Dresscode a Vy

Já hloupá jsem měla pocit, že když jsdu do Národnío, je to něco extra. Byla jsem v dlouhých černých šatech s korzetovým živůtkem, jsou hladké, velmi jednoduché (přecijen to není ples). A ono je do Národního povoleno chodit v rozšmajdaných teniskách, džínech a vytahaném triku. Já jsem si připadala nepatřičně a od té doby tam radši nechodím, protože nevím, co na sebe.
Jinak dresscode v práci mi vadí, protože je vyžadován jen po mě osobně a kompletní změna šatníku je finančně dost náročná. V business casual se však cítím pohodlně a je to moje „krevní skupina“.

Neoplývám hodně přebujelým šatníkem, ale určitě se snažím dodržovat dresscode zuby nehty, zejména na svatbách, pohřbech, křtinách, při návštěvě divadla a podobně. Trošku problém býval s manželem, který byl z domova zvyklý na to, že „tohle oblečení je ještě dobré“ a bylo přitom události naprosto nevhodné. Ale už si nechá poradit.

Dresscode v práci nemáme stanovený, ale protože jsem na pozici, kdy jednám s dodavateli a reprezentuji firmu, snažím se oblékat přiměřeně pozici - hodně jsem si oblíbila sety kalhoty a sako nebo sukně s halenkou, určitě vždy lodičky (nemusí to být jen nuda v černé, ale dám si s gustem a ráda třeba výrazné malinové) a pokud nepadají vrány horkem, pak také silonky (když si dá člověk samodržky, tak v tom zase takové teplo není). Nechodívala jsem tak oblečená, ale párkrát mě někdo překvapil akutním jednáním a já se pak za své oblečení červenala až na zádech - vytrestala a poučila jsem se sama. Naučila jsem se také mít pro strýčka příhodu v šuplíku silonky a halenku, abych případně volnější outfit rychle na toaletě vylepšila, kdyby něco. Oproti spoustě jiných kolegů působím asi oblečením trochu konzervativně.

U nás ve firmě dress code stanovený není (bohužel) a taky to podle toho vypadá…inu IT firma, takže je to peklo!!! Jinak mám pocit, že lidi dost podceňují takový ten přirozený dress code…nebo spíš, jak se vhodně obléct dané příležitosti. Pokud jde někdo na fotbalový zápas v koktejlkách vypadá stejně blbě jako návštěvník ND v riflích…

@sandrinn na fotbalovom zápase v koktejlkách som bola. Nie preto že som chcela byť niečo extra, ale preto, že som sa s vtedy ešte priateľom nepochopila ohľadom programu schodzky. A nikto sa netváril, že vyzerám blbě. Ak by som sa išla prezliecť tak začiatok zápasu by sme nestihli. Futbal som si užila, keďže som sedela v medzi českými fanúšikmi tak povzbudzovala domáce mužstvo a v duchu som sa modlila nech vyhrajú Slováci. Na futbalovom zápase je všetkým ukradnuté aj keby ste prišla vo večernej róbe od Valentina.:-)

Já pracuji v reklamě a dress code tu v podstatě neexistuje, takže je to v práci taková směska všeho možného - teď v létě od kraťasů s reklamním trikem a trekovýma sandálema (IT), přes kraťasy, triko/tílko + žabky (většina) k různému retru (já a kolegyně z PR), občas se zahlídne i elegance (taky já+ občas někdo) různé zajímavé barevné kombinace (já asi asi 3 kolegyně z patra + PR)ale třeba lodičky tu dobrovolně nosím snad jenom já… většinou kamkoliv jdu, tak vypadám tak nějak overdressed, ale už mi to nevadí, zvykla jsem si a dělám si z toho přednost
co se týká divadla, tak tam dodržuji oděv, který si myslím, že je odpovídající a měl by se dodržovat, vždy. většinou jednoduché šaty nebo sukně s halenkou/svet­říkem + lodičky či jinak elegantně vypadající boty.
V národním jsem dlouho nebyla, naposledy akorát v opeře a tam jsem byla v dlouhých jednoduchých saténových šatech snad jediná (a přezula se uvnitř do lodiček, protože to bylo v lednu). Do národního - bez ohledu na okolí - bych šla minimálně v malých černých (byla jsem tak na pražském jaru) třeba na činohru, na operu bych si vzala normálně společenské dlouhé šaty + odpovídající doplňky

@gulietta Tak stane se a vy sama píšete, že omylem …ale nedávno jsem viděla pár mladých „koček“ jak si na zápas v okresním přeboru vzaly saténové šatičky s tylovou spodničkou - no jo, snad si myslely, že na to sbalí nějakého „nadějného“ fotbalistu To byl pohled pro bohy! A rozhodně si tam neodskočily z nějaké oslavy nebo párty…to by musely slavit tři týdny po sobě 

Já bych se přimlouvala za nějakou formu dresscodu ve školách. Nemyslím tím přímo uniformu, ale spíš nepřípustnost příliš krátkých kraťásků, z kterých kouká kus zadku, „bederních roušek“, v kterých si slečny ani nemohou zvednout spadlou věc, aniž by z některé strany neodhalily spodní prádlo, orvaných a špinavých kalhot, triček, z kterých kouká spodní prádlo, odhalených břich a podobných nechutností.
A určitá pravidla by měla platit i pro učitele. Těžko chtít po žácích, aby chodili do školy slušně oblečeni, když učitel chodí do zaměstnání v kraťasech nebo vorvaních a ušmudlaných teniskách.

Co se tyce pracovniho obleceni, je dany business casual, ale mam pocit, ze to tady nikdo moc neresi, vcetne nejvyssich manazeru (cizinci, jednani maji prevazne po telefonu). Ja osobne chodim slusne, bud kosile nebo strizlive ciste tricko pod sako. Vzdy lodicky (vetsinou se do nich prezouvam az v praci). Rifle bych si nedovolila.

V Narodnim jsem byla jen jednou a bohuzel mi neprislo, ze by tam byl nejaky rozdil od „vesnickeho“ divadla 

@Bugatti - souhlasim, nebyla bych ani proti nejakemu druhu uniformy nebo jednotnemu prvku

@Bugatti píše:
Já bych se přimlouvala za nějakou formu dresscodu ve školách. …ale spíš nepřípustnost příliš krátkých kraťásků, z kterých kouká kus zadku, „bederních roušek“, v kterých si slečny ani nemohou zvednout spadlou věc, aniž by z některé strany neodhalily spodní prádlo, orvaných a špinavých kalhot, triček, z kterých kouká spodní prádlo, odhalených břich a podobných nechutností.

My sme na gympli akúsi formu takéhoto dresscode mali.
Neexistovalo prísť v sukni/šortkách kratších než dlaň nad kolená, špagetové ramienka na tielkach museli byť počas vyučovania zakryté svetrom (ak už v nich niekto vôbec prišiel do školy), výstrihy detto. Takisto bolo zakázané mať výrazne farebne odlišné vlasy (normálne farbenie bolo tolerované, divoké farby - zelená, modrá, ružová, červená u chalanov nie). Výrazný makeup bol tabu, dokonca si pamätám na pohovor kamarátky u riaditeľa po tom, čo v 13 prišla s modrými nechtami a výrazným rúžom. (končila som 2006, takže pre dnešné decká je to asi pravek).

@darkwulf Já jsem pro dresscode, ale štve mě že když už je tak se týka jen holek…klukům lezou trencle odevšaď a nikdo je za to nepeskuje.
To jestli má někdo nabarvený vlasy, je propíchanej a maluje se už je osobní věc…
Ale jen co si vzpomenu na to jak umíráme horkem ve škole i v krátkých kraťáscích si říkám že bychom se tam jinak upekli…

@Ems
Asi som to zle vypísala. Všetko z toho uvedeného sa týkalo samozrejme aj chalanov. Ono, bolo to v dobách, kedy u nás ešte nebol ten gangsta-riflenapolždri-ukážspodky-style tak populárny. Čo viem z počutia, pravidlá neskôr modifikovali aj týmto smerom. Ale u nás šlo aj o to, že by nikoho ani len nenapadlo prísť do školy v niečom takom (riskoval by divné pohľady od spolužiakov).

U nás tak chodí i jeden lektor..:D kalhoty dole…:D

Ja mam pocit ze ve skolnich radech snad je nejaka polozka o slusnem a vhodnem obleceni, ale jak moc to nekoho zajima, to je videt v kazde skole, ze..

Jinak ja se vzdycky bavim kdyz jdu fotit na rockovej nebo podobnej koncert kde se predpoklada i nejaky to pogo a tam, uprostred kotle, je vzdycky aspon jedna peroxidni fiflena na 12cm jehlach a v kolotocarskym stylu..nevim co tim tyhle slecny sledujou, to jako cekaj ze na toho nekoho ulovi?
A konecna byla, kdyz jsem videla na festivalu, kde strasne prselo a me se i ty glady borily tak 3 cm do bahna, slecinku na podpatkach a ve svetlych satickach..

@Jetthro čekaj drsného rockového prince co je z bahna vyloví…:D

Co se týče práce, měli jsme dřív povinné černé kalhoty nebo sukni a halenku/košili. Vzhledem k tomu, že kolegyně na to celkem kašlala, nosila jsem košile, ale sem tam i nějaké elegantnější nekošile (topy, trička - samozřejmě ne nějaký úpletový šmejd:)). Teď máme firemní trička s logem, v kterých je šílené vedro a chytá se na ně každé smítko a jakékoli znečištění jde dost zle dolů (což je u práce v restauraci veliké minus). Ale aspoň se nemusím moc trápit hrabáním ve skříni, i když dle mého skromného názoru by byla obyč bílá košile o moc lepší a vhodnější.

Co se týče divadla, mám jasno o malých černých nebo klidně i nečerných elegantních šatech v délce po kolena, lodičkách s uzavřenou špičkou a chtě nechtě silonkách; případně společenské kalhoty, sukně, košile, halenky. Ohledně ostatních společenských akcí sleduji pozvánky nebo fotky z předchozích ročníků.

U nás na VŠ se oblečení moc neřeší. Já jsem relativně elegantní typ, co se týče oblékání obecně, takže nikomu být trnem v oku nemůžu, myslím si:). Je spíš škoda, že někteří výrostci (vlastně je jich naprostá většina) neváhají nakráčet i na zkoušku v,,nasrávacích" riflích :/

Mám pocit, že dresscode v dnešní době velmi upadá. Jistě, jsou zde firmy, instituce, divadla atp., kde je oblek nebo kostýmek nezbytnou součástí působení zde, ale i tak lidé dávají přednost osobnímu pohodlí před bontonem. Což je na jednu stranu pochopitelné (zejména když je venku 30 stupňů), ale na stranu druhou bych si třeba kraťasy na skateboard na koncert Musorgského nevzal
Co se školy týče, chodím na takovou, kde profesoři (zejména ti starší) dresscode studentů sledují a často se k němu i negativně vyjadřují. Jakékoliv módní ústřelky jsou vždy peprně okomentovány a jsou předmětem hlubokého opovržení.

A to se nám s @Hannibal stalo na konferenci, slavnostní zahájení, všichni obleky, někteří dokonce motýlky a pak tam přišel kluk Sako takové to měkké, rukávy bíle k ramenum tam nějaké slunce, a pak zbytek černý, černá košile, absence kravaty.....aaa to byl fakt krok vedle

A ještě jednu věc dodám. Často se mi stává, že jsem jeden z mála, kdo se do divadla nebo na jinou kulturní akci slušně obleče (oblek nebo kalhoty s košilí). Pitomec jsem ale vždycky opět já, že jsem nepřišel v džínách a tričku, jako většina přítomných 

@Ems Ano, přesně tak. Na to si velice dobře vzpomínám. Obrovské faux-pas. To tak jednou jeden kamarád přišel na zkoušku z římského práva bez kravaty a profesor mu řekl: Ale tady není žádná DAMU, pane kolego 

Chodím bez punčoch (v létě), tílka na širší ramínka, kraťasy nebo sukně cca po nebo lehce nad kolena. Kratší bych si nevzala, neb na to dle mého nemám hezké nohy a navíc těch komentářů, co bych si vyslechla za celý den v kanclu:-)
Pak tu máme druhý extrém - holčiny, co chodí v kraťasích těsně pod zadek a s tílečky klidně bez ramínek a takto vítají návštěvy a servírují kávu…neboli 3/4 masa odhaleny a slabá 1/4 pod oděvem. To mě osobně příjde už moc „free“ odívání do téměř jakékoliv práce.

Zas na druhou stranu, mohlo by být i hůř. V kubánském románu Las Impuras, co se odehrává na začátku 20. století, je na jednom místě popis, jak se hrdinka obléká. Než na sebe natáhne všechno, co musí, aby si vůbec mohla dovolit vyjít na ulici (a zahájit kariéru prostitutky), zabere to asi stránku a půl. Připomínám, že teploty asi jako dneska tady a k tomu 80% vlhkost.

Zatím jsem nezažila, že bych musela někde dodržovat předepsaný oděv.

Kultura: Od doby, kdy jsem chodila do divadla průměrně 2 až 3× týdně (ponejvíc Národní, Opera, Rudolfinum, Obecní dům), jsem si zvykla vybírat oblečení tak, abych mohla v denním oděvu v pohodě navštívit večer divadlo - sukně nebo kalhoty, sáčko, svetřík nebo halenka, lodičky a když jsem měla větší kabelku, přibrala jsem malou divadelní. V zimě přes to plášť či kožich (bunda se do divadla také nehodí a třeba bundy pánů přes sako jsou jedna z nejpříšernějších oděvních kombinací). Teď chodím za kulturou sice jednou za čas, ale stále si speciální divadelní šaty nepořizuju. Jen dlouhé, a ty nosím jen občas - na operní premiéru, koncert s recepcí (zahajovací či závěrečný Pražského jara).

Školy: Vlastně nevím. Pro uniformy nejsem. Omezování a zákazy se bude mládež vždy snažit překračovat a obcházet. Chtělo by to spíš důslednější výchovu k odívání a estetice jak v rodině, tak ve škole. Jenže jak to zařídit??
Mimo školu ať se mládež na svém zevnějšku vyřádí podle své libosti.

Mám dvě brigády, v jedné máme tmavý oblek a bílou košili (sukně od kostýmu je strašně uměla, takže nosim svoje. Jsme vidět (recepce) takže když přišel kluk v černých džínách roztrhaných na zadku, bylo mu to rázně vysvětleno. Musím mít černé kalhoty/sukni a bílou košili, takže protstor pro vlastní kreativitu žádnej, ale nosím to celkem ráda. Hlavně sedím za stole, takže můžu mít roztažené nohy a nikdo to nevidí (nesedám tak schválně, ale nebolí me z toho záda, jako když mám nohu přes nohu)

V druhé práci to nikdo neřeší. Já se snažim chodit nějak slušně (ne uplně bussines casual) ale zase ne džíny/šortky jako většina ostatních. Nosím tedy sukně, teď v létě sandálky na podpatku a různé topy. Jediná žena kterou potkávám má stabilně džínovou mini a špagetové tílko. Zbytek jsou muži. Uviímě v zimě.

My mame v praci dresscode spis formou toho, co „neni prilis vhodne“… coz mi prijde jako lepsi forma nez prikazy a zakazy… ale bude to asi dano tim, ze jsme kreativni prostredi a ne zadna banka nebo urad. takze si do prace klidne beru i holinky a nikdo se nad tim nepozastavi (teda pozastavi, ale spis, ze mi je pochvalej:D) je fajn, ze jsme tady jen dve baby, takze se tady o obleceni prilis nedrbe. kolegyne nosi spis divci az elegantni modely, ja na sebe jsem schopna navliknout cokoliv… a jsem za to rada. formalnejsi dress code by me asi zabil:D