Abychom si nemysleli, že problém existuje jen u nás či v zemích
východni Evropy, vkládám článek Rity Querzé z magazánu 27. hodina
deníku Corriere della Sera.
http://27esimaora.corriere.it/…della-festa/
Vraťte nám sváteční šaty
Rita Querzé
Uvědomili jste si to? Rozhlédněte se lépe na ulici, v autobuse, ve frontě
na poště. Všimněte si detailů, pozorujte ostatní rodiče na třídních
schůzkách, lidi u pokladny v samoobsluze, hosty připíjející na zdraví
novomanželům. Všichni jsme špatně oblečení. Snad podle módy, to ano. Ale
neupravení, zanedbaní.
Opojení novými šaty vydrží jen cestou domů. Když se na sebe podíváte do
zrcadla, s cedulkou ještě visící z límce, pochopíte, že něco je
špatně. Lem sukně je vpravo nakřivo. Jeden průramek táhne ve švu.
Z knoflíkových dírek visí nitě. Při prvním praní se vypářou.
K praní: I kvalitní oblečení (kvalitní by mělo být podle nasazené
ceny) se sráží a nepřežije automatickou pračku. Skoro se vynořují
pochybnosti: Pokud po prvním namočení zhadrovatí, to prvně drželo
pohromadě škrobem?
Aby bylo jasno, nemluvímě o sukních a kalhotech z trhu. To, co jsme
popsali, se děje s oblečením střední či vyšší kvality. A není
vzácností objevit vady ani na šatech z butiku.
Především ženy - ať se nám to líbí či ne, historicky a kulturně
odjakživa strážkyně vkusu - by si měly začít klást otázky. Bylo nám
líp, když jsme se měli hůř? Až do sedmdesátých let nosila většina
Italů přes týden nenápadné, nenáročné šaty. Ale sedmý den, v neděli,
si to užili. I dělník, řemeslník, traktorista se upravili, když si vyšli
na mši, do baru nebo do kina, oblékli své nejlepší oblečení, pečlivě
ušité, z kvalitní látky, na míru upravené. Chtěli se cítit elegantně.
Pocit, který už dnes těžko zažijeme.
Na chvíli vynechme luxusní nákupní místa, od ulice Condotti po Monte
Napoleone. Nemusíte být módním expertem, abyste viděli, jak se
v posledních dvaceti letech zhoršila průměrná kvalita oblékání
obyčejných lidí na ulici. Největší úpadek nastal po roce 2000, bylo
nutné šetřit nejdřív kvůli přechodu na euro, pak kvůli krizi. Ale
konzumní společnost nesnížila poptávku. Každý rok chceme stejný počet
nových kousků v šatníku, ale rozpočet se snižuje. Proto sáhneme po
šatech s nižší cenou (a kvalitou). Jistým způsobem stylisté tento
úpadek kryli, ale museli obětovat materiály a kvalitu zpracování. Často
už ani slavné návrhářovo jméno nedokáže zamaskovat všeobecně nízkou
kvalitu výrobku.
Jsme v pokušení obvinit celý svět módy. Co se přesně děje vysvětluje
Stefania Saviolo, ředitelka Mafed, s doktorským titulem z design managementu
na univerzitě Bocconi. „V posledních letech se konkurence v sektoru módy
orientovala na cenu. Na jedné straně přežily velké luxusní značky, na
druhé výrobci, kteří mohou konkurovat obrovskou produkcí a nízkou
cenou.“ To znamená, že čím větší je výroba, tím větší slevu může
firma žádat z nákupní ceny látek a nití. Navíc velké továrny
delokalizovaly výrobu, čímž zlikvidovaly italské střední podniky, malé
místní firmy. To je vážná ztráta, protože právě na těchto středních
výrobcích stála produkce s optimálním poměrem kvality a ceny, která
dělala z Italů dobře oblečený národ.
„Problém upadající kvality není jediný,“ dodává Saviolo. „Nakupovat
a vyhazovat oblečení zatěžuje životní prostředí. K nabarvení jednoho
trička je potřeba sto litrů vody. Planeta takové zatížení nezvládá.
Bylo by pro všechny výhodnější udělat krok zpět, vyrábět, prodávat a
kupovat kvalitnější a dražší výrobky a obměňovat šatník méně
často.“Také systém prodeje se přizpůsobil situaci. V posledních
patnácti letech vymizely obchody prodávající zboží mnoha značek, které
měly několik dodavatelů a školený personál, prodavačky ne tak krásné
jako ve značkových buticích v centru, ale schopné kvalifikovaně vám
poradit.
„Opustit tuto strategii byla chyba,“ konstatuje Renato Borghi, předseda
Federmoda Confcommercio. „Obchody se staly otroky značek, ale my se musíme
vzepřít a vrátit do nich naše řemeslo, být zase spolehlivými rádci
našich zákazníků.“Jisté je, že s vymizením víceznačkových obchodů
ztratili malí italští výrobci odbytiště. Ale Borghi zachází dál:
„V této chvíli je těžké definovat made in Italy. Zůstaly tu
návrhářské dílny, kde se kreslí nové kolekce. Ale pak se to všechno
nechá vyrobit v cizině. Konkurence je nemilosrdná. Italští výrobci látek
už nenechávají návrhářům vzorníky, protože riskují, že se návrhář
obrátí na čínskou továrnu a nechá vyrobit stejné hedvábí či bavlnu za
nižší cenu.“
Celý řetězec končí u zákazníka uvězněného v degenerovaném systému.
„Faktem je, že schopnost ocenit kvalitu oblečení se vytrácí s každou
generací. Proto se i slavné značky cítí méně svázané požadavkem
perfektního vypracování detailů,“ upozorňuje Saviolo. A proč by to
nedělaly? Kdo se dnes obtěžuje prohlédnout si zblízka šev ři
zkontrolovat, jestli je lem rovný? Leda bychom toužili po dokonalém pocitu
z dokonalých šatů. Aspoň v neděli. Ale kdo na to má čas?
Vraťte nám sváteční šaty
K tomu doporučuji článek v jednom z posledních čísel Respektu, jak
Číňani vyrábějí ve svých firmách v Itálii látky Made In Italy.
V Pratu.
Je to číslo 48, s Anežkou na kole na obálce
Na toto téma se poměrně rozepisuje i kniha Gomorra. Tedy na téma šití oděvů pro známé značky, výroba látek pro ně. Doporučuji přečíst! Pokud to člověk bude brát vážně, trochu mu to ochání nad labelovou kvalitou a haute coutoure a pret a porter začne mrznout v ústech ........
Díky za překlad článku, je to zajímavé a koresponduje s tím, co se tu už dlouho rozebírá v diskuzích pod články …
Konečně někdo naplno napsal, že za současnou situaci může spotřebitel. Když zákazník netouží po tom si kupovat menší množství kvalitních věcí, maximálně touží po tom, aby to VYPADALO luxusně, tak holt výrobce nemá zájem držet kvalitu a ceny, ale s cenou a tím pádem i kvalitou musí jít dolů. Když listuju Elle a podobnýma a vidím tam polyesterový nebo viskozový šaty za 10,20,30 tisíc, tak si říkám, co to má jako být? To si to někdo za tu cenu koupí? Neměl by ten člověk radši zájem si koupit ty šaty o třetinu dráž, ale aby tam byla třeba půlka hedvábí? A upřímně, když nemají lidi zájem se ani kouknout na cedulku se složením, myslíte, že by měli zájem si koupit tu samou věc za dvoj či trojnásobnou cenu jen proto, že by tam byla cedulka Made in France/Italy/Czech republic?
Navic kdyz pritomnst cedulky nevypovida ani nahodou o tom, kdo a kde saty opravdu vyrobil. Ja furt rikam, ze nejvic made in Italy jsou saty, ktere si usiju sama a jsem si zcela jista, ze se tak stalo v Italii. Smutne.
To je taky pravda, ale ona to byla z mojí strany spíš obecná otázka.
Jestli by byl někdo ochotnej dát za kalhoty místo tisícovky dva tisíce jen
proto, že se dělali v továrně, kde pracuje za slušných podmínek
sousedka.
Jinak podobným tématem se nedávno zaobírala moje oblíbená šicí
blogerka:
http://frabjous-fashion.blogspot.com/2011/12/lace-matching-at-louis-vuitton-yay-or.html
Nejvíc mě pobavila ta poznámka, jestli pochvala ve smyslu : „Máš to
skvěle ušitý, jako kdybys to koupila v obchodě.“, je skutečně
pochvala
Ja ano, ale chapu, ze takovych lidi neni moc. Proto svadlenky zaviraji jedna za druhou (v Italii). Lidi nemaji na to zaplatit skutecnou cenu mistniho vyrobku.
Já myslím, že pokud se rozhodneme kupovat kvalitnější tedy i dražší
oblečení z domácí produkce, budeme toho oblečení mít méně. Nebudeme
mít tím pádem možnost reagovat na prudce se měnící módní trendy. Což
ale nevadí, protože nyní je trendy vlastně všechno, nosí se osobitý styl,
nikoli fashion victim.
Osobně si nejsem jistá, jestli bych se chtěla zbavit té nabídky (i když
u nás prý ještě omezené) řetězců. Jasně, že bych se přizpůsobila,
ale myslím si, že cesty zpět není. Můžeme se pochopitelně snažit razit
alternativní cesty, což už se nyní vlastně děje, ale ty budou stejně
vždycky omezené na malý segment spotřebitelů. Mraky lidí dneska pracují
ve službách, k tomu ta armáda kancelářských myší (omlouvám se za
výraz, ale jiný mne nenapadá) potřebuje ohoz, který není drahý, ale
splňuje jisté formální náležitosti. Bylo by fajn, kdyby tady všichni
pobíhali ve vlně, hedvábí a bavlně, ale tolik ovcí na světě ani není.
Jen ta Čína, už to mne děsí, že oni budou chtít všichni to, co máme my!
Vůbec si nejsem jistá, jestli jen tušíme, co nás vlastně čeká. Rozhodně
ale nemůže celej svět chodit v šatech šitých pečlivě postaru,
z kvalitních látek. To myslím není možné.
DanielaS: Jo, koupila bych to, kdyby to vydrželo. Navíc za 2000,– už
máte kalhoty na míru.
Mě trápí ty přemrštěné ceny, ty leckdy odpovídají spíš
zakázkovému šití:(
ked ja neviem, ja som sa aj obcas snazila pozerat ponuku slovenskych vyrobcov
ako Makyta,a el bolo to naozaj tragicke. Proste nie su schopni ist s dobou -
zle strihy, nemoderne farby, fakt vzory ako z 90tych rokov. Slovensky Lifeline
bohuzial skrachoval - aj ked tiez sili v cine, tak neviem, ci to bolo
slovenske.
Mam pocit, ze tu funguje paradox - nadavame, ze zbozi je lacne a nekvalitne. ale
ked je zbozi kvalitne a drhasie, nekupujeme ho a sme nasrani, ze aka je ta
stredna europa predrazena
Dobrej článek - a potěšil! Že v tom nejsme sami…
A na rozdíl od Aleny Čechové nevidím nejmenší problém v menším
množství oblečení, pokud by bylo ovšem o to kvalitnější.
Právě naopak - dneska sice obchody praskaj ve švech, z přeplněných
regálů na nás padá ale co? Většinou horkou jehlou spíchlý šunty a
předražený hadry na podlahu.
Osobně bych si mnohem radši místo rychlýho popadnutí tří sukní koupila
jedinou, ale kvalitní a krásnou… kterou bych mohla nosit i deset let… to
samý s ostatními kusy v šatníku - a na deset let bych měla svatej pokoj!
Ale takových v běžných obchodech moc nepotkávám… a dost se divím, co
se nestyděj nabízet i ty tzv. dražší značky…
kiwi souhlasím. Mám teď pod vlivem MP nového koníčka, hledám kusy oděvů, které by mi vydržely 10 let. Náhodou jsem koupila na mimibazaru dva nové! svetříky ze 100% kašmíru , každý po 400 Kč a zamilovala se až po uši. Nevylezla jsem z nich od té doby. Byl to pro mne neuvěřitelný objev, že něco tak příjemného, hebkého a teploučkého se vůbec vyrábí. Jeden Marks Spencer ovšem dovoz z UK, druhý svetr je Beutler. U nás jsem neviděla, že by se kašmír vůbec někde vyskytl. Hledala jsem na internetu a našla prodejce, kde trika z kvalitního origo kašmíru stály od 3500 až po propínací svetry za 6000,– Vzhledem k tomu, co jsem si načetla o trvanlivosti kašmíru bych i to triko koupila a měla bych ho až dodůchodu. Totéž vlněná sukně - až narazím na něco použitelného. Takže za mě mohu říct, že bych si koupila raději jednu drahou a trvanlivou věc na deset let než haldu hadrů. Když už se mi něco líbí, tak to nosím pořád. Hromady neužiju. Ale koukám, že to není tak snadné sehnat. Nemáte typ, kde v Praze je nějaký zapadlý krámek s velmivelmi dobrými věcmi? Nemyslím předražené modely rádoby umělců návrhářů.
Takovej obchod by se mi taky líbil Leč obávám se, že je to čirá utopie…
A já si kýženou sukni už koupila! Dá rozum, že ne tady… v jednom
zahraničním outletu. Klasickej a slušivej střih, velmi pečlivě ušitá,
100% vlna. V přepočtu za 270 korun Pokud ji nezachvátěj plameny, poslouží až
do hrobu
Příště se poohlídnu po nějakým tom kašmíru - taky bych si
dala říct!
to vám povím kiwi, jestli někde ulovíte kvalitní kašmír, tak to bude
bomba. Já je koupila fakt čirou náhodou - nevhodný dárek a neznalost
kvality, proto ty ceny, navíc v mých barvách šedá a lila. Oba s cedulkou
nenošené. Je to jako ponořit se do chmíří z pampelišek bez těch
semínek na konci… Nedá se to popsat. A zajímavé je, že mi na ten lila
svetr upadla řasenka - černý flek - jen mokrou houbičkou jsem vyčistila,
vysála vodu a nebyl tam ani flíček. Chová se fakt zvláštně: bavlněná
trika jsem propocená házela do pračky po 2 dnech, tenhle růžový nosím
fakt 3 týdny a voní vlnou jako nový, ne, že bych byla čunče, není důvod
ho prát. A to jsem v něm celý den. Takhle unešená jsem z žádného kusu
oděvu ještě nebyla, tak sorry, že se s tím tak mazlím
Jo, kašmír je úžasnej, 100% nebo kašmír plus hedvábí. Jak píšete: měkkej jako peříčko, hebkej, až mazlivej. Hřeje více či méně, podle potřeby.
lilip ha detto : Takhle unešená jsem z žádného kusu oděvu ještě nebyla, tak sorry, že se s tím tak mazlím
Vůbec se nedivím - a blahopřeju
Kdysi jsem dala pryč dokonce dva kašmírový svetry, dostala jsem je snad od babičky, a jak jsem byla mladý tele, připadaly mi staromódní, někdy v osmdesátých se tvinset fakt nenosil… teď bych si nafackovala…
katango ha detto : Jo, kašmír je úžasnej, 100% nebo kašmír plus hedvábí. Jak píšete: měkkej jako peříčko, hebkej, až mazlivej. Hřeje více či méně, podle potřeby.
katango - a je variace na léto? píšete kašmír a hedvábí - tedy usuzuji že je to lehčí kombinace? Je fakt že hřeje přesně podle potřeby -resp. udržuje teplo, podle potřeby. Mazlivej - to je to výstižné slovo.. A prý praním ještě změkne a stává je jemnějším - to je teda novinka. Zítra ho už vyperu.
Kiwi - jo, já jako tele taky vyházela téměř všechny „krámy“ z bytu po babičce a teď na ně chodím koukat nostalgicky do starožitností - to je asi zákon mládí… Jenže ono tehdy to fakt krámy byly, teď už se na ně kouká jinak…

Lilip: kašmírové svetry jsou nabízeny i s krátkým rukávem či bez rukávu (a nejsou to vesty). Osobně zatím zkušenosti nemám, ale hodlám to napravit. Ovšem svetr s dl. rukávem, co mám, hřeje podle potřeby, víc nebo míň.
Já se teď nemůžu nabažit toho svého za 75,– (popsala jsem ho ve
Vlněné oděvy), přesně jak řečeno výše, hladím ho, je tak
příjemný.
Ale k šatům, já začala nosit šaty před několika léty, zjistila jsem,
že pro ženu mého věku prakticky neexistují šaty s hodinkovým rukávem a
ke kolenům, vše buď pro teenagerky nebo styl tržnice říznutá donátem.
Pracně jsem pár šatů sehnala, spíše na služebních cestách v malých
městech. Pak jsem začala lovit v sekáčích a sbírka se rozšířila. ale
kvalitní šaty? Jedině kdybych si je sama ušila. Protože to už jsem
upozorňovala sestru, která vždy mým šitím opovrhovala, jak nekvalitně je
vše, co si kupuje v oděvních řetezcích, ušito, žádné vypracování,
sukně bez pasovky a bez podšívky, výstřihy bez šikmého proužku, délky
oděvů začištěné pružným švem namísto záložky atd, o kapsách a
detailech ani nemluvím.
A to nepíšu o šatech na plesy a do společnosti. Neexistuje možnost koupit
si šaty, které mají alespoň krátký rukávek nebo prostě krytá ramena a
horní část paží (když jste starší, tak nemusíte ukazovat vše). Ne,
jsou jen šaty na ramínka a hotovo, kabátek? To je přepych.
Alena Čechová má pravdu, dříve měli bohatší lidé nádherně
vypracované oděvy a chudší měli často jen jedno oblečení, přešívalo
se třebas několikrát (mám po předcích schovanou pánskou košili, která
měla dvakrát obrácený límec, záplaty na záplatách…). Je to těžké,
mě to vede k tomu, že si asi půjčím Burdu.
Stávají se z nás kašmírové fetišistky.
Přesně šaty s dlouhým rukávem a ke kolenům bych taky uvítala, ale zatím
nic použitelného jsem nepotkala. Na ta trika s krátkými rukávy
z kašmíru vystartuju také.
