Položím lehce filozofickou otázku.
Dokázal by někdo racionálně vysvětlit, jak se pozná, co je kýč, a co je dobrej kousek, či „outfit“ ? vážně je to subjektivní, nebo objektivní? Ovlivnuje společnost náš vkus, nebo výchova? Dá se nějak racionálně zařadit? Podle čeho člověk pozná, jestli je bižuterie, nebo oděv od vietnamců v porovnání se značkovými hadty horší, pokud nepočítáme kvalitu materiálu, kterou si musíme nejdřív ošahat? Jak víme, že třeba sponka s chlupatou, pětibarevnou parádou ve tvaru psa s flitrama jako očkama je kýč, zatímco decentní sponka s mašlí už ne? (mě zrovna napadlo) nebo proč je považován botky „športy style“ za šílenej hnus kus odpadu, zatímco lodičky designem od návrháře ne?
Snad jsem dotaz formulovala jasně …
vkus vs. kýč
http://cs.wikipedia.org/…%C3%BD%C4%8D
Jinak jsem také slyšela zjednodušenou definici, že je to předmět líbivý bez umělecké hodnoty.
Obrazy starých mistrů nejsou kýč, protože jsou nejen krásné, dokonale provedené, ale obsahují symboliku, vypovídají cosi víc než je vidět na první laický pohled.
A u oblečení… Hm. Tam můžu posloužit asi jen osobním pohledem. Kýč to je, když na sebe navěšíme vše, co se nám líbí, bez úvahy, stylové jednotnosti nebo naopak promyšleného kontrastu daných věcí. Ale ne každému je pro to dán cit, míra. Také záleží na době - ciceronské O tempora, o mores.
Možná, že lidské vnímání krásy se řídí přírodou. Třeba většina ulit plžů jsou stáčeny doprava., stejně jako DNA. Nebo zlatý řez. Přikládám odkaz na wiki. To bych se upsala.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%BD_%C5%99ez
Jsou poměry, které se nám díky tomu líbí jaksi víc. A někdo je vůči tomu vnímavější. Ale to je fakt hodně obecné. Samozřejmě Vám to asi moc nepomůže vybrat si kabelku.
K tomu mne ještě napadlol že v Městské knihovně v Praze probíhá výstava http://www.citygalleryprague.cz/?… , kde je mj. toto téma také zpracované, a to velmi zajímavým způsobem. Malá část expozice je věnovaná kýči v dobovém lidovém umění. Myslím, že způsob, jakým je to pojedané, má obecný přesah. Vřele doporučuju. Trvá to do 25.9.2011.
Co by byla móda bez kýče. Hodně z něj čerpá. Kýč může být zábava, pokud má někdo smysl pro sebeironii. Doufám, že nikoho neurazím, ale co třeba moje oblíbená kýčařka Vivienne Westwood?
@Alena Cechova píše:
„Kýč je popřením hovna“, prý řekl (napsal) Milan Kundera. Podle mne to sedí.
není to ze Žertu?
@llolla Kundera a kýč:
Ve chvíli, kdy je kýč rozpoznán jako lež, ocitá se v kontextu ne-kýče. Ztrácí tak svou autoritativní moc a je dojemný jako každá lidská slabost. Neboť nikdo z nás není nadčlověk, aby docela unikl kýči. I kdybychom jím sebevíc opovrhovali, kýč patří k lidskému údělu.

