Držíte se jednoho stylu?

Tak vzhledem k tomu, že v šatníku mám různé oblečení volánky a kraječkami počínaje, přes klasické sukně a kostýmy až po kožené kalhoty a ošoupaný křivák, je jasné, že jsem v tomto dost nevyhraněná. Ale já se oblékám především dle příležitosti, takže mě můžete potkat jak ve vyšoupaných riflích a teniskách ( s děckem na hřiště, cestou do školky…), tak i v decentním kostýmku a lodičkách.
Většinou nosím sukně, šaty, saka, halenky, podpatky - v tom se cítím nejpřirozeněji. Ale někdy mám chuť být neviditelná, tak nepohrdnu ani riflemi a obyč. tričkem.

Oblékám se podle toho, kam jdu… Na závody motorek (třeba Branná, kdyby někdo znal) se obléknu do černých riflí, steelek a nějakého rockového trička, do školy podle toho, jakou mám náladu (šaty, sukně, romantika), na zkoušku pouzdrovou sukni, lodičky… Ani bych nemohla mít vyhraněný styl, potřebuji být každý den jiná.

Tohle téma tu už bylo, ale nevadí.

Ne nechodím v jednom stylu. Jeden čas se můžu hezky upravovat, přemýšlet nad tím, co si oblékám a snažit se celkově vypadat pěkně. Pak přijde nějakej zlom a pak chodím jak hastroš. To mám zrovna nyní, kdy jsem dočasně na jiném pracovišti, kde jsem povinná nosit uzavřenou obuv a nemůžu tam mít sukni, neboť se tam zašpiním. Mám možnost se tam sice převléknout, ale když se tam v práci pěkně zpotím a jsem fyzicky unavená a celá olepená, tak hezké oblečení to nezachrání ten hnusnej pocit. Sprchy tam jsou, ale mám odvoz autem z práce a ta tam na mě nebude čekat 20 minut takže mě ve městě můžete potkat v nějakých pytlovitých velikých kalhotech, šíleně skopaných botasek, nedvbale nějak učesané vlasy a s červeným batohem na zádech 

Vědomě se nesnažím držet jednoho stylu, ale nějak automaticky se stále motám kolem toho, co se mi líbí a co by se dalo definovat jako můj styl.. Vlastně pokaždé v obchodě automaticky mířím ke „svým“ věcem, o kterých vím, že mi ladí do šatníku a že mi budou slušet a že se v nich budu dobře cítit.
Většina pokusů o „násilnou“ změnu stylu dopadla tak, že jsem daný outfit měla jednou dvakrát, vyslechla si i nějaké komplimenty, ale necítila jsem se dobře a ve své kůži, takže jsem ty věci zařadila někam dolů do skříně…

@Curlygirl píše:
Vědomě se nesnažím držet jednoho stylu, ale nějak automaticky se stále motám kolem toho, co se mi líbí a co by se dalo definovat jako můj styl.. Vlastně pokaždé v obchodě automaticky mířím ke „svým“ věcem, o kterých vím, že mi ladí do šatníku a že mi budou slušet a že se v nich budu dobře cítit.

Lépe bych to nenapsala, naprostý souhlas. Když jsem si náhodou někdy koupila něco mimo můj styl, tak mi to pak jen leželo ve skříni.

Asi jo, protože vím, co se mi líbí a co se ke mně snad i hodí. Samozřejmě, že někdy nemám náladu se nějak moc šlechtit a tak sáhnu po víceménně neutrálním tričku, někdy se obleču do proklatě hlubokého výstřihu, ke zkoušce ve škole nenosím džíny, protože vím, že se to nehodí a u ohně ve společnosti opékaných buřtů s klidem sedím ve stoletých botaskách, přestože se rozhodně nedá říct, že by botasky byly moje standardní obutí, ve kterým se vyžívám. Přestože je to složitější a v šatníku (respektive v botníku) mám jak baleríny, tak Steely, tak určitá stopa něčeho charakteristického se v mém šatníku vystopovat dá… Svůj styl zřejmě tedy mám. Přestože člověk asi může mít jednou náladu na halenku a baleríny a jednou na Steely a koženou bundu a já to tak mám, tak se mojí skříní nesou obecně podobné prvky jako kontrasty, černá barva, minimalismus, výrazné doplňky…

Spousta lidí mi říká, že jsem chameleon, a asi je to pravda. Vždycky mám jeden oblíbený hlavní styl, kterého se víceméně držím - teď hlavně kolové sukně do pasu, lodičky a halenky - ale potřebuju neustále experimentovat, takže do práce jdu za dámu a po práci na nákupech dráždím lidi neonovýma ponožkama Až budu starší, tak se možná „usadím“ v jednom stylu, ale teď si to zatím nedovedu představit.

Pehot - co je to, prosím Vás, „křivák“? Předpokládám, že nůž asi nevystavujete na oblečení 

Díky

Mám to taky různé, celé léto jsem chodila v kytkovaných šatech - s kolovou sukní i s pouzdrovou, ale na konci léta jsem si koupila bílé „kraťasy“ ke kolenům na tělo a už jsem šaty nenatáhla zato romantickou hedvábnou halenku ano.

@Cesnekacka

Legendární kožená bunda, kterou v osmdesátých letech nosili příslušníci metalové subkultury proslulá „křivými“ liniemi a kterou bohužel nosí dneska kdekdo. (Nic proti nikomu tady, jde o moje soukromý šlápnutí na kuří oko, pro mě je křivák jeden ze symbolů podobných „hard“ subkultur stejně tak jako těžké boty a moc se mi nelíbí, že se to nosí masově…)

Bohužel jsem svůj styl ještě nenašla, i když bych chtěla. Někdy je moje oblečení elegantnější, jindy spíš kecky-džíny-tričko. Chtěla bych něco takového - trochu odlehčené a ležérní, trochu elegantní a do toho pár módních prvků. Snad se k tomu časem propracuju.

Taky mě to nebaví, být pořád stejná … Nejvíc se asi vždycky vyřádím na festivalech, tam se opravdu halím do takových alternativních šíleností z dob mé puberty. Nebo na rockovém festivalu jsem celá černá, až po nehty a nesmí chybět tričko s oblíbenou skupinou. To mě baví. Jinak jsem na tom asi jako většina - pokud nemám svůj den nebo se jdu jen projít se psem či někam sportovat, tak na to většinou kašlu a oblékám se obyčejně. Jinak osciluji spíše k elegantně-romantickému stylu.

Vůbec se nedržím jednoho stylu, to je pak nuda. Jeden den mám chuť být za elegantní lady v tlumených barvách, druhý den jsem rozverně barevná a hravá a třetí den chci jít za femme fatale, zatímco čtvrtý den se např. po nějaké akci ploužím jako křupan v riflích a tričku. Záleží na tom, jak se vyspím, jak se cítím a v jaké společnosti se ten den nacházím.

Ano, já chodím pořád stejně.

Ja si vlastni styl asi nenajdu nikdy. jsem povaha, ktera se kazdou chvili nadchne pro neco jineho a mam to tak i s oblecenim. hodne se rozhoduju podle nalady. kazdy rano se vzbudim s nutkanim vzit na sebe neco jinyho

Ano. Svého.

V podstate áno, už je to iba taký elegantnejší ženský štýl, sukne, šaty, len s takým mladistvým šmrncom-určite nechcem vyzerať v takom oblečení ako stará-mladá. mám v skrini trojo nohavíc (tmavomodré, marhuľové a béžové) a niekedy mám náladu na obyčajné nohavice s bielou košeľou, ale vždy sa snažím do toho zakomponovať nejaký výrazný ženský doplnok-či pekná kabelka, náušnice, kvetinovú čelenku do vlasov alebo momentálne môj najobľúbenejší, priesvitný dáždnik (ten sa mi zdá byť dievčenský, možno preto, že mi evokuje Blair z GG )
dlho som sa hľadala, čo sa týka obliekania, z tenisiek som „vyrástla“ už asi v 16tich, z džín asi v 19tich a tento štýl mi veľmi vyhovuje a páči sa aj okoliu, zvlášť mame, ktorá sa oblieka veľmi pekne, vhodne a elegantne a viedla k tomu aj mňa so sestrou-akurát zo sestry je vedkyňa neriešiaca oblečenie, tak sa v tomto ohľade teší zo mňa 

Chodím oblečená různě, ono to dost dobře nejde, chodit úplně v tom samém do terénu, na jednání, do lesa či do divadla. Ale nějaké společné znaky to vždycky má, takže asi ano, držím se jednoho stylu.

Jojo pořád stejný účes, styl oblékání už asi 10 let, jediné co měním je barvy vlasů a kupuju pořád nové oblečení ale pořád v rocknroll stylu

Ano, obávám se.

Můj styl - převážně asi elegantní, sem tam domixuji sportovnější prvek, mám ráda kapku okázalejší styl, nejsem typ na mikču s keckama, ani se mi to nelíbí…nosím hodně šaty, trenche, podpatky, velké kabelky, šátky, šperky a bižu, kožíšky jak pravé, tak umělé…mám ráda kvalitu v oblečení, ale netrpím pouze na drahé značky, koupím si to, co se mi hodí do šatníku…takže kombinuji drahé a levné..šatník mám přeplněný, protože oblečení je můj koníček, spíš bojuju s místem, kam co uložit, aby to ještě bylo přehledné…všechno ale nejsem schopna unosit, nic však nevyhazuji, jen občas přesunu do šatníku dcerky…bez potíží nosím nové se starým, většinou se okolí diví, že mám na sobě deset let starou věc, která vypadá čerstvě, o oblečení pečuji a kupuji hodně nadčasové věci, takže není potřeba se hned všeho zbavovat, co jsem nějakou dobu nevytáhla, vždy se najde chvíle, kdy ze skříně vylovím starší a málo nošené věci…

Možná se držím svého stylu…Ale těžko říct jestli se to co nosím dá zaškatulkovat v jedno Miluju Punk, Lolita věci a občas si neodpustím něco do gothic Několik let už u mě není neobvyklé, že bych si jeden den vyrazila v černých kanadách, černých děravých punčochách, černé sukni s růžemi nad kolena a trikem parodujícím Hello Kitty a další den v růžových martenech, růžových kalhotách, „stříbrném tílku“ a obrovskou mašlí, či sponkou s Hello Kitty ve vlasech…Kamarádi už na mě dělají psychologické posudky