Aby z nás měla radost Coco Chanel: Rozhovor ze sekáče

12.03.18 | autor Monika

SecondParis se na první pohled (i čuch) vymyká všem představám, jak vypadá sekáčová hrabárna. Dlouhodobé zákaznice se tu dokonce zastavují na kávu nebo prosecco. Butikový secondhand v Praze vede syn s maminkou, Vladimír Tarcala a Mária Tarcalová. Zajímalo mě, jestli otevření malého obchodu není ekonomická sebevražda... nebo proč od počátku odmítli vést onu klasickou hrabárnu.

SecondParis vedou Mária Tarcalová a Vladimír Tarcala.SecondParis vedou Mária Tarcalová a Vladimír Tarcala.

Jak se otevírá secondhand


Proč jste otevřeli obchod se secondhandovým zbožím? V době, kdy je všude spousta obchodů a prodejci tlačí dolů ceny.

Mária: Celý život jsem prodávala. Začínala v roce 1981 v Prešově, tehdy v obchodě s potravinami. Potom jsem dělala v různých luxusních buticích a ještě 6 let ve zlatnictví. Záliba z obou oborů mi zůstala, zrovna bez bižuterie bych se cítila jako nahá. :)

Roky jsem chtěla svůj vlastní butik. A když jsem loni slavila padesátiny, Vlado mě přesvědčil, že mám jít za svým snem a že do toho půjde se mnou. Dal výpověď v práci a pustili jsme se do podnikání společně. Obchod jsme otevírali v září 2017. Dostala jsem ho tedy jako dárek od syna.

Vladimír: Máma prodávala celý život a mě móda baví, takže jsem věděl, že nám to bude fungovat. Nikdy bych nešel do podnikání s někým cizím. Pracuje pro nás jen naše účetní, která je nezbytným třetím členem týmu. Bez ní bychom s.r.o. těžko zvládli.

Jak dlouho vám trvala příprava prodejny?

Vladimír: Měsíc a půl. Původně tu byla prodejna s motorkářskými bundami, všechno jsme zařídili jen ve dvou. Prostě se u mě ozvala typická chlapská ješitnost, že to zvládnu. Přitom jsme začínali od nákupu vrtačky a podobných základních věcí. Jen jsme nechtěli nábytek kompletně z IKEA, aby obchod nevypadal jako mnoho jiných. Kdybych měl prodejnu s pneumatikami, tak se tolik nerealizuju jako tady. :)

Mária: Myslím, že obchod vypadá podle našich představ, i když od spousty věcí jsme upustili. Nejdřív musíme vydělat. A když budou peníze, koupím si další figurínu. Miluju ty klasické staré a ráda je aranžuju.

Proč sídlíte zrovna na Plzeňské, když kousek od vás je konkurence obřího obchodního centra?

Vladimír: Bydlím tady kousek už 6,5 let a vždycky to byla taková špinavá ulice. Teď se začíná pomalu měnit a i lidi z okolí se navzájem podporují. Běhám kolem, aby obchod i prostor okolo vypadaly čistě. Jednou jsem myl parapety, když k nám vešla paní se slovy „Já tady bydlím 40 let a to jsem ještě neviděla, vy jste tady jako zjevení“. O to nám jde. Když si budeme pomáhat jako kolegové s ostatními obchody, bude i Plzeňská lepším místem.

Majitelku baví aranžovat figuríny.Majitelku baví aranžovat figuríny.

Styl na prvním místě


S jakou ideou jste obchod otevírali?

Vladimír: Styl byl pro nás na prvním místě. Měli jsme jasno, že nechceme žádnou hrabárnu, ale butik. Také nepotřebujeme, aby k nám přišlo 500 lidí a už se nikdy nevrátili. Lidi se k nám vracejí nebo nás zastavují na ulici. Chceme ukázat lidem, že i za málo peněz se dá hezky obléknout. Jsem často v údivu, jak skvěle máma dokáže poradit.

Mária: Když si poradit nechají. Jedna slečna mě sjela pohledem od hlavy až k patě, když jsem jí přišla nabídnout pomoc. Se slovy, že jí přece se stylem rozhodně radit nebudu, protože ona sleduje nejnovější trendy. Sama přišla oblečená celá ve sportovním a z batohu jí po stranách visely dvě PET lahve.

Říkáte, že se k vám lidé vracejí. Pamatujete si je?

Mária: Samozřejmě, některým už můžu říkat i jménem. :) Chodí k nám třeba půvabná éterická dívka, jedna mimopražská paní nebo nádherný 80letý pár. Když stálé zákaznice otevřou dveře, už vím, co jim můžu přinést do kabinky – často si vzpomenu, co si koupila minule a jak jednotlivé kousky půjdou nakombinovat. Řada zákaznic ale rovnou chodí za Vladkem a čekají tu na něj. :)

Vladimír Dělal jsem vizážistu, takže se mě i ptají, jestli jsou namalované správně. Jsem opravdu upřímný a velmi rád pochválím, s tím jsem nikdy neměl problém. Když na ulici potkám ženu, které to sluší, rovnou jí řeknu „Vypadáte skvěle.“ Bez oslovení, aby se nelekla, že jí chci něco nutit.

SecondParis je sladěný do detailů.SecondParis je sladěný do detailů.

Výlet za střihy a materiály


V čem podle vás dělají lidi chybu, když jdou do sekáče?

Mária: Sekáč by neměl být obchůdek, kam jdete za konkrétní věci. Myslím, že podstata secondhandu je podívat se na každou věc alespoň v rychlosti. Když vám něco padne do oka, to jsou ty nejlepší nákupy! Když ale nutně sháníte zimní kabát v zimě, ne vždy pochodíte.
Vladimír: Pak si koupíte jakýkoliv, protože vás tlačí čas.
Mária: Navíc každý obchod má svůj systém. Při pravidelných návštěvách sekáče už víte, kde mají novinky, kam věší šaty, takže neprohlížíte všechno zboží stále dokola.
Vladimír: Bohužel 80 % menších sekáčů dává velký rabat na cokoliv „značkového“ a tvrdí, že je daná věc originál. Někdy mě bije do očí, proč fake kabelka stojí 700 Kč, když tu samou pořídíte od Vietnamce za stovku. Holt když je na výrobku MK nebo CK a stojí několik stovek, spousta žen nevidí neslyší.

Takže za čím bychom se měli do sekáče vypravit?

Mária: Jednoznačně za materiály. Například kašmír nebo mohér jsou velice drahé látky, přitom z druhé ruky běžně pořídíte kousky za pár stovek. Navíc dopředu víte, co se stalo s materiálem během praní a nošení. I v sekáči najdete vytahané tričko, ale záměrně si ho vyberete. Starší věci jsou často lépe ušité. Typicky dnes už u nás neexistující Kenvelo – dokud šili v Turecku, bylo oblečení dobře ušité a k tomu z dobrého materiálu. Pak ale výrobu odsunuli do Číny, což značku odepsalo.

Sekáče také mohou podpořit cit pro módu – jsou pro ženy, které si kousky umí přizpůsobit a zkombinovat nebo které umí šít či mají známou švadlenu.

No a nesmím zapomenout – existuje jen malá pravděpodobnost, že potkáte někoho jiného ve stejném kabátu. Kdežto s oblečením z konfekce máte jistotu, zejména na malém městě, že v něm někoho potkáte. Třeba u společenských šatů je to problém. Děje se to bohužel i v lepších buticích. Prodavačka vám řekne, že mají konkrétní kabát jen v jednom ušití, a jen co odejdete, vyloží na pult dva stejné kousky.

Nenajdete tady nic, co by bylo poničené.Nenajdete tady nic, co by bylo poničené.

Oranžovou nikdy


Jak vlastně vybíráte věci, které prodáváte?

Mária: Především aby seděly s našimi barvami – černá, červená, bílá. Také preferujeme osvědčenou trikoloru červená/modrá/bílá, která je symbolická pro Česko i Francii. My sami chodíme převážně v černé, nesnášíme oranžovou.

Vladimír: Černá zeštíhluje. :) A tu oranžovou opravdu nesnesu, už od mala.

Mária: Nejenom že oranžovou nenosíme – přímo nám vadí na na ostatních. Myslím tím zářivě pomerančovou nebo neonovou jako cestářská vesta. Dokonce i v autě mám zelenou vestu. :) V obchodě najdete oranžovou maximálně v lososovém odstínu. Vybírám sem také věci, které nejsou podle mého vkusu, ale jsou elegantní.

Márii Tarcalové se splnil sen o vlastním obchodě s oblečením.Márii Tarcalové se splnil sen o vlastním obchodě s oblečením.

Paris bez Paříže


Od koho odebíráte oblečení?

Mária: Máme teď čtyři dodavatele a pořád hledáme další. Z jednoho skladu v Brně objednávám před internet nebo po telefonu. Potom chodím do dvou skladů v Praze a pak máme paní, která nám vozí věci z Itálie. Druhou a nižší jakost vůbec neberu, přesto máme i věci za dvacku.

Vladimír: V řadě secondhandů vás věci vyjdou často dráž než v módních řetězcích, natož když jsou slevy. V tom pro nás není kouzlo sekáče. Prodáváme hlavně věci, které po vyprání nemusíte vyhodit, za nízké ceny.

Takže nemáte francouzskou módu, jak název napovídá?

Mária: Míváme mix Belgie, Španělsko, Itálie, Anglie. Snažíme si vždy vybírat elegantnější věci. Sice jsme tu měli Nike a Adidas, ale to je spíš výjimka.

Vladimír: Nemůžeme tu mít dětské, sportovní, motorkářské zboží… z toho by byla hrabárna – a na tu se orientují jiné sekáče. Jednak tu na podobný sortiment nemáme dostatečně velký prostor, jednak by nedávalo smysl míchat ho s naším stylem.

Proč se tedy jmenujete po Paříži?

Mária: Aby z nás měla radost Coco Chanel. :) S Vladem máme rádi francouzskou hudbu i kuchyň, líbí se nám stará Paříž. Styl 20.–50. let je nám velmi blízký, takže takové módní kousky tady mají místo.

Vladimír: Máma je do Coco platonicky zamilovaná. Četla o ní každou knížku, film viděla několikrát…

Mária: Já bych jí ale do oka nepadla. Neměla ráda tlusté lidi.

Obchod má svůj typický styl i vůni.Obchod má svůj typický styl i vůni.

Rady od dámy s rukavičkami


Mário, a odkud máte cit pro módu?

Mária: Ve své první práci jsem měla kolegyni, paní Mackovou. Byla to stará dáma v důchodu, která pracovala proto, aby byla mezi lidmi. Když přišla do práce, odložila klobouček, krajkové rukavičky… a já si s ní moc ráda povídala. Vyzařovala z ní dobrota a ochotně se se mnou dělila o všechny tipy. Třeba říkala „Koukej na tamtu paní, jak je krásně sladěná! Ještě by šlo vyměnit toto a toto…“ a já jen s otevřenou pusou koukala. Ani škola mi nedala tolik jako paní Macková. Právě od ní jsem poprvé slyšela o Coco Chanel.

Majitelka SecondParis obdivuje Coco Chanel.Majitelka SecondParis obdivuje Coco Chanel.

Každý kousek voní parfémem


Na první nádech je cítit, že tady nejste v běžném secondhandu. Chybí tu ten typický pach sekáčů.

Vladimír: Já totiž vysávám a vytírám každý den. Mámu bolí záda a navíc u úklidu relaxuju. Dokonce miluju vůni Sava, z čehož moje dvě kočky nadšené nejsou (smích). Také všechny věci jemně poprášíme parfémem. Například obchody Dolce & Gabbana mají jednotnou vůni, kterou mění každého půlroku – ta myšlenka se mi líbila. Zaregistrujete při příchodu do obchodu příjemné aroma a když si oblečení zkusíte, cítíte se hned dobře. Naproti tomu běžné sekáčové oblečení musíte nejdřív vyprat, možná i dvakrát, protože ten pach se ho drží.

Čím oblečení voníte?

Vladimír: Nejčastěji používáme Prêt à Porter, protože sedí k našemu stylu. Po nějaké době jsme se tou vůni nabažili, tak je teď střídáme. Volíme ale vždy lehké květinové toaletní vody. Chanel No.5 nesedne každému.

Obchod nabízí oblečení, boty i doplňky.Obchod nabízí oblečení, boty i doplňky.

Šaty versus kalhoty


Jak vlastně naceňujete zboží?

Mária: Podle vlastního uvážení, podle značky a materiálu. Chtěla bych udržet ceny, aby se tu pořád daly najít hezké kousky, ale i ty levné. Protože i za dvacku se dá udělat velká paráda.

Vladimír: Nejdražší jsme tu měli italskou koženku, byla opravdu luxusní, taková jemná a lehká. Prodali jsme ji za 920 Kč.

A co podle vás mají nosit ženy?

Mária: Jsem zastánkyně toho, že ženy by měly nosit převážně šaty. Je to praktické – nemusíte řešit, jaké tričko si brát ke kalhotám. Prostě si obleču šaty a jdu. Líbí se mi i trend, kdy si k šatům vezmete kecky. A když potřebujete být za dámu, vyměníte tenisky za lodičky a je hotovo.

Takže vás nepotkáme v kalhotech?

Mária: Je pravda, že občas nosím rifle. Teď po padesátce! Ani na střední jsem je nenosila. Když jdu do skladu, kde je špína a bláto, jsou džíny rozhodně pohodlnější a praktické.

A nosíte nějaké značky?

Mária: Často jsem nakupovala v Marks&Spencer, ale už to není, co bývalo. Teď mířím převážně do F&F. Vladko si vybírá v klasických řetězcích pro mladé jako H&M nebo Zara. Má oblečení plnou skříň, že se mu nevejdou na ramínka… a prý pořád nemá co na sebe. :) Já toho mám daleko méně.

Secondhandy mají pověst nevýnosného byznysu. Upřímně – uživí vás to?

Mária: S odřenýma ušima, máme co dělat. Jsme pořád na začátku. Nezačali jsme podnikat, abychom najmuli prodavačky. Chci v obchodě fyzicky být, protože mě práce opravdu baví. Stálý příjem nemáme, ale nelituju ani sekundu. Jsem ráda, že syn přišel s nápadem otevřít secondhand. Kolikrát si říkám, že mám tu nejlepší práci na světě.

Očima autorky: Po sepsání rozhovoru se sama sebe ptám, proč v Praze rozprávíme s farmáři a stánkaři, zatímco nákup oblečení tu probíhá anonymně. Mária s Vladimírem jsou v tomto ohledu opravdu jedinečná dvojice. Držím jim palce, aby i přes nízké ceny jejich obchod prosperoval. A mimochodem, během návštěvy v SecondParis jsem utratila 600 Kč za dvoje rukavice, ponožky, svetr a dvě halenky.

Autor

Monika

Má ráda minimum věcí - když si koupí jeden kousek, vyhodí ze skříně aspoň dva. Nakupování v secondhandech ji baví víc než v HáeMku.

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Dámské body: Sexy top, nebo nepřítel?

Autor: Adéla

Je sexy, rafinované, praktické a podle všech dokonce i velmi... Celý článek

ZIMA SE BLÍŽÍ: Sezóna buřtokabátů je tady!

Autor: Matouš

Před Bohem a v zimní bundě jsme si všichni rovni. Celý článek