Vztahové vlákno

Fotoalbum tématu (20) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
KajčaLiška
150 příspěvků 27.7.20 22:38

@Oveeec ne, při operaci je člověk nahý. V andělu se přijde (přiveze na sál), tam se svléká a přikrývá přikrývkou. A na cestu zpět opět buď anděl nebo klasická deka. Na sále mají chladno, tak občas i víc dek :-D

Oveeec
2524 příspěvků 1 inzerát 27.7.20 23:09

@KajčaLiška A proč je nahý? Aby to nepřekáželo, kdyby se něco dělo?

Femur
437 příspěvků 27.7.20 23:12

@benyka @Oveeec Já jsem se takhle lekla, když jsem měla zlomenou nohu. Před operací, kdy mi tam měli dávat šrouby a „tyčku“, jsem na sobě taky měla jen andělíčka. Ležím si tam na vozíku, už oblbnutá, a ten blbej saniťák mi povídá: " tak si přejděte na sál", Tak jsem spustila nohy, že jako půjdu, a v poslední vteřině mi došlo, že na tu zlomenou nohu si asi stoupnout nemůžu. Tak jsem mu to řekla, on se lekl, že to popletl. Odnesl mě tam, ale já se bála, že mi snad udělají místo šroubů do nohy třeba operaci ruky. Tak jsem před usnutím blábolila, že mám zlomenou nohu, pravou! Oni se smáli, my víme.
Dopadlo to dobře, dneska už nevím, že jsem nějaké šrouby měla. Akorát, když mi je po roce vyndávali, doktor říkal, že mi museli odseknout kousek kosti, prý mladým lidem ty šrouby rychle zarostou. Kdybych byla starší, nechali by mi je tam. Ale s nimi a s tím klackem se mi hůř běhalo.

Oldyn
6400 příspěvků 28.7.20 05:27

@Femur
Já Vás tak lituju, to muselo bolet strašně. Já nikdy nebyla operovaná, v narkoze, ťuk, ťuk a doufám, že trumfnu mého dědy, který se dožil 92 let a nikdy taky nebyl operovaný.

benyka
8495 příspěvků 28.7.20 09:00

@Femur To mi připomněla, jak do pokoje v noci přivezli starší ženu z ulice se zlomenou nohou a hned ráno měla jít na operaci. Ráno ale přišla rehabilitační sestra a trvala na tom, že budou cvičit. Nechtěla si to nechat vymluvit a pořád mlela cosi, že to má v papírech. Museli jsme ji v podstatě seřvat, aby se šla konečně někam zeptat. Babka byla chuděra vyděšená, protože celou noc kvílela bolestí a ráno tohle. Ještě že byly pokoje po šesti, sama by neměla šanci se ubránit.

Femur
437 příspěvků 28.7.20 09:35

@Oldyn Uklouzla jsem na náledí a zlomila si obě kosti bérce. A to jsem měla na nohách pohorky s protiskluzovou podrážkou. Přítel (dneska můj muž) mě musel kousek odnést, abych neležela na vozovce, a zavolal sanitku. Do sanitky vzali i jeho, i když se to nemá, protože to bylo na docela opuštěném místě.
Tři měsíce doma, pak rehabilitace, po roce mi museli tu tyčku vyndávat. Od té doby mám fobii z kluzkých povrchů. Ale dopadlo to dobře, dneska už nevím, že jsem tam něco měla, jen malá jizva mi zůstala.

Femur
437 příspěvků 28.7.20 09:52

@benyka Já jsem tam zažila jednu šílenou sestru. Byla jsem asi druhý den po operaci, noha oteklá, musela jsem si to chladit, sestry mi nosily led každou chvilku. Právě mi dali berle a já se na nich uměla odbelhat akorát na záchod. A večer jsem si zazvonila na sestru, jestli by mi nevyměnila led. Přišla sestra, taková straší paní, a když zjistila, že chci led, seřvala mě, že mám berle, tak si snad pro ten led můžu dojít sama. Byla jsem v šoku, tak jsem jen pípla, že nevím, kde je. Počkala, až se postavím na berle a ukázala mi na chodbě lednici. Tak jsem šla. Prošla jsem po chodbě mezi stolky a židlemi, otevřela ledničku, opřela se o dvířka, vytáhla led, teď obě ruce na berlích, no tak led do zubů a jdu zpět. A ta sestra mě pozorovala s rukama v bok. Měla jsem vztek, ale říkala jsem si, že se aspoň rychleji naučím chodit o berlích a dřív mě pustí domů.
Další den jsem zase potřebovala led, tak jsem si šla do ledničky. Jiná sestra na mě vytřeštěně zírala, co tam dělám, kam to jdu. Když jsem jí vysvětlila, že pro led a že mi její kolegyně řekla, že už si mám chodit sama, jen se zeptala která.
„Ta co sloužila včera večer, taková starší“ „No jo, naše Maruška.“ Pak mi vysvětlila, že já opravdu pro led nemám sama chodit, navíc mezi stolky, a že ta jejich kolegy ně je fakt „k…a“. Potom prý následovalo nějaké čóro s tou „Maruškou“, říkala mi to jiná sestra, každopádně už jsem se tam s ní nesetkala.

vlm
5322 příspěvků 28.7.20 11:11

@benyka po úraze páteře jsem ležela na oddělení následné péče, nesměla jsem 6týdnů sedět, nad postel jsem dostala ceduli, se zákazem, sice chvíli váhali, protože to píšou starým lidem, kteří by se třeba neubránili :-), ale nakonec mi to tam nechali, co kdyby náhodou…asi věděli svoje

bao-baba
1102 příspěvků 28.7.20 12:19

@Femur
To mi připomíná historku z doby, kdy jsem měla zlomenou kost v hleznu. První klasická sádra byla udělaná špatně a když mi ji měnili, tak jsem řekla, že si chci doplatit plastovou. Tím jsem se stala nepřítelkyní doktorky. Řekla mi, ať si jí teda dojdu koupit do zdravotnických potřeb a ještě za mnou vyběhla na chodbu a smála se, že je zvědavá, jak tam bez berlí doskáču (chirurgie byla ve 4. patře a zdravotnické potřeby v přízemí přes dvůr). Když byla sádra udělaná, tak mi zase řekla, že si mám opatřit nůžky na plech, protože „to“ nemá čím sundat. Prostě kravajzna.

DanielaS
5139 příspěvků 28.7.20 14:24

Jsme ve vztahovem vlakne… Tak si vzpominam, ze vztahy v nemocnici na osmiluzkovem SMISENEM pokoji (v roce 2008, zadnej stredovek!) byly napjate. Zrovna byla olympiada, chlapi vyzadovali televizi s prenosy od sedmi rano do deseti vecer. Teda oni by to poslouchali asi i v noci, ale v deset jim to sestra vypinala.
Jo a byla jsem za ctyri dny jedina, kdo si tam kdy vycistil zuby.

Sheba
386 příspěvků 28.7.20 14:55

Když se tu řeší ve vztahovém vláknu nemocnice : já vzpomínám, jak jsem před 26 lety rodila v Praze U Apolináře a jak nás leželo 8(!) žen na pokoji. Dneska má každá nadstandard a jednolůžák, ale nás tam bylo fakt osm.Ale naštěstí to zrovna byly samé pohodové, milé ženy, takže jsme si skvěle popovídaly a ráda na to vzpomínám.

DanielaS
5139 příspěvků 28.7.20 15:19

No nejvetsi vyzva byla v tom smisenem osmiluzaku pouziti misy. Ale kdyz musis, tak musis…

MP Janka
618 příspěvků 28.7.20 15:54

@Oveeec andělíčka jsem měla před tím. V předsálí jsem ho svlékla a na operačním stole jsem byla jen pod nějakou rouškou.
Jo, blbosti si pamatuju, ale jak se jmenoval pan doktor, který mě operoval, to nevím. Se mi představili a já z chvíli spala jak dřevo.

MP Janka
618 příspěvků 28.7.20 16:19

@Femur
Vyndanou tyčku závidím. Já měla v 21 letech rozlámanou holenní kost a s titanem žiju 9 let, takže pravděpodobně na věčné časy. Už jsem si zvykla, zatím jsem kvůli němu měla jen jeden další menší úraz, jinak mě to už neomezuje, ale trvalo pár let, než jsem mohla říct, že bez bolesti můžu dělat prakticky všechno.

A teda vztahy. Na pokoji jsem byla bezkonkurenčně nejmladší a jediná tak málo pohyblivá. Jenže vzhledem k věku se všechno řídilo staršími. Takže jsem ležela se zavřeným oknem, venku 30 stupnů, já postel u okna, svítilo na mě. Sestry mi aspoň daly místo peřiny prostěradlo, se starou paní nehly. A se vším to bylo vlastně stejné, já trpěla, protože starší osazenstvo mělo nepřekonatelný problém. Ale personál byl na mě milý a snažili se mi vyjít vstříc, i když teda se hlavně snažili nenaštvat zbytek pokoje.

Femur
437 příspěvků 28.7.20 16:51

@MP Janka Mně tam jedna starší paní celý den vyhrávala dechovku z rádia. Byla to taková nerudná dáma, tak jsem jen tiše trpěla. :-)

Oldyn
6400 příspěvků 28.7.20 17:24

@DanielaS
Sakrapráce, COŽE???

VeronikK
1235 příspěvků 28.7.20 17:25
@Paris1789 píše:
Jen si tady odložím: hormonální antikoncepce je myslím vhodná jen pro doby, kdy opravdu nemůžete otěhotnět, typicky studium. To, jak ji u nás berou dámy prakticky od nějakých 15 až do přechodu, považuju za velmi špatný model. Nechápu, jak se podařilo u nás to těm ženám takhle vnutit.

Dobře, ale já bych třeba 10 dětí neuživila :-) Třetího jsme zvládli, čtvrtého už jsem musela oželet… A toho třetího se nám podařilo počít zrovna když jsem měla s otěhotněním počkat. Jiná forma než hormonální nám nějak nefunguje…

VeronikK
1235 příspěvků 28.7.20 17:52
@Femur píše:
@MP Janka Mně tam jedna starší paní celý den vyhrávala dechovku z rádia. Byla to taková nerudná dáma, tak jsem jen tiše trpěla. :-)

Musím vám říct, že dechovka je stokrát lepší než nic :-) V desti letech jsem byla na operaci slepého střeva v nemocnici v Jablonci, kam mě vezli rovnou ze školy v přírodě. Kromě toho, že se máma dozvěděla o operaci až druhý den (neměli jsme doma telefon, volali jí do práce), mě ani nemohla navštívit. Takže jsem s sebou měla jen pyžamo a kartáček na zuby. Ležela jsem na pokoji s dospělými, což byla jediná výhoda, protože se ty paní o mě trochu staraly a povídaly si se mnou. Jediná zábava by rozhlas po drátě. Poslouchala jsem tenkrát napjatě popis prvomájového průvodu… Návštěvní dny byly ve středu a v neděli a na operaci jsem byla ve středu večer. Takže naši za mnou přijeli až v neděli. Máma říkala, že kdyby to bylo v Praze, tak mi aspoň pošle po sestřičkách nějaký časopis. To už si dnes nikdo (ani já) neumí představit - prostě dítě je v nemocnici, vy venku a nedá se ani zavolat. Já byla za dechovku vděčná!

MP Janka
618 příspěvků 28.7.20 17:57

@Femur Jak dechovka nemám ráda, tak bych ji klidně poslouchala, jen kdyby starší dáma nevstávala někdy v 5 ráno, aby se zušlechtila, než přijde sestra s mytím :-D

Femur
437 příspěvků 28.7.20 18:03

@VeronikK Já jsem byla jako tříleté dítě v nemocnici se zápalem plic. Ležela jsem tam 14 dní a naši za mnou nemohli vůbec. Tenkrát to tak bylo. Na dětském se návštěvy nekonaly. Naši z toho byli nešťastní, stáli zvenku u okna, bylo to v přízemí, já je neviděla, protože to bylo na podzim, uvnitř se svítilo a venku tma. A ani jsem je vidět nesměla, byl prý zákaz, aby se dětem nestýskalo a nebrečely. Mám z toho takové prazážitky. :-) jak jsme v postýlkách jako v klecích, jíme přesnídávku a na dveřích byl namalovaný krteček. A jak některé děti pláčou. A já jsem určitě taky plakala. Když jsem se vrátila z nemocnice, nechtěla jsem se od maminky hnout. Máma mě nemohla nechat ani stát u kočárku s bráškou, přitom předtím mi to nevadilo. Nedávno jsme to probíraly a mně napadla ta souvislost s pobytem v nemocnici a máma mi to potvrdila, že ten zlom v chování opravdu nastal tam. Ještěže už jsou ty doby pryč. Ty doby, kdy pacient byl jen kus, který musel poslouchat, nesměl se nic dozvědět o svém zdravotním stavu a nemohl si ani dovolit pípnout.

Vinca_minor
1826 příspěvků 28.7.20 18:04

Já jsem se slepákem ležela v nemocnici na vysoké a se mnou na pokoji byla paní v důchodu s rakovinou. Vykládala mi, jak na východním Slovensku chodila do školy jen pět let a naučila se tam jenom modlit. Takže u svých dětí dbala na vzdělání a byla moc hrdá na to, že její dcera dělá na sousedním oddělení sestřičku. Moc ráda na ni vzpomínám, omlouvala se mi, že jí rodina nosí jídlo a mně to určitě voní, že by mi moc ráda nabídla, ale že mám bohužel dietu :D

VeronikK
1235 příspěvků 28.7.20 18:13

@Vinca_minor mě zas druhý den po operaci jedna paní navlhčovala rty - asi se nesmělo po operaci pít, ale v podstatě celý den a noc bez pití nic moc. Jiná paní měla dceru v mém věku, tak si se mnou povídala a jedna stará paní mi zas dávala domácí rybízovou šťávu do hnusného nemocničního čaje. Vzpomínám na ně :-)

DanielaS
5139 příspěvků 28.7.20 18:13

Znama se v osmdesatych letech dostala s urazem rovnou z hor do nemocnice v Rumunsku. Ostatnim spolulezicim nosili pribuzni jidlo, ona tam nikoho nemela. V poledne prinesl zrizenec na pokoj kbelik varenych brambor. No prezila to.

vlm
5322 příspěvků 28.7.20 18:18

Maminka nedávno opět vzpomínala, jak až domá po návratu z porodnice zjistila, že mám nohu stočenou dovnitř, od omotané pupeční šňůry, tehdy chodily učit maminky loupat porodní asistentky a ta naše se mnou denně cvičila,,vojtovku,, noha se srovnala.

Femur
437 příspěvků 28.7.20 18:28

@vlm Bráška měl zase skoliózu, dětská doktorka to nijak řešit nechtěla, říkala mámě, že je nějaká přecitlivělá, že se to spraví samo! Máma si pak vydupala rehabilitace a cvičila s ním poctivě šestkrát denně, až měl vymakané ručičky, jak po nich pořád lezl. :-) a spravilo se to.
Ona ta naše doktorka byla fakt síla, pamatuju si, že v ordinaci normálně kouřila. Jenže za totáče si člověk nemohl vybrat, prostě obvod. Pak jsme se přestěhovali a dostali se k úplně skvělé paní doktorce.

Stránka:  « Předchozí 1 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek