Vztahové vlákno

Fotoalbum tématu (24) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu

Reklama


Reklama

 
levandule.K 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.05.17 13:06

@petik01 možná jste to napsala dobře, jen jak jsem četla několik příspěvků, tak jsem reagovala na vícero různých myšlenek.

Stejnak pozitivní diskriminace podle mě není zaměstnávání cizinců za více peněz, tohle je diskriminace tuzemských pracovníků, protože za stejnou práci mají méně peněz.

Pozitivní diskriminaci jsem asi ochotná akceptovat, např. upřednostnění někoho s handicapem před zdravým jedincem nebo klidně i upřednostnění cizince před tuzemským pracovníkem, ale nevím proč by měl dostávat větší plat za stejný výkon jako tuzemský pracovník.

 
vias
531 příspěvků 24.05.17 23:08

@MarkSchneider Jestli to chápu správně, tak maminka ještě žije. Proč jí prostě neřeknete, že potřebujete občas obejmout nebo říct, že Vás má ráda? (ano, i v dospělém věku) Třeba i zjistíte, že ten studený odchov aplikovala proto, že to vyčetla v nějaké blbé knížce. Nebo ho viděla sama u své maminky, takže se jiný způsob nenaučila. Nebo prostě jenom neumí dávat najevo city. Ta možnost, že Vám neprojevovala lásku proto, že žádnou necítila, je totiž velice mizivá. Vždyť si to můžete zkusit vyjasnit, změnit a třeba ten vztah konečně nastavit na správnou kolej.

 
Allania
493 příspěvků 25.05.17 07:43

@MarkSchneider Ten pocit se jednou změní na to, že prostě přijmete, že to tak je, máma je už taková, je chladná a tím to končí.
Jako dítě jsem nechápala, proč je vždycky všechno a všichni důležitější než já, proč moje kamarádky měly táty, kteří si s nimi hráli, proč měly mámu, která je pohladila při prvním zklamání v lásce a proč já nic z toho nemám. Bývalý přítel mi jednou řekl, že jsem chladný sobec a emocionální balvan. Trochu měl pravdu. Nebrečela jsem ani když zemřel rodinný příslušník. Víc jsem brečela když jsem likvidovala svoje první auto, na které jsem si vydělala nebo když jsem opouštěla svůj první byt, kde jsem bydlela od sedmnácti let.
To, že mi rodiče nedávají najevo lásku víc šokuje manžela, než-li mě. Já jsem zvyklá a přijde mi to už normální. Rodičům už nic nevyčítám, prostě jsou takoví. Spíš jsem začala pracovat na sobě a snažím se být jiná. Není den, kdy bych manžela aspoň nepohladila a neřekla mu, jak ho miluji. Dřív jsem tohle nedokázala, byla jsem chladná a odtažitá. Myslela jsem si jak jsem silná a že všichni kolem jsou padavky, protože se pořád objímají a líbají na rozloučenou, dokud jsem nepoznala manžela. Až s ním jsem zjistila jak skvělé je mít někoho, kdo vás v těžké situaci obejme a pohladí, kdo vás nikdy nenechá samotnou a kdo vám vždy řekne, že pro něj jste středobodem vesmíru Vy.

A tedy jak to tak po sobě čtu, tak mi asi pracují hormony, ale po letech už to tak cítím. Moje rodina už nejsou mí rodiče, ale můj manžel a jednou i naše děti.

 
DanielaS
4781 příspěvků 25.05.17 12:15

Lito vam to byt asi neprestane. Muzete ale na sve zkusenosti stavet, presne jak pise Allania. NEJSTE povinna milovat nekoho jen proto, ze je vas rodic, zejmena pokud by to bylo jednostranne. Koneckoncu nejste povinna milovat za cely zivot nikoho, fakt ne. Pokud ale budete mit deti, budete se chtit naucit to, co nemate ze sveho detstvi zazite. Neni to jednoduche, materska laska neni zas tak automaticka, jak se casto predpoklada.

 
Paris1789
2749 příspěvků 25.05.17 12:19

Já sama jsem se svou máti vídala po 18. roce života velmi sporadicky. Jakmile jsem odešla z domu, jakoby na mne zapomněla. A takhle to šlo až do její smrti. Na mé děti se byla podívat jen jednou a nikdy je nehlídala. Nemám jí to za zlé, ale u svých dětí udělám všechno, co budu moci, abychom se takhle neodcizili.

 
Pýthia
170 příspěvků 25.05.17 14:33

@czDanda Nepsala jsem nic o pozitivní diskriminaci :-) Jen, že v některých případech to chápu, ač se mi to samotné nelíbí.
@bestia S tou kantořinou je to takové…asi neobhájím (jako ředitel), ale přesto-pokud bych měla dva kvalitativně stejné lidi, vezmu raději muže jen proto, že žen je ve školství drtivá většina a mají trochu jiný přístup než muži. Myslím, že dětem střídání prospěje. I jako rodič bych přivítala ve školství více mužů (a není to probůh nic proti ženám, koneckonců jsem také žena, navíc z učitelské rodiny!!!) Jinak SZ.

A ještě k tématu, já zase znám firmu, kde je pozitivní diskriminace žen. Jde o nadnárodní (japonskou-o to více překvapivé) firmu, kde majitel osobně na vrcholné manažerské poradě vyzvedl potřebu žen ve středním a vyšším managementu (jako v tradiční japonské firmě tam žádné nejsou) a to i za cenu, že budou mít vyšší plat než muži ve stejné pozici.

 
levandule.K 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.05.17 16:32

@Pýthia to že byste upřednostnila muže místo ženy ve školském prostředí chápu, chlapů je tam málo a takové zpestření žákům prospěje. Jen by mě zajímalo jestli byste mu dala větší plat než ženě. Ono by to možná prospělo i těm učitelkám, pracovní kolektivy, týmy, které jsou víc vyvážené, fungují líp.

Jsem jednu dobu pracovala v menším čistě ženském kolektivu, no od té doby upřednostňuji více smíšené kolektivy :-) ale ve skrytu duše věřím, že když narazíte na kolegyně, které jsou na stejné vlně, tak je i ryze ženský kolektiv super.

 
Pýthia
170 příspěvků 25.05.17 21:40

@levandule.K O­becně-asi dala, pokud bych ho tam jinak nemohla přitáhnout. Ale pochopitelně v reálu, když vím, jaký má škola rozpočet na mzdy, tak asi ne :-)

 
Brixie
644 příspěvků 27.05.17 08:52

@MarkSchneider Já tedy neměla asi až tak úplně studený odchov, ale moje máma měla vyloženě ledový s její matkou, která (stále žijící), je osoba doslova odporná. A ačkoli se moje máma hrozně snažila a rozhodně je velmi milující, její vlastní výchova v dětství se na ní podepsala hodně hlubokými šrámy na duši, a není se čemu divit. Mě a mou sestru to pak také ovlivnilo. Kupříkladu je úžasně podporující matkou, co se týče vzdělání, práce a podobně formálních věcí, ale jít za ní se zlomeným srdcem nebo vyloženě osobními problémy, to je prostě nemožné. Udělala jsem to jednou a se zlou jsem se potázala. Tam je blok, chlad, trocha opovržení a trocha výsměchu, a taky trocha „můžeš si za to sama“, což v takovéhle situaci zrovna nepotřebujete. Prostě neumí zacházet s city svými ani s city ostatních a mezilidské vztahy jí připadají jako mnoho povyku pro nic. Má opravdu velmi nízkou emoční inteligenci. Problémy jiných lidí jí připadají směšné, malicherné a nedůležité. Asi proto s ní moc mužů nikdy nevydrželo, ačkoli vždy byla a je velmi krásná, zábavná a pracovitá. Nicméně je to lvice, která by se za svoje děti rvala do poslední kapky krve, jen to prostě neumí moc dávat najevo, když to zrovna nejvíc potřebujete, což někdy hodně bolí.
Takže jsem se naučila brát to tak, jak to je, a svoje osobní věci si řešit sama. Ovlivnilo mě to ovšem tak, že v podstatě nemám žádné kamarádky (jediné dvě se mi odstěhovaly velmi daleko a vídám je tak 2× ročně) a velmi těžce si nějaké nové hledám (jenže já je vlastně ani nehledám).
A také mě to ovlivnilo velmi podobně jako vás. Mám tendenci s lidmi zacházet jako s ponožkami, hrozně málo mi záleží na tom, jestli mě někdo má rád nebo ne, a celkem s klidným srdcem se s lidmi loučím. Stačí jedna věc, která se mi na nich nelíbí, a už mě přestávají zajímat. Zkrátka potřebuji v životě úplné minimum lidí. A také se mi v podstatě vůbec po nikom nestýská. Žila jsem nějakou dobu v zahraničí a za půl roku jsem matce telefonovala jen 1× na Vánoce. Není to asi dobře, ale je to tak, jak to je. Prostě se mi nestýskalo. Ani po matce, ani po sestře, ani po neteřích. Své neteře mám ráda, ale kdybych je tři roky neviděla, bude mi to vcelku jedno. Bohužel.

 
WvD
31 příspěvků 27.05.17 16:32

.

Příspěvek upraven 30.06.17 v 00:09

 
WvD
31 příspěvků 27.05.17 17:02

.

Příspěvek upraven 30.06.17 v 00:09

 
nosy parker
6 příspěvků 27.05.17 18:01

@Brixie děkuju za váš příspěvek. Dost mi pomohl.

 
hejek
360 příspěvků 27.05.17 19:04

Nepisu sem, prestoze casto ctu. Dva roky souzeni se tento tyden vyresily. Priznala jsem si, ze uz nemuzu mit nasi rodinu rada za oba a odejdu od manzela. Je to venku, vi to zatim jen rodina a ano, bude to ten odchod, o kterem se v ramci zachovani meho zdravi muz dozvi az kdyz mas doma nenajde. Nemuzu ohrozovat sebe ani tryznit deti poslouchanim urazek matky zatlacene do kouta.
Prohrali jsme.

 
Brixie
644 příspěvků 27.05.17 19:50

@WvD Však já na tom nic měnit nechci, jen to asi není úplně správné nebo přinejmenším normální. Někdy mě to trochu mrzí, ale to je tak asi všechno.

 
Brixie
644 příspěvků 27.05.17 19:51

@nosy parker To jsem ráda.

 
Pýthia
170 příspěvků 27.05.17 20:02

@hejek Držte se.
@Brixie Pokud vás to neomezuje (a zjevně ani vaše okolí), tak o nic nejde, lidé jsou různí. Zvlášť pokud nemáte v úmyslu mít děti.

 
WvD
31 příspěvků 27.05.17 20:40

.

Příspěvek upraven 30.06.17 v 00:04

 
hejek
360 příspěvků 27.05.17 21:30

@WvD Vsechny snahy byly zbytecne. Otocila jsem pro zachranu zivot naruby, vzdala se doslova vsech a vseho, takze odejdu s cistym svedomim, nicmene jeho vesmir je natolik odlisny, ze velke finale je slaby vyraz pro to, co me a nase rodiny ceka. Nedokazu na to ani pomyslet.

 
viktorka_od splavu
7773 příspěvků 27.05.17 23:53

@hejek vydrzte, nejste v tom sama.

 
Kettu
45 příspěvků 28.05.17 07:19

@MarkSchneider Moje máma je taky trochu chladná.. V úplně útlém dětství si matně pamatuju, jak se se mnou mazlila a pak konec. Žádný fyzický kontakt, žádná pochvala, žádná komunikace. Nevím, ten vztah byl fakt těžký. Hned v osmnácti jsem se odstěhovala a i když to oproti vašem problémům ve vztazích s matkami ( :D ) ten můj zdá zanedbatelný a spíš zním jako hysterka, musela jsem se s tím nějakou dobu vyrovnávat. Teď poslední čas, jsem se k mámě začala chovat láskyplněji a ona mi to hned začala oplácet. Asi už to taky chtěla změnit, jen nevěděla jak začít.

 
Oveeec
1788 příspěvků 28.05.17 18:05
@Brixie píše:
@MarkSchneider hrozně málo mi záleží na tom, jestli mě někdo má rád nebo ne, a celkem s klidným srdcem se s lidmi loučím. Stačí jedna věc, která se mi na nich nelíbí, a už mě přestávají zajímat. Zkrátka potřebuji v životě úplné minimum lidí. A také se mi v podstatě vůbec po nikom nestýská. Žila jsem nějakou dobu v zahraničí a za půl roku jsem matce telefonovala jen 1× na Vánoce. Není to asi dobře, ale je to tak, jak to je. Prostě se mi nestýskalo. Ani po matce, ani po sestře, ani po neteřích. Své neteře mám ráda, ale kdybych je tři roky neviděla, bude mi to vcelku jedno. Bohužel.

Možná to zní hloupě, ale tohle poslední vám tak trochu závidím. Já jsem sice dost introvert a kromě partnera mi stačí nejužší rodina a 1-2 kamarádky, takže moc lidí kolem sebe taky nepotřebuju, ale naopak se kupodivu s lidmi (i věcmi) loučím hrozně těžko, stýská se mi a s rodinou na sobě až nezdravě visíme (i když jsem viděla ještě větší rodinné závisláky :) ). Trochu paradoxně může znít, že můj táta taky neumí zacházet s city a myslím si, že mě to dost hendikepuje ve vztahu k chlapům; máma je naopak srdce na dlani (tedy bez nějakých výrazných fyzických projevů typu objímání a tak). Na jednu stranu díky bohu, na druhou mi to strašně komplikuje život - připadám si citově dost labilní. Vaše nastavení podle mě není apriori špatné, jestli vám samotné nevadí.

 
Judy24
683 příspěvků 04.07.17 10:49

Nemáte prosím někdo zkušenosti se vztahem, kde jste (byla) ta, která vydělává víc?
S mým čerstvým povýšením se ta mezera ještě zvětšila a začíná to přinášet trochu problémy. Nejde naštěstí ani tak o ego (partner se dal na akademickou dráhu v Čechách, takže to věděl dlouho dopředu, že takhle nejspíš skončí), jako spíš o to, že jsme byli na kratší dovolené v květnu a já bych teď přes léto alespoň na prodloužený víkend ráda někam odcestovala. On to z finančních důvodů jednoznačně zamítnul.
Nepochybně na to budeme narážet víc a víc, tak mě jenom zajímalo, jestli někdo nemáte nějaké osvědčené tipy.

 
Paris1789
2749 příspěvků 04.07.17 11:21

@Judy24
Shodou okolností řeším podobný problém, přišla jsem k větším penězům a mám jistý záměr, co za ně koupit, ale můj muž se chová dost nesnesitelně a pořád potřebuje mít v tom nakupování navrch. Jsem z toho unavená. Jako chápu, že se musíme dohodnout, ale uvítala bych, kdyby se choval méně absolutisticky. No nic, asi se na to vykašlu a nekoupím nic, dokážu bez toho taky žít.

 
Pýthia
170 příspěvků 04.07.17 11:37

@Judy24 Záleží trochu na tom, jak moc je vztah vážný. Pokud spolu jen tak chodíte, asi bych jela s kamarádkou. Pokud spolu vážně žijete (jste manželé), asi bych si sedla a probrala, jaké máte investiční plány. Pokud například chcete v dohledné době koupit byt, asi je logické, že se mu nechtějí vyhazovat peníze za cestování. Asi to chce trochu čas, ono si to sedne. Byla jsem v obou pozicích a je to těžké z obou stran, to mi věřte. Dobré je taky si spolu sednout a na rovinu si promluvit. Třeba, že si velmi vážíte jeho práce (povahy, blablabla), ale vy holt máte práci, která víc nese a ráda byste si vydělaných peněz nějak užila a těší vás utrácet je s ním…nějak tak.

 
chev
187 příspěvků 04.07.17 13:47

@Judy24 Znám to též z obou stran. Zásadní je, v jak vážném vztahu jste. Pokud spolu už žijete ve společné domácnosti a nejste sezdaní, tak to prezentujte tak, že si vážíte jeho práce, víte jak maká a chcete mu udělat radost, chcete jet s ním a co já vím ještě. Pokud ale tušíte, že by to nedělalo dobrotu a časem by se to otočilo proti Vám, jeďte s kamarádkou, nebo sama, to je taky fajn varianta a nikdo Vás nbude kontrolovat, co a za kolik si koupíte. Pokud jste manželé, z mé pozice není co řešit, jsou to společné peníze a konec, pokud nejsou tedy potřeba na něco podstatného jako bydlení atd. Berte to tak, že jak si pořídíte hypotéku a děti, tak na takové „zbytečnosti“ jako víkendy v zahraničí nebude čas, chuť a už ani ty finance. Jeďte :-).

Stránka:  « Předchozí 1 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 219 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

10% sleva na kašmírové oblečení

Nosíte pod kabát dva svetry a stejně je vám pořád zima? Stačí je... Celý článek


Reklama

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
Jak jsem vyrostla z pubertálních nákupů

Autor: Monika

Kam jste chodili nakupovat, když vám bylo -náct? Mým revírem byl... Celý článek


Reklama