Změna stylu - Inspirace pro mladou holku

Nelze jednoduše dobře poradit. Záleží na: vaší postavě, vaší výšce, vašem barevném typu, na tom, co se vám líbí nebo naopak nelíbí, a na rozpočtu vašich rodičů.
Pro začátek doporučuji najít ve svém okolí (mezi příbuznými, známými, apod.) někoho, jehož styl se vám líbí a vzít ho s sebou na nákupy. Jste mladá, tak jděte do barev. Sukně rozhodně noste, mladým dívkám sluší.

@Pancakes

Proč se omlouvat, neblázněte:)

16 let… Myslím, že za rok za dva budeš ten styl předělávat znovu, takže nějakou velkou očistu šatníku bych neriskovala(před dvěma lety jsem to měla taky tak …Pokud není nikdo ve tvém okolí, jehož styl by se ti zamlouval, pak jako menší zdroj inspirace bych volila Tumblr a Lookbook. Je tam toho habaděj 

Poradil bych jen to, aby jste nebyla šedou myškou a nosila barvičky 

Jaký kabát? Jakou sukni? Boty s podpatkem anebo bez? Černý šátek se vzorem nebo bílý s výšivkou?
Obávám se, že budeš muset začít o úroveň hloub. Zatím ti můžu říct, že bys měla nosit oblečení ve správné velikosti, odpovídající počasí, nebránící činnosti, vhodné ke společenské příležitosti, slušící ti a pasující k sobě navzájem. Jestli teď protáčíš oči se sarkastickým „jéžiš, to jsem fakt nevěděla“, výborně. Jenže ono se z tvého dotazu taky o moc víc nevyždíme.
Není nic, co by tě zaujalo, co by se ti líbilo, co bys chtěla zkusit, v čem by ses určitě cítila dobře, jen příslušnou věc mít? Pak není rady. Můžeš si zkusit všímat fotek třeba v časopisech, proklikat e-shopy, obejít obchody v okolí a všechno, co tě zaujme, si vyzkoušet a zamyslet se, jak se v tom cítíš… Až budeš vědět, že „tohle bych chtěla“, jdi za tím, ať to bude gothický hábit, hipísácká batika anebo usedlá sukně secesní sekretářky. Anebo třeba jenom barevná trika a masivní přívěšky. Nakonec, na džínách a mikině nic inherentně špatného není - jde o to, jestli jsou to tvoje.
Pokud tě nějaký kus oblečení znervózňuje, stydíš se za něj nebo si připadáš jako převlečená za někoho cizího, netrefilas to. Pokud se v tom cítíš sebevědomě a sama sebou, to je ono, tohle nos.

Je mi 23 a nedávno jsem si začala procházet něčím podobným. Už delší dobu jsem cítila, že mi moje sportovní oblečení nevyhovuje, ale tak nějak jsem nevěděla jak do té změny. Nakonec jsem prošla spoustu blogů, hrála jsem si s Polyvore, listovala časopisy atd., abych si uvédomila, kam budu svůj budoucí šatník směřovat, protože nakoupit si impulzivně spoustu vzájemně nekombinovatelného oblečení si nemůžu dovolit.

Jedna z možností je začít od toho kousku oblečení, co ráda nosíš a který ti sluší. K němu dokoupit další oblečení, aby ladilo.
Velmi prospěšné je zjistit, jaký jsi barevný typ. Buď můžeš najít dobrou odbornici, co ti udělá testy a poradí ti, a to je drahé, nebo pokud máš estetické cítění, tak to poznáš sama v zrcadle (viz tady diskuze „Jaká barva mi sluší“), ale to se podaří málokomu. Mně třeba nesluší hnědá, vypadám v ní jako nemocná, ale to jsem zjistila až časem, systémem pokus/omyl.
Hledání stylu je (teď trochu přeháním, ale jen trochu) práce na celý život. Není to tak, že ti někdo v 16-ti poradí a máš vystaráno. Časem uděláš nějaké chyby, občas si něco koupíš, nad čím si budeš rvát vlasy, ale pokud se poučíš a dáš si příště pozor, budeš na tom líp, než ostatní.

Na „barevný typ“, poklud umíš anglicky, jsou výborné tyhle blogové příspěvky:
http://3hourspast.com/?…
(Začni pochopitelně odspodu, nebo tedy skoro odspodu, článkem „Warm or Cool“.)
Hodně se mi na tom líbilo, že Steph dává prostor experimentům a zamýšlí se i nad tím, v jakém prostředí se člověk pohybuje. A navíc zmiňuje skvělý začátek na určení, jestli jsi studený nebo teplý typ: sluší ti spíš čistě bílá, nebo krémová?

A pak na jiném blogu zrovna nedávno byla tahle série návodů přesně pro lidi jako ty. (Na mě už je to trochu moc jednoduché, ale myslím, že pro to počáteční zorientování se je to dobrý start.)
 http://boyerfamilysingers.blogspot.cz/…Your%20Style

V podstatě jde ovšem o to, co psala Eleanor Rigby.

@Eleanor Rigby Máte naprostou pravdu, čekat, že mi tu napíšete co si mám koupit a já najednou budu extrahyperstylová bylo dost naivní Vlastně jsem to ani tak nemyslela, spíš jsem se chtěla zeptat - čemu se vyhnout abych nevypadala jako stará mladá. Děkuji 

Myslím, že to hodně záleží právě na tom, jak sama vypadáš, takže na dálku se těžko odpovídá. Jakou máš postavu, jaký jsi barevný typ. Vyhnout se barvám, které na tobě vypadají unyle, vyhnout se střihům, které tvou postavu zkreslí nebo vyzdvihnou nějaké „nepravidelnosti“. (To je dost extrémní výraz, který ber s rezervou - myslím hlavně sama na sebe, která mám vzhledem k většině lidí kolem sebe dlouhé tělo a krátké nohy, takže když mám snížený pas, ještě se to vypíchne - tedy něco v tom stylu.)

Jediné, co dokážu říct s jistotou, je, že sukně sahající do půli lýtek (nebo přesněji řečeno do nejtlustší části lýtek, ať už ji máš kdekoli) mají ten zestařovací efekt snad na každém, takže ano, těm se vyhni. 

P. S. Kabát bych doporučila jiný než černý, pokud seženeš nějaký dobrý - prostě pro tu radost z jiné barvy. To je právě to, co si jako mladá holka určitě můžeš dovolit.

@marmota-b Řešení barevného typy a sukně jedině po kolena? Nemohli byste slečnu ještě na pár let tady toho ušetřit?

@misial Nic o sukni jedině po kolena jsem nepsala. Zmínila jsem jednu kritickou délku, u které mám empiricky odpozorováno, že dělává to, čemu se Pancakes chce vyhnout. Všechny ostatní mají zelenou!
Jestli nemáte vlastní konkrétní odpověď na její konkrétní otázku, nekritizujte prosím mě, že jsem se aspoň pokusila.

A ještě radši pro upřesnění mé pozice - termín „barevný typ“ nepoužívám nijak dogmaticky. (A kdo by si dal tu práci a četl ty články na 3hourspast.com, na které jsem odkazovala, ten by to snad věděl.) Prostě to používám jako užitečný krátký výraz, který vyjadřuje fakt, že odstíny, které na někom vypadají výborně, na jiném člověku vypadají jak z jiné planety. Na tom se snad shodneme, ne?

@marmota-b Dejme tomu, že shodneme.
Co jsem tím chtěla říct bylo to, že ať si @Pancakes klidně nosí i sukni do poloviny lýtek, pokud jí pomůže se to najít. Sama pak třeba zjistí, že to není ono. Ale může jí to pomoct na cestě k vytříbenému stylu a jsem si jistá, že tam ta cesta prostě být musí. A ne na každém vypadá sukně do poloviny lýtek babkovsky nebo nepěkně.
Co se týče těch barev, je podle mě jednodušší najít si nejdřív skupinu barev, která se člověku líbí a dá se vzájemně kombinovat, až pak řešit, že třeba tahle z nich se nehodí k obličeji, ale jen na sukni. Je mi dvacet, sama vím, jakou dlouhou cestou jsem si prošla a ještě pořád procházím, a naházet to na mě před čtyřmi lety někdo všechno najednou, vykašlu se na to, protože je toho prostě strašně moc najednou.

Problém bude asi v tom, že jsem osobně šťouravec a už v tom věku jsem do toho šťourala poměrně podrobně (vím bezpečně, že barevné typy jsem řešila už tehdy), protože ráda vím, proč a jak… Takže mě ani nenapadlo, že je toho moc najednou - na mě by nebylo, a na sebe jsem se docela držela. 

A s tou sukní to bude přesně ten problém, který jsem zmiňovala na začátku svého příspěvku - na dálku se těžko radí. Pancakes chtěla konkrétní radu, čeho se vyvarovat. Jediné, co mě napadlo, že by mohlo být dostatečně univerzální, bylo tohle (ještě mě posléze napadla přemíra knoflíků, ale tam si nejsem jistá, jestli to není jenom moje koumpounofóbie neboli nevole ke knoflíkům). Můžu samozřejmě psát, ať jen se Pancakes hledá, že to časem přijde, jenže to jí neřekne nic nového, ne?

@Pancakes A tímto se omlouvám za to, že se radicí vlákno zvrhlo ve výměnu názorů. Napadlo mě ještě, že dobrá inspirace by mohla být najít si nějakou celebritu podobného věku, jejíž styl se ti líbí - jelikož celebrity se často musí pohybovat ve formálnějším prostředí, než je jen domov a škola, můžeš se dívat, co třeba nosí na rozhovory v televizi a podobně.

@marmota-b Uznávám, něco na tom bude.
Každopádně se asi shodneme na tom, že by to chtělo ze strany @Pancakes nějaké podrobnosti, ať můžeme radit.

Já nechci nějak prudit, ale doporučila bych „dvakrát měř a jednou řež“, ať pak není výsledkem hromada oblečení, které ve finále zahrabeš na dno skříně. Prošla jsem si totiž něčím podobným a chtěla se z rockera předělat na Ditu von Teese - ne úplně doslova a do puntíku, ale tak nějak přibližně (abyste si to dovedly představit, chtěla jsem prostě najednou být hrozná dáma). No, nakoupila jsem v té době pobláznění nějaké to oblečení, boty, kabelky a šminky, které mě nestály úplně málo peněz. Výsledek? Spoustu těch věcí jsem na sebe vzala jen párkrát (stínů mázla tak dvakrát) a od té doby pro ně nemám využití - respektive jsem je rozdala po charitách a kamarádkách. A postupně a potupně jsem se opět začala vracet ke svému black/rock/ro­mantic/army stylu.
Poté nastalo období typu „ta černá musí pryč!“ Ehm, ehm, ty barevné věci taky zrovna dvakrát nenosím.
A pak opět vlna - s příchodem na Peklo - budeme zas elegantní! I jsem se vypravila do obchodu a jala se opět vybírat elegantní věci. Naštěstí už jsem byla natolik poučena předchozími nezdary, že jsem měla tolik soudnosti, abych sama sobě řekla: „OK, možná ti to sluší, ale necítíš se v tom a pamatuješ si, jak to dopadlo minule.“ Případně: „OK, to oblečení je hezký, ale ty v tom vypadáš jak kretén.“ Nebo: „OK, je to hnusný a ty v tom taky.“
Co tím chci říct? Jestli už teď k něčemu tíhneš - ať už to jsou kanýrové šatičky nebo řetězy a ostny - tak se toho drž, jinak ta změna stylu dopadne tak, jak jsem popsala výš - nakonec se k tomu vrátíš. Pokud nijak vyhraněná nejsi, tak je to v pohodě, je super, že se chceš poradit, ale stejně, pokud to máš nosti ty, tak je úplně jedno, co ti tady doporučíme, ty se v tom musíš cítit dobře a vědět, že tohle je ono.
Ještě jeden příklad za všechny (Modří už vědí): Jak jsem tak strašně chtěla být akurátní, půjčila jsem si od mamky PROPÍNACÍ SVETŘÍK - nenávidím je, ale když jsou tady tak oblíbené, tak to na nich určitě něco bude, navíc spolužačky to často nosí, sluší jim to, no tak jdu do toho teda, že Chvíli jsem ho tahala, dobrý, pořád dobrý, noo, ale jo, dobrý, hmmm… Pak se jednoho krásného dne vzbudím, obleču onen propínací svetřík, kouknu do zrcala a: TY VOLE, SI NORMÁLNÍ, CO TO MÁŠ NA SOBĚ???
Na ten svetr od té doby sahám pouze v případě, že ho dávám na sušák.

@Lady Apathy - ja myslim, ze podobnymi omyly, ktere popisujete vys, si musi projit kazdy sam . U nekterych kusu obleceni podle me zjistite, ze v tom vypadate blbe, az kdyz jste si to nekolikrat oblekla na sebe. Na druhou stranu mi ale zase prijde skoda si dopredu rict, ze nebudete delat zadne podobne experimenty jen abyste nahodou nevypadala sem tam blbe. Pak rovnou muzete denne nosit cerne kalhoty s bilym basic trickem, v tom chybu neudelate, ale budete nejspis trochu nudna.

@Pancakes - Muj tip je, nebrat z MP konretni rady typu „kupte si sukni ke kolenum“, ale spis si vzit k srdci takove ty vseobecne zasady. Treba nosit kvalitni podprsenku (a s tim souvisejici prizpusobit vyber spodniho pradla tomu, co si obleknete nahoru), oblekat se primerene prilezitosti a prostredi, vyhnout se tenkym tahavym materialum, nervat se do obleceni o cislo mensiho v domneni, ze vas to zestihli apod. Styl ma kazdy svuj, noste to, v cem se sama sobe budete libit. Ja treba nosim na MP casto kritizovane dziny, protoze v nich mam dle meho nazory pekny zadek a stihle nohy. Nebo rada nosim na MP doslova demonizovany bundokabat, ktery jsem se pod vlivem MP fakt dlouho zdrahala si koupit a ted na nej nedam dopustit, protoze to je prvni kabat, v kterem je mi konecne teplo (a i si myslim, ze v nem nevypadam az tak zle). Proste ne kazde pekelne prikazani je nutno bezhlave nasledovat 

@Zebra33 Ale jo, já proti experimentům nejsem Spíš jsem chtěla poukázat na bezhlavou realizaci konkrétního nápadu „teď se nadchnu a teď to taky udělám“, kdy jsou výsledkem vyhozené peníze a hromada nepotřebných a někdy i nesušivých věcí. Což byl přesně můj případ. Prostě bych se jen zamyslela, zda se do té změny pouštím proto, že fakt chci a nebo jestli jsem pod vlivem něčeho/někoho. Pokud si slečna projížděla MP, tak by to k tomu opravdu mohlo svádět. A nechci se pouštět do spekulací, ale nevím, zda by tu změnu šatníku nehradili rodiče, kteří by určitě pak asi nebyli moc nadšení, že dcera zakoupené oblečení po pár týdnech opustí.
Jinak jsou experimenty fajn a člověk si alespoň může říct, že to zkusil. A krom toho, ne vždy dopadají blbě, že Já osobně díky tomu zjistila, že snesu lehce výraznější/ex­travagandnější styl a „nemusím“ se soukat do svetříčků, barviček a oxfordek, abych byla jakože ženská.

Moc jsem toho o sobě nenapsala, a měnit celý šatník by se mi taky dvakrát nechtělo (protože na to nemám finance). Mám výrazné (barvené) dlouhé vlasy a asi 164 cm. Začínám tíhnout ke cvočkům, ostnům ale právě mě lákají i třeba sukně a tak. Takže si chci zachovat svoji jemnost a lehkost 16ti-leté holky 

@Pancakes cvočky, ostny a sukně se nevylučují
 http://www.4realshop.eu/…DA1587_M.jpg

@Pancakes Já ti nerozumím. Tíhneš ke cvočkům a ostnům, a pořizuješ si halenky a svetříky? Proč?

@Pancakes Nezaujme Tě něco?
http://lookbook.nu/search?…