A co oblečení u vás doma?

Já třeba mívám vždycky dilema na Vánoce, my doma nosíme chlapi oblek a my holky večerní šaty, boty na podpatku atd..a všichni se pak podle fotek diví, že proč se tak šňoříme, přitom my doma to prostě bereme jako nejslavnostnější den v roce…Jinak mamku mám totálně ve své moci, nechá si poradit a jsem na ni poslední dobou fakt hrdá …a brácha to je klasika, kup mi tričko, gatě, takže vlastně jsem hodně spokojená …

@Madlenka007 A my jsme zase z těch, kterým se ostatní diví, že se na Štědrý večer nestrojíme.
Rodiče se ke mně moc nevyjadřují, jen táta kdysi řekl, ať si v tomhle chodím v Brně, ale ne doma (měla jsem období šatů na džíny, v tu dobu jsem odmítala nosit krátké sukně a ukazovat nohy), a koukal na mě jak zjara, když mě potkal na náměstí a já měla rtěnku (a to nebyla ani rudá). Mamka občas vyjádří pochybnosti „to se teď nosí?“ případně variaci „no já nevím, co se teď nosí“ (na což reaguju, že je mi jedno, co se nosí, JÁ si to obleču).
Naši jsou takoví ti klasičtí maloměstští občané, mamka teda vlastní džíny jen v černé, táta nosí tričko nebo košili s dl. rukávem. Do oblečení jim nekecám. Nejhorší je zlomit matku, aby si vzala v zimě něco na hlavu - sestra jí ušila čelenku, já jí upletla něco jako pléd, a ona si stejně v -20 nasadí maximálně kapucu (odmítá nosit čepici, protože by jí splácla vlasy).

Ja jsem podle me matky nevkusna:D uznava totiz jen dziny-triko-kecky nebo platena sukne-triko-sandale (diky bohu slusive kozene netrekove!:), nema rada cokoliv vyrazneho… drzkuje treba, kdyz si vezmu v pase nabirane saty - ze v nich vypadam jako selka:), otce zase muj styl bavi - je to dano tim, ze polovinu roku stravi na sluzebnich cestach v nemecku, chorvatsku a slovinsku, kde se mistni oblekaji dost moderne a vyrazne (balkan) nebo si tvori vlastni styl (nemecko)… a obleceni chodi tatik nakupovat se mnou a rad se necha ukecat do vyrazne barevnych tricek nebo kosil. jediny jeho nesvar je, ze si oblibil hnusosandale… nastesti jsme spolecne vybrali takove, ktere jsou kozene a nejsou zas az tak hnuso (ale jo, radsi bych na nem videla hezke oxfordky nebo loafers:)

Když si koupím něco na sebe a máma to vidí ještě na ramínku, tak se zeptá: „A to budeš nosit?“ A pak když mě v tom vidí, tak udělá: „Óóó…“ To už je taková tradice Táta zásadně mlčí, jen občas ocení pořádné boty. Já se k oblečení rodiny taky většinou nevyjadřuju. Snažila jsem se mámě párkrát něco poradit - jako např. že na nákup nemusí vždycky ve svém „dresu“ (červené kalhoty + červený rolák), podle kterého ji už z dálky každý pozná, ale moc jsem neuspěla. No, hlavně jsem ráda, že už mě nemá ve své moci, protože jako děti jsme s bratrem byli oblečení opravdu pekelně. Vím, že se dětem kupují trošku větší velikosti, aby do nich dorostly, ale do těch plachet, co na nás visí na školních fotkách, bych nikomu dorůstat nepřála. Dokonce se mámě podařilo ve mně vypěstovat na nějakou dobu přesvědčení, že jsem opravdu úplně obrovská velryba, a že proto holt nemůžu nosit oblečení jako ostatní holky. No nic, je to za mnou 

Moji rodice jsou dost mladi (45 a 42 - me je 20 , takze se oba zajimaji o to, co maji na sobe. Mama je muj oblibenej nakupni partak a modni poradce Tata taky nejakej ten cit pro modu ma, i kdyz nakupuje vzdycky aspon s mamou. Celkove me naucili, ze saty delaji cloveka a oba se tim ridi.

Já jsem naštěstí zhypnotizovala mámu a ona teď nakupuje a nosí, co jí radím nebo koupím a sama raději nenakupuje…jinak by asi ještě nosila na hlavě trvalou a na sobě halenu s psychopotiskem a vycpávkami jak talíře. je poslední dobou často chválena, a prý se za ní ohlédlo i pár mužů na ulici, což ji těší a proto je strašně šťastná, že jsem takový hrozný kritik a nakupovatel jejích úborů. fakt si myslím, že jí to teď často sluší a vypadá dobře a mladě.

Jinak jsme docela vtipná rodina, protože já nakupuju a radím mámě, a ona nakupuje a radí tátovi 

Jen bratr vypadá jak hastroš, protože si nenechá poradit do nikoho 

Tohle je supr téma - já se bavím (a poznávám )!

Ještě bych dodala ke svému příspěvku výše, že rodičové nosí v práci pracovní oblečení. Zmíněná sestra je o 11 let starší, vdaná a v Praze, ale myslím, že ona mě hodně ovlivnila (byla to taková druhá matka).

Našim je víceméně jedno co nosim. Oba se oblékají tak nějak normálně (tudíž ne pekelně, ale ne nějak extra módně). táta je stejně jako já velkej extrovert a člověk, kterýmu nevadí, že čumí z davu a mamka me chválí a vždycky mi říká, že se za mnou lidi otáčej (ale asi spíš kvůli účesu). V zásadě jsem se nesetkala s tím, že by moje oblečení nějak kritizovali /nemluvím o puberte:D/.

Naši si zvykli, že jsem taková „svá“. Občas se diví, co si to na sebe vemu, ale nijak víc to nehrotí. Táta ten se nás věčně věku ptá, jestli ty věci, co si na sebe vzal, jsou dobrý a jestli s tím může vylézt ven. Máma je klasika, ale když chce, tak se umí obléknout pěkně a ségra ta uznává jen sportovní styl a cokoliv výrazného se jí nelíbí. Připadá si v tom trapně. Zbytek příbuzenstva radši nekomentuju.

U nás je to každý pes - jiná ves.
Začněme babičkou - ta se kamarádí se šicím stojem i pletacími jehlicemi, takže značná část šatníku je originál. Neboť je již v důchodu, má taky čas chodit po výprodejích typu „Oděvy Prostějov - likvidace“, odkud vždycky přinese nějakou věc a okomentuje to slovy: „No stálo to dvacku, já si to tuhle zaberu a zúžím rukávy.“ Ačkoli nenosí výrazné barvy, vzory ani nápadné střihy, přece jen to díky tomu není ta nevýrazná starší paní. Navíc si barví vlasy na rezavo, to už člověka (i s jejími 155 cm) dost zvýrazní.
Tatínka nejvíc vystihuje situace z minulého týdne - jeli jsme autem domů a on povídá: „Skočte do Kauflandu a kupte tam 10 kilo cukru, já mám hrozně špinavé montérky.“ Když není v pracovním, tak nosí rifle vytažené co nejvýš to jde, opásané; různě strakaté košile; mokasíny nebo prestiže, větrovku apod., všechno letité. No zní to hrozně! Má ale velkou výhodu - nevypadá na svůj věk, na běžné české poměry nemá pivasa a zamlada býval velký fešák, a to jde vidět i v těch padesáti.
Maminka se na sebe snaží dbát, ale spíše než v oblečení se vyžívá v kvalitní kosmetice a v účesu - má husté tmavé vlnité vlasy, do kterých se nechává dělat světlejší pramen nad čelem, vlasy má delší a češe si je dozadu, něco na způsob 40. let. Protože rodiče moc nevydělávají, musí kvůli kosmetice šetřit na oblečení. Obléká se u místních vietnamských (vietských?) prodejců nebo v Takku, ale je soudná, co se velikostí a barev týče.
Bráchovi je 15, už to samo o sobě mluví za vše. Navíc je milovník starých aut, zejména trabantů (to vlastně celá rodina) a starých rockových a beatových kapel - Brouci, Stouni, The Who, Miki Volek, Olympic apod. Takže rád nosí trika s příslušnými obrázky a nápisy, ponožky vyšponované až ke kolenům. Naštěstí si na mamince vyprosil křiváka - jen koženkového, protože furt roste, ale i tak takové věc dokáže většinu jeho outfitů výrazně vylepšit. Taky se, věren stylu, odmítá stříhat, tak má ježaté vlnité vlasy, trčící různými směry a ofinu, kterou si musí furt uhlazovat, aby viděl na cestu. Ale holky na něj letí - je to bubeník!
A zbývá ségra - to je jedním slovem kočka. Ne že by byla extra krásná, ale má velké sebevědomí, charisma a inteligenci. Díky tomu na ní i ke „šlapkovitosti“ inklinující šatstvo - kraťásky kryjící ledva hýždě, tílečka s výstřihy, koženkové legíny, zvířecí vzory, ocvočkované boty - nevypadá tak příšerně. Umí to totiž nosti s jakýmsi nadhledem a málokdy má na sobě víc než jednu takovou věc, kombinuje je převážně s jednoduchým zbytkem a velmi pěknými kabelkami. Taky styl.
No a pak zbývám už já, která o sobě psala už dříve a jinde, takže se zde rozvádět nebudu.

Naše rodina je v oblékání celkem průměrná. Máma nosí kalhoty, téměř výhradně trekové boty, sport. bundu… a vlastní nepřeberné množství úděsných triček za 35 Kč, které se většinou po 1. vyprání srazí, takže je z nich hadr na podlahu. Ale abych jí nekřivdila, občas zainvestuje do dražšího a kvalitního kousku.
Táta je klasický chlap, kterého do obchodu nedotáhne ani pár volů, takže co má, nosí až do totálního rozkladu. Pak mu máma musí slíbit, že když si půjde vybrat kalhoty, smí si pak koupit nové galusky na kolo (na které pro změnu má mnoho oblečení za mnoho tisíc).
Na bráchu jsem po přečtení příspěvků výše hrdá. Nosí výhradně košile, manžestráky a teď červené plátěné boty.
Co se mě týče, s rodiči nebydlím už od střední. Bydlela jsem prvně s prarodiči. Babička je největší parádnice z celé rodiny, takže mě chápala a nekritizovala. Teď bydlím s přítelem, který mě chápe a podporuje ještě víc, což je hrůza. Potřebuju někoho, kdo by mou sekáčománii a botománii brzdil!
Na Vánoce a Nový rok se parádíme všichni povinně. Jinak máme v rodině dobré vztahy, takže i když se na nějaký rodinný sraz vyparádím víc než ostatní, nikdo na mě křivě nekouká, jen mi to pochválí. Kromě táty teda - pro něj je skoro každá sukně „trubka“ a nesnáší jakékoli visací náušnice („třpytky“). Jednou jedinkrát mi pochválil oblečení slovy „Počkej… dneska konečně máš na sobě něco normálního!“. Tím zrovna myslel barevné pruhované šaty, které když jsem zde prezentovala v diskusi Co jsem měla dnes na sobě, schytala jsem spoustu červených ramínek. 

U nás je třeba taková komičtejší postava můj strejda. Dřív to byl vyloženě elegán, obleky na míru, košile, kravaty. Ale čím je starší, tím víc miluje všechny možné roztrhané džíny, barevná trička, mikiny, což přece jen u chlapa, kterýmu je 65 let, není úplně ono Ale je pravda, že on je hodně výrazná postava, extrovert a excentrik a ještě k tomu takový ten typ „strýc Pepin“, takže to nikomu ani nevadí.

@kimnie lide se s vekem meni… vzdycky rada posloucham moji babicku, kdyz mi vypravi, jak za prvni republiky, kdyz chodila do skoly, k nim dochazela svadlena a vzdycky celou rodinu osatila od spodniho pradla, pres plavky, pyzamo az po spolecensky odev… a na fotkach ma kolikrat tak krasne modely! a ted ji je uz 85 a ma rada sve pohodli, tak nejradsi nosi ruznobarevne bavlnene zastery (i kdyz stale elegantnejsi, nez nekteri stari lide, ktere potkavam na ulici) - stale je ale videt rozdil mezi jejim prvorepublikovym pristupem k mode a pristupem mych rodicu, kteri hodne casu prozili za socialismu, kdy byly dulezitejsi jine veci

V naší rodině vládně klasika. Rifle + triko + něco na ty nohy když to musí být
Já sama se snažím riflové peklo opouštět (když sem se s dostala z metalového oblečení zvládnu i tohle!) takže poslední dobou, sukně, šaty nějaké ty kalhoty, což rodina schvaluje a diví se spíš okolí. Když jsem naposled šla slušně oblečená na přednášku, dostalo se mi reakce: A ty potom ještě někam jdeš, že jsi tak vymóděná? Ano, mezi lidi
Jinak rodině do toho kecám když to jde. Oba moji rodiče už mají skoro 60 a mamku to pomalu táhne k pytlovitému/ne­výraznému oblečení, což s tátou neschvalujem (až si říkám jestli to není nějak biologicky daný vývoj že většina starších žen tíhne k takovému oblečení )
Bratr se bude brzy ženit, tak nad tím ať už si hlavu trápí snoubenka
A jinak se snažím ovlivňovat přítele. Nepovažuju se za módní ikonu nebo naprosto originální a stylovou dámu. Snažím se chodit hezky, slušivě a po nějakém tom pátku sledování MP i bez různýcn prohřešků, avšak přítel si hlavu s módou moc netrápí. Oranžová/khaki/bé­žová, ponožky za 10kč různě shrnutě vyhrnuté, pouze kapsáčové kalhoty/kraťase… Zatím spolu nebydlíme a trávíme spolu celkem málo času, ale myslím, že s nějakým mírným vlivem začnu raději už teď Když nebude chtít tak nebude, ale myslím že menší rada mu neublíží.

Já teda doma chodím oblečená tak, abych se nestyděla vylézt v tom stejném i ven, včetně šperků,
nemám ráda, když někdo nosí na doma to co už se nehodí na veřejnost, připadala bych si hnusně, vždyť přece doma tráví člověk spoustu času a navíc s lidmi na kterých vám nejvíc záleží, tak proč se nenastrojit
Co si myslíte o tom, když chlapi (nebo možná i ženské?) chodí doma ve spoďárách? Konkrétně třeba v boxerkách? Já to vyloženě nesnáším, nechápu proč má někdo potřebu se před druhým člověkěm producírovat ve spodním prádle, které už podle názvu má být někde vespod. Já mám vedle takového člověka pořád dojem jakési nedodělanosti, jako že se někam jde nebo se chystá sprchovat a irituje mě to… Asi se to dědí…

My jsme každý jiný.
Máma chodí hlavně v kalhotách, občas nosí šatové sukně a sukně, střídá trika i halenky, doplňky jen decentní, kabáty, pěkné jednoduché boty.. typem jí to sedí.
Sestra je mladší a elegantní. Perličky, svetříky, kabátky, šátky, pouzdrové sukně, boty na podpatku i bez.. má i džíny (jako asi většina lidí), ale celkově je prostě elegantní a decentní.
Já chodím většinou v sukních a šatech, ale jako elegantní bych se neoznačila, ani k tomu nechci směřovat jinam než při oficiálních příležitostech. Mám ráda vzorované látky, výrazné barvy, výraznou bižuterii..
Táta byl elegán.
Je zajímavé, že i když typem postavy a obličejem jsme si hodně podobné, a všechny nakupujeme nejčastěji v sekáči (naučila nás to máma), tak jsme prostě každá úplně jiná, vzájemně si do toho nemluvíme (teda občas někdo něco pochválí nebo naznačí, že by měl někdo něco zahodit - ale to jen výjimečně:)).

@MP Lisbeth Taky to nesnáším..brr.

@MP Lisbeth A neunavuje vás takhle se neustále strojit jak doma, tak venku?

Vzhledem k tomu, že pracuji jak doma, tak na zahradě, oblékám se tomu přiměřeně. Na zahradu staré džíny/tříčtvrťáky a triko/tílko, případně mikinu; doma chodívám v etnických oděvech (kaftan, galábie, pandžábí), případně v kombinaci tunika-bavlněné legíny dole rozšířené. Ale pokud jdu mimo domov, převléknu se.

Já na doma nosím většinou legíny a tričko nebo tílko. Snažím se nevypadat jako cuchta, ale když sedíte celý den (a celou noc) za počítačem a překládáte, tak snadno docílíte zombie looku. Ráda bych doma vypadala jako Betty Draper, ale nějak se mi to nedaří Mezi lidi nosím hlavně šaty a sukně, kalhoty si beru málokdy. Miluju lodičky, ale u nás jsou ve městě všude kostky, takže většinou musím rezignovat a vzít si baleríny nebo oxfordky, jelikož si nechci odrbat všechny podpatky. Co se týče ostatních členů rodiny, tak můj přítel se obléká naprosto ukázkově. Polo trika, graphic tees z Threadless (dobře, tak skoro ukázkově…ale na těch si frčím i já), svetry a kardigany, v zimě kabát, žádné džíny, teď sháníme oxfordky. Mamka se obléká líp než dřív, vypadá teď mladší než před 10 lety, ale pořád to není nic moc. Po několikaletém úsilí se mi podařilo ji přesvědčit, že v tunice nebude vypadat jako těhotná, ba právě naopak, že špeky se v ní ztratí líp než v obtažených pruhovaných trikách, která si pořád kupovala. Oba s taťkou považují za základ šatníku džíny. Taťka nosí většinou to, co mu koupíme, bytostně nenávidí nakupování. Nosí skoro výhradně botasky. Rodičům šatník nekritizuju, ale uvnitř pláču Jedna sestra se dřív oblékala spíš sportovně - džíny, bílé tenisky Adidas či Nike, mikiny, tašky přes rameno, bundy. Teď se zaměřila spíš na elegantnější módu a jsem moc ráda, že si ke mně chodí pro radu ohledně oblečení. No a druhá sestra chodí do třetí třídy, takže tam vede Hello Kitty. 

@seznam.mih : neunavuje, zabírá to stejně času jako navlečení vytahaných tepláků a trička nikde jsem se nezmiňovala to tom, že tím trávím spoustu času
teď mě napadá zajímavá otázka, jak dlouho vám trvá „vypravování“ ven (oblečení, make-up, vlasy? já teda když se vypravuju ráno do práce, tak jsem ochotna max. 20 minut (30 když ještě umývám a foukám vlasy)

@MP Lisbeth Taky bych to u sebe viděla tak na 30 minut - vlasy si umývám každé ráno, ale mám je krátké, takže mytí i foukání trvá dohromady ani ne 10 minut, rozhodování, co na sebe, mi taky moc dlouho netrvá (většinou to vymyslím během fénování , a veškerý můj make-up sestává z nanesení řasenky, pudru a rtěnky (a tónovacího krému, pokud vypadám příliš vyblitě). Horší je to se snídaní - jsem schopná jíst klidně i hodinu 

@MP Lisbeth Já jsem nemyslela jako proces oblékání, ale vydržet doma upravená po celý den.

Zrovna jsme to dneska stopovali a oba dva jsme na parkovišti u auta za hodinu a deset minut, počítáno od reálného vylezení z postele Zahrnuje mytí a fénování vlasů, jednoduchý makeup, partnerovo holení a žehlení košile. Většinu času spotřebuje společná snídaně - naučili jsme se snídat asi před rokem a je to skvělé. Akorát tedy dřív vstáváme, no.