Vytřídění šatníku

Nemilosrdně třídím jednou za kvartál. Vytříděné věci dávám do kontejnerů na obnošené šatstvo, lepší věci nosím na dobročinný jarmark pořádaný OnaDnes. Z toho posledního mám mnoho nehynoucích zážitků.
Jak to nenosím déle než rok a nevzpomněla jsem si na to, letí to pryč. Chci se dopracovat k polovičnímu objemu šatstva, zatím se mi nedaří, ale jsem na dobré cestě.
Teď mám zásadu, že za každý nový kousek musím nějaký starý vyřadit, úplně ji ale nedodržuju.

Např., když výrazněji přiberu, nebo když se mi jednu dobu dost změnil vkus, jsem to udělala tak, že jsem VŠECHNO vyhodila na podlahu z polic, strhla z ramínek a jednu věc po druhé jsem zkoušela (kromě věcí, které jsem měla na sobě v posledním měsíci). Důležité je všechny trička vyzkoušet poctivě s podprsenkama, vzít si k tomu kalhoty, prostě ozkoumat, zda a k čemu to budu nosit.
A pak jsem dělala hromádky PRYČ, NECHAT BOKEM, NECHAT.
Hromádku nechat jsem vrátila do skříně.
Hromádku nechat bokem jsem podrobila zkoumání, zda přecijen něco z ní není do hromádky pryč. To, co v hromádce bokem zůstalo, jsem složila do úložného prostoru v posteli. Jsou to věci, ke kterým buď mám citový vztah, nebo které mi nejsou ale stačilo by jen trošku zhubnout a byly by mi atd.
Hromádku pryč dělím na dvě podhromádky. Oblečení, které je ve skutečně špatném stavu. To vyhodím. Zbylé, které je hezké, ale vím, že se mi nehodí a nikdy hodit nebude, většinou dám do tašky a nabídnu kamarádkám, známým atd. Co zbyde, odnesu na charitu.

Varuji, že je to práce na jeden celý volný den, alespoň u mě.

Tak podobně to dělám i já.A nejlépe to jde ještě se skleničkou vína.Ale je pravda,že po 2.skleničce letěly i věci,kterých jsem pak litovala-ale stejně měly jít jen pro doma.Nejhorší to bylo,když se změnila moda z těch kraťoučkých triček na dlouhé.Do teď mám pro doma spousty nádherných a kvalitních triček,ale jsou krátké.Přeci jenom,když mi vidí půlky rodina,není to tak hrozné,jako když se to ukazuje na veřejnosti.

Také mám systém: proberu oblečení ze skříní (sobě i manželovi, dříve i synům) a to, co jsem delší dobu nenosila a už asi nebudu nosit, dám do velkého igelitového pytle na půdu. Co je poškozené, prodřené nebo flekaté to vyhazuji rovnou. Po asi 2 letech proberu pytel (letos to byly 2) a znovu třídím. Většinu dám do charitního střediska nebo potřebným, ale to, k čemu mám citový vztah, nebo to, co je z kvalitního materiálu, schovávám dál. Jsou věci, které se nenosí, ale pak se hodí třeba na maškarní. Už se mi stalo, že přišel syn se snachou, jestli bych pro ně neměla něco na tématickou párty. Výhoda takového systému je, že si pak nervu vlasy, proč jsem to vyhodila, ale jen zajdu na půdu. Nevýhoda je, že musíte mít půdu .

Co se týče oblečení, jsem skladník. Nedokážu se rozhodnout, jestli něco vyhodit, nebo ne. Nemám na to srdce. Vím, že bych si pak určitě za rok nebo dva v záchvatu nákupní horečky koupila něco podobného a pak si rvala vlasy, protože jsem to už kdysi měla. Obhajuji si to částečně tím, že to zachovávám pro budoucí generaci a má dcerunka mi bude jednou vděčná, že jsem některé poklady nevyhodila stejně tak, jako jsem já vděčná svojí mamce 

Příspěvek upraven 04.06.12 v 17:19

nesnáším hromadění čehokoliv, včetně oblečení, takže třídím pořád, často vyřazuju věci, prakticky pokaždé, když si koupím něco nového. Mám i dost věcí, které se mi zdají pořád pěkné, ale nenosím je, ty vždycky nechám ve zkušební době, tak půl roku a když si je za tu dobu nevezmu na sebe tak jdou taky pryč. Vyřazené věci nabízím na prodej na votočvohoz a taky je nosím na bazárek, který pravidelně pořádáme s kamarádkama. A i z těch vyřazených občas vybírám pár nejhorších kousků a ty jdou do kontejneru na charitu

Hodně podobně jako firefly. Jen asi nejsem tak pečlivá ve zkoušení tříděných věcí. Třídím také na 3: ve skříni, uložené v komoře (buď dlouhodobě nebo sezónně) a na vyhození (z toho část rovnou do popelnice, část kamarádkám pro chudší příbuzné a něco z toho si přehrabou děti, a co je pro ně nevhodné, tak odvážím do těch sběrných kontejnerů/domečků na šatstvo). Nejraději třídím 2× ročně, po zimě a po létě, když obměňuju část skříní. Když nemám čas, tak odkládám do komory a vytřídím za rok nebo 2. I když nemám komoru malou, za 2 roky toho bývá už hodně, snažím se to dělat častěji.
Podobně přebírám věci manželovi a synovi. Zásadně bez nich, protože to by se schovávalo vše a doma bychom se nehnuli. Možná to také znáte. Je to podobné jako dětem třídit hračky, to s nimi také moc nejde.:-)

Třídím tak jednou za rok a to tím způsobem, že nevyhazuju hned, ale co už nechci nosit na ven, nosím doma.

Já třídím v momentě, kdy mi začne skříň praskat ve švech, i když momentálně už vlastně ani to ne, protože mám prostě nedostačující ještě dětskej šatník (to není výmluva, no fakt že jo!) a tak mám část věcí bohužel permanentně vytaženou.
Třídila jsem relativně nedávno, lepší část věcí vždy putuje do oběžného kolečka, které máme mezi sebou já, mamka, teta a ještě tři až čtyři další kamarádky, zbytek odkládám k popelnici, kde si naprostou většinu někdo vezme. V poslední době jsem se účastnila i dvou blešáků, ale tam se mi moc nedařilo.
Tak trochu k mé smůle už se mi ale dlouho radikálně nezměnil styl a navíc jsem se naučila nakupovat alespoň podle mých měřítek jen fakt hezké kousky, takže se mi oblečení hromadí, ale vyhazovat není co. A s mým stylem převlíkání modelů klidně i třikrát za den prakticky nemám věci, které bych vůbec nenosila. Ono je to těžké, pokud je prolízání sekáčů zároveň i váš koníček a jen po cestě ze školy domů máte tři. 

Bohuzel nemam okruh kamaradek, ktere by byly ochotne nosit obnosene saty, takze co uz nechci, davam do kontejneru pro charitu. Jenze toho je fakt minimum, co uz se rozhodnu vyradit, stejne se jen presune do krabic s latkami jako material na budouci modely.
Nicmene vyrazuju vsechno, co je mi male, uz jsem pochopila, ze mensi miry proste mit nebudu.

Největší třídění probíhá 2× ročně. Vždy po zimní sezoně dám zimní věci do beden a z beden přendám do šatníku věci jarní a letní. Při vybalování loňských věcí je vždy protřídím dle toho, jestli je ještě letošní sezonu užiju, nebo už ne. Když ne, rozdám je. Do šatníku pak přemístím jen ty věci, které budu nosit. Po létě dělám to samé, ale opačně . V bedně nechávám ale věci, které se mi líbí a jsou dost nadčasové. Občas se hodí, když má člověk kde zalovit pro nějaký extra kousek, který vezme tak 1× do roka, ale zbytečně by ve skříni zabíral místo. Během roku pak dochází k dalšímu menšímu třídění hlavně u triček a tílek, když je vyčleňuju k domácímu nošení a ty domácí v horším stavu vyhazuju.

Jinak docela obdivuju ty z vás, které jen tak dokážou vyhodit nějaké oblečení (samozřejmě se to netýká poškozených věcí nebo věcí s neodstranitelnými skvrnami). Je pro mě lehčí, říct si, že to budu nosit doma, než to rovnou vyhodit.:) Pak netrvá dlouho, že se něčím poleju, ušpiním na zahradě atd. 

jednou za rok dáváme oblečení na charitu. je to sice dobrý skutek, ale potom většinou zjistím, že mi zmizela půlka skříně a já nemám co na sebe  

Třídím v podstatě průběžně. Co shledám opravdu hrozným (zaprané, vytahané, odrbané, děravé…), okamžitě vyhodím, jakmile dojdu přesvědčení, že už si to nevezmu ani na nějaké superšpinavé práce.
Pak jsou věci, které se mi jen přestanou líbit; těch jsou dva druhy: Jedny, které jsem oblékla opravdu jen jednou nebo dvakrát (většinou pořízené na nějakou speciální příležitost, po níž je už nemám kam nosit, nebo takové, kdy jsem při nákupu jednoduše sáhla mimo svou velikost nebo běžný vkus), takže jsou prakticky nové - ty daruji kamarádkám nebo v rámci rodiny, vždycky se udají. A druhé, které jsou obnošené, ale ne zničené - ty postupně ukládám do krabice, a když ji naplním, dám na charitu.
Jinak bezkonkurenčně nejlepší na důkladnou probírku (nejen) šatníku je stěhování.

Tricka a ponozky, ktere uz nejsou ani na praci, vyperu a pouziju jako jednorazove hadry. Dost lidi to zjisteni sokuje. Me zase sokuje, ze se V OBCHODE PRODAVAJI ZA PENIZE HADRY. A nekdo uspinene hadry pere a pouziva dal. Lide jsou ruzne.

daniela s: joo to dělám taky.. co je zničené a nepoužitelné, rozstříhám na jednorázové hadry. Je to velmi praktické a pak se v klidu vyhodí. A když je to dobrý materiál, je to stokrát lepší než nějaká ta hadra z obchodu. Jasně, že mám i ty, ale nění nad staré tričko.D Co je moc hezké, ale vím, že už bych si to nevzala - pošlu po mladších sestřenicích a známým (kterým to příjde cool, protože móda se v jistých okruzích vrací a většinou jsou to pěkně šité a značkové věci.)A co si v „oběžném kolečku“ nenašlo majitele… putuje na charitu.

Nejlepší příležitostí k protřídění je stěhování, případně nová skříň (ve které už určitě bude NAVŽDY! pořádek).
Poškozené, onošené kousky letí rovnou (na charitu).
Nad spornými kousky se ptám sama sebe:

• na jakou příležitost by sis toto oblékla?

Pokud příležitost existuje (do lesa, na chalupu v divočině, na malování bytu etc.), pak následuje další otázka

• nemáš NÁHODOU na tuto příležitost X vhodnějších kousků?

A tímto je většinou osud sporných kousků šatníku zpečetěn. 

.

Příspěvek upraven 21.10.16 v 12:27

Já mám docela dost triček, která jsou mi krátká - a navíc jsou úplá, takže i když sahají po horní okraj kalhot, při chůzi se mi vyhrnou nad špek a to je vážení PEKLO. I pro mě, protože mi pak fučí na záda. Taky bojuju s tím, je vyhodit. Pak mám taky docela dost sportovních triček, což k faktu, že nesportuji, je docela komické. Ale tak občas se to unosí…

Už asi dva měsíce mi v pokoji leží velká igelitka s věcma do kontejneru na textil. Dokonce jsem si našla, kde tady v Brně jsou, ale doposavad se mi tam nějak nechtělo jít.

Já mám třídění jako vnitřní očistnou aktivitu. Když nadejde nějaká změna v životě a mám tu správnou náladu, letí i věci, u kterých jsem dlouho váhala. Naposledy jsem takovýhle záchvat měla před rokem a nelituju, pročistilo mi to skříň i mysl. Od té doby se mi sice věci nahromadily, ale ne takovým tempem. Potřebovala bych to proházet, ale vím, že bez nějaké vnitřní potřeby to stejně nebude ono.

Nerada se zbavuji oblíbených věcí, většinou jsou to klasické kousky šité na míru z kvalitních materiálů, takže dokud nevypadají ošoupaně, vše pečlivě spravuji. Když třebas zničím kalhoty nebo sukni, ale sako je ještě ok, pořídím si k němu novou sukni ve vhodné barvě a nosím dál. Teploučkému, ale lehce jetému zimníku jsem prodloužila životnost tím, že jsem nosila přes ramena velký vlněný šátek. Vloni jsem se s ním ale bohužel musela definitivně rozloučit. Mírně obnošená trička, plátěné kalhoty a bavlněné nebo úpletové šaty nosím doma, vyhazuji je když mají nevypratelnou skvrnu nebo jsou viditelně poškozené. Pokud se chci zbavit něčeho, co není poškozené, ale z nějakého důvodu mi to nesedne, mírně se srazilo nebo vytáhlo, boty se nerozšláply a nejsou pohodlné nebo to už prostě nechci nosit, dám to spolutchýni; pracuje v nemocnici a tam několikrát ročně pořádají výměnnou burzu, přinesou vše co se jim nehodí a rozeberou si to. Pracují tam hodně Ukrajinky jako uklízečky a ty si ještě vezmou co zbylo. Nemám ráda plýtvání a snažím se vše udat někomu, kdo to donosí. Manželovy obnošené věci občas nechám ležet v parku na lavičce; scházejí se tam bezdomovci a do půl hodiny je vše rozebráno.

Ačkoli jsem vyhazovač všeho nepotřebného co se týká všeho v baráku /třeba i nepřečtených novin ležících na stole/ , tak ve své šatně se měním na křečka a vyhodit některou věc mi stojí strašně úsilí. Donutila jsem se před létem rozloučit s několika taškami oblečení, nejdříve nabídnu kamarádce, když se jí nehodí - je jiný typ - dám na poštu, a tam se vše okamžitě rozebere. Bohužel třídím fakt jedině tehdy, když už nemám místo. Vím, že je to špatně, ale jakmile vstoupím do své šatny, přeměním se na bojovnici za svůj „majeteček“ jako kdyby se celosvětově měly zničit všechny hadry do budoucna. Strašně se to snažím změnit, vím že když jsem zamlada měla minimum, musela jsem o oblečení skutečně přemýšlet, kombinovat, přešívat a byla jsem pořád jak ze žurnálu. Nyní mám plné skříně a stává se, že vlastně nemám co na sebe - ne v pravém slova smyslu, prostě si nedovedu vybrat a donedávna jsem končila v jedněch džínách a pohodlných botách skoro pokaždé. Teď se alespoň snažím protřídit věci, které mi nepřirostou k srdci, nebo mi nejsou tak pohodlné a odkládám do tašek /bohužel většinou vše nové, nenošené/ a nastává fáze, kdy začnu některé z těch věcí „nutně potřebovat“ a zase je zpět vracet do tašek. Je nutné, aby v této fázi, kdy je v taškách nejvíc věcí přijela pošta a já jim to vrazím do auta. Pak si oddechnu a v duši se mi konečně rozleje klid. Díky peklu jsem šla do sebe a začínám oblékat i jiné věci, kombinovat a jsem překvapená, co všechno jsem nasyslila. A začlo mi to zase bavit. Jak já byla překvapená, když jsem vyrazila v šatech a lodičkách, že se za mnou lidi i otočili a to už mám svůj věk. Zase jsem byla za ženskou! Ještě mám sice velké rezervy, ale ještě párkrát udělám probírku, ta úleva v duši stojí za to.
Máte někdo také takový rozpor v povaze? K nám když přijde návštěva, má pocit, že nás právě vykradli, fakt nikde nic nesnesu, ale ta šatna, to je sbírka, to není šatník. Jo a ještě mám jednu úchylku, když si něco nového koupím, uložím do své sbírky a je mi líto to nosit, abych to nezničila. To se týká i bot a kabelek. Ano, ano, ano, vím, případ pro psychiatra.

Tak ve vašem líčení vyhození ještě nepřečtených novin jsem se našla.I ve vybíleném bytu.Nechci při utírání prachu všechno zvedat.Ale tento přístup mám i k šatníku.Nesmím ale pak spočítat,kolik dávám k popolnici vlastně peněz přeměněných na hadry.Teda hadry,většinou jsou to značkové věci,ale již nevhodných střihů.Manželovi i dceři musím třídit tajně,jsou to typičtí křečci.A jak to někdo tady už psal,očista šatníku i bytu jde ruku v ruce a s tím,když si potřebuji uklidit i v sobě.

DanielaS,
chápu, že málokdo snese nošené věci. Většina věcí, které věnuji, jsem měla na sobě jednou, dvakrát, někdy jsou úplně nové. Většina je takových, co mi z nějakého důvodu nevyhovují nebo jsou z ukvapeného nákupu. Věci, které nosím ráda a stanou se mými oblíbenými, nevyhazuji po jedné sezóně. Víc obnošené házím pak rovnou do odpadu, netroufla bych si je věnovat. Posílám dál jen nenošené nebo velmi zánovní šaty, boty, kabelky, šperky....., a to hlavně přes kamarádku, která má rozvětvenou rodinu a hodně dalších kamarádek se spoustou dětí (děti si vyberou třeba na hraní nebo karnevaly). I když jsou pytle a tašky s mými odloženými věcmi přijímány s nadšením, vždy se opatrně ptám, jestli je můžu přinést. Jsem ráda, že nemusím házet rovnou do popelnice nové a někdy i drahé věci. Takhle udělají, doufám že aspoň některé, radost.