Vzdělanost a školství

@Lady Carneval píše:
@Curlygirl nestydí se kvůli pár tisícům dělat povyk a obestavovat celý majetek, i když vidí normálního slušného člověka, který nemá dluhy, půjčky. Slyšela jsem z okolí hrůznější příhody, přesně, jak se do bytu dostali a vybrali tam kde neměli co dělat. A další.
Jejich provize jsou nestydaté.
Kdo s nimi měl tu čest, ví, že to je největší póvl.Naoko: otrlé povahy? Svinstvo a hnusná pakáž to je.

Ve Vasem svete maji lidi na cele napsane, ze jsou slusni a nemaji zadny dluh? Nebo jsou ti exekutori vedle toho, ze je to pakaz, taky telepati? Mela byste se napred trochu zamyslet, nez pronesete nejaky obecny soud… Jeste reknete, ze vsichni dluznici jsou chudaci, co omylem nezaplatili jednu slozenku, a bude to to komplet…

Příspěvek upraven 14.09.12 v 13:20

@seznam.mih píše:
Mě by třeba zajímalo, jak v budoucnu to vyřeší moje spolubydlící.
Ona spolubydlící nedávno dodělala bakaláře z oboru, jehož název si nepamatuji. Nějakej druh geologie tuším. dala si s tím hodně práce a v termínu bakaláře byla jen doma a studovala a učila se. Jednou mě zajímalo, co že to vlastně dělá za školu a tak mi popisovala, co všechno možného se učí. Když sem se jí zeptala, kde se s tím může uplatnit, tak vlastně ani nevěděla a řekla, že v tomhle stádiu tak možná učitelku zeměpisu, ale jako že chce magisterskej titul tak bude ve studicích pokračovat dál. Protože nechce skončit někde u pásu za málo peněz se spoustou dřiny. Ale co by chtěla dělat v budoucnu to jsem nějak nezjistila. Hlavně že bude mít školu.
Naproti tomu její přítel - rovněž spolubydlící - To on se na školu vybodl (a že by to byl užitečnej obor) za pomocí svojí rodiny dostal práci v Německu, kam dojíždí každý den za slušnej peníz a s vyhlídkou na vlastní bydlení, rodinu, děti a tak pracuje.
Ale jako nemyslím si, že by byla ona blbá nebo líná, že studuje školu, pro kterou postrádám logiku. Málokdy bývají doma a ona je většinou na brigádě a když je doma, tak se učí. Nefláká se a není líná je pracovitá. jen doufám, že se školou, kterou chce studovat si najde uplatnění.

No víte, to je složité Nestuduje třeba proto, že ji to baví? Já jsem kdysi po střední škole chtěla studovat religionistiku a dneska taky vím, že by mi to celkem k ničemu nebylo, ale bavilo by mě to.
A práce v Německu za hezký peníz je sice možná hezká přestava, otázkou však je, zda ho ta práce baví a jestli chce dojíždět/zůstat v Německu celý život.

Ačkoliv mám trochu více rozumu než před deseti lety, když jsem šla na SŠ, tak si pořád myslím, že by člověk měl dělat hlavně to, co ho bude bavit. Protože pořád tak nějak věřím tomu (možná naivně), že když bude chtít, tak se ve svém oboru uplatní, ať je jaký chce. Ale právě záleží na tom „klišé“, že záleží na jedinci, což, jak už bylo řečeno, klišé není 

@nolita, a oni exekutoři nevidí do registru dlužníků? Patříte k nim?
Ano nezaplatila jsem jednu složenku. Komu se to nikdy nestane? A že bych za to měla platit navíc 13 000? Že mě někdo omezuje a vyhrožuje obestavením majetku za miliony kvůli dluhu 2 tisíce mi připadá naprosto nehorázné. Jistě že jsou větší chudáci než já, kterým zabavili majetek místo někoho jiného a než ho získali zpět byl v nenávratnu.
Se sociály a blázny, co si půjčují od pochybných společností na vysoké úroky nebo chronickými neplatiči nekamarádím. Stačí mi, co vím od těch normálních lidí.
Vám se ale nic takového stát nemůže.
Taky jsem si myslela, že se s exekutorem nemůžu potkat.

@Lady Carneval píše:
@nolita, a oni exekutoři nevidí do registru dlužníků? Patříte k nim?
Ano nezaplatila jsem jednu složenku. Komu se to nikdy nestane? A že bych za to měla platit navíc 13 000? Že mě někdo omezuje a vyhrožuje obestavením majetku za miliony kvůli dluhu 2 tisíce mi připadá naprosto nehorázné. Jistě že jsou větší chudáci než já, kterým zabavili majetek místo někoho jiného a než ho získali zpět byl v nenávratnu.
Se sociály a blázny, co si půjčují od pochybných společností na vysoké úroky nebo chronickými neplatiči nekamarádím. Stačí mi, co vím od těch normálních lidí.
Vám se ale nic takového stát nemůže.
Taky jsem si myslela, že se s exekutorem nemůžu potkat.

Samozrejme, ze se to muze stat, nikdy jsem nerekla, ze ne. Ale opravdu nepredpokladam, ze se na Vas vrhli vsichni exekutori z cele CR, abyste mohla obecne tvrdit, ze je to pakaz… A ne, nejsem exekutor, takze to neni o tom, ze potrefena husa se ozvala.

@nolita, zůstávám na svém. Tvrdím vždy co uznám za vhodné. V exekutorech mám jasno a nejen kvůli vlastní zkušenosti. Mám dost informací od lidí, kterým věřím a vím, jací jsou. Žádný omyl by se exekutorům stát neměl a jsou jich spousty. Jsou tak dobře placeni, že by se omylů měli vyvarovat nebo ať to nedělají. Oni vám mohou znepříjemnit život a vy máte jen omezené možnosti se bránit. Je to hrozně nepříjemné.

@Lady Carneval musím s vámi ve velké většině věcí souhlasit. Omyly se stávají a budou stávat, ale musí se tvrdě trestat, jelikož mohou mít naprosto likvidační následky. Například můj případ považuji za totální břídilství a špatně odvedenou práci. Nikdo mi nebyl schopen říci, jak a zda vůbec bude sjednána nějaká náprava na jejich straně. O omluvě nemluvě, jak jsem psala výše. I já s mými omezenými zdroji jsem si dokázala tu osobu, za kt. jsem byla zaměněna, najít.. Udivuje mne, že to oni nesvedou se svými přístupy do registrů apod..

@Curlygirl
A podali ste sťažnosť na postup tohto konkrétneho exekútora?

@Kay_Adams nakonec ne, už se mi to nechtělo řešit, ale samozřejmě jsem si na stránkách jejich komory zjišťovala, co a jak.. Problém by asi u případné stížnosti byl, že vlastně k ničemu nedošlo, že jsem to stihla stopnout před tím, než tam vlezli…

@Curlygirl Škoda, no :/
/To, že ste nepodali sťažnosť aspoň. Nie to, že k ničomu nedošlo, samozrejme.

Příspěvek upraven 14.09.12 v 14:44

@Kay_Adams jasně, chápu no, není tomu tak dlouho a mám leccos stále ve svém mailu vč. fotodokumentace atd., takže o tom ještě můžu uvažovat… 

@Lady Carneval Tak omyly by se nemely stavat v zadne profesi, ale stavaji se… Coz neni v zadnem pripade mysleno jako omluva, jen konstatovani faktu. Tvrdte si, co chcete, to Vam neberu, jen poukazuji na to, ze Vase videni je ponekud cernobile… S exekutory mam spoustu dobrych i spatnych zkusenosti, takze bych si rozhodne nedovolila takhle generalizovat.

@nolita píše:
@Lady Carneval Tak omyly by se nemely stavat v zadne profesi, ale stavaji se… Coz neni v zadnem pripade mysleno jako omluva, jen konstatovani faktu. Tvrdte si, co chcete, to Vam neberu, jen poukazuji na to, ze Vase videni je ponekud cernobile… S exekutory mam spoustu dobrych i spatnych zkusenosti, takze bych si rozhodne nedovolila takhle generalizovat.

no tak ono generalizovat by se nemělo nikdy vůbec nic, zrovna tak ani trpět předsudky

@Lachenauerin píše:
Možná to vypadá idealisticky, ale je to kupodivu postřeh z reálného života: Vyplatí se (byť zdaleka ne nutně na nějaké extra zbohatnutí) dělat něco, co člověk opravdu dělat chce a k čemu má objektivně nějaké předpoklady, protože pak to zpravidla taky dělá pořádně, se zápalem a sám od sebe se v daném oboru zdokonaluje, což se nakonec nějak pozitivně projeví.

Já vím, že spousta mladých lidí přistupuje dnes k volbě povolání až překvapivě zodpovědně, tak, aby je uživilo. Ale na druhou stranu mi v útlém věku taková pragmatičnost přijde až smutná. Kde jsou sakra ty proslulé ideály mládí? Nehledě k tomu, že je tu i druhá možnost - ne vybrat si povolání, které mě uživí, ale vybrat si takové povolání, které mě bude těšit, a dělat ho tak, aby mě uživilo. Nadto nemyslím, že by existoval obor, v němž budete prosperovat s naprostou zárukou. To je stejná utopie jako flinkat se pět let na totálně nemožném oboru a čekat, že všichni padnou, až zamávám diplomem.

Člověk by si asi neměl moc dělat násilí - prací trávíme obrovskou spoustu času a je hrozně snadné být z ní nešťastný, když jednomu nesedí, byť ji je nakrásně schopen vykonávat.

To jsou svatá slova! Podle mého názoru se také vyplatí dělat hlavně to, co vás baví…Myslím, že na to každý přijde s věkem, že život je krátký na to, abychom dělali to, co nás nebaví…to vás pak ani prachy neudělají šťastnými, když nebudete v životě na svém místě.

To je zajímavá myšlenka, ale když si v 19 vyberete to, co vás dle vašeho názoru uživí, do doby než půjdete do důchodu se situace x-krát změní a to, co bylo lukrativní, po tom může poptávka významně klesnout. Mnohem lepší investice než kalkulovat s výnosností oboru je vsadit na sebe, vystudovat to, co mě baví, protože v tom budu mít vždy větší drajv. Čili :poznej sám sebe. Ale uznávám, že to je v 19-ti těžký…

@Já První píše:
Já myslím, že každé vzdělání se hodí, na humanitní a přírodovědné bych vzdělání z principu nedělila, člověk potřebuje totiž obojí. Sama jsem studovala za reálsocialismu a cítím, jak mi ta nalejvárna ze společenských věd chybí. I když marxismus měl taky něco do sebe.
Osobně mne irituje ten instrumentální pohled na vzdělání - k čemu se to bude hodit. Nikdy nevíte. Ať si každej studuje, co si studovat chce. To, jestli najde uplatnění, je už jeho věc a kolikrát byste se divily, jakých obskurních oborů absolventi jsou na různých místech a jak jim to jde. Ona totiž sama ta škola vám moc nedá (a to myslím i medicínu a právo). Nakonec musíte na sobě makat celej život, chcete-li svůj obor dělat pořádně.
Vidím jedno nebezpečí: absolventi některých oborů míří primárně do státní správy a tím ji vlastně bytní a zvětšují, což není dle mého soudu nic dobrého. Trochu mne zaráží ta neochota absolventů čelit výzvám života a potřebu rychle se upíchnout na nějakej teplej flek v závětří.
Ještě bych poznamenala, že pro společnost je výhodné mít vzdělané ženy bez ohledu na to, jestli to vzdělání tzv uplatní. Pro výchovu nových generací totiž není lepší model. Holky, vzdělávejte se, vrátí se to nám všem, protože budeme žít v lepší zemi.

Přesně, přesně, já teda studovala relativně krátce po převratu, ale stejně, hodně se od té doby změnilo, něco jsem vystudovala, naštěstí to, kam mě tahlo srdce, dnes se přesně svým oborem neživím, dost se v něm změnilo, ale zůstala jsem hodně blízko. Prostě jsem se přizpůsobila novým okolnostem i tomu, že jsem se změnila já, resp. lépe poznala sama sebe.

Taky se podělím o svou zkoušenost a názor: mým vysněným oborem byla medicína, ale ukázalo se poměrně brzo, že chemie není můj obor. Naopak mi vždycky hodně šly a bavily mě jazyky, ale po gymplu jsem se nechala ovlivnit tlakem okolí a šla studovat ekonomii, protože prý je to do života a při shánění práce praktičtějši. Po roce jsem se na to vykašlala - dokonce mi to i šlo, ale zoufale mě to nebavilo…a přece jen jsem se pustila do těch jazyků, dva jiné jazyky než aj, tu jsem dělala navíc v kurzech. Během studia jsem hodně pracovala po jazykovkách i na překladech a tak. Práci jsem začala hledat před několika měsíci a k překvapení svému i okolí bylo nabídek opravdu hodně a plat nešel pod celostátní průměr. Školu ještě dodělávám, pracuju při tom na plný úvazek, vydělávám dost a navíc je u jazyků obrovská výhoda fakt, že nemusíte zůstat u jednoho oboru, protože jazyky jsou potřeba napříč odvětvími a když máte kombinaci 3 světových jazyků na výborné úrovni, s hledáním práce problém mít nebudete - aspoň v Praze a Brně určitě ne.
Radím hledat obor primárně podle svého zájmu, talentu, předpokladů, ale zamyslet se přitom i nad tím, jestli budete mít uplatnění, případně se zdokonalovat v nějakém „zpeněžitelném“ koníčku, např. naučit se ty dva jazyky plynně…prostě mít zadní vrátka. Nepřestávala jsem se udivovat, když spolužačky, co měly jen jednoobor, např. italštinu, vůbec netušily, k čemu jim to bude, ani je to nezajímalo, neuměly anglicky, učit jen jeden jazyk taky nemůžete (respektive na plný úvazek to prostě nebude)…
Stejně tak jsem nechápala ty spolužačky, které se mnou studovaly jazyky, ale neměly zájem jet do zahraničí (ano, opravdu zájem, nikoliv příležitost nebo finance), studium je vůbec nebavilo, snažily se ošidit, co se dalo a vůbec se nechtěly v tom jazyce zlepšovat…jenže když hledáte zaměstnání, zaměstnavateli nestačí, že máte ten jazyk vystudovaný, on vás z něho přezkouší…
Lidi, kteří jdou studovat jen pro titul, mi připadají strašně krátkozrací. Na VŠ dnes nastupuje skoro polovina všech maturantů, takže titul prostě není zárukou ničeho ani žádná pojistka nebo vstupenka k dobrému místu a super platu. Je nezbytné něco umět, prokázat zájem o obor, mít praxi při studiu, stále se vzdělávat. A hlavně mít to, co dělám, fakt rád:-)

Já myslím, že záleží na tom, jaké má kdo sklony, talent a ambice. Na ukecanosti a známostech podle mě záleží až v druhé řadě. Sama nyní doháním VŠ studium, a to v oboru, který není nijak atraktivní ani perspektivní, ale školu potřebuji k tomu, aby mě někdo zaměstnal v oboru, ve kterém mám už praxi.
Ale lituji, že jsem nešla na řemeslo, práce rukama je mi milejší než hlavou. Nicméně dnes už je na to podle mého pozdě.
A ano, tedy mě odrazovalo i osazenstvo učňáků, kam většinou šli ti, kterým nic jiného nezbývalo. Škoda no. Řemeslo má stále zlaté dno, pokud má někdo skolny, talent, ambice. Flákači, netáhla a kopyta se neuplatní asi nikde.

Není to můj obor, ale řekla bych, že právních předpisů spojených s touto oblastí bude víc než dost. Kdyby nic jiného…

Říkal mi přítel, že jeho kolegyně - právnička, tedy vysokoškolačka, cca 27letá - neví, kdo byl Klement Gottwald. A to jsem se před necelými dvěma lety smála, když nám přednášející vysvětloval, co je to kosa a k čemu se používá.

Zrovna včera jsme s kamarádama v hospodě probírali toto téma. Byl první den našeho magisterského studia, tak jsme se zamýšleli, co z nás asi jednou bude. (Po tom, co nás na přednášce spražil jeden doc. ing. csc., že pokud neumíme minimálně 3 světové jazyky, tak můžeme jí rovnou vyrábět kočárky). Dospěli jsme k zajímavému závěru, když vezmu jenom nás 3 nejaktivnější diskutéry, tak jeden si chce po škole udělat dálkově učňák a být truhlář, druhý je na škole jaksi omylem (prodlužoval si status studenta) a mě čím dál víc táhne jít po škole učit. Všichni studujeme Fakultu elektrotechnickou na ČVUT, takže by se dalo říct, že na české poměry, prestižní školu. Jen nechápu, proč jsme si všichni tři vybrali, tak těžkou školu, když nakonec budem chtít dělat něco úplně jiného.

@Olinka: Zdravím kolegyni:-) Lékárenství (hlavně přípravu léků) jsem nasála už v dětství od mamky, po 14 letech praxe mě pořád baví (myslím práci opravdu „lékárenskou“, ne ty stálé změny a zmatky v příkazech, zákazech, nařízeních, zákonech etc). Právě myslím ta láska k oboru člověku pomáhá překonat i období, kdy se mu fakt kvůli různým problémům nechce do práce ani vstávat.
Nabízela se i konzervatoř (klavír), aspoň talent prý bych na to měla, ale - nevydržela bych, určitě. Hudba mě baví, ale ne natolik, abych zvládla tu dřinu při cvičení.
Abych to shrnula - souhlasím s těmi, kdo píší, že nejlepší je, když člověka práce baví, pak je celkem jedno, jaká. (A taky souhlasím s potřebou trochy štěstí, ne každý může dělat, co ho baví.)

Nenašla jsem jinou vhodnou diskuzi, takže to hodím sem. (Doufám, že se to už tady neřešilo.)
Jedná se o článek na blogu, kde autorka popisuje MOOC. Já o tom nikdy neslyšela a musím říct, že mě to celkem nadchlo Vkládám článek na blog, protože tam uvádí zajímavé příklady různých kurzů.
http://plum-foolery.blogspot.cz/…harvard.html

O užitečnosti certifikátů polemizovat nebudu, ale já osobně mám různé zájmy i mimo můj obor/práci, takže ráda absolvuju třeba kurz o genetice ikdyž z toho nejspíš žádný praktický užitek mít nebudu.