Jak reagujete na komplimenty?
Jak reagujete na komplimenty?
Mívala jsem tendenci je zlehčovat (= malé sebevědomí), dnes se to snažím vědomě nedělat.. a stejně jako seznam.mih = nesměle poděkuju a ve skrytu duše se tetelím ![]()
Už jsem se naučila, že reaguji pouze poděkováním a úsměvem. Všimla jsem si, že když já někoho pochválím, reaguje dotyčná stejně a z toho jsem usoudila, že tak je to asi správné. Stačí tedy je poděkovat a mile se usmát.
Dříve jsem dodávala různé detaily, třeba když mi kolegyně chválila nový účes od kadeřnice, tak jsem oponovala, že mě se zas tak moc nelíbí a nejsem s ním stopro spokojená, nebo když se někomu líbila moje sukně, hned jsem nadšeně sdělovala, jaká to byla úžasná koupě ve slevách atd. Tohle už naštěstí nedělám, pokud se vyloženě nezeptá (např. Tobě to moc sluší, ta sukně je úžasná, odkud ji máš?).
Ja poďakujem, a som vtedy nesmierne šťastná, že si niekto všimol moje klady, a som na seba hrdá, a vtedy ma to motivuje ešte viac na sebe makať. Som typ človeka, ktorému pomáha pozitívne povzbudenie, o svojich chybách viem, som dosť sebakritická. Tak pochvala ma vždy len a len poteší.
Viem prijať kompliment, to bezpochyby, ale skôr mám problém, že ho ľudia nevedia prijať. Ja každý kompliment myslím vážne, a vždy ho vyslovím spontánne, aj mužom, a to vôbec nemám postranné úmysly (ani pri ženách), ale potom vyzerám ako príliš hrr osoba, ktorá nevie čo so sebou
Možno moja chyba, a možno chyba pochválených, že na to nie sú zvyknutí, príp. nejaké iné dôvody, ako napr. hore uvedené.
Řekla bych, že se to hlavně různí. Za upřímný kompliment od někoho, kdo je spíš známý jsem většinou nejšťastnější, protože tihle lidi nemají proč vás chválit, když se jim opravdu nechce. Od kamarádky potěší. Od maminky taky, ale pro maminku je každá dcera ta nejkrásnější
. Od muže zahřeje a zdvihne sebevědomí.
@cashmere píše:
Viem prijať kompliment, to bezpochyby, ale skôr mám problém, že ho ľudia nevedia prijať. Ja každý kompliment myslím vážne, a vždy ho vyslovím spontánne, aj mužom, a to vôbec nemám postranné úmysly (ani pri ženách), ale potom vyzerám ako príliš hrr osoba, ktorá nevie čo so sebouMožno moja chyba, a možno chyba pochválených, že na to nie sú zvyknutí, príp. nejaké iné dôvody, ako napr. hore uvedené.
Mluvíte mi z duše. Bohužel tím vždycky odradím, hlavně ty muže. Štve mě to, o nic mi nikdy nejde, ale najednou vypadám jako nějaký uháněč… lidi na to asi vážně nejsou zvyklí.. a to dokonce ani v zahraničí.. zkuste někomu říct „Thank you for your hard work.“ a nemůže z toho tři noci spát ![]()
Zdravím, to je milé téma. Jako dívka jsem bývala z komplimentů rozpačitá. Později jsem si na ně zvykla, ale nikdy jsem je nebrala moc vážně. Až mi otevřela oči moje tehdy asi dvanáctiletá dcera, ze které se pomalu stávala nevšední krasavice. Jednou ji moje sestra viděla po delší době a řekla: „Adélko, ty jsi ale krásná!“ Dcera koketně zamrkala a s okouzlující samozřejmostí odvětila:„Já vím…“ Od té doby to dělám stejně a myslím to docela vážně! Velký pokrok, že?
Jak u koho. Těm, které moc neznám, poděkuju a usměju se. S kamarádama si děláme srandu, takže na „sluší ti to“ odpovídám ve stylu „ještě aby ne, když to stálo tolik práce“ nebo „to já přece vím“. Vědí, že to není žádná nafoukanost.
Ale ještě raději komplimenty rozdávám
Poděkuji, řeknu „já vím“(že mi to sluší, že jsem pěkná apd.,atd.) a jsem ráda, že někdo ocenil mou snahu lahodit oku, nejen svému. Jsem velmi potěšená a mohu říct, že se mi stává celkem často, že mě pochválí kolejdoucí, asi to bude tím, že nezapadám v davu tuctových oděvů, ale snažím se odlišit zajímavými šaty, kloboukem apd.
@Akitaken píše:
Mluvíte mi z duše. Bohužel tím vždycky odradím, hlavně ty muže. Štve mě to, o nic mi nikdy nejde, ale najednou vypadám jako nějaký uháněč… lidi na to asi vážně nejsou zvyklí.. a to dokonce ani v zahraničí.. zkuste někomu říct „Thank you for your hard work.“ a nemůže z toho tři noci spát
To jako ze ten kompliment v praci od nadrizeneho je tak vzacny, ze pak zamestnanci nevi, jestli to neni nejaky cruel joke?
Na rozdil od komplimentu osobniho razu a pripadnych naslednych rozpaku jsem se jeste nikdy nesetkal s tim, ze by nekomu nekdy nekde vadila pochvala v praci (nebo z ni byl tak vyjeveny; tezko z prispevku usoudit, z ceho ten hard working fella v praci pak nemohl „tri noci spat“).
Usměju se a poděkuji, většinou slevy „Jé, vážně? Díky:)“. Většinou mi lidi chválí sestřih, a to i cizí lidi v metru, takže sem se to naučila. Divím se, že k tomu maj odvahu, protože když nahodim neutrální výraz (=pro me neutrální, přemýšlím nad něčím) prý vypadám strašně naštvaně:D
Nejlepší kamarád mě naučil na komplimenty odpovídat - Já vím..:D
To si ale dovolím maximálně tak k mamce, nebo blízkým kamarádkám který pochopí, že je to vtip.
Jinak poděkuji, usměji a přecházím…
Usměju se, poděkuju a konec. Přejdu to a dál to neřeším. Udělá mi to v danou chvíli radost, ale že bych z toho byla v rozpacích, červenala se atd., to ne.
@Ems @Curlygirl Tak to ma byt! Prijmout kompliment, podekovat a mit z nej radost. Kdyz kompliment bude prijemne a s radosti prijat tak z toho bude mit prijemny a hezky pocit i ten, kdo jej dal.
Za kompliment poděkuji, usměji se a dále jej neřeším. Vnitřně se ale raduji a hned se cítím lépe.
Není nic horšího, než když někoho upřímně pochválite a on vám začne blekotat něco o tom, že to tak není, že blbě vidíte a pod.
Mile a překvapeně poděkuji.
A když mi kamarádka pochválí kousek oblečení, neváhám jí vylíčit, že byl za pár korun ze sekáče - většinou mi ho pak hned závidí víc. ![]()
@MUDr.Lant píše:
Za kompliment poděkuji, usměji se a dále jej neřeším. Vnitřně se ale raduji a hned se cítím lépe.
Není nic horšího, než když někoho upřímně pochválite a on vám začne blekotat něco o tom, že to tak není, že blbě vidíte a pod.
Presne tak. To by pak clovek nejradeji rekl: „Prominte, to bylo adresovane slecne za vami.“
Podobně jako jiné, usměju se, poděkuji. Uvnitř mě to potěší.
Sama chálím druhé, když se mi něco líbí a je příležitost. Proč nepochválit, když to někomu sluší, pochvala každého potěší.
@honza píše:
To jako ze ten kompliment v praci od nadrizeneho je tak vzacny, ze pak zamestnanci nevi, jestli to neni nejaky cruel joke?
Na rozdil od komplimentu osobniho razu a pripadnych naslednych rozpaku jsem se jeste nikdy nesetkal s tim, ze by nekomu nekdy nekde vadila pochvala v praci (nebo z ni byl tak vyjeveny; tezko z prispevku usoudit, z ceho ten hard working fella v praci pak nemohl „tri noci spat“).
Haha, já ale nejsem ničí nadřízená.. prostě jsou to „kolegové“ - stejný projekt, jen jiná oddělení. Říkám takové věci spontánně, ale myslím je vážně. Lidi na to ale zvyklí nejsou. Spíš mi přijde, že za práci = mzda, ale jakékoliv jiné ocenění od kohokoliv už moc neexistuje..
@Akitaken Nesouhlasím, vždycky, když mi podřízený odevzdá dobrou práci, řeknu mu, že odvedl dobrou práci. Stejně tak mu vynadám, když něco odflinkne. Vím, že na to čekají a z pochvaly mají radost a o to víc se potom snaží.

