Pokec

Byla jsem na svatbě, kde všichni svatebčané (včetně nevěsty) po tomto parku pobíhali kvůli focení ve sváteční obuvi… Myslím, že při běžné zdatnosti (a možná spíš na širším podpatku - přece jen píseček by se mohl bořit) by to mělo jít.

Na PFF se chystám, taky v pátek. Chození se tam zdá být pohodlné, akorát co vím z minula, nebylo možné si sedat na trávník a nějaká ochranka neustále ty sedící z trávníků vyháněla. Ani chodit se po trávě myslím nesmí. Takže se připravte na to, že budete stát. Ve frontě i při jídle. Ale počasí se má podle všeho vydařit.
Mně osobně se to nejvíc líbilo na Žofíně.
Beru si platformy.

Jak mi teď kdosi vyčinil na blogu, machruju s knihami. Mám jich vážně moc, k tomu taky mraky filmů. Nechcete někdo něco z toho? Třeba Almodóvarovy filmy? Získala jsem vůči němu postupně averzi, takže pokud někdo chcete nějaký jeho film, můžu vám to poslat. Třeba úplně všechny, co mám (asi 5 ks?). A další…
Ada má můj mail, zadejte mi dotaz, napíšu vám, jestli to mám a dám. Samozřejmě zdarma.

Znáte někdo/máte rádi Hayao Miyazaki?
Mimochodem, napadlo mě to vzhledem k diskusi na Vítejte v Pekle: takyse ve vašich rodinách vyskytuje jev, kdy se střídají generace uklízeček a bordelářů?
Třeba u nás je to tak, že moje babu je velmi čistotná, pořádek všude a za všech okolností, má „parádní“ pokoj s lakovaným nábytkem, obrazy, dinosauří sedačkou (s těžkým vyřezávaným dřevěným rámem, čalounění s květovaným vzorem a prošívanou knoflíky), sekretář plný broušených skleniček, zlacených hrnečků, růžového porcelánu, všechno nablyštěné. Babu má oblibu pravidelně vyhazovat věci dle pravidla „pokud jsem to nepoužila během x let, letí to do sběrného dvora“. Vždycky doléhala na moji máti aby si uklízela, což se jí protivilo. Moje máma mi jednou řekla, že v dětství musela pořád poslouchat babu, a že teď má bydlo, jaké chce ona (všude prach, krámy, oblečení, knížky, v zaprášeném sekretáři zaprášený zlacený svatební servis a nad tím nějaké laciné kravinky, které odmítá vyhodit, spousta různých papírů, účtenek, ve skříni igelitky s ústřižky látek z doby kdy jí bylo kolem 20ti let, řádně prožrané moly (no to se vyhazovat nebudeee)). No a v tomhle jsem vyrůstala já, a já si účtenky lepím na papíry a zakládám do šanonu, nesnesu prach ani smetí na podleza, v každém šupleti mám 2 voňky proti molům, figurky a podobné nevlastním, a pokud ano tak je to pár věcí, mám je v krabičce všechny pohormadě kde se na ně nepráší, zůstavají jim barvy a vůně a můžu se v tom přehrabovat donekonečna dle libosti (mám tam třeba stužku z maturity, skleněného anděla po dědovi který mi umřel, Ježíšův balzám dovezený věřícím strýcem z Jeruzaléma apod.). Jsem nervózní když mám návštěvu, protože většinou začne pohazovat své věci různě po mém pokoji…Krásně to vystihl můj přítel, který na návštěvě u mě poté, co mě probudil, já se posadila na posteli, rozmžourala se, uviděla jeho věci všude kolem a prohlásila „Kurva, tady je ale bordel“, prohlásil, že mě bude muset krotit, protože jinak by z našich dětí vyrostli ti největší bordeláři planety. Chjo.

Karolíno, já se snažím uklízet podle možností, ale nepřeháním to. Můj muž to samé. Naše domácnost vykazuje přiměřenou míru entropie, ta ale v pokoji synů dosahuje nadkritických hodnot. Tak tam prostě nechodím, protože se nesmím rozčilovat. Moje mamka byla pořádná taky přiměřeně, ale můj otec je patologický hromadič věcí a tak měla mamka vždycky v tomto dosti omezené možnosti. Já reaguju spíš na otce - nesnáším krámy! Řídím se heslem: Nic nekupovat, všechno vyhazovat (to není z mé hlavy). Vždycky, než něco takzvaně pořídím, se ujistím, že na to máme doma místo. Jen ty knihy se mi trochu vymkly, ale už taky nové nekupuju (ale musím se silně ovládat)
Já vím, že bych se mohla uklízením a přerovnáváním bytu zaměstnat na libovolně dlouhou dobu, aniž by to bylo kdy hotové. Jenže já nechci! Uklízení je sice vítaný pohyb, ale nebudu vzhůru do jedné hodiny v noci, abych vyžehlila manželovi košile (tak to dělala má tchýně) a pak šla ráno na 6 do práce. Nechci se odrovnat. Myslím, že to je to, co bychom se měly od mužů naučit pro změnu my: být nad věcí v tomto. Chci mít stejně volného času jako má můj muž a věnovat se svým koníčkům. Chci, abychom se na úklidu podíleli všichni stejně a garantuju vám, že muži nikdy neuklidí tak dokonale, jak si to ženy představují. Protože jim to tak prostě stačí. Tak mně taky, protože to nechci dělat všechno sama.

Alena: Jo to je zdravý přístup, ale já si v organizování a třídění prostě nemůžu pomoct (s tím uklízením to není tak žhavé, protože ono po čase už není moc co uklízet). Já to celé psala protože moje nejlepší kamarádka to má v rodině taky takhle, akorát to mají o generaci posunuté - ona je bordelář, stejně jako můj přítel. Mám dojem že je to tím že žiju v baráku s rodinou, myslím, že až budu mít svoji domácnost, každodenní starosti mi obrousí hrany a drobky na lince přestanu řešit. Možná jsem ten popis měla trochu zestručnit, nechtěla jsem na sebe upozorňovat, jen mě vážně zajímalo, jestli se tenhle ob-generační jev vyskytuje i někde jinde…:)

Mně se Karolíno ten váš popis líbí, přijde mi to asi normální.
Moje babička měla ještě služku, takže ta měla pořádek doma pořád. Moje mamka byla bohém, tak ji to tolik nebralo. Já jsem asi pořádná, ale neumím svou představu pořádku nikomu vnutit. Akorát mně mamka inspirovala v tom, že nekouřím. Ona dělala 2 krabičky denně.
Takže asi ten váš příměr platí.

U nás to není ob generaci, u nás se to dědí. Z mamčiny strany

pořádkumilovní pedanti (pravidlo, že každá věc má své místo a to místo

je definované přesně na milimetry) a z tatovy strany spíš bordeláři.

Doma je to docela itálie, ale zas je naše rodina bohatá na zábavné

momenty typu - mamka na mě jako malou křičí, ať si konečně uklidím,

otec už to nemůže poslouchat, tak se rozhodne, že uklidí za mě, ale

jelikož je bordelář, tak jediný úklid, který zvládne, je vysypat moje
šuplíky do popelnice (tento způsob úklidu má něco do sebe, ale popeláři

pak odvezli i mou žákovskou, pár sešitů do školy a pokladničku:). Nebo

v dobách, kdy už jsem s našima nebydlela, ale pořád mám doma pokoj, mi

mamka volá, jestli si může půjčit tu a tu halenku a ve kterém kvadrantu

pokoje se ji má pokusit najít a jestli může otevřít i šatní skříň (to

ne proto, že by se mě ptala, jestli může do mojí skříně, ale jen

zjišťovala, v jakém jsem ji nechala stavu a jestli ten pohled psychicky

unese).

Takže já mám citový vztah i k bordelářům i k těm pedantům, obojí má něco do sebe 

Loca, tak tohle je něco!:D S vašima - hlavně teda s tatínkem - musela být vážně sranda:D U nás maminčino úklidové šílenství podědila sestra, ta už za dětských let musela srovnat i lampičku u mého pracovního stolu, než si lehla večer do postele, jinak by neusnula. A do té postele si lehala jak do rakve - rožky peřinky hezky do rožků matrace, peřinku vyrovnat a natáhnout na sebe tak, aby vzniklo co nejméně nerovností… a pak si zkřížila ruce na břiše jak nebožtíci na katafalku:D Já na úklid nijak vysazená nejsem, luxuju a prach utírám pravidelně, mytí podlah, koupelny a kuchyně podle rychlosti zanesení. Ovšem můj přítel je bordelář non plus ultra, ani drobky ze stolu po sobě neuklidí. Teda teď už je to lepší, dokázala jsem mu vysvětlit, že něco by se mělo uklidit skutečně hned. A taky už vím, po kom to má - po obou rodičích. Mám pocit, že toaleta u nich nebyla mytá od té doby, co se nastěhovali do baráku (léto 2008). Je to hnus, já vím.

Pirek ha detto :

Jj, s našima je sranda, zvlášť když na to zpětně vzpomínám. Tenkrát jsem tuším obrečela nenávratně ztracené časopisové výstřižky mých idolů (tu žákovskou ani ne .
Ale myslím, že každá rodina má spoustu takových úchylek, kterým se člověk prostě musí smát a brát je, jak jsou, nebo by z toho musel brečet.
Zjišťuju, že ta extrémní pořádkumilovnost bude asi rozšířenější, než jsem tušila a očividně je to dědičné. Lehat si do postele jak do rakve je fakt vtipný. A to posouvání věcí na přesně dané místo (milimetry!!), tak to znám víc než dobře. Existuje jen jediný člověk na světě, který je schopný naskládat všechny naše hrnky do skříňky tak, aby šla zavřít, a tím je moje mamka. Já tomu zkoušela přijít na kloub několikrát, ale vždycky zbyl min. jeden, který se tam prostě nemohl vejít. Hlavolam nad hlavolamy!
A jedna z mála věcí, kterou jsem podědila po mámě já, je, že NESNÁŠÍM drobky v kuchyni.

Dámy, chystám sa na dovolenku, ktorá bude prevažne turistická a v prírode. Potrebovala by som aj nejakú voľnejšiu obuv, v ktorej vydržím dlho chodiť, bude priedušná, budem v nej moc ísť do vody a nechcem aby to boli také tie trekové sandály (veď viete). Existuje aj niečo iné, čo by tieto podmienky splnilo, vyzeralo obstojne a finančne ma to nezruinovalo?

Katka ha detto : Dámy, chystám sa na dovolenku, ktorá bude prevažne turistická a v prírode. Potrebovala by som aj nejakú voľnejšiu obuv, v ktorej vydržím dlho chodiť, bude priedušná, budem v nej moc ísť do vody a nechcem aby to boli také tie trekové sandály (veď viete). Existuje aj niečo iné, čo by tieto podmienky splnilo, vyzeralo obstojne a finančne ma to nezruinovalo? Řekla bych, že jsou to naráz nesplnitelné požadavky. Co znamená to - jít do vody?

Loca ha detto :

Katka ha detto : Dámy, chystám sa na dovolenku, ktorá bude prevažne turistická a v prírode. Potrebovala by som aj nejakú voľnejšiu obuv, v ktorej vydržím dlho chodiť, bude priedušná, budem v nej moc ísť do vody a nechcem aby to boli také tie trekové sandály (veď viete). Existuje aj niečo iné, čo by tieto podmienky splnilo, vyzeralo obstojne a finančne ma to nezruinovalo? Řekla bych, že jsou to naráz nesplnitelné požadavky. Co znamená to - jít do vody?

Asi som to napísala zle, chcem len aby prežili stret s vodou, napr. prejdenie cez potok:)

Katka ha detto :

Asi som to napísala zle, chcem len aby prežili stret s vodou, napr. prejdenie cez potok:)
Tož pokud mají ty boty přežít brodění v potoku tak, aby zůstaly vevnitř suché, tak jsou to opravdu nesplnitelné požadavky, sorry. Takové boty rozhodně levné nebudou (gumáky asi nebudou splňovat ostatní požadavky). Trochu mi to připomíná jednoho klienta, co si přál výnos z investice minimálně 10 % a bez rizika, holt všechno naráz mít člověk nemůže.
Pokud stačí jen nepromokavost, tak gore tex poslouží, ale nedoporučuju brát levnější než 3 tis. (vlastní blbá zkušenost).

Loca ha detto :

Katka ha detto :

Asi som to napísala zle, chcem len aby prežili stret s vodou, napr. prejdenie cez potok:)
Tož pokud mají ty boty přežít brodění v potoku tak, aby zůstaly vevnitř suché, tak jsou to opravdu nesplnitelné požadavky, sorry. Takové boty rozhodně levné nebudou (gumáky asi nebudou splňovat ostatní požadavky). Trochu mi to připomíná jednoho klienta, co si přál výnos z investice minimálně 10 % a bez rizika, holt všechno naráz mít člověk nemůže.Pokud stačí jen nepromokavost, tak gore tex poslouží, ale nedoporučuju brát levnější než 3 tis. (vlastní blbá zkušenost).

Ale ja nachcem, aby boli nepremokavé- konieckoncov, majú to byť skôr sandále, alebo niečo na ten spôsob. Len nech sa nerozlepia:)

Katka ha detto :

Aha, tak to jsem blbě pochopila, omlouvám se
Co třeba něco takového:
http://www.obuvhulman.cz/…98-007:1644/
http://www.obuvhulman.cz/…bezova:1065/
http://www.obuvhulman.cz/…ervena:1641/
http://www.obuvhulman.cz/…249050:1575/
nebo víc sportovnější
http://www.outdoorweb.cz/…kove-sandale

Katka? no tak prostě investuj do kvalitních sandálů které budou i prošité, no. Akorát jestli jimi budeš chodit potokem a v mokrých dál chodit tak se možná trochu vytahají, ale aspoň nerozlepí. A ve městě pak stejně nebudou vypadat jako vycházková obuv. Univezální zázračné boty asi zkrátka neexistují…i když…co takhle Crocsy? s těmi bys zapadla do davu jak na tůrách tak ve městě a voda jim nic neudělá, hahaha 

Loca? jé, ty arianna jsou bezva ty by se mi hodily dík za linky 

moja spolubývajúca mala podobné ako sú tieto
http://www.salomonshop.cz/?…
alebo http://www.salomonshop.cz/?…
a pokiaľ viem, prežili aj splavovanie nejakej rieky v Chorvátsku

Tak s tím pořádkem ob generaci je to asi jak kde. U nás v rodině to docela platí - praděda byl prý šílený bordelář, ve své dílně měl podlahu zaskládanou vším možným a mezi tím jedinou cestičku akorát na projití k ponku a zpátky:-)) Děda i babička jsou pedanti, všechno musí být pinktlich na svém místě, když dojedu, vyzuju boty a nechám je před botníkem, tak je oheň na střeše. Taťka jako by pradědovi z oka vypadl. Já byla do jisté doby po něm (bydleli jsme spolu, bez mamky), ale jak stárnu), začínám se přibližovat prarodičům. Jsem něco mezi nárazovým uklízečem a organizovaným bordelem. Např. když se učím na zkoušku, v pokoji je to jak po výbuchu, po ní ale okamžitě uklízím. Jo a po 3 letech jsem dokázala taťkovi přesně popsat, kde v mém dětském pokoji najde vysvědčení ze střední a dokonce tak, že je hned našel (béžové kalhoty byly větší oříšek - takovou barvu nerozlišuje). Z maminčiny strany je to tak půl napůl - ani extrémní uklizeči, ani extrémní bordeláři. Ale je pravda, že já bych takový stav, jako je u mamky doma, u sebe nesnesla. Třeba na pořádek na kuchyňské lince jsem zatížená - pokud odcházím, nesmí na ní být nic - max umyté nádobí čekající na oschnutí. Kéž by to dodržovali i mí spolubydlící:-(

billie ha detto : moja spolubývajúca mala podobné ako sú tieto
http://www.salomonshop.cz/?…
alebo http://www.salomonshop.cz/?…
a pokiaľ viem, prežili aj splavovanie nejakej rieky v Chorvátsku

• No fuj, osobo!
  Jako děcko jsem měla sandály tvořené plastovou podrážkou a třemi silnými plochými gumičkami, které držely podrážku na noze. Myslím, že se to znovu začíná prodávat. Není to žádné umění, ale ani to nejsou trekovky. (Mně se mimochodem páskové trekovky do města k sukni vždycky líbily a dvoje jsem si koupila speciáně pro tento účel. Dnes už bych si je asi nevzala, ale stále mám pro některé takové kombinace určité pochopení.)

Alena Cechova ha detto : Jak mi teď kdosi vyčinil na blogu, machruju s knihami. Mám jich vážně moc, k tomu taky mraky filmů. Nechcete někdo něco z toho? Třeba Almodóvarovy filmy? Získala jsem vůči němu postupně averzi, takže pokud někdo chcete nějaký jeho film, můžu vám to poslat. Třeba úplně všechny, co mám (asi 5 ks?). A další…Ada má můj mail, zadejte mi dotaz, napíšu vám, jestli to mám a dám. Samozřejmě zdarma.
Dobrý den, Aleno, dotaz by byl, zda máte od P. Eisnera Chrám a tvrz, asi pokud máte, tak nedáte, ale přece jen to zkouším. Sháním už nějakou dobu, nakladatelé to asi považují za nerentabilní, protože naposledy vyšlo asi před 10 lety.