Prosím všechny, koho tyhle věci nezajímají, ať se nerozčiluje a toto
vlákno nečte. Trochu se pozastavuji nad některými dětskými oděvy, které
se prodávají. Nejde mi tady vůbec o nějaký ten kýč, kdy jindy mají
holčičky nosit růžové mašličky než když jsou malé, ale
o praktičnost.
Takže se Vás dámy ptám, co je pro Vás peklo z hlediska dětského
oblečení?
Já mám kluky dost malé, takže zatím z mé zkušenosti jsou nejhorší
džíny pro miminka. Neznám nepraktičtější věc. Narvete mimino do džín,
ve kterých nemůže ani hýbat nožičkama, nejlépe ještě k tomu navlečete
nebohé mrně do džínové bundičky, takže mu trčí ručičky z kočárku
nahoru v pravém úhlu a jede se. Já jsem nějaké takové oblečky dostala na
tříměsíční miminko. Neměli to na sobě nikdy, méně praktická věc pro
miminka snad neexistuje!
Jinak těch věcí, nad kterými v obchodech vrtím hlavou je víc. Máte taky
nějaké mimipeklo:-)?
Dětské peklo

Kromě už zmíněného mě ještě štvou crocsy (resp. jakože crocsy). Jak může někdo dobrovolně dát dítěti, kterému se vyvíjí noha tyhlety plochý gumový hrůzy! Vůbec, když vidím kvalitu dětské obuvi, tak se mi chce brečet (učím v první třídě, takže mám možnost vidět to denně).
Bývalý učí na základní škole a říká, že už snad osmileté
holčičky nosí bokovky - se všemi neřestmi… Takže lezoucí zadky jsou in
už od nižšího stupně. Jinak mě vytáčí změnšeniny oblečení pro
dospělé - ty džíny pro mimina mi taky nepřijdou zrovna ok, ale mám na
mysli spíš šíleně flitrované tílka ve stejném provedení pro matku
i 6letou dceru.
Jinak se spíše všímám fenoménu, že dcera je líp oblečená jak matka -
kozačky, barevné punčošky, sukýnka a buřtokabát (nebo i normální
kabátek!!!) a vedle ní matka v riflích a beztvaré bundě…
Některé džíny mi připadají měkké a poddajné. Já se potýkám s problémem, že oblečení pro chlapce po 2. roce mi přijde příšerné a mám problém pro něj něco vybrat, když nechci, aby běhal příšerně strakatý se spidermanem, batmanem nebo cars.
Nedávno jsem stála v CA v rozsáhlém oddělení „chlapci 128-170“.
Peklo je, že to tam vypadalo jako v pohřebním ústavu. Černá, tmavě
modrá, hnědá, lebky. Když jsem se chtěla rozšoupnout, mohla to být
zelená mikina s modrým, bílým, jinak zeleným nápisem.
Dívčí oddělení těchto velikostí: růžová, fialová, lebky provedené ve
flitrech. Snad ještě větší peklo, než to klučičí.
Mě nevadí džíny jako takové, můj starší syn je nosí hodně a to mu
ještě nebyly tři roky. Na hřiště je to ideální, teď na zimu má dokonce
měkké a poddajné rifle, zevnitř zateplené. Ale na tříměsíční mimino
ty džíny prostě fakt nechápu:-)
Jinak já vídám i dost pěkného oblečení, hlavně pro holčičky. Musím
se občas dost ovládat, abych neustále nekupovala neteřince něco
nového:-)
ha, zrovna nedávno jsem na to myslela, proč už tady není nějaké takové
fórum:-)
Ad croksy nebo jak se to píše, nejstarší dostalo svoje první z tržnice od
příbuzných k prvním (!!!) narozeninám…
Už jsem to tady někde psala v diskuzi, že najít na dítě něco
jednobarevného, neposránkového, s pěkným obrázkem, nedejbože bez
obrázku je skoro nemožné. Nedávno jsem byla třeba v CA, sety dvou triček,
jedno OK, druhé hnusné. Ale když se hledá, tak se dá sehnat a
i z dobrého materiálu a ne nejtenší hned vytahané bavlny.
Mám ráda oblečení z Brány k dětem (Praha, Brno), mají i webový
obchod. Některé kousky už jsou na mě příliš alternativní, ale mám
cukání tam něco koupit pokaždé, když tam jsem. Jsou ale dražší
(biobavlna). Nechápu, proč v podobném designu nedělají něco i ostatní
výrobci, nemusím mít nutně oblečení z biobavlny.
Máme doma nějaké poděděné věci, které bych sama nekoupila, ale když už
je máme, tak se to na doma a na písek vynosí, zas až tak to hrotit nebudu.
Ale štve mě, že když chci koupit něco podle svého vkusu, není pomalu
kde.
A ad rifle, my jedem v manšestrákách:-)
Jinak malé děcko se ještě asi slušně oblíct dá, ale v těch větších
velikostech mi to mnohdy přijde jak na lolitky, flitry, výstřihy,
průstřihy, zmiňované bokovky atd. A to nemluvím o tom, že jsem už
viděla asi 10-letou holčinu v kožených kalhotech. A toho si všiml
i manžel, který standardně oblečení moc neřeší.
Dobré téma, právě to řeším (dcera 3 roky) ! V dětském oblékání
je to podobně, jako u dospělých: spousta pekelností a občas něco
vkusného. Ráda kupuji Benetton a Okaidi (píšu to správně?), velmi vkusné
i kvalitní. Pouze ty ceny.......
Teď řeším problém, že už teď si dcera chce určovat oblečení. Počet
vrstev a zateplení nebo druh obuvi je stále v mojí režii, ale jinak
jednoznačně preferuje růžovou (od hlavy k patě) a obrázky zvířátek.
Ach jo..
Spíše mi, prosím, napište Vaše názory na opačný extrém typu: my jsme ti
nekonzumní, my na „hloupé hadry“ nehledíme. Výsledek: rodinné setkání
na Boží hod, rodiče oblečeni běžně (dokonce nikoliv podomacku!) a jejich
batole (holčička!) v onošených a rozpáraných chlapeckých teplácích a
zapraném flekatém body. Není to horší peklo, než buřto-bunda a bokovky na
školačkách…?
A blog Le Mini (http://www.lemini.sk/ )
znáte? Mně jsou děti zatím úplně ukradené, ale prohlíží se to hezky,
kdybych se někdy náhodou zbláznila a pořídila si dítě, asi bych se při
výběru oblečků inspirovala tímto blogem a jemu podobnými.
Mí synové se narodili v roce 91, což byla doba, kdy se naše domácí
výroba čehokoli hroutila a řetězce ještě nebyly. Pokud už někdo
prodával oblečení, muselo to vypadat draze, být to drahé a na děti každej
sral. Rodiče prostě za dětské oblečení nechtěli a nemohli utrácet.
Jedinou záchranou byli Vietnamci, fakt. Tehdy jsem nebydlela v Praze, takže
např. velmi kvalitní i vkusné oblečení firmy Pleas se u nás v provincii
prostě neprodávalo. Dodneška si pamatuju, jak jsme jako úplný vidláci
s otevřenou hubou zírali v Tescu na Zličíně na výběr zboží a
nevěřícně si říkali: Tohle že se u nás prodává??
Já šila. Nakonec jsem k tomu byla okolnostmi donucená. Tudíž do věku
zhruba 5 let jsem klukům nic nekupovala, všechno jsem jim ušila nebo
upletla. Kupovali jsme akorát boty, kde to byl podobnej průser jako v tom
oblečení. Navíc můj muž velmi nelibě nesl, když měli kluci stejné
oblečení a díky tomu bylo v rodině hodně zlé krve, babičky totiž byly
celé bez sebe, že dvojčátka chodí stejně oblečená a můj muž je
vždycky s tím poslal kamsi. Měl pravdu, jenže o to to bylo všechno
složitější.
Na děti se ale šije snadno: ony nosí všechno, co jim rodič dá. Není
s tím mnoho práce a nějaký ten záševek se odpouští. Místo pásku
stačí guma. Vyřádíte se s veselými vzory a barvami. Není velká
spotřeba látky a máte to hned hotové. Děcka navíc stejně všechno hned
zničí a tak vám to ani není líto, jako by bylo u botiček od Diora.
Pletení je úplně nejlepší, jeden svetr mi trval dva dny.
Dneska už tolik dětské oblečení nesleduju, ale kolegyně si pochvalovala
HM. Jen mi připadá, že ty děti chodí všechny stejně. Jedna má známá si
navíc stěžovala, že pro svou dceru (11) nemůže vybrat nic, co by malé
slečně vyhovovalo. Spolužačky jedou v kurvích modýlcích a dcerka chce
nutně zapadnout do party, na druhou stranu jí to maminka, velmi vkusná a
ušlechtilá osoba, nechce tak úplně dovolit. No a nějaký kompromis u nás
moc není v obchodech.
No a nad džíny pro miminka taky kroutím hlavou.
Taky se mi narodily děti v devadesátých letech(93 a 95) a musím
souhlasit s paní Alenou. Ovšem já jsem šila v Pleasu a tak se mi povedlo
nějaká trička, spoďárky a tepláčky nakoupit v podnikové prodejně a
mamka měla tenkrát známou, která prodávala všechno možné oblečení, ale
ne vietnamské!! Měla to na vsi a nejvíc jsem měla soupravičky
z počesaného sametu a barevného manžestru. Mám holčičky a tenkrát byly
opravdu nadšené ze všeho, co jsem jim koupila, takže krom červené a
růžové chodily i v zelených, modrých, fialových a já nevím jakých
ještě barvách. Problém začal kolem 10ti let - uniforma džíny, tričko a
mikina - nejlépe lesklé, ocvočkované a pod. Pak už nenosily ani sukně a
ani kabáty - vždycky už jen bundu. S nástupem na střední se vrátily ke
kabátům - OBĚ! A šila jsem i letní šaty a sukně
Jo a ta paní později zkrachovala, protože byla o něco dražší než
vietnamci - ale ta kvalita!! Vše bavlněné a dobře ušité, protože jsem po
dětech, kromě fuseklí a některých tepláků a punčoch, všechno poslal
dál k „dědění“.
Co se bot týče, pokud jsem nakupovala v „kamenné obuvi“, jak jsme
tenkrát říkali, bylo to OK - jen ta cena mě vždycky dostávala
Cesnekacka: Jako by jste popisovala moje dětství. Mě šila
babička asi až do 7 let, kdy umřela, a nebo jsem měla oblečení
poděděné, protože mamčiny kamarádky měly zrovna taky děti. Na základce
jsem ale musela zapadnout, takže džíny a velká mikina, jen aby mi nebyly
vidět prsa a od střední se zase přes kabátky vracím k pomaloučku
k ženskému oblékání.
Já děti nemám, ale když občas v CaA kouknu do dětského, tak na ty malé
špunty tam mají celkem hezké oblečení.
pre mna su najhorise tie sestrocne dievcatka oblecene akoze hroze
„sexi“
ale pre male deti sa daju najst pekne veci, napriklad http://www.veselanohavice.cz/
Tak tohle je voda na můj mlejn, fakt jo
Coby matka osmileté dcery jsem seznala, že zatímco dospělácké oblečení
se už přece jen leckdy dá koupit, to dětské se pořád ještě shání, a
to snad ještě hůř než pánské.
Vadí mi, že vše je nastavené tak, že se buď z dětí dělají miniatury
dospělých, nebo přeplácané panenky na hraní. Ani jedno nerespektuje
dětskou duši.
Ne každý řetězec má dětskou řadu, a pokud ji má, sortiment bývá hodně
úzký. Vysloveně nesnáším HM za to, že jsou schopni s úderem
odpovídající sezóny vytáhnout týž svetr, šatičky atd. jako loni,
předloni, předpředloni, a to za stejnou, nesníženou cenu. A není to
výjimka, dělají to zcela běžně a u velké části sortimentu. Ne, že by
dítě muselo být hypermódní, ale prostě mi tenhle přístup připadá
vyslověně sprostý.
Co se týče praktičnosti, za vrchol děsu považuji dnes tolik módní bolerka
aneb svetříky dlouhé sotva ke spodnímu okraji žeber.
Dál mě štvou dětské modely náročné na údržbu, jako třeba různé
našité volovinky, např. svetr s chatrně přidělanou mašličkou nebo
kytičkou, hezké tričko s medvídkem, jenže ten má místo nosíku bambulku
přichycenou jedinou nití (jasně, copak nemáš, ženská jedna, doma jehlu a
nit, abys to prostě přichytila pořádně? Mám, ale dělat to nebudu.
U trička za pět stovek chci být těchto starostí zbavena) - a tato bambulka
navíc po pár vypráních totálně vypelichá; obrázky, třeba hezké, ale
složené z flitrů. Prostě věci, které za chvilku nebudou vypadat hezky a
to dítě z toho bude smutné; to není rozmazlenost, tomu mrněti je to
prostě líto, že medvídek už není tak pěkný.
Z barev jsem už několik let zděšená; coby „Husákovo dítě“ jsem
vyrostla obklopená hnědo-béžovo-šedým prostředím, občas mezi tím
nějaký červený svetr. Růžová, oranžová, tyrkysová, fialová - to byly
naprosto nevídané, luxusní barvy. A teď? Přijdu do dětského a vidím
stejné nebarvy jako tenkrát. A jediný protipól jsou obarbínované
úděsnosti. Prostě na jedné straně modely stará-mladá, na druhé
cukrouškoidní kýčárny.
Ještě větší hrůzu shledávám u bot; milovala jsem na dcerce boty zn.
Elephant pro kombinaci hezkého, dětského leč neinfantilního designu a
vysoké kvality boty jako takové. Ale dělají se jen do velikosti 30, takže
poslední dva roky už smůla. Přitom u bot - a dětských zejména -
nehledím příliš na peníze. Za letní botky dám klidně přes tisícovku,
za zimní bez rozpaků i víc jak dvakrát tolik. Nohy máme jenom jedny a
musejí nás nosit celý život. Na podzim jsem se rozběsnila v ECCU, kde
měli asi jen čtvery kozačky s tím, že těch dalších 40 modelů, co jsem
viděla na internetu se k nám prostě nedováží. Nakonec jsem jediné
slušné (tj. dětsky vypadající, leč neobarbínované a zároveň bytelné a
teplé) kozačky koupila v Debenhams. Čímž se dostávám ke konkrétnu: Po
zkušenostech většinu věcí pořizuji právě v Debenhams, kde je mj. i ta
výhoda, že ta prodejna je v celé Praze jen jedna a nechodí v tom celé
město. S kvalitou jsem hodně spokojená, ale i tam mají podivnosti, ale
jsou na první pohled celkem identifikovatelné. Kombinuji s Nextem,
v posledních dvou, třech letech významně rozšířili dětská oddělení.
Občas, ale vážně jen občas dětská Zara. Přijde mi to sezonu od sezony
proměnlivé - někdy praktické, vkusné a slušně ušité věci, někdy
absolutní mazec.
A to je asi všechno. Jinými slovy TŘI obchody, v nichž s určitým
úsilím nakombinuji dítěti šatník. Jenom tři, naprostá tragédie. Obchody
typu Au pays des mimis jsou pro mě bohužel už na hranici dostupnosti, a
navíc dětské tričko za 2 tisíce nebo kabátek za 5 bych asi nekoupila,
ani kdybych si to mohla dovolit bez mrknutí oka.
já na děti ještě nemám (myslím) ani věk, ani biologické hodiny, ale myslím, že hlavně, že ty mrňata mají oblečení aspoň trochu odpovídající pohlaví a osobnosti. Mé dětské peklo bylo, že jsem do takových 11 musela donášet oblečení po starším bratrovi (pak už jsem si to nenechala líbit). V páté třídě se mi děcka smály za následující oblečení: bráchova mikina, bráchova košile, bráchovi manšestráky, bráchovi trenýrky a tenisky od vietnamců. Ve hmotné nouzi jsme nikdy nebyli, jen jsem prostě nemohla mít nic nového, protože to staré bylo ještě dost dobré. Takže taková drobná přímluva za ty malé - nenechávejte donášet všechno oblečení od starších sourozenců, a když už, tak jen ty unisex kousky, ne spodní prádlo.
Moje peklo je růžové oblečení - jako když vybouchne bomba s růžovou
barvou v oddělení pro holčičky. Mám dva kluky na toho pětiletého jsem
měla problém najít něco, co není „modré“ - takže byl jako mimino ve
žluté a zelené, fialové, Na maličkého jsem dostala manžestráky
s laclem, když mu byl měsíc - nacpala jsem ho do toho jednou, úplně
zpocená a tu hrůzu hned prodala . U nás vedou volné manžestráky,
pláťtáky, . Džíny jsme nikdy nenosili.
Za děs považuju i ty crocsy na dětské nožičce. Jedny jsem malému koupila
výhradně na pláž, aby nešlápl na škebli, jinam je nenosí. A potom
všechny nekvalitní boty. A taky mi přišlo vždycky zrůdné, jak matky
oblékají děti ven jako na módní přehlídku a pak na ně věčně na písku
ječí, aby se neumazaly, neklekaly atd.
Holčičky široký krátký kabátek, šatičky a jen punčošky - musí jim
pod to foukat teď v zimě. Ta matka by se takhle neoblékla.
Nakupuji dětem buď přes internetové bazárky nebo v HM a CA - základní
věci - košile, trika, kalhoty. Výhoda u kluků, že se nemají potřebu
strojit, je jim to celkem jedno.Tomu staršímu 16 letému jsem momentálně
ulovila v Cottonfieldu vlněný svetr se 70% slevou - z 5 táců na 1200,–
80% Lambwoole, šálový límec, propínací - je nadšený, jak je krásný a
teplý. Dokonce už na sako jsme koukali a dal by si říct, klidně by ho nosil
do školy. Taky ho už vedu k tomu, že musí vypadat elegantně a slušně.
Nosí košile, manšestrové kalhoty a když v létě čepici, tak zásadně
kšiltem dopředu Na tu „vandalskou“ (jsem si to tak
překřtila) frajerskou módu jsem těžce alergická- takže žádné rozkroky
u kolen, mikiny s rukávama až na zem, tenisky s rozvázanýma tkaničkama a
pod. Moje dítě je hodně poddajné a vstřícné vůči mým estetickým
apelům . Jak to bude s tím maličkým zatím nevím.
Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná.
od Veselé nohavice mám pro malého kloboučky. Šijí tam dobře. A nejlepší čepičky pro malé zase coccodrillo - ty nejlépe seděly tvarově a držely.
kalivrata ha detto : Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná
A proplatila ti je aspon pojistovna?
Mne jako nematce pripada, ze jsou pomerne na vyber veci tak do peti let, pak to upada do mysi sedi pro kluky a pripravky na kurvi kroje pro holky.
DanielaS ha detto :
kalivrata ha detto : Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná
A proplatila ti je aspon pojistovna?Jako zodpovědný občan si nenechávám proplatit nic, co nemusím
Dobré téma Tak pro mne bylo dětské peklo to, co jsem
nosila jako malá (husákovo dítě) a také jeden z motivů, proč jsem pak
šla na oděvní průmyslovku.
Teď se doma topím v růžové (3 holky - mimi, 3r, 6let), uf, na sebe už si
ji nikdy neobleču. Než se narodila první, koupila jsem i dvoje džínečky
v těch nejmenších velikostech a doma jsem pak nad nimi dělala ách, jak
jsou roztomilé. No, mimino je párkrát mělo, třeba když jsem se s ním
šla pochlubit do práce, ale tak nějak to nebylo „vončo“. Druhá holka
celé kojenecké období prožila díky třmínkům v punčocháčích a to mě
definitivně vyléčilo z oblékání takových kousků. Třetí v tom kalupu
nosí většinou to první, co leží v koši s nevyžehleným prádlem, na
strojení není čas
Nejstarší dcerka je čert, princezna a víla v jednom a podle toho se taky
obléká. Dělá mi radost ji sledovat a moc jí do toho nezasahuju. Kdy jindy,
než v šesti letech, si můžete vzít puntíkatou sukni, pruhované
punčocháče, holiny a nevypadat divně?
