Přirozená barva vlasů

Já jsem si vlasy nabarvila poprvé asi ve čtrnácti. jsem od přírody blondýnka a moje první barva byla celkem příšerná tabáková, čili rezavo-oranžová, která se ke mě, jakožto letnímu typu vůbec nehodí. Paradoxně jsem byla tenkrát spokojená, jelikož jsem tak trochu exhibicionista a v té době i posluchačka rocku a metalu, takže nějaká zvýšená pozornost pro mě nebyl problém Od té doby jsem si vlasy nabarvila ještě párkrát a pokaždé jsem volila blond odstín, který byl o pár tónů světlejší. Poslední barvička - ten odstín se jmenoval duhová blond - mi chytla v podstatě do identického tónu, jako moje přirozená barva, tak jsem se toho chytla a barvení zanechala. Dospěla jsem totiž k názoru, že dokud nebudu mít potřebu zakrývat si šediny (pokud jestli vůbec budu!), tak zůstanu u své. Nebaví mě odrosty, které bych na sobě nesnesla, nechci utrácet peníze za barvu, nota bene, když za můj odstín by ostatní vraždily připadala bych si hloupě, kdybych na něj nebyla patřičně pyšná. zvlášť na slunci jsou moje vlasy krásně zlaté. A navíc se držím hesla, že příroda nikdy nešlápne vedle s výběrem odstínu, který se k nám „hodí“ - u sebe už si tak jistá nejsem. Navíc mě vždycky štvalo, jak se barva vymývala a po pár týdnech to bylo takové smutné. Říkala jsem si, že krásu přirozeného odstínu stejně nepřekonám a že jsem vlastně blázen, pokud se o to za každou cenu snažím uměle. A tak mám tedy ráda své vlasy 

Nedávno jsem se taky rozhodla nechat si svoji přirozenou barvu. Mám takovou trochu tmavší blond. Taky to bylo pár týdnů děsný, když jsem měla vidět odrosty, ale teď už to vypadá mnohem lépe. Mám dost dlouhé vlasy a v poslední době jsem se do nich doslova zamilovala, moc se mi líbí v přirozeném stavu. Určitě na tom nechci nic měnit!

Nikdy jsem si vlasy nebarvila pravidelně - sem tam na černo, černomodro. Svoje mám čokoládově hnědý… Ale stejně to nikdo nikdy moc nepoznal - rozdíl byl jen u černomodrý, jinak černá vidět skoro nebyla - zase výhoda, že mi nebyly vidět odrosty. Pak jsem experimentovala s krátkým sestřihem do oranžovohněda - to mi sedělo skoro líp, než vlastní barva, ale odrosty mi vadily a aby to chytlo, bylo nutný moje odbarvit, takže se to projevilo na kvalitě. Tak zase hrdě nosím svoji tmavohnědou - někdo se mě ptá, jakou barvu používám, že je skvělá. Další mi říkají, že moje přirozená barva vlasů vypadala určitě líp, než tahle tmavá (Netuším proč si myslí, že není moje vlastní) a už jsem zaslechla i názory, že by mi slušela blond (s tím nesouhlasím). Jediná barva, která by mě teď lákala, je trávově zelená a na to nemám „koule“.

Taky si nechávám odrůst svoje přírodní vlasy. Vlasy jsem barvila většinou na načervenalý odstíny. Zkusila jsem i melír, měla jsem fialovou hlavu. Protože ale bydlím v podnájmu, musím si platit jídlo, plat mám mizernej (i když dneska zrovna zjišťuju, že se vlastně mám ještě dobře) a tak škrtám „zbytečné“ investice a proto jsem se rozhodla zkusit mít svojí přirozenou barvu vlasů. Je to takovej zvláštní odstín neumím to identifikovat. Je to prostě tmavá přechody u mě skoro nejsou vidět, pokud si konečky nepřiložíte ke kořínkům. Vlasy si nebarvím už asi půl roku a nemám potřebu chtít si barvit. To spíš moje okolí se furt ptá, kdy si je nabarvím. Radši ty peníze dám do střihu vlasů, než do barvy.. příroda přece ví, co mi sedne nejlíp ne? 

Driv jsem se barvila, posledni dva roky uz ne - mam ted svoji prirozenou tmave blond se svetlymi pruhy od slunicka, v lete mi to jeste vic zesvetla. Vypada to, rekla bych, dobre, vlasy jsou zdravejsi, reakce okoli take velmi dobra. Rekla bych, ze uplne nebarvene vlasy vyzaduji opravdu dobry sestrih, protoze jinak to cele zacne pusobit az „moc prirozene“ a trochu lesanovite.
Posledni dobou premyslim o jemnych, o ton svetlejsich prouzkach. Zvyk je proste zvyk. Jedna z mych nejlepsich kamaradek je vizazistka, je opravdu hrozne dobra a vsechny ty (castecne i velmi prominentni) hlavy, ktere cese a barvi vypadaji velmi prirozene - posledni dobou me laka na ty prouzky, vim, ze by to udelala dobre, ale zatim si nejsem jista, je to prece jen na dlouho a musi se to pravidelne udrzovat…

@GreatSusan Rozumím Vám dobře, že holka, která si nechá svojí barvu vlasů a nechá vlasy nesestříhané a bude si nechávat akorát zarovnávat konečky, že hned bude působit lesanovitě? To snad ne…

Příspěvek upraven 30.06.12 v 21:10

@seznam.mih
ne uplne tak doslova, jak pisete. Ale proste mi prijde, ze vlasy, ktere nemaji zadny strih, zadnou barvu (myslim prirozenou nebo prirozene vypadajici - a spousta lidi ma proste „mysi“ barvu) jsou takove dost „bez niceho“. Nevim, jak to lip vyjadrit, mam proste rada pestene vlasy a to bez strihu moc nejde. No a kdyz je te prirozenosti moc, tak to pusobi neupravene (nebo lesanovite, nazvete si to jak chcete).

S tím lesanovitým zjevem rozhodně nesouhlasím dokonce ani kdyby se mělo jednat o často nenáviděnou „myší šedou“. Zdravé, zastřižené a upravené vlasy, na tom záleží. Nehledě na to, že spousta žen má takový odstín, kterého se jiné pokoušejí docílit barvením - najmě různé kaštanové či blond. Takže tady to už vůbec neplatí, jestliže se jedná o identický odstín. Tomu, že s nabarvenými vlasy je těžší docílit lesanovitého zjevu nemůžu uvěřit - už jsem viděla příliš mnoho odpudivých žen, které je měly nabarvené. A naopak si myslím, že nabarvené vlasy by v ideálním případě měly působit do té míry „samosebou“, že bychom si toho vůbec neměly všimnout!

Tak já mám zase svoji barvu asi od 19ti, před tím jsem se barvila asi 4 roky, většinou měděná, kaštanová atp. Pak se jednou nepovedl melír a odbarvil se mi zeleně a řekla jsem, že nikdy víc. Teď mám svoji tmavě hnědou, krásnou a zdravou barvu, co se ke mně hodí. Říkám si, že to je dost pech, když jsem konečně spokojená, tak mi začnou lézt ty svině šedivý…

Poslední dobou přemýšlím, že si nechám znovu svou přirozenou barvu. Barvím se od 18-ti let, už jsme měla i melír, ale poslední dobou spíš různé odstíny hnědé, kaštanové…ale není to ono. Trochu se taky bojím toho odrůstání, ale asi to vážně risknu. Taky se tím docela ušetří peníze 

Jsem úplně opačný případ. Mimo několika výstřelků v době, kdy mi bylo -náct, mám stále svou přirozenou barvu - tmavohnědou se studenými podtóny - a mám ji ráda. Naopak se děsím prvních šedých vlasů (už občas vyraší) a chvíle, kdy se budu muset barvit. Na přírodní šedý melír zatím nemám koule..

Máte pocit, že lze dosáhnout přirozeně obarvených šedin?

V patnácti jsem se obarvila na fialovo a sama si ostříhala vlasy (asymetrické mikádo - ale nebylo ani potřeba zarovnávat, zmákla jsem to dobře ). Od té doby jsem je nebarvila. Už to odrostlo (2 roky) a jsou po lopatky - přírodně hnědé a kudrnaté. Přítel dokonce svojí mamince ukazoval, jak mám krásný vlasy, protože si je nebarvím (jeho sestry si vlasy barví).

Obarvila jsem se jen jednou, před sedmi lety, ve 14 na nepřirozenou blond, byla to vážně hrůza, ale v té době jsem si připadala dobře, ten nápad snad omlouvá jen to, kolik mi bylo. Fotky z té doby se nesmí nikomu dostat do ruky, nic horšího jsem na hlavě neměla ani na maškarní . Barvení mě omrzelo hned a odrosty jsem zamaskovala hodně hustým melírem v mé vlastní barvě. Tenkrát dát 800 za kadeřnici, aby zachránila co jsem napáchala, bylo skoro neúnosné, takže jsem se do barvení nehrnula znovu. Svojí původní špinavou blond bych už neměnila, myslím, že přírodní odstín každému sluší nejvíc. Nabarvím se, až přijdou šediny na co nejpřirozenější odstín.

Zkušenost s barvením vlasů mám jen velmi krátkou. Během puberty jsem zkoušela červenou. Nejednalo se o obarvení komplet hlavy, ale podbarvení. Tenkrát jsem měla jasno, že komplet obarvit ne, protože by mě ničilo neustálé dobarvování odrostů. No, byl to první a poslední úlet co se barvení týče. Barva odrostla, ostříhala jsem si vlasy a dále mám pouze svou přírodní barvu. Upřímně, líbí se mi. Mám plavé vlasy, teď v létě získávají o něco živější nádech. Zmiňovaná myší barva, z které jsou některé ženy nešťastné, nemyslím si, že je to nutně důvod k barvení. Spíše si všimnu účesu a kvality vlasů. Navíc opravdu pěkně nabarvit vlasy tak, aby to korespondovalo s daným typem osoby, není jen tak. No, ostatně to bývá vidět všude kolem. Osobně mám raději, když už se žena z nějakého důvodu barví, aby barva jaksi podtrhla přirozený půvab (mám teď třeba na mysli takový ten obrat o 180 stupňů, kdy jsem sakra byla u kadeřnice, tak to musí být vidět, né). Musím se přiznat, že se mi třeba i dost líbí šediny. Akorát je problém, že se šediví postupně a ne ze dne na den Naprosto nemám nic proti udržovaným stříbrným vlasům. Nedávno jsem se přesvědčila na vlastní oči, že mohou vypadat bez problému parádně. Tedy nejen ty vlasy, ale i daná žena:)

Jsem od přírody světlá blondýnka, v dětství jsem měla vlasy téměř bílé, takže se mi ostatní děti kvůli tomu posmívaly…a dnes? Stále mám svou krásně zlatou barvu, léty trochu ztmavla, ale ne tak moc, ani po dětech se výrazně nezměnila. V létě mám krásný přírodní melírek od sluníčka, žádné odrosty, a ušetřené penízky za kadeřnici také potěší. To víte, že jsem v pubertě měla období, kdy jsem nechtěla světlé vlasy. Všichni se barvili na blond, a já toužila po tmavých vlasech…zkoušela jsem zrzavou - takové ty pytlíčky na jedno dvě umytí…naštěstí jsem se na to vykašlala, a mám stále krásnou barvu od přírody. Jediné, co mi vadí, je fakt, že nenamalovaná blondýna je nevýrazná, světlé řasy i obočí…takže řasenka je můj nejlepší přítel. To opravdu závidím tmavším typům, že se nemusí zvýrazňovat šminkama…no, nemůžeme mít všechno.

Naprosto chápu Vaši situaci. Taktéž jsem si zhruba od 13 let barvila vlasy a ano, až teď, po 9 letech, jsem konečně zase spatřila svoji pravou barvu vlasů. Od přírody mám vlasy světle blonďaté. Ale asi jsem hledala svůj styl, nebo jsem prostě měla potřebu experimentovat, tak jsem na hlavě měla opravdu vše. Moje vlasy zažily růžovou, ohnivě červenou, hnědou, modročernou, černou. A opravdu velmi těžce se to sundavá dolů. Nikde mi to nikdy nechtěli odbarvit, tak jsem vždycky šla jen na melír, který zakryl ty nejhorší odrosty, ale stejně jsem vždy trochu vypadala jako „skunk“ Teď už se mi to tak nějak sjednotilo, od kořínků mám svoji světlou blond, v konečcích trochu tmavší hnědou. Takže výsledný efekt je takový, že si někdo myslí, že si to nechávám podbarvovat Jsem tak spokojená a vlasy si v nejbližší době barvit nehodlám!

Zrovna jsem na diskusi o proměně v Pin up stylu psala, jaká je škoda, že si spousta mladých holek barví vlasy. Opravdu odvážné úlety a excesy typu zářivě červená, oranžová a zelená beru, to je pro mne výraz určité rebelie. Ale takové ty černofialové, červenokaštanové??? Přijde mi, že v tom spousta hezkých mladých holek vypadá jak stará-mladá.
Já svoji barvu miluju, ačkoliv ani pořádně nevím, jak ji pojmenovat. Je to taková hodně tmavá blond či světle hnědá. Zrovna teď vypadá nic moc, ale na sluníčku to je hned něco jiného, jakoby medově září. Dva pubertální experimenty mám také za sebou: tm. hnědý přeliv (v kombinaci se světlou pletí jsem vypadala jak mrtvola, nechala jsem si to navíc zdokumentovat u fotografa, v černém roláku! - gothička nejsem ) a nepovedený melír, po kterém jsem měla okolo obličeje dva blond dredy po každém umytí. Od té doby nic. Ani nechci. Možná až budou nějaké šediny, ale doufám v genetiku a ta vypadá slibně. A melír mám přirozený, od sluníčka.

Závidím všem co si nemusí barvit vlasy - mám nemocnou ŠŽ a k té bohužel patří i šedivění po porodu výrazné, takže moe přirozené vlasy jsou alá 60 let a výš, barvím světle hnědou - ale v nácti jsme měla výstřelky doopravdy velký - modrozelená hlava, fialová, černo červená 

Přijde mi docela divné barvit si vlasy na nějakou „přirozenou“ barvu - tmavá blond, kaštanově hnědá atd. Já si barvím vlasy na jasně červenou (i když, vzhledem k tomu že mám původní vlasy tmavé a nechci je kazit ještě peroxidem, to zas tak jasně červená není ). Mám kamarádku, která má vlasy lehce nazrzle blond, a během několika měsíců si je přebarvila na platinovou blond a potom na světle hnědou (která byla téměř k nerozeznání od její původní barvy). A to ani nemluvím o své spolužačce, výrazně obtloustlé gotičce, která je původně blondýna, vlasy si barví na černo, a teď si tu černou ofinu odbarvila peroxidem zpátky na blond a přetáhla to tyrkysovým přelivem. Vlasy má samozřejmě strašně zničené a přijde mi škoda, že si tu svou původní blond nenechá, protože předtím než začala šílet měla vlasy pěkné. Ale přirozená barva vlasů se mezi dnešní mládeží už moc nenosí…

@Karoshi A jaký je tedy mezi mládeží převládající názor na nebarvení? Nuda? Nestará se o sebe? Nebo by se neměly o čem bavit?

@Šošana přirozená hnědá nebo špinavá blond, která se u nás vyskytuje nejčastěji, je opravdu okamžitě klasifikována jako nudná a její nositelka „prostě není cool“. a vysvětlujte jim, že je to stokrát lepší než ty nepřirozené černé (jelikož u nás nemá přirozeně černé vlasy snad skoro nikdo)

Já se tedy mezi mládež ještě počítám (pokud tím nejsou míněni přímo jen teenageři) a při čtení této diskuze jsem si uvědomila, že z mých kamarádek a známých si vlastně nebarví vlasy skoro ani jedna. Proto mě překvapil názor, že mezi mládeží se přirozená barva vlasů už moc „nenosí“. Vůbec mi nepřijde nějak špatné si vlasy barvit, naopak je to ještě hodně dobrý způsob experimentování (třeba v pubertě) - vlasy odrostou, sice možná pomalu, ale nakonec ano. Mimo to jsou i lidé, kteří začínají šedivět dokonce třeba už krátce po dvacítce, takže tam je to asi nutnost. Ani ta přirozená barva každému nemusí slušet nejvíc. Takže proč by to vlastně nebyl jen další způsob „vylepšování se“ jako make-up nebo krásné šaty. Ovšem je taky pravda, že v některých případech to vůbec nemusí být vylepšení. Moje přirozená barva je taková středně hnědá (ani nevím jak to nazvat), docela se mi líbí, ale že by se mě někdo ptal kde kupuju tu úžasnou barvu (jak tu někdo psal), to bohužel ne. Nicméně kdybych měla takovou tu úplně myší našedlou nijakou barvu, tak bych se nejspíš barvila. Bez ohledu na to jestli je to cool nebo ne. Dokonce i v evoluční biologii jsem myslím zaslechla něco o preferenci výrazných barev vlasů. 

@Loki13
Naprostý souhlas. Příroda se mi pomstila právě onou popelavou myší barvou a musím říct, že se v této barvě opravdu necítím dobře. Prošla jsem několikrát obdobím zrzavým, blonďatým, růžovým, červeným a tmavě hnědým (černá mi bohudík nikdy nechytla a to jsem se hoodně snažila). Ale čím jsem starší, tím víc mi vyhovuje a troufám si tvrdit, že i sedí, studený blond odstín. A narozdíl do myší hnědi v něm vypadám zdravě i bez make-upu.

Já svoji přirozenou barvu vlasů pořádně neviděla od patnácti, už přes sedm let. Mám za sebou černé vlasy s barevnými melíry (to bylo v těch patnácti, a vypadalo to až překvapivě dobře), mám za sebou krátko černo-červenou kreaci, kterou se radši nechlubím, a teď už jsem něco přes čtyři roky červená, i když odstíny se v průběhu času mění. Vážně se mi ta barva líbí, mám ji ráda a nevypadá špatně, dokud se v létě hodně neopálím, ale když se opálím, neslušela by mi ani ta přirozená barva.
Přirozeně mám totiž na hlavě tradiční myší špinavý blond/světle hnědou. A vážně z duše tu barvu nesnáším. Jen se směju pokaždé, když čtu o tom, že ‚příroda ví nejlíp, co nám sluší‘, protože já k těm ještě docela světlým vlasům dostala vyloženě se hodící hodně tmavě hnědé oči, a jako bonus i zatraceně tmavé obočí, díky kterému by mi tu moji přirozenou barvu vlasů stejně skoro nikdo nevěřil. Nevylučuju, že kdyby se moje vlasy náhodou odstínem rozhodly obočí dohnat, tak uvážím, že s barvením seknu. Ale mám pocit, že vlasy se k tmavnutí nemají…