Zajímalo by mě, jak moc jste věrné, popř. věrní určitému stylu
oblékání. Říkám si poslední dobou, jestli nejsem až příliš
přelétavá. Je mi jasné, že se styl mění s věkem a že je normální,
že v 25 nosím něco jiného, než jsem nosila v 16, a za 20 let to bude
zase trochu jiné. Ale ono u mě ani tak nedochází k vývoji, jako spíš ke
každodenním výkyvům. Pro určité příležitosti (společenské události,
sport, práce) mám ve skříni takový jistý základ, ale jinak je to každý
pes jiná ves, a když jdu do školy nebo jen tak ven, oblékám se podle
nálady. A jsou to teda občas proměny jako blázen. Někdy mám
undergroundovou náladu, tak si vezmu džíny, vytahaný svetr a na hlavě
udělám hnízdo, druhý den vezmu lolitkovské šaty a zapletu culíky a
třetí den jsem schopná ze sebe udělat Adinu Mandlovou. I kdyby mi někdo
řekl, že je to divné, tak toho asi těžko nechám Ale klidně mi to řekněte. A jak jste na
tom vy?
Věrnost stylu?
Dost podobně nosím ledaco, od kostýmku přes věci jako po
babičce po koženou bundu, mini i maxi, občas se ověším korálema jak
cikánka. někdy si vezmu džínovou košili a druhý den šifonovou halenku
s fiží a bodycon sukni…kolegové z práce to zatím ještě nestihli
pobrat a mám pocit, že už i uzavírali sázky, v čem přijdu příště
ale myslím, že se jim můj ehm…nestyl?
docela líbí.
Limituje mě zdravotní problém a málo vlasů, ale kdybych mohla, nosila bych každý den něco jiného…občas ale potřebuju skrýt různé zdravotní závady a moc si nevyberu :-/
Taky to hodně střídám. Jindy chci bejt za roztomilou příjemnou dívku
v sukýnce, lodičkách a hezky uhlazených vlasech, jindy chci bejt za drsnou
holku, kde by stačil jeden pohled, aby usmrtil vše okolo mě, jindy chci bejt
za normální holčinu, jindy chci prostě být neviditelná, nebo jindy chci
zase na sebe upozornit … momentálně mám takové drsnější období, ale
nikdy nevím, jestli zejtra nechci bejt za hezkou něžnou lady podle mě na tom není nic špatného je to
alespoň zajímavé pro naše okolí a pak si nás lidi víc pamatují
No, já styl měním s lety, řekla bych, že odráží můj životní postoj.Na škole jsem chodila jako hippie, a pak se to vyvinulo do romantického retro stylu, dokonce jsem sháněla na inzeráty autentické noční lajblíky, šila jsem si šaty se secesními rukávy. Trvalo to dost dlouho - a dnes díky tomu odmítám krajky, kytičky, všechno starodávné a tíhnu k jednoduché eleganci. Zajímalo by mě, co bude za 10 let.
Tak já jsem na tom úplně stejně Můj šatník obsahuje téměř vše, od
kraťasů, kšand, plátěných kalhot, až po volánkové sukničky, šatičky
krátké a dlouhé, snad všechny materiály. Co se týká bot, nosím
conversky, oxfordky, balerínky, botky na klínku i podpatku. Prostě všechno
A oblékám se podle nálady. Myslím si, že
je to docela zábavné takhle pořád proměňovat svoji podobu
@analfabet:
myslím, že změny nejen s věkem, ale i dle nálady, jsou do určitého
věku naprosto v pořádku (40+?50+?60+?:-)), jen je dobré zachovávat ten
základ pro nezbytné příležitosti (v 18 punk, přesto k maturitě nejdu
s čírem, v 30 motorkář, přesto k přijímacímu pohovoru do banky nejdu
v kůži, ve 40 sportovkyně, přesto do práce nechodím v trekovým ohozu).
střídání dle nálady je určitě supr, pokud je to v rámci mé sociální
skupiny. např. v práci nemáme přísný dress code, takže se dost bavím
různými ohozy v rámci přijatelného vzhledu a ráda překvapuju-ne šokuju,
dle nálady, jak se mi poránu zachce. zatím jen pozitivní ohlasy - kolikrát
mi chválí i nějakej obstarožní hadřík ze sekáče, když jsem si ho při
náladě podesáté vzala znovu, ale k jinýmu účesu aj. prostě každý den
jiná, ne snadno čitelná. móda je hra:-). možná to leze víc do peněz
(pokud by to nebylo z toho sekáče) ale je to zábava.
předpokládám a doufám, že v tom 60+ věku se mi to nějak ustálí, ale
i pak nebudu snad zapšklá zastánkyně jednoho stylu. to by byla totiž
hrozitánská nuda:-)
@seznam:
Nádherně řečeno. Oděv je vlastně kostým, můžu se oblíknout za
jakoukoliv postavu/povahu a tak prvoplánově působit na okolí. Bezvadný! Co
jinýho tak jednoduše ovlivním?
a vůbec nejvíc mě v tom povzbudil a potěšil jeden kolega, kterého lze zařadit do kategorie „mimózních vědátorů“ viz ta vedlejší diskuse, který se mě ptal, jestli mám pro své oblékání nějakého vizážistu, páč jinak mu to hlava nebrala. šla jsem do kolen a budu si to pamatovat nafurt - vždy musím být svá, tak, aby to vypadalo, že mám na to odborníka:D
Je úplně normální být každý den „převlečená“ za někoho
jiného. Já k tomu ještě navíc trpím náladovou slepotou== když mám
chuť být hippie, tak nic takévého ve skříni nevidím, tak jdu třeba za
sekretářku a příště když chci jít za sixties najdu geniální hippie
kombinaci ale sukni do pasu a halenku ne, život je težkej.
Mám to úplně stejně a myslela jsem si doted, že jsem divná:D Mám doma dva druhy oblečení, spíše sportovní a elegantní a jednou jdu tak a jednou tak. Kolikrát si říkám, že kdyby mě někdo sledoval, jak vycházím z baráku, myslí si, že mam rozdvojenou osobnost:D
Já absolutně nemám jednotný styl. Řídím se momentální náladu. Jeden
den femme fatale, další den punk, pak elegance nebo stavební dělník
Taky mám v šatníku dost rozmanité oblečení různých stylů, někdy mě baví být elegantní, někdy ležérní, někdy střízlivější, někdy nazdobenější. Přesto mám pocit, že ať si na sebe vezmu cokoliv, vždy je na mě vidět můj osobní módní „rukopis“.
Myslím, že jsem na tom dost podobně jako Konvalinka a Barbucha (nebo v to alespoň pevně doufám:)). V šatníku mám oblečení různých stylů, oblékám se podle nálady a často jinak, ale přesto tam snad je vidět nějaký stále stejný směr. Proto mě nedokáže inspirovat téměř žádný fashion blog, mám svůj vlastní styl. Ale možná si to jen namlouvám, protože si přeji, aby to tak bylo:)
Mám ustálený štýl už od svojich šestnástich rokov, takže môžem povedať, že som v tomto dosť konzervatívna, a veľa vecí mi vydržalo ešte od základky. Ale som spokojná môj štýl dobre vyjadruje moju osobnosť a cítim sa v ňom prirodzene. Nepomýšľam nad drastickou zmenou šatníka. V oblečení som čisto dievčenská a romantická s nádychom modernosti aj vintage. Väčšinu mám v neutrálych a púdrových farbách. Zle sa cítim v čisto špotrovom outfite (alebo špotrovo evokujúci), pokiaľ to ne je určené priamo na cvičenie. Proste nie som to ja.
Rozhodně ne. Je mi dvacet, teď mě baví si hrát - jednou jdu oblečená
jako muž, se vším všudy včetně motýlka, jindy jako lolitka
v puntíkovaných šatičkách, barevných punčoškách a balerínkách. Do
jazzového klubu by mě nikdo nedotáhl jinak, než v saténových šatech, ani
párem volů, do Paterlordu (metalové hospody) zase nejdu jinak než s ostny
na rukou a v gládách. Nebojím se chodit ani v čínských šatech, ani
v tureckých kalhotách, ani v myslivecké kamizole. Ve skříni mi visí
kroj, krajkový korzet, neskutečně-retro prošívané šaty, které podle mě
do sekáče šly rovnou z nějaké půdy na statku, kožená bunda, květované
šaty a „vojenské“ sako pěkně vedle sebe. A nosím všechno. Když není
příležitost, tak si ji udělám. A nebojte se, že bych to neuměla
nakombinovat - když už stylizace, tak se vším všudy až po titěrné
detaily.
Zároveň vlastním i základní kusy a nebojím se je vytáhnout, když se to
hodí. Když jsou oficiální příležitosti (svatby, promoce, plesy…), tak
se snažím krotit a jdu oblečená vhodně a úměrně situaci.
Vím, že na tohle není každý, ale já to mám vyloženě v krvi. Kdybych se
měla oblékat pořád stejně, tak se začnu nudit..
Jsem na tom podobně jako zakladatelka diskuze, nebo spíš takhle, plus mínus jsem věrná svému stylu nebo spíš zůsobu oblékání (neřídím se trendy, ale beru si z nich to, co mi vyhovuje a sluší), ale jednou za čas mám „úlet“, ale né do extrému typu křivák apod., spíš bych to nazvala, že jsem kalhotová, ale občas prostě cítím nutkání vyrazit v šatech a udělat ze sebe takovou tu holčičku(ne v infantilním smyslu) či romantičku, nebo v sukni, anebo striktně elegantně (pouzdrovky a tak).
Ja som si síce prešla od puberty obdobiami hippie až po metalistku
výhradne v čiernej a červenej (dlho mi to nevydržalo, červenú moc
nemusím a čierne v aktuálnom šatníku skoro nič nemám), ale posledné
roky som tak +/- verná svojmu štýlu. Páči sa mi síce veľa vecí ako
kvetinkové vzory, krajky, volániky, ale tak nejak mi to ku mne nepasuje (na
pohľad síce vyzerám ako jemné romantické dievčatko, ale nie som , takže väčšinou nosím také jednoduché
veci bez ozdôbok a serepetičiek. A zistila som, že sa bojím (alebo mám
rešpekt?) vzorov. Aj keď sa mi niečo s výrazným vzorom páči, nie som si
istá či by to vyzeralo dobre a nakoniec si to proste nekúpim a vyberiem
niečo jednofarebné. No možno je to tým, že nie som rada stredobodom
pozornosti, tak vždy vyberám veci, ktoré proste neudrú do očí.
Tak já mám takovou zvláštní zálibu v tom, kombinovat věci z různých stylů v rámci jednoho outfitu (stydím se za napsání tohohle slova, ale fakt nevím, jakým ho nahradit). Ne vždycky se to teda podaří nakombinovat tak, aby to nevypadalo blbě, když to nejde, tak se holt obleču nějak obyčejně. Ale nosit různé věci co k sobě kontrastují mě baví
Mně je často vyčítáno, že se oblékám tak, jak bych měla za 10 let
(je mi 23). Nikdy jsem neprošla obdobím, kdy bych propadla nějakému
specifickému stylu jako etno, hippie, emo, retro nebo tak. V tuto chvíli
tíhnu k business stylu - nebo bych to k němu chtěla za těch 10 let
dotáhnout. Miluju kostýmky, pouzdrové šaty a sukně, klasické košile,
vysoké podpatky a jednoduché doplňky. Dle mojí babičky (bývalá
fotografka) jsem klasický jemný typ a tenhle styl mi sedne. Ve volném čase
jsem ochotná do svého šatníku pustit trochu té romantiky, mám hodně
volných a volánkových sukní a šatů.
Takže ano, jsem věrná svému „stylu“.
@MP Barbucha Hehe,
tak se alespoň něco přiučím a podívám se, jak se to správně
dělá
@Lama_z_Lana a sakra… jestli jdeš s takovým očekáváním, tak to radši zůstanu doma. Já si nepřipadám nadprůměrně dobrá v oblékání. Třeba se spíš přiučím já od Tebe, co se klobouků týče třeba:-)