Nechte toho chatování, nebo to tu zavřu.
Fler zdraví!
08.05.10 | autor Ada
Právě mi mezi komentáři u článku o pekelných výrobcích z Fleru přistál takový hezký pozdrav od jisté Michaly z týmu Fler. Také ji samozřejmě zdravím a srdečně děkuji za to, že se svými spolupracovníky udržuje v chodu tak úžasný server, kde se ráj objímá s peklem a gejzír kreativity tryská zatraceně vysoko. A rovnou jsem se rozhodla zalovit. Zajímalo mě, co se stane, když do vyhledávání na Fleru zadám slovo "ručně".
Ruční práce je mocné zaklínadlo, při jehož spatření či zaslechnutí se pekelnicím příjemně ježí chlupy na zátylku. Ano, může sice suše informovat, že něco je ručně dělané (malované, šité, vyšívané atd.), ale občas se taky stane, že tvůrce po dokončení díla na toto popatří a zmocní se ho pocit, že to možná není úplně ono. Ten pocit může i být podvědomý, vědomá mysl je přitom spokojena. V každém případě tvůrce podléhá nutkání a v popisu upřesňuje, že jde o ruční práci. Ruční práce je přece odjakživa vysoce ceněná a dodá hodnotu čemukoli bez ohledu na další atributy.
Na Fleru vám na klíčové slovo "ručně" vyjede spousta celkem normálních věcí, nějaké skvělé kousky a nějaké to pekélko.
"Secesní motiv" jest ručně vystříhán z mědi. Jeho do očí bijící nesymetričnost je zarážející - je takový problém navrhnout si půlku vzoru na papír a potom ji dvakrát přenést na ten kousek mědi, aby to bylo hezký? Práce se smaltem také vykazuje jistou bezradnost. A dělohu s vaječníky a připojenou vagínou fakt na krku (nebo kam se to věší) nosit nechci.
Tohle tričenko je, samozřejmě, ručně malované. Podklad tvoří flek sem, flek tam; kdo se bojí štětce, neměl by ho brát do ruky. Spontánní tvorba je fajn věc, ale spousta amatérů si ji představuje tak, že zkusí dělat nějaké skvrny a příroda už nějak zařídí, aby výsledek bral dech svou krásou. Než přistoupíte k jakémukoli dílu, je potřeba mít konkrétní představu a na jejím základě pak tvořit.
Pomineme-li flekatý základ, který připomíná ušpiněné malířské tričko, ještě pořád je tu ta kytička. Spirálky jsou šišaté, na květinách je vidět nejistota při kreslení linek i nulová představa, jak by měly vypadat. Vybarvené jsou stejnými vyblitými barvami jako pozadí a ještě k tomu šmouhatě.
A i kdybychom pominuli základ a rrrůůčně malovanou kytičku, zbývá nám neforemné triko vydojeného střihu, s uťáplým hranatým výstřihem ozdobeným jakousi trapnou kraječkou nebo hádkem. Tričko, které má délku lehce pod pas a směrem dolů se rozšiřuje, nelichotí žádné postavě a ze všeho nejhorší je pro postavu slovanskou, kterou má v Česku každá druhá. A už teď, po jednom namočení při barvení, je vidět, že po dalším vyprání už bude dolní okraj zvlněný, triko bude vypadat vytahaně a barvy připomínají vyrudlé už teď.
Každý nechť si doma maluje co chce, jsem pro vybíjení kreativity všemi ventily, učení se novým postupům a vyrábění krásných věcí. Ale dávat své první pokusy na prodej, to rozumný člověk nedělá. Tento (ručně malovaný, jak jinak!) hedvábný šátek se jmenuje "Dáma alá (sic!) Klimt". Vysvětlete mi, kde je tam ten Klimt? Vůbec, kde jsou tam aspoň typické klimtovské barvy? A kde je ta dáma? Aha, ten divný šedavý trpaslíček, schovaný pod hnědou dekou. Linky konturou jsou začátečnicky upatlané, barvy mdlé a místy flekaté, sem tam něco prosáklo, kam nemělo. Na okrajích šátku, kde by mělo být něco zajímavého (protože při nošení jsou většinou vidět jen ty okraje), není lautr nic, jen skvrnitý zelený okraj.





Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky