Uplatnění absolventů

Fotoalbum tématu (2) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17
edge
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.11.14 21:59
@Akitaken píše:
Jinak radím nestresovat se těma všema cílevědomejma lidma. Každý jsme jiný :-)

To si taky říkám, ale občas mívám takové slabší chvilky a pak si říkám: „Kde já mohla bejt, kdybych nebyla tak líná…“ :-)

Mně u vás ta cukrárna hned naskočila, tak držím palce, ať to dopadne.

Akitaken
4960 příspěvků 16.11.14 22:15
@edge píše:
To si taky říkám, ale občas mívám takové slabší chvilky a pak si říkám: „Kde já mohla bejt, kdybych nebyla tak líná…“ :-)Mně u vás ta cukrárna hned naskočila, tak držím palce, ať to dopadne.

Tím se fakt netrapte. Já jsem líná až hrůza a vůbec mi nevadí, jestli nikdy nebudu CEO. Klidně i tu cukrárnu vynechám. Důležitá je spokojenost. Spokojenej člověk se nemusí srovnávat s ostatníma, protože ví, že žije svůj vlastní příběh :)

Giulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.11.14 22:17

@Akitaken Píšete ako keby ste si kúpila knihu, 10 krokov k šťastiu a naučila sa ju spamäti. :-D

Akitaken
4960 příspěvků 16.11.14 22:21
@Giulietta píše:
@Akitaken Píšete ako keby ste si kúpila knihu, 10 krokov k šťastiu a naučila sa ju spamäti. :-D

Ne, já jen kdysi sekla s porovnáváním se s druhejma a teď si přijdu víc v klidu :-)
V tom ostatním zato plavu jako hrom :)

g.kala
437 příspěvků 16.11.14 23:01

@edge Díky a nápodobnĕ.

Bacteria
436 příspěvků 16.11.14 23:14

Kdybych mohla, tak vám kus chuti do práce dám :-D. Mě zase naopak baví a zajímá úplně všechno, až jsem s tím lidem někdy otravná. Někdy mi to dost brání vůbec se držet svojí „životní linie“ a jít za tím, co považuji za hlavní. Nevím, co je lepší, jestli takový nihilismus, nebo chaotická přeplněnost

Roseline
2319 příspěvků 17.11.14 12:20
@edge píše:
To je zajímavá debata, já řeším zase jiný problém. Do dneška jsem nedokázala přijít na to, co by mě bavilo dělat. S přibývajícím věkem se z toho stává docela slušné trauma.

Trauma jsem z toho sice neměla, ale přiznávám se, že mi vždycky vadilo, když se mě někdo ptal, kde bych chtěla po škole pracovat, co by mě bavilo dělat. Během mého studia to byla oblíbená otázka všech kolegů, kdykoliv jsem šla někam na praxi nebo brigádu. Často také jedna z prvních. Samozřejmě je mi jasné, že za tím byly dobré úmysly, ale já na tuhle otázku vždy strašně nerada odpovídala. Přišla mi velmi osobní, možná i proto, že jsem to sama nevěděla, co bych teda jednou chtěla dělat. Nějakou představu jsem tedy měla, ale byla hodně zidealizovaná (čehož jsem si byla vědoma) a nechtěla jsem ji sdílet v podstatě s cizími lidmi.

DanielaS
5244 příspěvků 17.11.14 12:39

Ja nevim, cim chci byt, uz od skolky, z toho si nic nedelejte. Na obor, ktery me temer desil svou slozitosti a nepochopitelnosti, jsem na vysokou sla prave proto, abych se musela zakousnout a pochopit to. Prakticky mi to zatim moc k nicemu nebylo. Ale naucila jsem se jistemu pristupu k reseni, postupum a zpusobu premysleni, ktere mi pomahaji.
Ne ze bych s celou technikou nechtela vydesene seknout hned v prvnim semestru. Takovy ten pocit „co JA tady proboha pohledavam?“
Ale ten pocit mam celkove ze zivota, takze to byla proste priprava.
Do prace jsem nastoupila den po promoci v uplne jinem oboru, kde me chteli pro titul (protoze ten indikuje prave urcite schopnosti reseni problemu) a pro soubor jazyku, kterymi jsem vicemene nahodou disponovala.

Roseline
2319 příspěvků 17.11.14 12:57
@DanielaS píše:
Do prace jsem nastoupila den po promoci v uplne jinem oboru, kde me chteli pro titul (protoze ten indikuje prave urcite schopnosti reseni problemu) a pro soubor jazyku, kterymi jsem vicemene nahodou disponovala.

A přesně tohle na vysoké škole oceňuji nejvíc. Nikoliv znalosti z oboru, ale takové „univerzální schopnosti“ - schopnost jinak myslet, jinak řešit problémy, osvojení soft skills. To vše mi prostě jako maturantce chybělo.

z_dediny
1118 příspěvků 17.11.14 14:10
@edge píše:
To si taky říkám, ale občas mívám takové slabší chvilky a pak si říkám: „Kde já mohla bejt, kdybych nebyla tak líná…“ :-)

jj, to jsem si taky často říkala. Teď si to říkám, když koukám na svého syna, který zdědil všechny moje vlastnosti a spílám si, proč jsem na něho nebyla přísnější. Pak si řeknu, že jsem vlastně žila celkem spokojený život a že jsem se vždycky úmyslně stáhla do ústraní a že tedy on si taky musí sám rozhodnout, co od života chce, že ho nemůžu do ničeho nutit.

edge
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.11.14 18:52
@Akitaken píše:
Ne, já jen kdysi sekla s porovnáváním se s druhejma a teď si přijdu víc v klidu :-)

V tom s vámi souhlasím do posledního puntíku.

@Roseline Buďte ráda, že jste měla aspoň nějakou představu. To, že jste ji nechtěla ventilovat, chápu, je to dost intimní téma k rozhovoru.

@DanielaS Já to zas až tak nehrotím, jde spíš jen o takové slabší chvilky, kdy to na mě dolehne. Vy mě nepřestáváte fascinovat. Soubor jazyků, kterými víceméně náhodou disponujete, mě teda dostal :-)

@z_dediny Určitě. Navíc - ohlédnout se za svým životem a konstatovat, že byl docela fajn, je parádní.

DanielaS
5244 příspěvků 19.11.14 11:37
@edge píše:@DanielaS Já to zas až tak nehrotím, jde spíš jen o takové slabší chvilky, kdy to na mě dolehne. Vy mě nepřestáváte fascinovat. Soubor jazyků, kterými víceméně náhodou disponujete, mě teda dostal :-)

Tak vis jak, to se tak nekdy prihodi. V patnacti, „kam chces jit na stredni?“ Marjapanno copak ja vim? Tak asi gympl, no. Ktery je nejbliz? A hele, dvojjazycny francouzsky. No tak jo.
Na vysoke: Nejlepsi kamoska (jsem si myslela, ze byla) - najednou zmizela z obehu, vsichni spoluzaci samozrejme vedeli, ze odjela na Erasmus. Tak jsem sla k nastence, kde visely nabidky na staze, ze najust taky odjedu, a hele, Italie je volna, tak pojedu do Italie.
No a ty jazyky se tak nejak nastradaji.

Akitaken
4960 příspěvků 19.11.14 12:10
@DanielaS píše:
Tak vis jak, to se tak nekdy prihodi. V patnacti, „kam chces jit na stredni?“ Marjapanno copak ja vim? Tak asi gympl, no. Ktery je nejbliz? A hele, dvojjazycny francouzsky. No tak jo.
Na vysoke: Nejlepsi kamoska (jsem si myslela, ze byla) - najednou zmizela z obehu, vsichni spoluzaci samozrejme vedeli, ze odjela na Erasmus. Tak jsem sla k nastence, kde visely nabidky na staze, ze najust taky odjedu, a hele, Italie je volna, tak pojedu do Italie.
No a ty jazyky se tak nejak nastradaji.

Co mi to jen připomíná… :-)

DanielaS
5244 příspěvků 19.11.14 12:25

Jsem to myslela tak, ze nekdo jde studovat germanistiku nebo starou cinstinu a pak s tim obchazi zamestnavatele, protoze se tim chce zivit. Mne se ty jazyky proste nabalily na ten zbytek.

Brunhilde
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.11.14 13:00

@Akitaken @DanielaS @edge
Jsem si vzpomněla, jak jsem pracovala ve firmě, která dělala subdodávky pro Němce a mým partnerem na druhé straně byl polský inženýr :-)

continuity
5853 příspěvků 19.11.14 22:03

Ja bych taky chtela aby se mi nastradaly jazyky, nenastradala se mi ani pitoma anglictina, kterou docela potrebuji (a vedela jsem, ze ji budu potrebovat uz kdyz mi bylo 12).
jenomze na zakladce byl druhy jazyk po rustine nemcina a na gymplu, protoze bylo hodne tech, co se chteli ucit anglicky, tak jsem si losla nemcinu. z klobouku. a zas takovy jazykovy talent, abych si ke dvema povinnym (z toho jeden maturitni) vzala jeste nepovinne dalsi, jsem fakt nebyla.

pracne dohanim ve ctyriceti.

Oldyn
6401 příspěvků 20.11.14 21:55
@Roseline píše:
Trauma jsem z toho sice neměla, ale přiznávám se, že mi vždycky vadilo, když se mě někdo ptal, kde bych chtěla po škole pracovat, co by mě bavilo dělat. Během mého studia to byla oblíbená otázka všech kolegů, kdykoliv jsem šla někam na praxi nebo brigádu. Často také jedna z prvních. Samozřejmě je mi jasné, že za tím byly dobré úmysly, ale já na tuhle otázku vždy strašně nerada odpovídala. Přišla mi velmi osobní, možná i proto, že jsem to sama nevěděla, co bych teda jednou chtěla dělat. Nějakou představu jsem tedy měla, ale byla hodně zidealizovaná (čehož jsem si byla vědoma) a nechtěla jsem ji sdílet v podstatě s cizími lidmi.

Jak já vás chápu! Nejvíc mě bavil dotazník z pedagogicko-psychologické poradny ohledně volby povolání pro žáky ZŠ. Pominu nesmyslné otázky typu: kolik máš sourozenců, kdo se s tebou učí, rozumíš si víc s maminkou nebo tatínkem a pod. Na poslední otázku: Jak si představuješ svůj život po škole, abys byla co nejvíc spokojená, co bys chtěla mít, co bys chtěla dělat, kde bys chtěla žít, moje dítě odpovědělo: Nevím na jakou střední tak jak můžu vědět co chci dělat.

Stránka:  « Předchozí 1 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek