Mně se líbí paličkovaná krajka, dokonce natolik, že jsem absolvovala
třísemestrální kurs a jsem kvalifikovaná krajkářka. A hrozně mě
lákají ještě frivolitky, ale k těm jsem se ještě nedostala.
A zjistila jsem, že ač to vypadá komplikovaně, tak to nijak složité
není. Zatím jsem ale nenašla způsob, jak ručně paličkovanou krajku
„vpravit“ do oblečení, poslední dobou nebyl čas hledat inspiraci, natož
paličkovat
Krajka
14.04.15 | autor Ada
Líbí se vám krajky? Ne, špatná otázka: znáte někoho, komu by se NELÍBILY krajky? Tento krásný materiál má dlouhou historii a mnoho podob, a ačkoli dnešní strojová výroba a poptávka po nízké ceně jej poněkud devalvovaly, přetrvalo na druhé straně i mnoho původních náročných metod.

Když se řekne krajka, nejspíš si představíte šaty s krajkovou vrstvou na kontrastní podšívce, úzkou krajkovou metráž z galanterie nebo paličkovaný obrázek. Jednoduchá strojová krajka se dá koupit za pár korun, cena těch lepších se počítá na tisíce. Ruční krajky se už dnes prakticky nevyrábějí, s výjimkou drobné metráže nebo pro potřeby haute couture. Když si ale kupujete krajku, víte, jaký je její původ?
Kdy vlastně vznikla první krajka? Odpověď na tuto otázku záleží na tom, co budeme považovat za krajku. Historikové umisťují vznik první „opravdové“ krajky na konec 15. století, ale už ve starověku byly známy techniky jako síťování, drhání a pletení na krosienkách, jimiž se vyráběly dekorativní součástky oděvu. Na obrazech ze 14. století lze najít ozdoby, které připomínají frivolitky, krajce se také podobají výšivky na síťce (filetová krajka) a tylu. Některé techniky jsou překvapivě mladé, například irská háčkovaná krajka vznikla až v polovině 19. století.
Šitá krajka
Šitá krajka drží historické prvenství, nejspíš proto, že její princip je v podstatě jednoduchý, odvozený od výšivky – jen se nevyšívá na látce. Proto se také první šitá krajka jmenuje punto in aria, doslova „steh ve vzduchu“. Mezistupněm mezi výšivkou a punto in aria je retičela, která se vytvářela na látce jejím „prolamováním“ - vytahováním a sešíváním vláken.
Retičela z Itálie, vyrobená cca v letech 1580-1620:

Punto in aria z Itálie, vyrobená cca v letech 1600-1620:

Britská panovnice Alžběta I. má na portrétu z roku 1588 límec lemovaný retičelou:

Královnou mezi šitými krajkami bývá nazývaná krajka alençonská. Vznikla ve francouzském Alençonu v jižní Normandii (mnoho krajek se jmenuje podle místa vzniku). V první polovině 17. století se zde začala vyrábět krajka v benátském stylu pro francouzský královský dvůr, aby se nemusela dovážet z Itálie a tak se ušetřily peníze. Alençonští krajkáři si benátské techniky modifikovali a také přizpůsobili měnící se módě. Výsledkem jsou překrásné krajky plné křivek a složitých motivů.
Alençonská krajka z roku 1867. Půdice, která připomíná tyl, je také šitá ručně, očko po očku.

Alençonská krajka je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a v Alençonu má své muzeum i středisko, kde se pořádají kurzy a krajkářské umění udržuje živé. Tato krajka je velmi náročná na výrobu, na 1 cm2 potřebujete několik hodin a od toho se odvíjí i cena. To ostatně platí pro všechny šité krajky. Kdybyste si to chtěli vyzkoušet, můžete, na internetu je spousta návodů (hledejte needle lace).
Za zmínku ještě stojí point de venise - benátská krajka -, která se podobá paličkovaným gipýrským krajkám (viz níže) a dnes se prodává její strojová verze, často v podobě tvarovaných jednotlivých motivů určených např. na ozdobení svatebních šatů.

Pod pojmem „alençonská“ krajka někdy v obchodech najdete krajku s jednotlivými motivy obšitými šňůrkou, která napodobuje výrazné kontury původních šitých ornamentů.

Paličkovaná krajka
Paličkování je technika, která vypadá ve srovnání se šitím složitě - místo jedné jehly máte desítky paliček, s nimiž je nutno složitě kroutit a všelijak je přehazovat - výroba je však méně časově náročná než u šité krajky. Krajkářky, které paličkují, dnes vyrábějí obvykle drobnou metráž, krajkové obrazy či textilní šperky, ale dřív se touto technikou vytvářely velké kusy krajkových látek.
Paličkované krajky mohou mít plochu vyplněnou půdicí, nebo jsou motivy pospojované pouze volně jednotlivými spojkami. Ty druhé se souhrnně označují jako gipýrské. Slovem „guipure“ se dříve označovala kontura, která lemovala jednotlivé motivy.
Jednou z prvních gipýrských krajek je krajka janovská, která se začala vyrábět v 16. století v italském Janově. Byly pro ni typické drobné lístečky, kterými byla tvořena. Stylem se podobala italským renesančním šitým krajkám. Dalšími známými krajkami jsou maltézská nebo clunská. Strojové napodobeniny gipýrských krajek jsou dnes běžně k dostání.
Gipýrské krajky z obchodů Marlen a Sartor:


Někdy se tato krajka také označuje jako „hrubá krajka“, „plastická krajka“ nebo „benátská krajka“, i když ta původně patří mezi krajky šité. Když budete tuto krajku hledat, musíte vyzkoušet všechny názvy, protože v obchodech nemají v názvosloví jasno (nebo mají, ale právem se obávají, že zákazníci ne).
Strojová benátská krajka (anglicky „venise/venice lace“) v podobě symetrických motivů z obchodu na eBay:
Gipýrská krajka je momentálně velký trend, mnoho návrhářů ji má v kolekcích na tento i příští rok. Tyto šaty jsou z kolekce Monique Lhuillier na příští podzim:
Z krajek s vyplněným pozadím určitě znáte chantillskou, pojmenovanou podle francouzského města Chantilly, kde se v 17. století začala vyrábět. Typicky se paličkovala z černého hedvábí a byla proto oblíbená na smuteční šaty a závoje, ale také se hodně vyvážela do Španělska, kde ženy nosily černé krajkové šátky a mantily.
Vějíř z chantillské krajky, vyrobený v roce 1899:

Moderní strojová imitace:
Dnes se chantillská krajka používá na večerní a svatební šaty, zdobení halenek nebo třeba na luxusní spodní prádlo.
Mezi známé krajky patří dále krajka valencienská. Město Valenciennes získala v roce 1678 Francie, předtím však bylo vlámské. Ve vlámské (flanderské) oblasti se vyrábělo mnoho krásných a drahých ozdob i látek - od staré torchonové krajky s jednoduchou torchonovou (dírkovou) půdicí se zdejší krajkáři vypracovali k luxusním krajkám, které dnes známe např. jako antverpské nebo malínské (mechelenské). Materiálem býval jemný vlámský len - někdy tak jemný, že s ním dokázaly pracovat jen mladé dívky s nezkaženým zrakem. Práce ve špatném osvětlení ničila krajkářkám zrak velmi rychle.
Antverpská paličkovaná krajka z 18. století:

Malínská krajka z poloviny 19. století:
Stříhaná krajka
Speciálním druhem paličkované krajky je krajka stříhaná, kdy se jednotlivé motivy paličkují zvlášť a potom se teprve spojují. Do této skupiny patří slavná bruselská krajka, proslulá svou jemností, komplexností a přirozeně také vysokou cenou.
Bruselská krajka z poloviny 18. století:

Bruselská krajka z přelomu 17. a 18. století:

Bruselskou krajku prodražovaly také speciální lněné nitě, z nichž se paličkovala a které nebylo možné vyrobit jinde než v bruselském regionu. Jiné podobné krajky se jí tedy nemohly vyrovnat, i když např. krajka vévodská (duchesse) či další belgické krajky k tomu nemají daleko.
Líčkové, vyšívané a aplikované krajky
Líčka jsou úzké, ručně paličkované nebo strojově vyrobené pásky, jejichž sešíváním vzniká krajka. Připomíná tedy krajku páskovou, což je druh jednoduché paličkované krajky tvořené také pásky, ovšem tvarovanými a spojovanými už při paličkování. Líčkové krajky se hodně vyráběly i ve slovanských zemích. Dnes tyto krajky nejčastěji vyhledáte pod názvem Battenberg/Battenburg lace (česky battenberská, battenburská). Existuje mnoho moderních napodobenin, které se obvykle používají na slunečníky, bytový textil, výjimečně na ozdoby oděvů.
Ruční líčková krajka z 19. století:
Postup výroby na předkresleném vzoru:
Současná imitace líčkové krajky na romantickém slunečníku:
Krajkový materiál také můžeme vyrobit aplikací motivů z jiné krajky, aplikací kousků látky nebo výšivkou na jemný materiál, typicky tyl. Nejznámější aplikovanou krajkou je irská carrickmacrosská, která se vyrábí aplikací mušelínu, obšívaného výraznými konturami a doplňovaného někdy průstřihy vyplněnými šitou krajkou. Z irského Limericku zase pochází limerická krajka, tyl vyšívaný jehlou nebo tamburovou technikou.
Ruční carrickmacrosská krajka:
Detail závoje z limerické krajky:

Svatební šaty vévodkyně Kate byly ušité z ruční krajky, kterou vyrobila irská krajkářská společnost. Použité vzory a techniky jsou inspirované právě carrickmacrosskými a limerickými tradicemi:
Háčkované a pletené krajky
Háčkování a pletení jsou ruční práce, které se udržely dodnes a jsou, na rozdíl například od paličkování, celkem jednoduché na naučení. Oběma technikami však lze vyrábět velmi krásné krajky. Proslulá irská háčkovaná krajka, velmi módní na přelomu 19. a 20. století, je výrazně plastická, těžká, sestavená obvykle z rostlinných motivů.
Starožitný límec z irské háčkované krajky z konce 19. stol.:

Mezi krajky můžeme počítat i filetové háčkování, kdy se vzor během práce vyplňuje do čtvercové sítě. Výrobky ovšem postrádají eleganci a jemnost obvyklou pro krajky.
Při krajkovém pletení můžeme postupovat od jednoduchých dírkových vzorů až po královské disciplíny, jimiž jsou shetlandská nebo orenburská krajka.
Křticí šatičky ze shetlandské pletené krajky z obchodu Shetland Collection:

Orenburská krajková šála:

Strojová výroba krajek
O tom, které staré krajky se dnes imitují a prodávají, jsem už v psala v článku, ale pojďme si ještě něco povědět o strojové technologii. Pro textilní výrobu byl velkým pokrokem už první strojově vyráběný tyl, který se do té doby také vyráběl ručně a patřil mezi velmi drahé zboží. První strojový tyl byl pletený a vznikl na konci 70. let 18. století na upraveném mechanickém stávku na pletení punčoch. V roce 1808 si vynálezce John Heathcoat nechal patentovat svůj bobinet, stroj, který pracoval na principu svislého stavu a vyráběl tyl vzájemným kroucením nití podobně jako při paličkování. Strojový tyl se pak mohl ručně dozdobit výšivkou nebo aplikacemi. Po vylepšení a využití mechanismů z dalších strojů (žakárový vzorovací systém, Leversův stroj, pusher) bylo v polovině 19. století konečně možné vyrábět i imitace ručně paličkovaných vzorovaných krajek, například chantillských. Ty byly tak dokonalé, že je někdy nemožné odlišit je od ručních. Ve viktoriánské době byly velmi módní krajkové šátky ve stylu španělských mantil.
Detail strojové chantillské krajky z 19. století:

V 60. letech 19. století vznikl vylepšením dřívějších pletacích vynálezů rašlový stroj. V kombinaci se žakárovým mechanismem dokázal plést také krajky. Rašlové stroje jsou rychlé a používají se pro výrobu většiny dnešních krajek.
Moderní rašlová krajka, jakou koupíte v každé galanterii:

Pro výrobu krajek se také používá vyšívací stroj schiffli švýcarského vynálezce Groebliho („schiffli“ znamená ve švýcarském německém dialektu „lodička“). Krajkový vzor se vyšije na podklad, který se pak chemicky odstraní. Leptaná krajka může napodobovat staré šité nebo gipýrské krajky. Díky běžně dostupným podkladům rozpustným ve vodě si lze tento postup výroby vyzkoušet i doma v ruce nebo na šicím stroji. V době své největší popularity ke konci 19. století se k výrobě leptané krajky používal louh, kterým se odstraňoval hedvábný nebo vlněný podklad bavlněné výšivky, ale tento způsob je dnes vzhledem k nepříznivým dopadům na životní prostředí samozřejmě zakázán.
Detail leptané krajky cca z 20. let minulého století:

Mezi nejnovější strojové krajky bychom možná mohli zařadit laserové řezací stroje, kterými lze vyřezávat velmi jemné vzory do syntetických látek.
Jaké krajky se vám líbí? Zkoušeli jste někdy krajku vyrobit, nebo jste viděli krajkářky při práci? Má krajka místo ve vašem šatníku?
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky