Ježiš ty šaty jsou fakt strašné! Ale zase se mi hodně líbí ty jednoduché červené šaty. Tam je ten satén pěkně využit. Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že zrovna na tej fotce je ta fotka smontovaná ve photoshopu. Nevidím stíny, kraje postavy jsou moc ostré a ty šaty jsou nějak moc lesklé … máte ten dojem taky?
Jedinečné šaty na míru
29.10.11 | autor Ada
"Ples, věneček, svatba, večírek nebo rande ve stylu Pretty Woman? A vy jen marně obíháte obchody, butiky a půjčovny, ale nic neodpovídá vašim představám? Nechte si navrhnout šaty odpovídající přesně vašim křivkám," láká text na facebookové stránce návrhářky Michaely Luníkové. Ta je podle uvedených údajů studentkou VOŠ oděvního designu a managementu (předpokládám, že jde o tuto školu), návrhům a šití se věnuje od útlého mládí (myslela jsem, že útlé mládí člověk prožívá právě na studiích, ale zřejmě to začíná dřív) a má za sebou již nějaké módní přehlídky.
O Michaele Luníkové jsem nenašla zmínku jinde než na Facebooku (tip na její Facebook jsem dostala od čtenářky), proto předpokládám, že jde skutečně o studentku a s profesionálním šitím a navrhováním pro lidi se snaží teprve začít. Je tedy ještě možné něco zachránit. Takže Michaelo, mám pro vás několik rad.
Pretty Woman byla prostitutka, to je pravda. Řekla bych však, že ženy vzhlížejí spíš k její druhé podobě, tedy k elegantní ženě, která z Vivian vznikla po zamilování do šarmantního milionáře.

Zdroj: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.189642507767446.46078.189633267768370&type=3
Červeno-černý úbor je z kolekce Moulin Rouge, u které není uvedeno, zda je určena na karneval, nebo pro nošení někam na večírky nebo plesy. Jestliže je to ten druhý případ, tak je to špatné, takové šaty se na ples absolutně nehodí; většina žen má však snad tolik soudnosti, aby to poznala. Odhalená stehna, divoké průstřihy, organzové a krajkové cáry, síťované punčochy - nic z toho na ples nepatří. Velmi krátké sukně a vzorované punčochy jsou vhodné jen na neformální večírky.
Jde-li o šaty na maškarní ples, pak je to v pořádku. Spousta lesku, volánky, hodně odhaleného masa, vykukující krajky punčoch a levnější materiál, aby se zákaznice ve víru karnevalu nemusely bát, že někdo něco utrhne nebo polije vínem. Nikam jinam ale tyhle šaty nedoporučujte. Myslím to naprosto vážně. Např. v těchto fialových by mohla být návštěvnice plesu či večírku vynesena v zubech za pohoršování veřejnosti. Krátké sukénky jsou fajn, ovšem všeho moc škodí.

Zdroj: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.189642507767446.46078.189633267768370&type=3
Stejně jako ostatním návrhářům, i vám, Michaelo, bych doporučila vzdát se levného polyesterového saténu a organzy; a když už bez nich nemůžete být, zacházejte s nimi tak, jak jim to přísluší (viz článek o saténu).
Víc přemýšlejte o konstrukci a pečlivěji pracujte. Týká se to většiny šatů, ale tohoto zeleného modelu zvlášť: jeho živůtek vypadá jako kousek hadérku, halabala přivázaný na modelku šňůrkami.

Zdroj: http://www.facebook.com/photo.php?fbid=189643024434061&set=a.189642507767446.46078.189633267768370&type=3&theater
A ještě obecně k celé kolekci. Zůstanu u předpokladu, že má jít o kolekci, na které jste se vyřádila, zapojila svoji kreativitu, prostě si udělala, na co jste měla chuť. Výsledek je ale nenápaditý, ucouraný, jako rychlé náčrtky dívenky, která si poprvé prolistovala katalog Beate Uhse.
1) Přestaňte si myslet, že váš mozek je jediným a jedinečným zdrojem úchvatných nápadů. Takových mozků je moc málo. Mozek běžného člověka získává inspiraci studiem a pozorováním.
2) Studujte historii módy. Pokud ji nemáte ve škole, studujte ji doma. Zaměřte se hlavně na tu novodobou (od konce 19. století).
3) Studujte tvorbu slavných návrhářů, vykrádejte jejich nápady a pracujte s nimi. Všímejte si materiálů, střihů a zpracování. Analyzujte, zkoumejte a zkoušejte napodobovat.
4) Studujte i další obory - architekturu, přírodovědu, malířství - a všude hledejte inspiraci, něco, co by se dalo zpracovat do oděvního návrhu.
Z hlavy, ve které nic takového není, nemůžou vzejít jiné než chudičké návrhy.
A teď ke galerii šatů do společnosti. Těm červeným nelze vcelku nic vytknout, jsou to jednoduché koktejlky bez ramínek, které dávají vyniknout výrazné barvě.

Zdroj: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.189644514433912.46080.189633267768370&type=3
Bílé minišaty mě svádějí k dotazu, do jaké společnosti jsou určené. Takhle superkrátké mini se hodí jedině na party, a i tam jsou hodně odvážné. Mám dojem, že je to spíš top než šaty. Máte-li slabost pro sexy šaty, zaměřte se raději na vypracování, aby šaty nemačkaly prsa a na břiše nedělaly nevzhledné varhánky. Bude to pak mnohem přitažlivější než sebekratší sukénka.

Zdroj: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.189644514433912.46080.189633267768370&type=3
Krajková aplikace přecházející v ramínko je pěkný nápad, šaty ovšem ukazují typickou bolest mnoha českých návrhů: nejsou promyšlené. Nápad, který se mi zrodí v hlavě, musím promyslet, zpracovat, dát mu nějakou podobu. Kolekce světových návrhářů, ale i obrazy slavných malířů nebo budovy slavných architektů působí dojmem, jako by si jejich autor sedl ke stolu, vzal tužku a během hodiny to ze sebe vysypal. Hotové, perfektní, připravené k prezentaci. Ne že by se podobný geniální zášleh nemohl dostavit, mnohem pravděpodobněji je však za novou kolekcí, obrazem či domem spousta přemýšlení a trápení.
Krajková muří nožka objímající modelku působí, jako by ji někdo ledabyle načmárnul na papír a dál se jí příliš nezabýval; ve vsazeném klínu a proužku na předním dílu sukně je zase jakýsi zárodek zajímavého geometrického členění, ale ani jemu nebylo dáno se vyvinout a narodit.

Zdroj: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.189644514433912.46080.189633267768370&type=3
Návrhářství je práce jako každá jiná. Musí se u ní přemýšlet. Jinak to dopadá, jak to dopadá.
Než článek vypustím na web, musím vám, milí čtenáři, promluvit do duše. Pod minulým článkem je tak nakecáno, že se do mysli nutně vkrádá filmová průpovídka o poblitých alejích. Nejen že přes veškeré prosby a výhrůžky offtopicujete, až se hory zelenají, také se vzájemně napadáte a do úmoru prořešujete každou pitomost, která vám utkví v mysli.
Takže prosím: méně diskutujte mimo téma. Neútočte na sebe. Nepředvádějte svou chytrost a psychologické schopnosti, nikoho to nezajímá. Vydolujte v sobě smysl pro humor (tvrdí se, že my Češi ho máme, ale já mám dojem, že to tak žhavé nebude) a pro nadsázku. Bavte se jako normální lidi. Bylo by fajn, kdybych zase začala dostávat méně mailů se stížnostmi, že diskuze pod články se nedají číst a berou chuť přispívat.
A ještě jsem chtěla pozdravit nové čtenáře, které přivábil rozhovor v magazínu Mladé fronty. Děkuji za všechny pochvalné a milé maily, které mi posíláte - a nezlobte se, jestliže nedostanete odpověď, nestíhám vyřizovat všechno, co bych chtěla!


Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky