Trapasy s podpatky

Do banky se má chodit jen ve formálním oblečení? O takovém dress code jsem nikdy neslyšela.

V černých lodičkách s jehlovými podpatky, spokojená sama se sebou, jak mi to sluší, nastupuji do autobusu MHD, podpatek se zabořuje do dírky v gumové rohoži před řidičem.. po chvilce páčení se potupně z boty vyzouvám sedám na bobek a vyrvu jí z rohože rukou.. v MHD plno, bylo to ráno cestou do práce 

Na to abych sebou flákla o zem nepotřebuju podpatky Naposledy jsem takhle zahučela v práci do hrobu (doslova ). Spadla jsem z výšky snad metr a půl a mým jediným štěstím bylo, že jsem dopadla na nohy, které mi na okraji výkopu zřejmě podklouzly na kamení. Odnesla to záda, která ještě teď pobolívají, a koleno.
A ze schdů jsem nedávno taky málem sletěla, díkybohu jsem ovšem udržela balanc a chytla jsem se zábradlí.

@Anijsha (vykulené oči) Hrobnice?

@Eleanor Rigby Archeolog

Aha. Takže starý hrob, ne nový.

Nestalo se to sice mně, ale příhoda možná stojí za vyprávění. Kamarádka si svého času zakoupila na pohled velice elegantní lodičky na opravdu velmi vysokém a štíhlém podpatku. Vysokém tak, že v nich mohla v podstatě jen sedět, maximálně ujít takových dvacet metrů po rovném podkladu. I staly se z nich boty do divadla. Protože však při delším sezení nohy občas natečou, zvlášť když jsou od kotníků dolů v tak nepřirozené poloze, zvykla si boty v okamžiku, kdy se v hledišti setmělo, vyzouvat. A jednou, když se zase v první řadě zbavila mučicích nástrojů, nějak nešťastně pohnula nohou a jedna lodička skončila v orchestru. Manžel jí pro ni o přestávce odmítl jít, a ona musela vyřešit dilema, zda se jít ztrapnit v jedné botce či úplně bosá. Nakonec do orchestřiště dokulhala napůl obutá a střevíc jí byl vrácen s komentářem „nic si z toho nedělejte, to tady máme každou chvíli, ale vždy jen dopoledne, když chodí školky“.

Potřebovala jsem co nejrychleji převést modelky z jedné strany zámku do druhé. Na potemnělém a mokrém zámeckém nádvoří jsem zapadla podpatkem tak, že jsem zpět doběhla bosa, v rozdrbaných punčochách.

Při transportu 300 let staré vázy z japonského porcelánu v cené o 6 místech, mi podjely nohy na vlhkých dřevěných schodech. Naštěstí to odneslo pouze mé pozadí.

Příspěvek upraven 16.09.13 v 20:10

Možná vás trumfnu. Šla jsem vystrojená a patřičně sebevědomá kolem jedné výlohy, kde mne něco zaujalo, ale nevšimla jsem si, že před výlohou je mříž zakrývající anglický dvorek. Mříž byla v jedné části poškozená a já tou dírou jednou nohou propadla až k rozkroku, čímž mi železo nejen rotrhalo punčochu, ale i krásně sedřelo nohu po celé délce. Bez pomoci jsem se dostat ven nemohla, tak jsem svírala svou kabelku a čekala, až se někdo uráčí mi pomoci. Jak jsem byla nízko, ale v podstatě vestoje, tak nikomu nepřišlo, že mám nehodu. Jak jsem tak chvíli čekala a vzpamatovávala se ze šoku, noha natekla a pak mne rvalo ven několik chlapů. Jedna bota samozřejmě zůstala v té díře. Moc pěkný zážitek.

To jsem taky tak nedávno nepřizpůsobila obuv stavu a povaze vozovky a pak jsem místo kramflíků nosila 14 dnů ortrézu a jako módní doplněk berle. Ještě dnes se svými 157 cm musím chodit v botech bez podpatků. No vlastně raději nikam ni nechodím. Jen do práce. Autem a hned zas domů. Protože bez podpatků chodím jen doma, na dovolené a na sport.

@Betty J. Manžel se tedy zachoval jako pěkný hulvát. Ale jinak vtipné:)
Já mám zkušenost jen s ulomeným vysokým podpatkem od kozaček, kdy jsem se pak musela belhat přes půl města do obchodu s obuví, abych si koupila nové boty. A v divadle se mi jednou stalo za dob temné puberty, kdy jsem si styděla si i koupit v obchodě rohlík, že mi paní přede mnou do sklápěcího sedadla přisedla špičku boty a já jak ta trubka seděla s nohou přes nohu a skříplou botou až do přestávky, protože jsem se styděla ji na to upozornit:D

Kamarádce se jednou zaklínil podpatek v dlažbě přímo před blížící se tramvají-vyprostil ji nějaký kolemjdoucí, prý na poslední chvíli. Pozval ji na kafe a pak spolu nějaký čas dokonce chodili…škoda, že to nevydrželo, měli by hezkou historku pro potomky.

Nevím, jestli se to počítá, protože jsem měla obyčejný kecky, ale z mého pohledu to byla dobrá psina… S přítelem jsme se zapovídali na nádru a na moment se zastavili mezi šalinama na kolejích - ze zatáčky vyjela šalina a řidička - šup šup a přehodila výhybku… a bota zůstala trčet v kolejích… paní řidička byla skutečná dáma; rozeřvala se, co tam stojíme a chystala se mě přejet… pak jí naštěstí došlo, že odejít nemůžu ((o;

@Mademoiselle K. Neříkám, že je určené oblečení, ale na pohovor také přeci nepůjdete v teplakach. Pokud jde člověk někam na úřad atd. tak by se měl obléct lépe, než když jde ráno do samosky pro rohlíky.

@mischelinmisa - co se týče zaměstnanců bank, tak si myslím, že už to dávno není o repre oblečení, snad ještě muži, zkušenosti z několika bank, v 90 létech měly předepsané oblečení a bylo to znát, dnes nikdo nic neřeší. Včera jsem v TV viděla rozhovor myslím z místostarostkou Písku, upoutal mě hadr okolo krku. 

@mischelinmisa Myslím, že mezi pohovorem a vyřizováním v bance je hodně velký rozdíl, tudíž bych to sem nepletla. Já tam chodím jen za nějakým účelem a pak prchám domů, neberu to jako kolonádu při které si prohlížím ostatní kolemjdoucí, takže mě jejich džíny a tenisky žíly netrhají. A navíc- nemůžete přece vědět, co dělali (nebo budou dělat) před/po.

Opravdu jste mě pobavily dámy ! Můj největší zážitek s podpatkama je ten, že si je doma obuji a chodím v nich po celém bytě. Sousedům popadají lustry a pak, když už si na botky zvyknu, sundám si je a ven jdu v jiných botech Prostě nemám odvahu v nich vyjít do terénu!

@djuwi - teď jste mě teda pobavila Vy, to rozchozování pochopím i když sousedi asi ne, ale ten nápad, že je nevezmete, no tak, podpatky mají svoje výhody - galantnost mužů, pocit ženskosti ( to v botaskách fakt není), tak si to zkuste a uvidíte, chůzi už jste si natrénovala. 

Ja ani nepotrebuju podpatky - me staci moje oblibene biker boots, ktere maji ponekud hladsi podrazku. naposled jsem se v nich rozplacla vcera rano, kdy mi ujela noha po mokre trave a s velmi hlasitym zaklenim „do p***!“ jsem skoncila uprostred silnice na vsech ctyrech s odrenejma kolenama i dlanema - na jedny z nich mam obrovskou modrinu. jelikoz bylo brzo rano, mela jsem pouze jednoho divaka, kterej na me jen vydesene ziral, protoze pri rozplacnuti se spolecne se mnou rozplacla jeste velka kabelka, z niz na zem zacaly letat sminky a tampony

Pred par lety posezeni se zahranicnimi kolegy v pivovarku v jednom malinkatem moravskem mestecku, rozvoz zamestnancu domu a do hotelu zajisten firmou. Co cert nechtel pretahli jsme o 2 hodiny cas odjezdu a ridic mikrobusu byl nastavany a brblal, ze musi jezdit po 3 okresech s kazdym z nas. U nas ve vesnici zastavil pri chodniku, kdyz jsem vystupovala a on si myslel, ze uz jsem venku zacal zavirat dvere a pritom se zatahoval schudek, 8centimetrove podpatky udelaly sve, spatne jsem doslapla a vysledkem bylo 6tydenni nechodici sadra na prasklem kotniku. Na druhou stranu velmi ocenuji, jak se o mne mi kolegove v berlovem obdobi starali

Příspěvek upraven 16.09.13 v 20:20

Já jsem tuhle jela na svatbu a měla jsem na sobě docela krátké šaty oproti tomu, co normálně nosím a tělové silonky a samozřejmě černé lodičky na podpatku. Si tak stojím v tramvaji s odhodláním, že vystoupím. Jenomže tramvaj se nějak divně ucukla, podjela mi noha o schod a já se tam krásně rozcapila přes celou tramvaj, že si každý mohl prohlédnout moje kalhotky a rozervané punčochy. Když jsem se dobelhala ven, tak ještě za mnou přiběhla paní, že jsem ztratila podpatek rozervaný silonky jsem naštěstí měla hlavně na zadku, takže to nebylo zprvu vidět, ale když v nich byl člověk dlouho, tak už to pak bylo vidět, ale lidé v opilosti takové detaily neřeší 

Tak podpatky to zrovna nebyly, ale… bylo mi asi čtrnáct. Tenkrát se nosily ty šílený elastický minisukně a pantoflíčky (umělá hmota, ale jakoby imitace dřeva, prostě šílenost). vylezla jsem z obchodu v prioru v prvním patře, nad horním schodem mi podjela noha a já vystřelila nohy nahoru, padla na p---l a po ní sjela všechny schody. Dole jsem se poskládala, vrátila sukni z horní části trupu zpět na původní místo, tvářila se jakoby nic a celá rudá odkráčela, tedy odpajdala na náměstí…

Největší trapas s podpatky - taneční. Do té doby jsem na sobě vyšší podpatky neměla, ovšem do tanečních se zakoupily krásné lodičky s vyšším podpatkem. Já doma poctivě cvičila chůzi, ale nikdo mi neřekl, jaká rozdíl je mezi chůzí doma po koberci a linu a mezi chůzí na parketách. Načesaná, v nádherných blankytných šatech jsem sebevědomě vkročila do sálu - a jela na bobku až do prostředka, kde jsem skončila na zadku. Vstala jsem a mínila se rychle vzdálit - a najednou jsem seděla znova. Okamžitě jsem byla známá a populární, rodiče pak měli velký problém mě na další taneční hodiny vůbec dostat, styděla jsem se tak, že jsem se nechala ostřihat a na mamince vyloudila další šaty, aby mě nikdo nepoznal…

Minulý rok touto dobou jsem zůstala zaklíněná podpatkem v rohožce před vstupem k rautu, kde byli pozváni pořadatelé nejmenované akce a Ivan Mládek s jeho bandem. Byli jsme s přítelem jedni z prvních, za chvíli se měli blížit další lidi a já tam dobrých deset minut visela za nohu a chytala mě panika. Bohužel jsem musela sedřít semišový podpatek, jinak bych tam musela zůstat nebo odkráčet bez boty.