Ženy-musí být technicky založené?

Ja jsem bohuzel velice neprakticka a hlavne dost velky nemehlo a nesika, takze ikdyz mam kolikrat snahu a strasne rada bych s necim pomohla nebo neco opravila sama, abych tak ulehcila praci druhym.. skonci to casto tim, ze ji druhym akorat pridam, takze me k technickym vecem radsi nikdo moc nepousti:-D

jo a hrozne obdivuju vsechny, ktere umi cist v mapach, jsou zdatne navigatorky a umi se orientovat! ja vubec.. myslela jsem si, ze se to zlepsi, az zacnu ridit auto, ale vubec, zadne zlepseni nepocituju:-D

@real.blond píše:
jo a hrozne obdivuju vsechny, ktere umi cist v mapach, jsou zdatne navigatorky a umi se orientovat! ja vubec.. myslela jsem si, ze se to zlepsi, az zacnu ridit auto, ale vubec, zadne zlepseni nepocituju:-D

Já sice nemám problém s mapami a navigováním, zato ale neumím parkovat. Většinou to minimálně jednou musím srovnat. A taky uvnitř auta nepoznám, že stojím našikmo. Kolikrát jsem uvnitř přesvědčená, že stojím rovně, vylezu ven a… A neumím parkovat podélně… od autoškoly jsem to dělala jen párkrát a buď jsem parkovala na 100×, nebo jsem nestála u obrubníku, ale nejmíň 20cm do silnice. Zvládám to jenom když je tam místo alespoň na 2 auta (to se tam totiž dá zajet popředu  ).

Manuálně docela zručná jsem, ale spoustu těch tzv. „mužských prací“ nedělám, neb můj partner to nerad vidí. Pokud mě ovšem okolnosti donutí, nebráním se a většinou mám pak velkou radost, že jsem to zvládla sama bez pomoci.

Hezke tema, prave tady hledam cislo na ABU, zitra mne ceka 450km v aute s detma v noci, tak kdybych pichla, abych to nemusela resit 

ja taky mela v zivote obdobi, kdy jsem mela nezrucneho muze a delala jsem veskere drobne domaci opravy, ale pak jsem doznala, ze to neni nic pro mne. mne hrozne imponuje zrucny muz a to se tak trochu vylucuje s tim, ze bych si nabytek skladala sama (i kdyz v posledni dobe si davame nabytek delat na miru a to vam nedonesou par prken v krabicky, ale pekne bytelnou skrin).
pak jsem jeste mela chlapa, co by sice hodne zrucny, ale ridicak si delal az po mne, tudiz starost o auto mi nejak prischla. ten darebak do toho kramu ani nenatankoval, natoz aby ho sel mit. casem mne to neskutecne stvalo. tak ted jsem opatrna, kdyz neni zbyti auto do servisu odvlecu, ale servisakovi dam cislo na muze, at si to s nim hezky vyrika.

@Perpentach bezte jim vynadat do servisu, moc to utahli, to nemaji takhle delat.

@real.blond
Orientačnímu nesmyslu také velmi rozumím, ztratím se naprosto všude, dle mého názoru mi něco chybí v mozku, jinak to není možné, ale už se tím netrápím a naučila jsem se s tím žít.
Dodnes jsem nepochopila muže, který jezdí bez navigace, kterou neuznává a všude trefí. Na otázku jak víš kudy jet, odpoví no přece vím, že je to na sever, ne. To že se silnice kroutí a občas míří i na jih mu divné narozdíl ode mne nepřijde. Jede prostě na sever.

@cibetka 1 @real.blond
Dá se to naučit, ale musíte trénovat. Hodně pomáhá častý pobyt v přírodě.
Mně se spíš stává, že když jsem někde s mým mužem, vypouštím orientaci, protože se od něj nechám vést (on to to velmi dobře ovládá). No a někdy si říkám, že kdyby mne někam zavedl a pak mne tam nechal, tak bych měla trochu problém. Nicméně si věřím, že bych se vymotala odkudkoli. Mám spíš problém v neznámém městě, kde jsou vysoké domy a není nikam pořádně vidět.

@cibetka 1 taky mam pocit, ze mi neco chybi v mozku, to je presne vystizeno! bez navigace jsem znacne nervozni, jesteze ji mam v telefonu pro pripad nouze. Ja zase obdivuju lidi, kteri si trasu projedou 1× a treba za rok vi, kudy jet.. jeden znamy byl u nas doma 1× pred snad 2ma lety.. je to cizinec a bydli v jinem meste vzdalenem vic jak 100km.. nedavno k nam mel opet cestu a ja ho chtela navigovat.. no malem se urazil, pry uz u nas byl a cestu zna! ma muj obdiv..

Jeste nikdy jsem se neztratila, trefim v lese, ve meste, pamatuju si dobre i cesty autem, kde uz jsem byla. Umim drzet smer, automaticky registruju okoli i orientacni body. Auto s navigaci mam teprv chvili a moc ji nepouzivam, vetsinou se kouknu pred cestou do mapy. Kdyz jedu s manzelem na vylet, delam navigatora, rada koukam cestou do mapy, je tam vic informaci nez v navigaci. Naopak nechapu, ze jsou lide, co se ztrati, orientace mi pripada samozrejma, nic sloziteho.

@DonChichot
Jo, když jdu s někým kdo zná cestu, tak se nechám vést jak medvěd
Ale jinak orientační smysl mám, jen není 100%. Ale když se náhodou ztratím, tak se zase najdu, aspoň zatím, to tak vždycky bylo Jen v autě naviguje manžel, ale to je hlavně proto, že se mi dělá špatně, když nekoukám před sebe, jemu to nevadí, tak radši řídím.
Jediné místo, kde mám problém s orientací je les, špatně se mi tam určují orientační body, stromy a křoví obvykle vypadají furt stejně.

S mým orientačním smyslem je to neskutečně mizerné, až je mi z toho kolikrát trapně Když mě jel přítel poprvé navštívit na naši malou moravskou vesnici (je z Prahy), tak se v těch místních dědinách tak neskutečně zamotal, že mi volal o navigaci a já mu nemohla říct ani ň protože jsem prostě nevěděla jestli má jet tam doprava a tam doleva nebo úplně naopak. Naštěstí on má orientační smysl skvělý 

@system_error, stromy, byliny, cesty, ani parezy a mechy a dalsi nejsou stejne, ale hlavni je, ze se vzdy najdete. 

Pokud si to zmiňované kolo musíte zalepit sama ( jsem asi staromilec, ale to je práce pro muže ), tak by pak měl Váš partner dělat činnosti, jež zvykově náleží ženám.
Emancipace je správná věc, ale vše má své hranice.

S vrtačkou, flexou i maflem se kamarádím, golu taky použít umím, na autě i motorce si základní údržbu udělám, na zahradě v podstatě zastanu cokoli včetně stavebních prací (zvládnu namíchat i ten beton), elektrika jde ale totálně mimo mne (na to mám bratra elektrikáře )

nicméně od té doby, co sdílím domácnost s přítelem…dělám, že polovinu vyjmenovaných věcí neumím (i když on ví, že umím ) a nechávám to na něm 

@Jirkátor
No já s sebou vozím náhradní duši a lepení taky. Fakt si neumím představit, že to kolo ponesu třeba 50 km na hrbu domů.

Po životních zkušenostech, kdy jsem tahala pytle s cementem, protože přece nejsem žádná křehká chudinka a tajně doufala, že mě za to třeba někdo pochválí jsem dospěla k tomu, že nejen, že nepochválí, ale postupně vám naloží víc a nebudete za frajerku, ale za otroka. Takže od jisté doby na tahání pytlů s cementem volám manžela, na výměnu kola u auta rovněž.

Ale ve skutečnosti to se mnou tak zlé není, poradila bych si i sama, ale proč, že.

Mám vážnu obavu, že som sa podala na moju maminku. Kým som sa neosamostatnila, nechápala som jej 3 sekundový interval po vete „Poď to podržať/urobiť/prichytiť/pomôcť mi…“. Pokiaľ som nenaklusala hneď, už som ani nemusela chodiť a všetko si urobila sama, často bez reptania… Takže tak ako moja mama, aj ja v niektorých veciach nemám nervy čakať kým môj chlap alebo hocikto, zvihne zadok a príde to urobiť. Preto sa stávam čoraz technickejšou hoci ešte rok dva dozadu som mala obe ruky ľavé Postavím nábytok z ikea, navŕtam dieru, obrúsim, natriem, vymením… Ale keď môžem mile rada, aj veci čo robiť viem, prenechám mužovi. Prípadne sa nechám poučiť alebo si na internete zistím ako sa to robí, bez problémov 

@DonChichot
Nedá se natrénovat, v přírodě jsem pořád a už se mi podařilo zabloudit v lese 20 m za plotem našeho baráku a nebýt psů, tak se domů zřejmě nedostanu. Fakt jsem byla zoufalá, sešla jsem z obvyklé cesty kouknout se po houbách a bylo to. Doma mi to nikdo dosud neuvěřil, ale je to PRAVDA. Bohužel i moji psi nejsou zrovna výkvět inteligence, tak většinu času na povel domů mne párkrát protahli ostružiním. Možná jim křivdím a bylo to schválně. Přišla jsem zrasovaná, ale šťastná, že neumřu skoro za vlastním barákem.

Nemyslím, že by ženy byly na tento typ činností nešikovné, spíš to je často tím, že je některé činnosti nikdy nikdo nenaučil a neměly ani příležitost si to vyzkoušet. U kluků je větší pravděpodobnost, že je otec něco naučí (pokud tedy sám tyhle práce ovládá).

Podle mě určitě technicky založené být nemusí…ale zase některé věci - maličkosti, je potřeba umět… mě třeba vyloženě baví motnování nábytku - dneska už je to taková stavebnice a pak mám ten skvělý pocit, že jsem si to smontovala sama ale vrtačka a flexa jde mimo mě, ráda pomůžu, ale sama bych se do ničeho nervhala…

Technicky založená být žena nemusí, zvlášť u mě někdcy dochází k prekérním situacím třeba jen s nahazováním pojistek.
Z vyhozených v jednom patře byl nakonec celý blok. Od té doby, mě k podobným věcem raděj nikdo nepouští 

Nemusí a narozdíl od mužů jim to projde

Člověk by si měl poradit pokud možno se vším sám… bez rozdílu na pohlaví. Samozřejmě do toho hraje roli odbornost nebo fyzická námaha a tam by mohl nastoupit muž jako pomocná ruka.

Umim kdeco, s ostatnim si poradim, ale delam jen to, co se mi chce. Neni umeni se naucit vrtat do zdi, vymenovat kolo, ale proc se tim budu zabyvat, kdyz muzu zavolat ty, kteri to radi a ochotne udelaji za mne? Co se ovsem hodi, kdyz zena tem vecem rozumi - nehrozi pak totiz tolik, aby ji, treba v autoservisu, snadno oblafli.

To je otázka pro mě jako dělaná. Bydlím totiž na vesnici. Nevím, jak jinde, ale u nás jsou chlapi obvykle do 5-6 v práci a pak už se jim nechce nic dělat. Takže pokud nehodláte čekat v nejlepším případě do večera (v horším 3 týdny), tak si prostě musíte umět nějak poradit sama. Já se do chlapský práce nepletu, když nemusím, ale někdy je to nutný. Třeba když má pršet a přivezou uhlí (chlap není doma, nebo je, ale nestihl by to sám), taky raději nahradím chlapa, nebo mu vypomůžu a vezmu lopatu do ruky, i přestože je to výhradně chlapská práce. A stejně tak auto, kolo. Ne vždy je chlap po ruce, takže ve vlastním zájmu by žena měla zvládnout aspoň vyměnit kola, nafouknout je, nasadit řetěz (cyklistky), natankovat (znám ženy, který neumějí natankovat, to nepřeháním) atd…