranění…
Nebo že by je napadl ten kmen Mansů, jenže zase tam nebyly jiné stopy. Nebo UFO? Zkrátka nemůžu najít přijatelné vysvětlení a evidentně nejsem sama

Pamätáte sa ešte niekto na tú debatu o Ďatlovej výprave? Tak oni ju konečne objasnili a bola to prachobyčajná lavína.
https://www.nationalgeographic.com/…ery-dyatlov/#…
https://zpravy.aktualne.cz/…cc47ab5f122/?…

@Porkpiehat píše:
@eriam S těmi bradavicemi to také nechápu. Kamarádka mi říkala, že se jim musí „nadávat“, aby zmizely. Že bradavice jsou psychosomatického původu a že to na ně funguje lépe než mastičky apod.

Vzpomeňte si na zaříkávání bradavic v Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna. Ono tam cosi psychosomatického je. V osmdesátých letech mi jedna lékařka říkala, že se dělal výzkum, kdy se bradavice mazaly destilovanou vodou a dotyčným se říkalo, že je to nějaká strašně drahá vodička ze Švýcarska a oni mají mimořádné štěstí, že jí mají. Bradavice prý zmizely dosti často.

Ad Ďatlovova výprava: Occamova břitva funguje.