No já na záklace a i na střední nosila jen džíny, nebo kalhoty (jeden čas jsem džínyn emohla ani vidět. Když jsme si je pak oblíkla, tak si ze mě dělali srandu, co se stalo) a trika. Akorát že doma jsem byla vychovaná tak, že když se budu oblíkat nějak zcela odlišně, že se mi budou všichni smát. Takže jsme taky nechtěla odbočovat.
Do teď si pamatuju na základce, jak pro mě bylo strašně odvážné když jsem si oblíkla kalhoty a k tomu sukni. Sice se mi smáli, že jsem vypadala, jak kdybych si nandala všechno oblečení, co mám doma, nicméně ten pocit, že jsme nebyla ve stádu džíny + triko + kecky mě uspokojoval.
Dneska už bych si teda kalhoty + sukni nevzala, nicméně ta potřeba odlišovat se od okolí tu zůstává. Nejsem žádnej extrém teda - pankáče si na hlavu fakt nedám
ale stačí pár detailů …
Dneska když jdu do práce - do jednej fabriky, kde ženský chodí do práce jen v teplákách, neupravený, smradlavý - tak se hezky upravím, nalíčím se, vyžehlím si hlavu, obleču si většinou sukni, sáčko (chlandý počasí) a nějakej top (chtěla bych košili, nebo halenku, ale zatím jsme žádnou nenašla dle mých požadavků) a - nikdo nic neříká!
Akorát někdo bližší se tak spíš mezi řečí zeptá, jestli jdu někam na rande, ale tím to končí, když řeknu že ne. Možná, že na mě lidi akorát čumí, ale nevadí mi to.
Avšak stále si myslím, že potkat mě někdo z lidí, co fotí módní peklo, tak mě blejskou taky.


Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky