Zajímalo by mě co děláte s oblečením, které už nechcete, protože se vám z jakéhokoli důvodu už prostě nelíbí, ale přitom je zachovalé, třeba jste ho měli na sobě jen jednou a usoudili, že to bylo taky naposledy, ale zároveň je škoda ho vyhodit.
Já teda většinou, když mně něco leží ve skříni víc než rok, tak to zavezu na charitu, ale někdy je mně líto, že by se to třeba dalo prodat. Nevím o žádném sekáči v Brně který by vykupoval, a když jsem zkoušela prodat na aukru, tak bez úspěchu.
V poslední době hodně uplatňuju možnost vrácení zboží (lhůty a podmínky se liší obchod od obchodu), takže když si domů dovleču nějaký nový úlovek, tak tam ještě několik dnů nechávám všechny visačky a poctivě zkouším ke stávajícímu oblečení, které mám a třeba v tom trávím nějaký čas doma, abych si byla 100% jistá, že to budu nosit.
použité oblečení
Mám podobné dilema. Vyzkoušela jsem už vše možné - odnést to Armády spásy, věnovat církevní charitě (tam mne ale zdvořile odmítli, protože - jak vysvětlili - oni pracují s ženami žijícími na ulici, pro které červené koktejlky, společenská blůzka apod. nejsou to pravé…), odložit tašku např. s nápisem „dámské letní, vel. 34-36, vyprané, vyžehlené“ na lavičku v cikánské ulici (možná vám to přijde jako podpora ne nesprávném místě, ale já to vidím tak, že se to opravdu aspoň využije) nebo před obchodem, do nějž dle mého odhadu chodí spíše chudší část populace. Když je něco hodně pěkné a skoro jsem to nevyužila, nabídnu kamarádkám, ale musí to být opravdu bez kazu, jinak bych se styděla. Sekáče, myslím, takhle od jednotlivců snad vůbec neberou, ale to je informace, kterou jsem v jednom dostala už hodně dávno, takže to možná už neplatí.
Ale nic z toho asi není ideální. Kolikrát mě napadne, že býval dobrý institut „obecního chudého“. Ráda bych třeba podporovala stabilně nějakou chudší rodinu v sousedství, takovou, která si nemůže moc vyskakovat… A nejen s oblečením, ale kolikrát člověk třeba ruší i různé přístroje, sadu nádobí apod. Ale nevím, jak na to. Přemýšlím, jestli se jít zeptat např. na faru, jestli o někom takovém nevědí, ale mám trochu strach, aby mě neměli za blázna. Oslovit někoho jen tak se stydím, aby se to dotyčného nedotklo.
Příspěvek upraven 17.06.12 v 02:07
Lachenauerin ha detto : … A nejen s oblečením, ale kolikrát člověk třeba ruší i různé přístroje, sadu nádobí apod. Ale nevím, jak na to. Přemýšlím, jestli se jít zeptat např. na faru, jestli o někom takovém nevědí, ale mám trochu strach, aby mě neměli za blázna. Oslovit někoho jen tak se stydím, aby se to dotyčného nedotklo.
Po celé republice jsou rozmístěné tzv. červené kontejnery Charity (nevím teď přesně ten název, ale asi se dá dopátrat na internetu), a tam právě člověk může dávat i třeba obuv a textilie typu ubrusy, záclony a berou taky nádobí (to se nedá hodit do toho kontejneru, na to pořádají párkrát do roka sběrné dny). Já osobně využívám kontejner umístěný u Avion shopping parku v Brně.
K tomu odkládání věcí někde na ulici, myslím, že to vůbec není špatný nápad, kdysi jsem dala nějakou kabelku a boty vedle kontejneru a pak jsem viděla z okna jak si je nějaká holka romka celá šťastná vzala
Já nosím oblečení do kontejneru na odložené svršky. U nás na sídlišti je jeden u základní školy. Lepší věci se mi podařilo už dvakrát po sobě prodat na Jarmarku OnyDnes. Teď na podzim se chystám zase. Je to tedy dobročinné, takže se čeká, že výtěžek odevzdáte, ale ty výtěžky nejsou nijak závratné. Nejlepší je na tom ten zážitek. Jak lidi chodí a hrabou se vám ve vašich věcech a nejsou jim kolikrát dost dobrý! (u mně jim to bylo teda spíš malý…). Prostě vám to umožní získat nad tím vším takový zdravý nadhled. Já si oblečení totiž kupuju docela často a pak trpím pocitem viny. Teď třeba do obchodu radši vůbec nejdu, neudržela bych se u těch slev.
Starsi obleceni, ktere je v dobrem stavu, davam do kontejneru na stare obleceni. Nedavno jsem ovsem cetla, ze ty provozujici firmy ty veci nerozdavaji, ale tridi a prodavaji. Cele to jde pres nekolik mezistanic az na nejaky trh v chudych africkych zemich, kde si ty jednotlive baliky obleceni koupi trhovci a po jednom to prodavaji mistnim. Na cele te akci vydela pomerne dost lidi a na konci i ti trhovci, takze to svym zpusobem charita je, i kdyz trochu oklikou. Co se tyka odevzdani veci primo v charite (v Cechach), zkusila jsem to jednou s oblecenim po mem otci - vedouci stanice pro bezdomovce (muze) mi pomerne neprijemnym tonem rekl, ze ty veci muze prijmout jedine, kdyz mu u kazdeho kusu prokazu dokladem z cistirny, ze ta vec byla profesionalne vycistena (jednalo se o kosile, obleky a kabat, vsechno ve vybornem stavu, soudobeho vzhledu a velmi dobre kvality). Cela cistici akce by vysla na dost penez, takze misto aby ten vlneny kabat zahrival nejakeho bezdomovce, lezi doted nekde ve skrini). Podobne se chovali i second handy, kterym jsem jednou nabidla sve velice zachovale a znackove obleceni. Poskozene a nenositelne obleceni bych si netroufala nekomu nabidnout, takze mne to trochu nastvalo a od te doby to resim tim kontejnerem.
Oblečení, co jsem zakoupila v nějakém záchvatu a pak mi není (je mi malé x velké x nesluší mi.....) a je neonošené, tzn. max 2× použité, prodávám na Aukru, oblečení v horším stavu a z bavlny používá manžel při stavebních úpravách našeho domu jako ručník či nějakou jinou tkaninu. Pěkné oblečení po mých dětech vozím do Klokánku, kde ho dávám konkrétnímu dítěti......
Přítel říkal, že ve Švýcarsku mají takový pěkný systém - lidi to prostě dají před barák, ať už oblečení, knihy nebo věci do domácnosti. Vždycky se najde někdo, kdo to vezme (a nemusí být zrovna chudý:-). Já si takhle vyměňuju věci s mamkou (já to triko už nechcu - přesně takové potřebuju), jedny letní šaty jsem věnovala kamarádce (nosila jsem je asi 2 roky, ale buď se sepraly, nebo jsem strašně ztloustla:-) a bylo mi líto je vyhodit, jí seděly a měla z nich radost - i kdyby je nosila na doma na zahradu). Učím se věci normálně vyhazovat do popelnice - někdy to snad je škoda, ale ta buzerace ve stylu „vyčištěné z čistírny“ mě nedonutí s tím dělat něco jiného. I když, z některých trik a košil jsou super hadry na všechno:-))
no v mém případě buď to vyhodím prostě do popelnice, protože vyhazuju až když to má díry, otrhaný, vytahaný, hnusný, sežvejklý, nebo hezké věci, které nenosím, nebo je pro mně nepříjemnej materiál, daruju svojí sestřenici
ta už chudák má 2 velikánský červený pytle hadrů ![]()
Diakonie Broumov bere vše. Věci jim můžete poslat nebo počkat na svoz, které organizují v mnoha větších městech (http://www.diakoniebroumov.org/svozy.htm).
Pro další informace se podívejte na jejich stránky http://www.diakoniebroumov.org/.
Pořádáme „kolečko“ - zhruba jednou za sezónu několik žen z naší rodiny probere šatníky, nehodící se vybereme, sejdeme se u jedné z nás a hrabeme a vyměňujeme. Většinou zbyde jen pár kousků, ty jdou buď ke známé do sekáčku nebo na charitu. Pokud je to poškozené / zaprané a je to z bavlny, použiju jako hadr na úklid.
Na dětské oblečení mám soc. slabou rodinu, kam pravidelně posílám věci, ze kterých děti odrostly a na prodej jsou moc obyčejné, i když čisté a nepoškozené (ale prodávat trička po pětikoruně mě fakt nebaví).
V mem meste funguji jakesi verejne knihovny z odlozenych knih - jsou to takove destiodolne pruhledne skrine, ktere stoji ruzne ve meste (predtim to myslim byly nejake elektrorozvodne cosi). Pokud mate knihy, ktere chcete odlozit, tak je tam muzete dat a muzete si take pujcit (a vratit) knihy. Je to docela oblibene a dobra prilezitost se s nekym seznamit
.
Vyměňuju s mamkou, sestrou,kamarádkama, se širším okruhem známých pořádáme „bazárky“ ( vyměňovací akce, bez peněz), občas prodávám na některém blešáku (v Brně se pořádají asi na třech místech).
Co přece jen zbyde, jde na Charitní šatník - tam si to přeberou, co se hodí, dají lidem na ulici, co ne (např. ty koktejlky:)) si u nich může koupit kdokoliv jiný - mají tam zavedeno, že za manipulační poplatek 10 Kč si tam můžete vzít kus oblečení, i když nejste bezdomovec. Ne-oblečení k popelnicím, jako Karoleenah. Tady to opravdu funguje. Bohužel znám i člověka, který si odmítá hledat práci, celé dny obchází sídliště, co lidé dali k popelnicím, a pak to prodává na Aukru a žije si z toho. Přitom mu ještě není ani třicet, žádnej životem semletej chudák…:-/
A jinak - víte, odkud jde do sekáčů k nám ta „anglická móda“, „dovoz z Francie“ atd.? Přesně z těch kontejnerů na odložené oblečení. Díky za to, takhle se k nám dostanou poklady…
Jo, a jednou jsem zjišťovala v Unimodě, co dělají s oblečením po skončení té své postupně zlevňovací prodejní akce. Třídí to, část rotuje po jiných prodejnách a zbytek - taky do Afriky ![]()
FoxInTheBox ha detto : Tak to je bomba, že to takhle dobře funguje. Osobně jsem mírně ekologického založení, takže mě každá zpráva o recyklaci (i oblečení) potěší. Co se SH týče - moje úžasná mamka mi v nich nakupuje už hafo let a některé kousky mám skutečně už dlouhou dobu (trička, svetry, džíny) a vypadají furt úžasně. Jen za poslední měsíc plná kabela oblečení, dohromady, když to přeženu, za 300 Kč:-)) Většinou věci před nošením přeperu, ale teď mám černé lněné 3/4 a ty mi řekla neprat, bo bych je už nikdy vyžehlit nemusela. Ale co chci tím tímhle příspěvkem říct: jsou lidé (např. můj bývalý - jeden z důvodů, proč už bývalý), kteří se sekáčového oblečení bojí, že jsou v něm paraziti, bakterie a jánevímcoještě. Pokud se nemýlím, oblečení se musí povinně desinfikovat (proto ten smrad) a já ze svého okolí neznám nikoho, kdo by ze sekáčového oblečení nějakou „breberku“ chytil. Takže se není třeba bát, byť jsou ty věci z kontejneru.
Olinka: Můj přítel taky sekáče nesnáší. Vůbec se mu nelíbí ta představa, že už to před ním někdo měl a, jeho slovy, „kdo ví co v tom dělal“, navíc si potrpí na konkrétní značky (Quiksilver především) a na ty jsem v SH nikdy nenarazila. Táta by tam taky asi nešel, ale mamka mu tam sem tam nějaké tričko koupí a pak je nakonec ještě jeho oblíbené. Když tak nad tím přemýšlím, tak znám ve svém okolí snad jednoho chlapa, který do sekáče občas zajde a vůbec se mu to nepříčí.
Muj muz pravda v sekaci nenakupuje (on obleceni nenakupuje vlastne vubec, ale to je jine tema), ale veci z druhe ruky ma rad, tedy od znamych, kde vi, kdo to nosil a co v tom priblizne delal
A vzhledem k postaveni tech znamych jsou to veci kvalitni, drahe, znackove, z pro ne jiz nenositelne „lonske kolekce“, takze spokojenost je na vsech stranach.
Když se tu rozběhla diskuze o tom, jak se do sekáčů dostane oblečení z anglie apod. Před cca rokem jsem si v jednom anglickém sekáči koupila sako za 200,– (plusmínus). Před nedávnem jsem se byla jen tak projít po obchodem a ve Vero Moda jsem na to samé sako narazila, za nehorázne (pro mě) peníze a na stojanu s ,,novou kolekcí" =o)
Jinak, úžasný sekáč mám v Ostravě téměř před domem. U´plně nové trika, halenky, sukně, kalhoty po 40-50KCˇ
Aranel : prozraď adresu
) Ráda nakupuju přes fashion blogy, kde se prodává oblečení objednané třeba právě z Anglie, ke kterému se jen tak nedostanu - nemám vhodný účet. Dají se tam ulovit super kousky i když nejsou zrovna za 50Kč.
Sama prodávám taky přes blog ale zatím žádný úspěch. Dřív byl v Brně jeden sekáč, kam sem nosila použité ale hezké věci, který ale bohužel zrušili. Na trošičku opotřebovanější věci používám „popelnicový systém“ a vždycky se věci přes noc rozeberou.
Mio, prosím, zachraň mě a řekni mi, kde je ten sekáč! Byla jsem v Ostravě několikrát v Kotvě v tom norském, anglickém a ještě nějakém, potom v Unimodě a v tom vedle a zdá se mi to úplně strašné. Navíc ty ceny..

