Akné a veganství: Osobně mi pomohlo, pleť se zlepšila.
Ale hlavně se mi s vysazením mléčných výrobků zlepšil
atopický ekzém.
Veganství a tloustnutí: Už to tady padlo, může za to
hodně sacharidů. Ono i veganský jídelníček může být blbě sestavený.
Stejně jako vegetariánský nebo jídelníček lidí, co jedí maso. Ale pravda
je taková, že jakmile je člověk vegan a dostane chřipku, téměř vždy
uslyší „to máš z toho, že jsi vegan.“ Kdežto obézní člověk
s cukrovkou, cévními chorobami apod. rozhodně neuslyší od nikoho jiného
než od doktora „to máš z toho, že máš špatný jídelníček“ (nebo
něco podobného).
Veganství obecně: Nebudu tady rozmazávat argumenty pro a
proti. Ti, co chtějí, tak už něco vědí - a těm, co nechtějí, budou
argumenty stejně jen k smíchu. Jen tady nepadla ještě jedna věc, která je
pro spoustu veganů zásadní - a to jsou zdroje. Spousta půdy, která by mohla
sloužit k pěstování jídla pro lidi, je zabraná na pěstování krmiva pro
hospodářská zvířata. Spotřebuje se neuvěřitelné množství vody, které
postupně na planetě ubývá. Environmentální udržitelnost se prostě
neshoduje s takhle obří produkcí masa a mléčných výrobků. Produkce
skleníkových plynů z velkochovů je též nezanedbatelná. Myslím si, že
jakýmkoli způsobem omezit spotřebu živočišných produktů je prospěšné
nejen životnímu prostředí, ale často i zdraví. Ale s tím někdo nemusí
souhlasit, samozřejmě.
Zvládání veganství: Doma se stravujeme vegansky +
bezlepkově (můj milý je celiak). Zvládat se to dá, jen člověk musí
počítat s tím, že bude hodně vařit. Koho vaření nebaví, má asi
problém. Nebudu tady vykřikovat, že je to pohodička - snažím se
samozřejmě, abychom jedli pestře (ovoce, zelenina, semínka, ořechy,
luštěniny, různé celozrnné přílohy apod.) a nic nám nechybělo a to
nějakou práci prostě dá. Chce to myslet právě na ty bílkoviny, aby jich
bylo dost. Přítel je chlap jak hora, co stačí mně, nestačí jemu. Taky to
chvíli trvalo, než se to ustálilo, ale člověk si časem zaběhne nějaké
věci - např. co mít doma jako záchranu apod.
Občas samozřejmě člověk někam jede, chce se najíst venku apod. Tam už
to může být problematičtější, pokud to nelze jinak, jíme vegetariánsky.
Ono chtít v restauraci bezlepkové veganské jídlo už bývá krajně
problematické. Je mi jasné, že skalní vegani by za tohle člověka
odsoudili, na takové už jsem narazila. Proto o sobě neříkáme, že jsme
vegani - spíš formulace typu „obvykle se stravujeme vegansky.“ Ale myslím
si, že je lepší, když to člověk bere s rozumem, než aby to bral úplně
dogmaticky a pak s tím kvůli náročnosti sekl úplně. Stejně tak máme za
sebou situace třeba u babiček, kdy babička přinesla celá rozzářená
sýrový talíř s tím, že tam není vůbec žádné maso a že na nás
myslela, abychom u ní měli co jíst. No, upřímně - nemám zájem jí
zkazit radost a prostě to sním a vysvětlím znova nebo si přímo řeknu, co
bych ráda příště (ovoce, zeleninu, oříšky, nejlepší bramboráky, co
umí jen babička…)
Setkáváme s s různými reakcemi, od posměšných, pohrdlivých až po
upřímný zájem. Někteří známí nebo členi rodiny začali omezovat maso
nebo i mléčné výrobky. Tohle je pro mě hodně důležitý aspekt
veganství. Jít nenásilně tak trochu příkladem. Nebát se o tom mluvit,
ale s rozumem a ne tak, aby to všechny kolem naštvalo.
Je docela zajímavé pozorovat, jak různí lidé reagují, jen si to člověk
nesmí moc brát. Přiznám se, že reakce některých známých mě dost
zamrzela, ale tak co už.
Kdo jste dočetl až sem, tak jste dobří.
Měla jsem jen silnou potřebu se k tomu nějak
vyjádřit.