Tričko za 2 eura? Sociální experiment

To je stejné pokrytectví jako lákat české důchodce na neexistující levný supermarket a pak je pranýřovat za konzumní život. To, že vytěžovat levnou práci není tak úplně košer, vědí přece ti, kteří nosí trička za 2 eura, sami nejlíp. Je to nevkusný pláč na špatném hrobě.

Ona je to tak trochu past. Předpokládám, že spoustu lidí (i těch, co si kupují normálně o dost dražší oblečení) přiláká k automatu na trička zvědavost, protože něco takového se jen tak nevidí…
Vhodíte peníze a místo trička začne divadlo, začnou se scházet lidi, a vy si říkáte, na co jste to zase sáhli. Jste nejspíš tak trochu v šoku, dokonce i v případě, že už jste o bídných pracovních podmínkách v asijských textilkách něco četli. Po skončení videa bude mít málokdo ty nervy za dohledu okolí chladnokrevně žádat své tričko. Tak jo, zcela svobodně si zvolíte, že přispějete a odměnou vám je namísto trika ponaučení…
Já teda nevím, jestli bych z toho pak měla dobrý pocit, asi bych docela pochybovala, že svými 2 eury vhozenými do nějakého automatu přispívám ke zlepšení téhle situace. Možná bych se i cítila tak trochu napálená. Je ale fakt, že se touto cestou šíří informace o něčem, co se nás sice jako koncových spotřebitelů týká, ale je to strašně daleko.

Podívala jsem se na klip. A mám rozporné pocity.
Není to tak dávno, co jsem intenzivně pečovala o vážně nemocnou dceru. Jenže příspěvek na péči šel dolů a já musela jít do práce. Po pěti letech lítání a intenzivní péče jsem se pomalu neuměla ani podepsat, natož komunikovat s lidmi. Takže jsem začala s prací od podlahy, a to doslova. Ten rok s koštětem a pět let péče mi mnoho daly. Zažila jsem například něco, co jsem si myslela v mládí, že se mi nemůže nikdy stát. Ocitla jsem se na úplném dně - byla jsem přesně to, co se nazývá ošklivě socka.
Takže v té době by mě slušně vypadající bavlněné triko za cca Kč 54 možná nalákalo a pokud bych měla těch Kč 54, - navíc, tak bych si to triko určitě vzala a nenechávala dar. Brala bych to jako neúctu k mým docela tvrdě vydělaným penězům a také jako i neúctu k práci té bangladéšské švadlenky.
A jen tak mimochodem, všimli jste si, kde se dnes naše oděvy šijí? Bangladéš, Barma, Kambodža, Laos… ty nejchudší země.
Nejsem si jistá, zda ve většině řetězců mají švadlenky i krejčí spravedlivou mzdu a dobré pracovní podmínky.
Pamatujete si na tu budovu v Bangladéši, která spadla? Tam prý šili pro Kik…
Je zde řešení? Nevím. Nedávno jsem objevila docela zajímavý obchod www.thao.cz, ale beru, že jejich modely jsou pro určitý typ lidí. Nicméně podporují rodiny v Nepálu, tak by to možná stálo za úvahu je po zemětřesení podpořit.

@Lucienka_M
Viděla jsem reportáž nějaké bangladéšské televizní stanice, kde porovnávali situaci u nich, jak se zřítila ta továrna, kde šili a situaci v našem Prostějově, jak jsme plánovaně nechali zřítit továrnu OP. Bylo to až k pláči a nejen proto, že nás mají ve světě za pitomce. (Mj., myslím si, že výrobky OP na zdejším trhu krutě chybí!!)

Dívala jsem se letmo na ten shop. Mají tam opravdu krásné a nemyslím si, že drahé věci. Škoda jen, že jsem v tomto směru skeptik. Bohužel nevěřím, že se finance dostanou potřebným. Je mi to líto, ale fakt tomu nevěřím.

Lucienko, držte se!!!

Ta bangladéšská reportáž byla mystifikace. Ve skutečnosti to byla kampaň neziskovek upozorňující na podmínky v asijských textilkách. (No, proč by taky svět měla zajímat demolice budovy OP…) Viz http://olomouc.idnes.cz/…-zpravy.aspx?…

Kampaň mi přijde dobrá, ale z historie problému je vidět, že oděvní korporace se tím prostě zabývat nechtějí, jinak už by s tím něco udělaly.
Na tohle téma vznikl dobrý dokument/reality show http://cotvorim.blogspot.cz/…shopech.html