Zajímalo by mě, jak moc jste věrné, popř. věrní určitému stylu oblékání. Říkám si poslední dobou, jestli nejsem až příliš přelétavá. Je mi jasné, že se styl mění s věkem a že je normální, že v 25 nosím něco jiného, než jsem nosila v 16, a za 20 let to bude zase trochu jiné. Ale ono u mě ani tak nedochází k vývoji, jako spíš ke každodenním výkyvům. Pro určité příležitosti (společenské události, sport, práce) mám ve skříni takový jistý základ, ale jinak je to každý pes jiná ves, a když jdu do školy nebo jen tak ven, oblékám se podle nálady. A jsou to teda občas proměny jako blázen. Někdy mám undergroundovou náladu, tak si vezmu džíny, vytahaný svetr a na hlavě udělám hnízdo, druhý den vezmu lolitkovské šaty a zapletu culíky a třetí den jsem schopná ze sebe udělat Adinu Mandlovou. I kdyby mi někdo řekl, že je to divné, tak toho asi těžko nechám
Ale klidně mi to řekněte. A jak jste na tom vy?
Věrnost stylu?
Dost podobně
nosím ledaco, od kostýmku přes věci jako po babičce po koženou bundu, mini i maxi, občas se ověším korálema jak cikánka. někdy si vezmu džínovou košili a druhý den šifonovou halenku s fiží a bodycon sukni…kolegové z práce to zatím ještě nestihli pobrat a mám pocit, že už i uzavírali sázky, v čem přijdu příště
ale myslím, že se jim můj ehm…nestyl? docela líbí.
Limituje mě zdravotní problém a málo vlasů, ale kdybych mohla, nosila bych každý den něco jiného…občas ale potřebuju skrýt různé zdravotní závady a moc si nevyberu :-/
Taky to hodně střídám. Jindy chci bejt za roztomilou příjemnou dívku v sukýnce, lodičkách a hezky uhlazených vlasech, jindy chci bejt za drsnou holku, kde by stačil jeden pohled, aby usmrtil vše okolo mě, jindy chci bejt za normální holčinu, jindy chci prostě být neviditelná, nebo jindy chci zase na sebe upozornit … momentálně mám takové drsnější období, ale nikdy nevím, jestli zejtra nechci bejt za hezkou něžnou lady
podle mě na tom není nic špatného je to alespoň zajímavé pro naše okolí a pak si nás lidi víc pamatují ![]()
No, já styl měním s lety, řekla bych, že odráží můj životní postoj.Na škole jsem chodila jako hippie, a pak se to vyvinulo do romantického retro stylu, dokonce jsem sháněla na inzeráty autentické noční lajblíky, šila jsem si šaty se secesními rukávy. Trvalo to dost dlouho - a dnes díky tomu odmítám krajky, kytičky, všechno starodávné a tíhnu k jednoduché eleganci. Zajímalo by mě, co bude za 10 let.
Tak já jsem na tom úplně stejně
Můj šatník obsahuje téměř vše, od kraťasů, kšand, plátěných kalhot, až po volánkové sukničky, šatičky krátké a dlouhé, snad všechny materiály. Co se týká bot, nosím conversky, oxfordky, balerínky, botky na klínku i podpatku. Prostě všechno
A oblékám se podle nálady. Myslím si, že je to docela zábavné takhle pořád proměňovat svoji podobu ![]()
@analfabet:
myslím, že změny nejen s věkem, ale i dle nálady, jsou do určitého věku naprosto v pořádku (40+?50+?60+?:-)), jen je dobré zachovávat ten základ pro nezbytné příležitosti (v 18 punk, přesto k maturitě nejdu s čírem, v 30 motorkář, přesto k přijímacímu pohovoru do banky nejdu v kůži, ve 40 sportovkyně, přesto do práce nechodím v trekovým ohozu). střídání dle nálady je určitě supr, pokud je to v rámci mé sociální skupiny. např. v práci nemáme přísný dress code, takže se dost bavím různými ohozy v rámci přijatelného vzhledu a ráda překvapuju-ne šokuju, dle nálady, jak se mi poránu zachce. zatím jen pozitivní ohlasy - kolikrát mi chválí i nějakej obstarožní hadřík ze sekáče, když jsem si ho při náladě podesáté vzala znovu, ale k jinýmu účesu aj. prostě každý den jiná, ne snadno čitelná. móda je hra:-). možná to leze víc do peněz (pokud by to nebylo z toho sekáče) ale je to zábava.
předpokládám a doufám, že v tom 60+ věku se mi to nějak ustálí, ale i pak nebudu snad zapšklá zastánkyně jednoho stylu. to by byla totiž hrozitánská nuda:-)
@seznam:
Nádherně řečeno. Oděv je vlastně kostým, můžu se oblíknout za jakoukoliv postavu/povahu a tak prvoplánově působit na okolí. Bezvadný! Co jinýho tak jednoduše ovlivním?
a vůbec nejvíc mě v tom povzbudil a potěšil jeden kolega, kterého lze zařadit do kategorie „mimózních vědátorů“ viz ta vedlejší diskuse, který se mě ptal, jestli mám pro své oblékání nějakého vizážistu, páč jinak mu to hlava nebrala. šla jsem do kolen a budu si to pamatovat nafurt - vždy musím být svá, tak, aby to vypadalo, že mám na to odborníka:D
Je úplně normální být každý den „převlečená“ za někoho jiného. Já k tomu ještě navíc trpím náladovou slepotou== když mám chuť být hippie, tak nic takévého ve skříni nevidím, tak jdu třeba za sekretářku a příště když chci jít za sixties najdu geniální hippie kombinaci ale sukni do pasu a halenku ne, život je težkej. ![]()
Mám to úplně stejně a myslela jsem si doted, že jsem divná:D Mám doma dva druhy oblečení, spíše sportovní a elegantní a jednou jdu tak a jednou tak. Kolikrát si říkám, že kdyby mě někdo sledoval, jak vycházím z baráku, myslí si, že mam rozdvojenou osobnost:D
Já absolutně nemám jednotný styl. Řídím se momentální náladu. Jeden den femme fatale, další den punk, pak elegance nebo stavební dělník ![]()
Taky mám v šatníku dost rozmanité oblečení různých stylů, někdy mě baví být elegantní, někdy ležérní, někdy střízlivější, někdy nazdobenější. Přesto mám pocit, že ať si na sebe vezmu cokoliv, vždy je na mě vidět můj osobní módní „rukopis“.
Myslím, že jsem na tom dost podobně jako Konvalinka a Barbucha (nebo v to alespoň pevně doufám:)). V šatníku mám oblečení různých stylů, oblékám se podle nálady a často jinak, ale přesto tam snad je vidět nějaký stále stejný směr. Proto mě nedokáže inspirovat téměř žádný fashion blog, mám svůj vlastní styl. Ale možná si to jen namlouvám, protože si přeji, aby to tak bylo:)
Mám ustálený štýl už od svojich šestnástich rokov, takže môžem povedať, že som v tomto dosť konzervatívna, a veľa vecí mi vydržalo ešte od základky. Ale som spokojná môj štýl dobre vyjadruje moju osobnosť a cítim sa v ňom prirodzene. Nepomýšľam nad drastickou zmenou šatníka. V oblečení som čisto dievčenská a romantická s nádychom modernosti aj vintage. Väčšinu mám v neutrálych a púdrových farbách. Zle sa cítim v čisto špotrovom outfite (alebo špotrovo evokujúci), pokiaľ to ne je určené priamo na cvičenie. Proste nie som to ja.
Rozhodně ne. Je mi dvacet, teď mě baví si hrát - jednou jdu oblečená jako muž, se vším všudy včetně motýlka, jindy jako lolitka v puntíkovaných šatičkách, barevných punčoškách a balerínkách. Do jazzového klubu by mě nikdo nedotáhl jinak, než v saténových šatech, ani párem volů, do Paterlordu (metalové hospody) zase nejdu jinak než s ostny na rukou a v gládách. Nebojím se chodit ani v čínských šatech, ani v tureckých kalhotách, ani v myslivecké kamizole. Ve skříni mi visí kroj, krajkový korzet, neskutečně-retro prošívané šaty, které podle mě do sekáče šly rovnou z nějaké půdy na statku, kožená bunda, květované šaty a „vojenské“ sako pěkně vedle sebe. A nosím všechno. Když není příležitost, tak si ji udělám. A nebojte se, že bych to neuměla nakombinovat - když už stylizace, tak se vším všudy až po titěrné detaily.
Zároveň vlastním i základní kusy a nebojím se je vytáhnout, když se to hodí. Když jsou oficiální příležitosti (svatby, promoce, plesy…), tak se snažím krotit a jdu oblečená vhodně a úměrně situaci.
Vím, že na tohle není každý, ale já to mám vyloženě v krvi. Kdybych se měla oblékat pořád stejně, tak se začnu nudit..
Jsem na tom podobně jako zakladatelka diskuze, nebo spíš takhle, plus mínus jsem věrná svému stylu nebo spíš zůsobu oblékání (neřídím se trendy, ale beru si z nich to, co mi vyhovuje a sluší), ale jednou za čas mám „úlet“, ale né do extrému typu křivák apod., spíš bych to nazvala, že jsem kalhotová, ale občas prostě cítím nutkání vyrazit v šatech a udělat ze sebe takovou tu holčičku(ne v infantilním smyslu) či romantičku, nebo v sukni, anebo striktně elegantně (pouzdrovky a tak).
Ja som si síce prešla od puberty obdobiami hippie až po metalistku výhradne v čiernej a červenej (dlho mi to nevydržalo, červenú moc nemusím a čierne v aktuálnom šatníku skoro nič nemám), ale posledné roky som tak +/- verná svojmu štýlu. Páči sa mi síce veľa vecí ako kvetinkové vzory, krajky, volániky, ale tak nejak mi to ku mne nepasuje (na pohľad síce vyzerám ako jemné romantické dievčatko, ale nie som
, takže väčšinou nosím také jednoduché veci bez ozdôbok a serepetičiek. A zistila som, že sa bojím (alebo mám rešpekt?) vzorov. Aj keď sa mi niečo s výrazným vzorom páči, nie som si istá či by to vyzeralo dobre a nakoniec si to proste nekúpim a vyberiem niečo jednofarebné. No možno je to tým, že nie som rada stredobodom pozornosti, tak vždy vyberám veci, ktoré proste neudrú do očí.
Tak já mám takovou zvláštní zálibu v tom, kombinovat věci z různých stylů v rámci jednoho outfitu (stydím se za napsání tohohle slova, ale fakt nevím, jakým ho nahradit). Ne vždycky se to teda podaří nakombinovat tak, aby to nevypadalo blbě, když to nejde, tak se holt obleču nějak obyčejně. Ale nosit různé věci co k sobě kontrastují mě baví
Mně je často vyčítáno, že se oblékám tak, jak bych měla za 10 let (je mi 23). Nikdy jsem neprošla obdobím, kdy bych propadla nějakému specifickému stylu jako etno, hippie, emo, retro nebo tak. V tuto chvíli tíhnu k business stylu - nebo bych to k němu chtěla za těch 10 let dotáhnout. Miluju kostýmky, pouzdrové šaty a sukně, klasické košile, vysoké podpatky a jednoduché doplňky. Dle mojí babičky (bývalá fotografka) jsem klasický jemný typ a tenhle styl mi sedne. Ve volném čase jsem ochotná do svého šatníku pustit trochu té romantiky, mám hodně volných a volánkových sukní a šatů.
Takže ano, jsem věrná svému „stylu“.
@MP Barbucha Hehe, tak se alespoň něco přiučím a podívám se, jak se to správně dělá ![]()
@Lama_z_Lana a sakra… jestli jdeš s takovým očekáváním, tak to radši zůstanu doma. Já si nepřipadám nadprůměrně dobrá v oblékání. Třeba se spíš přiučím já od Tebe, co se klobouků týče třeba:-)

