Považuju tohle téma za nosné, už vzhledem k té diskusi, která tady byla minulý týden.
Přikládám link na článek, který s tím souvisí a rozvíjí Adinu úvahu
http://bydleni.idnes.cz/…obnosti.aspx?…
Bydlení
Jenže Vero, byt zabydlovat způsobem - koupíme třeba tohle a k tomu se bude hodit támhleto - je bohužel často jedinou možnou variantou. Při napnutém rozpočtu peníze na bytového architekta ani na truhláře, který Vám udělá nábytek na míru, prostě nezbývají. A přesto si troufnu tvrdit, že náš obývák ani celý byt se s průměrným srovnat nedá a je zařízen s citem. Zařizovali jsme vloni převážně Ikeou a Scontem. Jinak souhlasím, ráda se dívám do rubrik o bydlení a kolikrát, když si hvězdičky do svých bytů pustí redakci, oko by zaplakalo. Dá se to vlastně srovnat s tím zde hodně diskutovaným obývákem, pouze v novodobém plášti. Absolutně bez fantazie. Je to jejich obývák a pokud se v něm ti lidé cítí dobře, proč ne. Ale ať aspoň prosím nežijí v tom klamu, že jejich obývák je „moderní“ jen proto, že je vybavení nové a že stěny vymalovali na žluto.
Tealeaf: souhlasím, částečně. Položka za architekta nemusí být vždy ta největší a také automaticky neznamená nábytek na míru - jsou takoví, kteří vám udělají návrh a ten si odnesete a kupujete postupně, spíš je to o tom jestli máte čas/chuť/odvahu žít třeba nějaký čas v provizoriu, což mně osobně přijde lepší než to všechno pořídit hned a najednou i za cenu toho že zrovna nemám prostředky nebo neseženu to co chci, tak slevuju z představy/nároků/kvality. Taky nejsme tak za vodou, abysme si nechali navrhnout komplet celý byt - začali jsme obývacím pokojem a částečně ložnicí a zbytek bude postupně, je to dlouhodobá a důležitá investice, takže si radši počkám ale chci aby to stálo za to. Největší problém s tím má okolí - „Cože, vy ještě nemáte světla v koupelně?“
k těm televizním pořadům - já se na ně nemůžu dívat. ne že by mi tolik vadilo jak ti lidi bydlí ale protože se čím dál častěji stává že si nějaký retard koupí barevnou rybku z dlouhejma ploutvičkama (v nejhorších případech závojnatku) a šup s ní do vázy nebo do nějaké skleněné krychle s oblázkama, aby do vypadalo dyzajnovje, že ano. to bych se vždycky uvřískala vzteky. Následuje nějaký komentář typu „a vidíme že má rád i zvířátka, chová rybičky“ Aaaaaarrrgh!!!!
Vera: My jsme kupovali menší byt s tím, že do pár let přesídlíme stejně do většího. Tudíž žít pět let v provizoriu, pak byt konečně dovybavit a zvednout kotvy mi nepřišlo jako nejlepší nápad. V tomto případě bylo naše řešení asai rozumný kompromis
) Ale uznávám, že se občas vyplatí počkat a raději našetřit - tím spíš, když člověk vybavuje domácnost, kterou nepovažuje za dočasnou.
Vera: s tím architektem/designérem to upřímně moc nechápu
… Mně to připadá asi jako bych si najala stylistu na sestavení šatníku - chápu, že to tak někdo třeba dělá, ale nechápu proč:). Já žiju v představě, že byt se má zařídit tak, aby (teď budu patetická) odrážel osobnost a duši lidí, kteří v něm žijí. Může mi nakrásně něco navrhnout designér, ale těžko se s tím plně zosobním (i když se mi to třeba může fakt líbit). To stejné s oblečením - můžu se od hlavy až k patě obléknout jako modelka z letáku, ale stejně se budu s největší pravděpodobností cítit divně… A s tím ,,koupíme třeba tohle a k tomu se možná bude hodit támhleto"… no, myslím, že i to může fungovat perfektně, pokud má člověk na to alespoň trochu cit. A není problém nosit v mobilu/vytisknuté fotky dosavadního interiéru a v obchodě je vytáhnout a kombinovat podle nich… S oblečením to přece taky není problém ![]()
Coraline: to je častý argument
, pokud ti designér/stylista navrhne byt/šatník a výsledek s tebou nemá nic společného a ty se v tom necítíš, tak je to jednak špatný designér/stylista a jednak zákazník nepochopil podstatu věci. Je to totiž oboustranná záležitost, otázka vztahu, dialogu, je to proces. V našem případě to probíhalo tak, že jsme se s designérkou scházeli a povídali si - o tom jaký máme životní styl, jak chceme byt užívat, co nás baví, co se nám líbí etc. Ten návrh vznikal společně a ve finále jsme to byli my, kdo si řekl tuhle tapetu ano a tenhle koberec ne - jestli ti někdo bude nutit něco co se ti nelíbí tak to je samozřejmě špatně, ten člověk je tam od toho aby tě jaksi provedl, případně korigoval, a hlavně je to profík, čili má nápady a zkušenosti které já nemám, takže dokáže třeba zkombinovat barvy, materiály a styly nebo z prostoru vyčarovat věci které by nás samotné nenapadly (a troufám si říct že nikoho). Udrží celý komplet v hlavě a má představu jak co s čím bude vypadat, jak to bude působit, co to udělá časem, na co si dát pozor apod. Navíc ti navrhne víceméně jen ten základ, jak a čím si ho dotvoříš aby to byl skutečně tvůj domov je na tobě. Já se o sobě domnívám že cit mám, ale po několika víkendech strávených v obchodech s nábytkem a bytovým zařízením kde mi málem praskla hlava jsem se rozhodla pro spolupráci s někým kdo tomu rozumí a nelituju toho, byla to zajímavá zkušenost a i když pro mě původně byla představa že zařizuju byt dost pruda, tohle jsem si užila. Takže s prostým okopírováním „modelky z letáku“ to fakt nemá nic společnýho
(I když jsou asi i lidi, co to přesně takhle pojmou).
Vera: Tak takhle to nezní zase tak špatně
. Je fakt, že já s profi designéry žádnou zkušenost nemám, takže díky za přiblížení. Spíš jsem to vždycky viděla v takových těch bytech alá ,,tohle nám navrhl dizajnéér" a ty lidi ten byt pak nějak ani neuměli užívat jestli chápeš jak to myslím…prostě v tom byli jak v cizím, cokoliv si tam pak sami dokoupili, bylo jak pěst na oko. A stejný dojem mám i z těch pořadů jako Jak se staví sen (já se na ně dívám ráda, protože přesně jak ty říkáš - někdy tam mají povedené nápady, které jsou jednoduché, ale mě by nenapadly)…často se mi to, co vytvoří, moc líbí, ale k těm lidem, kteří to pak mají užívat, to vůbec nesedí. Tak jsem si zase rozšířila obzory, i když mně ten designér stejně asi nehrozí ![]()
Skvělý! Obývákové peklo, viděno nespočetněkrát. Není to samozřejmě české specifikum. Svého času jsem sledovala německou televizi a alepoň v tomto se nikterak neliší.
Ono je asi nejtěžší, jak v šatníku, tak v bytě, udržet určitej styl. Sama vidím, že se mi líbí spoustu věcí úplně odlišných stylů, ale aby to nějak vypadalo, tak tam nějaká kontinuita být musí. Navíc se většinou musíte shodnout s partnerem a najít společnou podmnožinu toho, co se líbí oboum a to je občas těžká cesta, protože například ta naše podmnožina moc velká není.....Takže pokud by designér pomohl trochu i v tomto, začnu o něm uvažovat ![]()
A souhlasím s Coraline, že ty proměny v Jak se staví sen, bývají vesměs povedené, ale absolutně se nehodí k těm lidem, navíc je to skoro na jedno brdo.
a já si zase nemyslím, že by musel být v celém bytě jednotný styl…to je třeba právě to, co na mě působí celkem chladně a neprakticky - ale jedna věc je citlivé prolnutí více stylů - umění harmonicky je prolnout a jiná věc je plácat páté přes deváté samozřejmě. V severní Itálii taky nějakou dobu matlali dohromady gotiku a renesanci a nevyšlo to zas tak špatně ![]()
Jana: Na jedno brdo, to jo. Pořad „Jak se staví sen“ jsem přestala sledovat už před nějakou dobou. Tehdy lepili marmoleum pomalu i na strop a jiné dřevo než wenge neexistovalo. A s proměnama to šlo od desíti k pěti. Nikdy nezapomenu na to, jak jeden z „designerů“ řešil obývací pokoj, který měl být zároveň i ložnicí pro rodiče… a nakonec to dopadlo tak, že v pokoji byla ultraminimalistická skříňová sestava v bílé barvě, samozřejmě ve vysokém lesku, od podlahy až ke stropu, dále bronzové zrcadlo přes celou další stěnu, světlemodrý strop, světlefialová třetí stěna, pohovka neurčité barvy a víc nic. Marmoleum na podlaze už ani nezmiňuju. Byla jsem tehdy fascinovaná tím, jak je možné, že v tom pokoji skoro nic není a zároveň se tam nic k ničemu nehodí. Především teda ne k majitelům, kteří měli před tím typický český obývák s různýma výstavkama hrníčků a sošek, pokud se dobře pamatuju. Minimalismus může být fajn, ale rozhodně ne v této podobě, vlastně to bylo to nejhorší, co jsem kdy v pořadu tohoto typu viděla.
Já jsem k vybavení bytů / domů docela shovívavá, nemusí se mi to líbit, ale když v tom nežiju, tak to těm lidem neberu. Jediné, co fakt neskousnu, je špína v koupelně a v kuchyni. Ale zase obdivuju lidi, co si domácnost dokáží zařídit vkusně, originálně a zároveň prakticky. Za svůj největší designerský počin považuju to, že jsem přesvědčila mamku, ať do nového baráku nekupuje záclony (jsou tam jen žaluzie). Máme totiž plný dům květin, rostlin, palmu a vůbec květináčů se vším možným a záclony (které osobně nevím proč odjakživa nemám ráda) by ty kvítka na oknech úplně zabily. Ze začátku to všechny návštevy komentovaly slovy „a kdy si pořídíte záclony“, protože jim to přišlo prostě nekompletní a považovaly to za provizorium. Teď všichni obdivují mamčiny kvítka a nikoho ani nenapadne, že tam ty blbý záclony chybí.Já osobně na vybavení moc nebazíruju, se svou finanční situací ani nemůžu, de facto pořád bydlím v provizoriu a co chvila se stěhuju, takže kromě pár věcí, ke kterým mám citový vztah (obrázek od ségry, fotky, sbírka náušnic) na věcech nelpím a momentálně je mi fuk, že ta skříň pamatuje císaře pána apod. Sdrce intelektuálů by ale zaplesalo, protože mému pokoji dominují stohy knih a učebnic ![]()
Co se týče designera, nevím, neumím si to představit, že bych si do něčeho tak soukromého nechala mluvit od cizího člověka. Na druhou stranu, naši si nechali udělat návrh od zahradního architekta a to můžu jen doporučit. Pokud člověk není znalý oboru, tak těžko ví, jak rychle roste ta a ta kytka, kdy přesně co kvete, když něco zasadím, jak to bude vypadat za pár let.. Ten pohled na krásnou zahradu, kde krom zimy pořád něco kvete, mění barvy a má „hlavu a patu“, ten za to stojí.
Coraline: kontinuita stylu pro mě znamená, že nebude kuchyně minimalistická v červeném vysokém lesku a v ložnici kovaná postel s nebesy a skříňky s patinou. Ale pokud je v celém bytě minimalistický základ a do toho třeba barokní komoda, zrcadlo s kováním a podobně, tak se mi to naopak hodně líbí.
K „Jak se staví sen“: moc dílů jsem neviděla, občas se kouknu na fotky na internetu, každopádně doopravdy se mi líbila jen jedna proměna, kdy se předělávalo podkroví a majitelka měla vztah k cestování, takže měla spoustu orientálních předmětů, které designéři pak použili jako dekorace.
Jana ha detto : Ale pokud je v celém bytě minimalistický základ a do toho třeba barokní komoda, zrcadlo s kováním a podobně, tak se mi to naopak hodně líbí.
Takhle to mám doma já.
Tyhlety minimalistický, supermoderní pitevny nás mají možná jen připravit na nevyhnutelné
já mám hrozně ráda pořad colina a justina - http://www.colinandjustin.tv/index.php
tohle je ovšem úplně jiná liga než jak se staví sen a dokážu si představit, že bych v některé z jejich přeměn měla bydlet
to Vera: můžu se zeptat, jestli to není nevhodné (nebo tajné), kde se takový architekt s rozumem sežene a na kolik jeho práce (alespoň přibližně) vyjde?
(Loca: " Za svůj největší designerský počin považuju to, že jsem přesvědčila
mamku, ať do nového baráku nekupuje záclony (jsou tam jen žaluzie). Máme
totiž plný dům květin, rostlin, palmu a vůbec květináčů se vším možným a
záclony (které osobně nevím proč odjakživa nemám ráda) by ty kvítka na
oknech úplně zabily. Ze začátku to všechny návštevy komentovaly slovy "a
kdy si pořídíte záclony", protože jim to přišlo prostě nekompletní a
považovaly to za provizorium. Teď všichni obdivují mamčiny kvítka a
nikoho ani nenapadne, že tam ty blbý záclony chybí.„)
Sestra si takhle bez záclon se žaluziemi bydlí už 5 let. Mají dům v zahradě, jsou tam stromy a za plotem sousedovic zahrada, takže tam není moc co řešit. Bohužel naše babička to neustále komentuje "prodejte tu potvoru a kupte si záclony“ (potvorou myslí dvouletou fenku s PP) ![]()
Bohuzel jsem zatim nemela moznost zarizovat byt podle sebe. V prvnim podnajmu jsem pravda prisla do hole mistnosti, ale rozpocet byl VELMI napjaty, takze jsem to resila renovovanym Univerzalem a Ikeou.
Druhy nepravouhly byt (1+kk) byl uz vybaveny nabytkem na miru, v podstate nerozmontovatelnou kompaktni sestavou kuchyn - knihovna - ulozne prostory. Budiz, truhlarina je to kvalitni, jen kdyby pod tim ten genius nenechal koberec! Svetlounce bezovy prosim. Jak vypada po osmi letech si umite predstavit a ja na vymenu porad nenachazim energii.
No a soucasny dum byl predvybaveny takovym tim zakladem k preziti a ja zjistuju, ze bile vymalovany obyvak s pohovkami pro sest lidi, starozitnou skrini a OBROVSKYM dubovym stolem vlastne uplne staci. Tak nejak ty hole zarovky uz nevnimam.
Velmi podporuji svagruv postoj „hlavne nezarizovat zadny pokoj pro hosty“. Oni vam tam pak nelezou lidi.

