Za co jste se oblékaly/i, když jste ještě nepracovaly/i?

Na gymplu jsem chodila nakupovat s mamkou, na VŠ jsem najednou zůstala v cizím městě sama, takže jsem si také vybírala oblečení. Dlužno podotknout, že jsem si tenkrát nakoupila spoustu zbytečnejch věcí, než se to trochu ustálilo a skutečně draze zaplacenými zkušenostmi jsem dostala rozum A s penězmi obdobné. Na gymplu platili rodiče, na vejše spíš z brigád.

Na začátku gymplu s mamkou, postupně mi jen dávala peníze a chodila jsem nakupovat s kamarádkou, plus jsem mívala kapesné. Od druháku na střední jsem měla stálou brigádu, takže jsem si už oblečení a boty kupovala z vydělaných peněz, což trvá dodnes (jen mi mamka občas věnuje něco k vánocům, narozeninám a tak).

Na gymplu jsem chodila nakupovat s mamkou a platila mi to co jsem si koupila. Bylo to vykoupeno tím, že ne vždy jsem dostala co jsem chtěla, ale když platila mamka, tak prostě i mohla mluvit do výběru
Na vysoký jsem si oblečení platila sama, občas nakoupila šílenou hrůzu, ale časem jsem si snad vytříbila styl a vyloženě hlouposti už nekupuju…Drahé věci jako kabát, kozačky, kabelka mi nosil Ježíšek…
TEd chodím nakupovat s dcerou, budou jí 4 roky, je šatičková a chtěla by každý šatičky a svetýrek co v obchodě vidí Předpokládám, že ještě pěkných pár let jí oblečení budu platit já, minimálně do 18 let - pokud teda nebude chtít džíny za 5000 

Já jsem s mámou nikdy nakupovat nechodila, od 15 jsem byla na privátě a domů jsem moc nejezdila (čemuž vděčím za to, že jsem v té době měla s rodiči normální vztah=). Dostala jsem na měsíc určitou částku, když jsem nevystačila, tak jsem měla smůlu- většinou jsem nechtěla, aby máma věděla, že jsem rozfofrovala peníze za hovadiny, tak jsem si půjčila od ségry nebo spolužáků. Naučila jsem se relativně slušně hospodařit, tak se to asi vyplatilo.
A zahraju si na Sybilu a řeknu, že tahle diskuze zase rozpoutá nemilosrdné hádky o to, jestli by středoškoláci měli chodit na birgády…=)

Jako malá si pamatuju, že vždycky před začátkem školního roku naše matka obvykle i s babičkou uspořádala nakupovací zájezd do jiného města, protože v našem maloměstě prostě neměli nic, a dokoupilo se, z čeho jsem vyrostla, boty, kalhoty a tak. A na střední jsem měla nějaké věci z druhé ruky, nakonec i skoro celou vejšku jsem odchodila v dlouhých košilích bůhvíodkud, nosila jsem je s páskem k sukni, ono to tenkrát celkem bylo i v módě. No a obvykle jsem dostala něco na sebe jako dárek k vánocům nebo k narozeninám. Sama jsem si nic na sebe nekupovala nikdy, protože kapesné a všechno, co jsem vydělala po příležitostných brigádách, jsem vrážela do svého koníčku a utratit to za oblečení by mě v životě nenapadlo, to by mi připadalo jako příšerné plýtvání pro nic za nic. Já jsem dostávala kapesné celou střední padesát kaček na měsíc s tím, že je to na věci, které nepotřebuju, ale prostě chci, a co s tím udělám, to je můj problém. Oblečení ale spadalo do kategorie nezbytných potřeb jako jídlo a povinné školní pomůcky, takže to jsem si ze svého platit nemusela. Potřebovala jsem kalhoty, dostala jsem jedny kalhoty, potřebovala jsem zimní bundu, dostala jsem jednu bundu, šmytec. Nechápala jsem, jak některé holky mohly za oblečení utrácet svoje kapesné, peníze určené na obědy nebo dokonce výdělky z brigád.

Z brigád, na nutné kousky oblečení jsem dostávala přídavek

Když to čtu..proboha, ještě že jsou naši normální a soudní. To znamená, že ač už nejsem na střední, platí mi základní ošacení - tj. klidně černé lodičky, kozačky, kabát, funkční věci na lyže a tak. Ale když si chci koupit něco navíc, prostě věc, kterou se outfit ladí a je to věc naprosto zbytná, koupím si ji sama (kapesné, nárazové brigády aj.) a našim to ani neříkám. Do téhle kategorie spadají barevné letní boty, šátky, halenky v mnou žádaném odstínu, klobouk a jiné vymoženostní hovadinky.

@llolla píše:A zahraju si na Sybilu a řeknu, že tahle diskuze zase rozpoutá nemilosrdné hádky o to, jestli by středoškoláci měli chodit na birgády…=)

Jejda, tak to bych opravdu nerada, nikam tímto směrem jsem se svým dotazem v žádném případě nemířila.

Jinak – taky mám dceru, je sice ještě malá, ale popravdě si neumím představit, že bych jí s úderem 14. nebo 15. narozenin už nekoupila vůbec žádné oblečení. Ba naopak – spíš se těším, že jí dopřeju trochu víc, než bylo dopřáno mně. Naši to určitě tenkrát nemysleli zle, ale dnes myslím, že byl opravdu extrém chtít po neplnoletém dítěti, aby si zimní kabát nebo boty kupovalo výlučně z vlastních zdrojů; protože v mém případě ho tedy nepřinesl ani ten Ježíšek nebo narozeninová oslava.

Příspěvek upraven 02.02.13 v 22:56

Na obleceni jsem na stredni penize dostavala. Nasi mi vzdy dali penize na kvalitni obleceni. Tim myslim kozene boty, teply kabat atd. Ale i kdyz jsem neco neuzitecneho chtela, tak mi to vetsinou koupili…neco jsem si kupovala z brigad. Na vs jsem si vetsinu hadru kupovala sama. To uz je pro me cas na nezavislost…

Jako malá jsem dostávala oblečení jako dárek třeba k vánocům nebo narozeninám. Bohužel jsem toho dost i podědila a myslím, že období prvního stupně ZŠ bylo takové moje osobní „fashion faux pas“ Nezapomenu na den, kdy mě maminka moje milovaná donutila jít ve druhé třídě (konec 80. let) v tmavě modrých kalhotech z nějakého děsného materiálu a co víc, ty kalhoty byly s pukem. Celý den jsem proseděla v lavici, aby si toho nikdo nevšiml. Už nikdy víc! Nedostatek hezkého oblečení v dětství jsem si pak kompenzovala v dospělosti. Znáte to? Takové to nutkavé nakupování.. Můj bývalý přítel to takhle zas měl s čokoládou. Jako malý ji moc často jíst nemohl, no a v dospělosti ji snídal i obědval. Jen k večeři si dal normální jídlo.

Dostávám měsíčně od rodiny určitý obnos, za který se předpokládá, že si koupím i potřebné oblečení. Krom jídla a jiných věcí. Jsem šťastná za to, že má rodina chápe, že člověk by měl chodit slušně. Není to teda tak, že bych peníze přehrabovala lopatou, ale řekněme, že při troše uskromnění nemusím na nějaké pitomé brigády. Pitomé ne proto, že bych chtěla být pohrdavá vůči komukoli, kdo na ně musí, ale asi uznáte, že běžný student bez známostí nic moc hitparádního nesežene.

Mně je 24 a s maminkou chodím nakupovat pořád, protože když se mnou nejde, často nejsem schopná se pro něco 100% rozhodnout. Vždycky mi dobře poradí a už několikrát mi rozmluvila pár pitomostí, ke kterým mám tendenci se uchylovat. Když si něco koupím sama, tak mám největší radost, když se to pak líbí i mamce:) Někomu to možná přijde zvláštní, ale je to tak.
Ale k první části, oblečení si kupuji už střední sama z toho, co ušetřím a přes léto na brigádách vydělám. Výjimkou bylo pár dražších věcí, jako zimní boty, kabát, lyžařská bunda, které se vždycky zaonačily jako dárek k svátku, narozeninám nebo k Ježíšku.

Mně naši platili oblečení na ZŠ a ze začátku i na gymnáziu, ale pak to nějak ustalo a začala jsem dostávat pouze kapesné + příspěvky na takové ty větší výdaje typu boty nebo kabát - bohužel u nás v rodině vydělává otec a ten pro tyto věci nemá moc pochopení, takže mi vždycky dal tisícovku (samozřejmě s výrazem jako by mi dával minimálně pětinásobek ), i když bylo celkem jasné, že za takovou částku si pořádné boty ani kabát nekoupím a budu si muset doplácet. Naprostou většinu svého oblečení si tedy už delší dobu platím sama z kapesného o výši 1500,– měsíčně, bohužel se mi časově vůbec nedaří skloubit nějakou dlouhodobou brigádu se studiem, takže jen nárazově, cca jednou za dva tři měsíce, hosteskuju a sem tam (hlavně před Vánoci) vypomáhám v jednom obchodě a svůj měsíční rozpočet tak vylepším o tisícovku nebo dvě, ale pořád lepší než nic. Samozřejmě mě občas štvalo, když spolužačky vyprávěly (a stále ještě vyprávějí, i ty z vysoké o. O), co všechno jim rodiče platí a kupují, ale teď už jsem nějak otupěla a rozhodla se to brát tak, že je to vlastně můj problém, že jsem se rozhodla studovat dvě VŠ a nemám kvůli tomu vůbec žádné peníze a musím se nechat živit svými rodiči.
Jinak nakupovat jsem chodila a stále ještě chodím s mamkou, tu to ale baví jen někdy, cca jednou za rok míváme nákupní den s babičkou (tu to naopak baví velmi) a občas taky vyrazím s kamarádkama, ale poslední dobou chodím nejraději sama, docela mi vyhovuje, když mi do výběru nikdo nemluví a můžu si všechno vybírat a zkoušet svým tempem.

@Anonymní píše:
Dostávám měsíčně od rodiny určitý obnos, za který se předpokládá, že si koupím i potřebné oblečení. Krom jídla a jiných věcí. Jsem šťastná za to, že má rodina chápe, že člověk by měl chodit slušně. Není to teda tak, že bych peníze přehrabovala lopatou, ale řekněme, že při troše uskromnění nemusím na nějaké pitomé brigády. Pitomé ne proto, že bych chtěla být pohrdavá vůči komukoli, kdo na ně musí, ale asi uznáte, že běžný student bez známostí nic moc hitparádního nesežene.

To je vcelku dobra hloupost. Ja delala nejake brigady uz na stredni-ano, zadna hitparada to nebyla a ani jsem to nijak zvlast nepotrebovala. Jsme treba s holkama sly delat hostesky atd…mit jen nejake vlastni drobne na blbosti…a rozhodne to nebylo o znamych. Pokud se vam nechce na brigadu, tak ok, ale nerikejte, ze se to neda. A na Vs jsme delali skoro vsichni. By mi bylo trapne si v dospelosti rikat o penize na antikoncepci a make-up rodicum

@Lachenauerin Jo, tak to je něco obdobného jako u nás. Moje rodiče by mohli klidně figurovat na několika fotkách pekla - černo džínové uniformy, no a na hodně fotkách bych mohla být i já s nimi:-D. Ale umí se zase obléknout adekvátně situaci, to znamená, že na promoci ani na pohřbu ostudu neudělají. Já jim do oblékání nemluvím a jak bych taky mohla, když pro ně je prioritou použít peníze pro nás děti (studia apod.). Občas se snažím jim koupit něco pěkného na sebe k Vánocům a narozeninám, sami si to neumí koupit a jsou rádi. Studuji, ale o peníze na oblečení si neříkám snad od 16, snažím se vyjít z různých brigád a uškudlit něco z běžného kapesného. Každý můj nákup je patřičně okomentován, někdy z toho mám úplné nervy a kolikrát říkám příteli, že za tohle mě rodiče už vyhodí z domu. A to nejsem nákupní maniak. Nové kalhoty nejsou třeba, pokud mám dvoje (nepočítám společenské) apod. Tento rok mi začalo téct do kozaček, mám je třetí rok, tak si říkám radši mamku na koupi připravím a postěžuju si, že mi do nich teče. Argumentovala tím, že do konce zimy to vydržím:D. No někdy je to extrém.
Občas mě to ve srovnání s ostatními kamarády mrzí, ale jak říkám, nic jim nevyčítám. Jediné štěstí, že mi ve 23 letech je oblečení, co jsem nosila v 15:D.

@Ceresa píše:
To je vcelku dobra hloupost. Ja delala nejake brigady uz na stredni-ano, zadna hitparada to nebyla a ani jsem to nijak zvlast nepotrebovala. Jsme treba s holkama sly delat hostesky atd…mit jen nejake vlastni drobne na blbosti…a rozhodne to nebylo o znamych. Pokud se vam nechce na brigadu, tak ok, ale nerikejte, ze se to neda. A na Vs jsme delali skoro vsichni. By mi bylo trapne si v dospelosti rikat o penize na antikoncepci a make-up rodicum

And here we go! Ani to moc dlouho netrvalo=)

@llolla omlovam se, ale musela jsem:( nemam rada vymluvy..

Mama a nekdy i tata s nami nakupovali obleceni stylem „vyber si, co chces, ale budes v tom chodit“. Nasi meli uplne jine predstavy a vkus, ale byli lini se s nami dohadovat. Dost skodolibe mi dovolili kazdou kravinu, ja si nabehla a priste dala pokoj.
Na stredni hradili boty, kabaty a takove ty veci jako saty do tanecnich apod., na zbytek jsme si vydelavali na brigadach.

@Ceresa Souhlasím s Vámi. Mě by naši také nenechali zajít hlady a špínou a potřebné věci mi zaplatí. Ale brigáda je fajn, nemusím si říkat o peníze pro každou blbost, můžu si zaplatit dovolenou ze svého. A hlavně i ty zmiňované „nehitparádové“ brigády k něčemu jsou. Já jsem dělala servírku, pokladní, dokonce v Mcdonald, na VŠ jsem přešla dělat něco alá blbka do kanclu. Ale i ta nejstupidnější brigáda mi něco dala i mimo peněz.

Proboha proč výmluvy! Prostě na brigádu nemusím a jsem ráda, protože dělat hostesku a podobné mě neláká (a zkusila jsem si to). Kdybych musela, půjdu. To je celé. A nepůjdu dělat hostesku jen proto, abych byla těm ostatním rovná. Škemrat o peníze nemusím. Někdo z rodiny dá vždy za půlroku příkaz k úhradě, aby k těmto situacím nedocházelo. Vážím si toho. Až budu mít děti, chci, aby také mohly v klidu studovat, slušně se oblékat. Ne aby rajzaly ze školy do práce a chodily v kdoví čem. Že někdo není chudý díky tomu jakou má rodinu, neznamená, že si nemusí vážit možností, nebo že v případě nutnosti není schopen jít pracovat. To je častá představa bohužel.

nijak.kdyz jsem byla mala, chodila jsem oblikana ve zdedenych vecech. samych prisernostech. vrchol meho obleceni byl kdyz jsem si usetrila stovku a koupila si tricko u vietnamcu. nastesti uz jsem dospela… 

Já jsem studovala na výtvarce, kde bylo v módě jakési hippie-retro-alternativa (kluci se pyšnili, že nosí saka z popelnic, ale nikdy by neoblékli české džíny). Takže bylo celkem levné si vytvářet nekonvenční plandavé šatstvo, ověsit se vlastnoručními šperky. Chudák moje maminka, ta ze mě byla na mrtvici: jednou jsem si ušila sukni z deky, kterou jsem sebrala našemu psovi. Asi jsme všichni vypadali příšerně, ale byla to zábava.

@Sibyla píše:
Já jsem studovala na výtvarce, kde bylo v módě jakési hippie-retro-alternativa (kluci se pyšnili, že nosí saka z popelnic, ale nikdy by neoblékli české džíny). Takže bylo celkem levné si vytvářet nekonvenční plandavé šatstvo, ověsit se vlastnoručními šperky. Chudák moje maminka, ta ze mě byla na mrtvici: jednou jsem si ušila sukni z deky, kterou jsem sebrala našemu psovi. Asi jsme všichni vypadali příšerně, ale byla to zábava.

chudák pes

@Sibyla S tou psi dekou jste me dost pobavila!

Pripomnelo mi to historku, kterou vykladala Jirina Jiraskova o Ive Janzurove. Jiraskova byla u Janzurove na navsteve, Janzurka mela nejakou depku, tak Jiraskova premyslela, cim ji aspon trochu zvednout naladu. Rozhledla se kolem sebe a pochvalila Janzurce deku prehozenou pres gauc - byla to zluta larisa. Druhy den prisla Janzurka do divadla ve vlastnorucne usitem kabatku z te zlute larisy.