Dětské peklo

Kromě už zmíněného mě ještě štvou crocsy (resp. jakože crocsy). Jak může někdo dobrovolně dát dítěti, kterému se vyvíjí noha tyhlety plochý gumový hrůzy! Vůbec, když vidím kvalitu dětské obuvi, tak se mi chce brečet (učím v první třídě, takže mám možnost vidět to denně).

Bývalý učí na základní škole a říká, že už snad osmileté holčičky nosí bokovky - se všemi neřestmi… Takže lezoucí zadky jsou in už od nižšího stupně. Jinak mě vytáčí změnšeniny oblečení pro dospělé - ty džíny pro mimina mi taky nepřijdou zrovna ok, ale mám na mysli spíš šíleně flitrované tílka ve stejném provedení pro matku i 6letou dceru.
Jinak se spíše všímám fenoménu, že dcera je líp oblečená jak matka - kozačky, barevné punčošky, sukýnka a buřtokabát (nebo i normální kabátek!!!) a vedle ní matka v riflích a beztvaré bundě…

Některé džíny mi připadají měkké a poddajné. Já se potýkám s problémem, že oblečení pro chlapce po 2. roce mi přijde příšerné a mám problém pro něj něco vybrat, když nechci, aby běhal příšerně strakatý se spidermanem, batmanem nebo cars.

Nedávno jsem stála v CA v rozsáhlém oddělení „chlapci 128-170“. Peklo je, že to tam vypadalo jako v pohřebním ústavu. Černá, tmavě modrá, hnědá, lebky. Když jsem se chtěla rozšoupnout, mohla to být zelená mikina s modrým, bílým, jinak zeleným nápisem.
Dívčí oddělení těchto velikostí: růžová, fialová, lebky provedené ve flitrech. Snad ještě větší peklo, než to klučičí.

Mě nevadí džíny jako takové, můj starší syn je nosí hodně a to mu ještě nebyly tři roky. Na hřiště je to ideální, teď na zimu má dokonce měkké a poddajné rifle, zevnitř zateplené. Ale na tříměsíční mimino ty džíny prostě fakt nechápu:-)
Jinak já vídám i dost pěkného oblečení, hlavně pro holčičky. Musím se občas dost ovládat, abych neustále nekupovala neteřince něco nového:-)

hesd

ha, zrovna nedávno jsem na to myslela, proč už tady není nějaké takové fórum:-)
Ad croksy nebo jak se to píše, nejstarší dostalo svoje první z tržnice od příbuzných k prvním (!!!) narozeninám…
Už jsem to tady někde psala v diskuzi, že najít na dítě něco jednobarevného, neposránkového, s pěkným obrázkem, nedejbože bez obrázku je skoro nemožné. Nedávno jsem byla třeba v CA, sety dvou triček, jedno OK, druhé hnusné. Ale když se hledá, tak se dá sehnat a i z dobrého materiálu a ne nejtenší hned vytahané bavlny.
Mám ráda oblečení z Brány k dětem (Praha, Brno), mají i webový obchod. Některé kousky už jsou na mě příliš alternativní, ale mám cukání tam něco koupit pokaždé, když tam jsem. Jsou ale dražší (biobavlna). Nechápu, proč v podobném designu nedělají něco i ostatní výrobci, nemusím mít nutně oblečení z biobavlny.
Máme doma nějaké poděděné věci, které bych sama nekoupila, ale když už je máme, tak se to na doma a na písek vynosí, zas až tak to hrotit nebudu. Ale štve mě, že když chci koupit něco podle svého vkusu, není pomalu kde.
A ad rifle, my jedem v manšestrákách:-)
Jinak malé děcko se ještě asi slušně oblíct dá, ale v těch větších velikostech mi to mnohdy přijde jak na lolitky, flitry, výstřihy, průstřihy, zmiňované bokovky atd. A to nemluvím o tom, že jsem už viděla asi 10-letou holčinu v kožených kalhotech. A toho si všiml i manžel, který standardně oblečení moc neřeší.

Dobré téma, právě to řeším (dcera 3 roky) ! V dětském oblékání je to podobně, jako u dospělých: spousta pekelností a občas něco vkusného. Ráda kupuji Benetton a Okaidi (píšu to správně?), velmi vkusné i kvalitní. Pouze ty ceny.......
Teď řeším problém, že už teď si dcera chce určovat oblečení. Počet vrstev a zateplení nebo druh obuvi je stále v mojí režii, ale jinak jednoznačně preferuje růžovou (od hlavy k patě) a obrázky zvířátek. Ach jo..
Spíše mi, prosím, napište Vaše názory na opačný extrém typu: my jsme ti nekonzumní, my na „hloupé hadry“ nehledíme. Výsledek: rodinné setkání na Boží hod, rodiče oblečeni běžně (dokonce nikoliv podomacku!) a jejich batole (holčička!) v onošených a rozpáraných chlapeckých teplácích a zapraném flekatém body. Není to horší peklo, než buřto-bunda a bokovky na školačkách…?

A blog Le Mini (http://www.lemini.sk/ ) znáte? Mně jsou děti zatím úplně ukradené, ale prohlíží se to hezky, kdybych se někdy náhodou zbláznila a pořídila si dítě, asi bych se při výběru oblečků inspirovala tímto blogem a jemu podobnými. 

Mí synové se narodili v roce 91, což byla doba, kdy se naše domácí výroba čehokoli hroutila a řetězce ještě nebyly. Pokud už někdo prodával oblečení, muselo to vypadat draze, být to drahé a na děti každej sral. Rodiče prostě za dětské oblečení nechtěli a nemohli utrácet. Jedinou záchranou byli Vietnamci, fakt. Tehdy jsem nebydlela v Praze, takže např. velmi kvalitní i vkusné oblečení firmy Pleas se u nás v provincii prostě neprodávalo. Dodneška si pamatuju, jak jsme jako úplný vidláci s otevřenou hubou zírali v Tescu na Zličíně na výběr zboží a nevěřícně si říkali: Tohle že se u nás prodává??
Já šila. Nakonec jsem k tomu byla okolnostmi donucená. Tudíž do věku zhruba 5 let jsem klukům nic nekupovala, všechno jsem jim ušila nebo upletla. Kupovali jsme akorát boty, kde to byl podobnej průser jako v tom oblečení. Navíc můj muž velmi nelibě nesl, když měli kluci stejné oblečení a díky tomu bylo v rodině hodně zlé krve, babičky totiž byly celé bez sebe, že dvojčátka chodí stejně oblečená a můj muž je vždycky s tím poslal kamsi. Měl pravdu, jenže o to to bylo všechno složitější.
Na děti se ale šije snadno: ony nosí všechno, co jim rodič dá. Není s tím mnoho práce a nějaký ten záševek se odpouští. Místo pásku stačí guma. Vyřádíte se s veselými vzory a barvami. Není velká spotřeba látky a máte to hned hotové. Děcka navíc stejně všechno hned zničí a tak vám to ani není líto, jako by bylo u botiček od Diora. Pletení je úplně nejlepší, jeden svetr mi trval dva dny.
Dneska už tolik dětské oblečení nesleduju, ale kolegyně si pochvalovala HM. Jen mi připadá, že ty děti chodí všechny stejně. Jedna má známá si navíc stěžovala, že pro svou dceru (11) nemůže vybrat nic, co by malé slečně vyhovovalo. Spolužačky jedou v kurvích modýlcích a dcerka chce nutně zapadnout do party, na druhou stranu jí to maminka, velmi vkusná a ušlechtilá osoba, nechce tak úplně dovolit. No a nějaký kompromis u nás moc není v obchodech.
No a nad džíny pro miminka taky kroutím hlavou.

Taky se mi narodily děti v devadesátých letech(93 a 95) a musím souhlasit s paní Alenou. Ovšem já jsem šila v Pleasu a tak se mi povedlo nějaká trička, spoďárky a tepláčky nakoupit v podnikové prodejně a mamka měla tenkrát známou, která prodávala všechno možné oblečení, ale ne vietnamské!! Měla to na vsi a nejvíc jsem měla soupravičky z počesaného sametu a barevného manžestru. Mám holčičky a tenkrát byly opravdu nadšené ze všeho, co jsem jim koupila, takže krom červené a růžové chodily i v zelených, modrých, fialových a já nevím jakých ještě barvách. Problém začal kolem 10ti let - uniforma džíny, tričko a mikina - nejlépe lesklé, ocvočkované a pod. Pak už nenosily ani sukně a ani kabáty - vždycky už jen bundu. S nástupem na střední se vrátily ke kabátům - OBĚ! A šila jsem i letní šaty a sukně
Jo a ta paní později zkrachovala, protože byla o něco dražší než vietnamci - ale ta kvalita!! Vše bavlněné a dobře ušité, protože jsem po dětech, kromě fuseklí a některých tepláků a punčoch, všechno poslal dál k „dědění“.
Co se bot týče, pokud jsem nakupovala v „kamenné obuvi“, jak jsme tenkrát říkali, bylo to OK - jen ta cena mě vždycky dostávala 

Cesnekacka: Jako by jste popisovala moje dětství. Mě šila babička asi až do 7 let, kdy umřela, a nebo jsem měla oblečení poděděné, protože mamčiny kamarádky měly zrovna taky děti. Na základce jsem ale musela zapadnout, takže džíny a velká mikina, jen aby mi nebyly vidět prsa a od střední se zase přes kabátky vracím k pomaloučku k ženskému oblékání.
Já děti nemám, ale když občas v CaA kouknu do dětského, tak na ty malé špunty tam mají celkem hezké oblečení.

pre mna su najhorise tie sestrocne dievcatka oblecene akoze hroze „sexi“
ale pre male deti sa daju najst pekne veci, napriklad http://www.veselanohavice.cz/

Tak tohle je voda na můj mlejn, fakt jo
Coby matka osmileté dcery jsem seznala, že zatímco dospělácké oblečení se už přece jen leckdy dá koupit, to dětské se pořád ještě shání, a to snad ještě hůř než pánské.
Vadí mi, že vše je nastavené tak, že se buď z dětí dělají miniatury dospělých, nebo přeplácané panenky na hraní. Ani jedno nerespektuje dětskou duši.
Ne každý řetězec má dětskou řadu, a pokud ji má, sortiment bývá hodně úzký. Vysloveně nesnáším HM za to, že jsou schopni s úderem odpovídající sezóny vytáhnout týž svetr, šatičky atd. jako loni, předloni, předpředloni, a to za stejnou, nesníženou cenu. A není to výjimka, dělají to zcela běžně a u velké části sortimentu. Ne, že by dítě muselo být hypermódní, ale prostě mi tenhle přístup připadá vyslověně sprostý.
Co se týče praktičnosti, za vrchol děsu považuji dnes tolik módní bolerka aneb svetříky dlouhé sotva ke spodnímu okraji žeber.
Dál mě štvou dětské modely náročné na údržbu, jako třeba různé našité volovinky, např. svetr s chatrně přidělanou mašličkou nebo kytičkou, hezké tričko s medvídkem, jenže ten má místo nosíku bambulku přichycenou jedinou nití (jasně, copak nemáš, ženská jedna, doma jehlu a nit, abys to prostě přichytila pořádně? Mám, ale dělat to nebudu. U trička za pět stovek chci být těchto starostí zbavena) - a tato bambulka navíc po pár vypráních totálně vypelichá; obrázky, třeba hezké, ale složené z flitrů. Prostě věci, které za chvilku nebudou vypadat hezky a to dítě z toho bude smutné; to není rozmazlenost, tomu mrněti je to prostě líto, že medvídek už není tak pěkný.
Z barev jsem už několik let zděšená; coby „Husákovo dítě“ jsem vyrostla obklopená hnědo-béžovo-šedým prostředím, občas mezi tím nějaký červený svetr. Růžová, oranžová, tyrkysová, fialová - to byly naprosto nevídané, luxusní barvy. A teď? Přijdu do dětského a vidím stejné nebarvy jako tenkrát. A jediný protipól jsou obarbínované úděsnosti. Prostě na jedné straně modely stará-mladá, na druhé cukrouškoidní kýčárny.
Ještě větší hrůzu shledávám u bot; milovala jsem na dcerce boty zn. Elephant pro kombinaci hezkého, dětského leč neinfantilního designu a vysoké kvality boty jako takové. Ale dělají se jen do velikosti 30, takže poslední dva roky už smůla. Přitom u bot - a dětských zejména - nehledím příliš na peníze. Za letní botky dám klidně přes tisícovku, za zimní bez rozpaků i víc jak dvakrát tolik. Nohy máme jenom jedny a musejí nás nosit celý život. Na podzim jsem se rozběsnila v ECCU, kde měli asi jen čtvery kozačky s tím, že těch dalších 40 modelů, co jsem viděla na internetu se k nám prostě nedováží. Nakonec jsem jediné slušné (tj. dětsky vypadající, leč neobarbínované a zároveň bytelné a teplé) kozačky koupila v Debenhams. Čímž se dostávám ke konkrétnu: Po zkušenostech většinu věcí pořizuji právě v Debenhams, kde je mj. i ta výhoda, že ta prodejna je v celé Praze jen jedna a nechodí v tom celé město. S kvalitou jsem hodně spokojená, ale i tam mají podivnosti, ale jsou na první pohled celkem identifikovatelné. Kombinuji s Nextem, v posledních dvou, třech letech významně rozšířili dětská oddělení. Občas, ale vážně jen občas dětská Zara. Přijde mi to sezonu od sezony proměnlivé - někdy praktické, vkusné a slušně ušité věci, někdy absolutní mazec.
A to je asi všechno. Jinými slovy TŘI obchody, v nichž s určitým úsilím nakombinuji dítěti šatník. Jenom tři, naprostá tragédie. Obchody typu Au pays des mimis jsou pro mě bohužel už na hranici dostupnosti, a navíc dětské tričko za 2 tisíce nebo kabátek za 5 bych asi nekoupila, ani kdybych si to mohla dovolit bez mrknutí oka.

já na děti ještě nemám (myslím) ani věk, ani biologické hodiny, ale myslím, že hlavně, že ty mrňata mají oblečení aspoň trochu odpovídající pohlaví a osobnosti. Mé dětské peklo bylo, že jsem do takových 11 musela donášet oblečení po starším bratrovi (pak už jsem si to nenechala líbit). V páté třídě se mi děcka smály za následující oblečení: bráchova mikina, bráchova košile, bráchovi manšestráky, bráchovi trenýrky a tenisky od vietnamců. Ve hmotné nouzi jsme nikdy nebyli, jen jsem prostě nemohla mít nic nového, protože to staré bylo ještě dost dobré. Takže taková drobná přímluva za ty malé - nenechávejte donášet všechno oblečení od starších sourozenců, a když už, tak jen ty unisex kousky, ne spodní prádlo.

Moje peklo je růžové oblečení - jako když vybouchne bomba s růžovou barvou v oddělení pro holčičky. Mám dva kluky na toho pětiletého jsem měla problém najít něco, co není „modré“ - takže byl jako mimino ve žluté a zelené, fialové, Na maličkého jsem dostala manžestráky s laclem, když mu byl měsíc - nacpala jsem ho do toho jednou, úplně zpocená a tu hrůzu hned prodala . U nás vedou volné manžestráky, pláťtáky, . Džíny jsme nikdy nenosili.
Za děs považuju i ty crocsy na dětské nožičce. Jedny jsem malému koupila výhradně na pláž, aby nešlápl na škebli, jinam je nenosí. A potom všechny nekvalitní boty. A taky mi přišlo vždycky zrůdné, jak matky oblékají děti ven jako na módní přehlídku a pak na ně věčně na písku ječí, aby se neumazaly, neklekaly atd.
Holčičky široký krátký kabátek, šatičky a jen punčošky - musí jim pod to foukat teď v zimě. Ta matka by se takhle neoblékla.
Nakupuji dětem buď přes internetové bazárky nebo v HM a CA - základní věci - košile, trika, kalhoty. Výhoda u kluků, že se nemají potřebu strojit, je jim to celkem jedno.Tomu staršímu 16 letému jsem momentálně ulovila v Cottonfieldu vlněný svetr se 70% slevou - z 5 táců na 1200,– 80% Lambwoole, šálový límec, propínací - je nadšený, jak je krásný a teplý. Dokonce už na sako jsme koukali a dal by si říct, klidně by ho nosil do školy. Taky ho už vedu k tomu, že musí vypadat elegantně a slušně. Nosí košile, manšestrové kalhoty a když v létě čepici, tak zásadně kšiltem dopředu Na tu „vandalskou“ (jsem si to tak překřtila) frajerskou módu jsem těžce alergická- takže žádné rozkroky u kolen, mikiny s rukávama až na zem, tenisky s rozvázanýma tkaničkama a pod. Moje dítě je hodně poddajné a vstřícné vůči mým estetickým apelům . Jak to bude s tím maličkým zatím nevím.

Selia, díky za tip, to vypadá dobře:-)

Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná.

od Veselé nohavice mám pro malého kloboučky. Šijí tam dobře. A nejlepší čepičky pro malé zase coccodrillo - ty nejlépe seděly tvarově a držely.

kalivrata ha detto : Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná
A proplatila ti je aspon pojistovna?
Mne jako nematce pripada, ze jsou pomerne na vyber veci tak do peti let, pak to upada do mysi sedi pro kluky a pripravky na kurvi kroje pro holky.

DanielaS ha detto :

kalivrata ha detto : Jenom taková poznámka, nevím jak u dětí, samozřejmě, ale crocs v originální verzi, ne v té vietnamské, jsou ortopedická obuv. A v době, kdy jsem měla ortopedické potíže po úrazu, jsem je musela nosit povinně(jasně, že jsem to dělala jen když jsem šla k lékaři). Ale o tom, že jsou ošklivé, o tom žádná
A proplatila ti je aspon pojistovna?

Jako zodpovědný občan si nenechávám proplatit nic, co nemusím 

Dobré téma Tak pro mne bylo dětské peklo to, co jsem nosila jako malá (husákovo dítě) a také jeden z motivů, proč jsem pak šla na oděvní průmyslovku.
Teď se doma topím v růžové (3 holky - mimi, 3r, 6let), uf, na sebe už si ji nikdy neobleču. Než se narodila první, koupila jsem i dvoje džínečky v těch nejmenších velikostech a doma jsem pak nad nimi dělala ách, jak jsou roztomilé. No, mimino je párkrát mělo, třeba když jsem se s ním šla pochlubit do práce, ale tak nějak to nebylo „vončo“. Druhá holka celé kojenecké období prožila díky třmínkům v punčocháčích a to mě definitivně vyléčilo z oblékání takových kousků. Třetí v tom kalupu nosí většinou to první, co leží v koši s nevyžehleným prádlem, na strojení není čas
Nejstarší dcerka je čert, princezna a víla v jednom a podle toho se taky obléká. Dělá mi radost ji sledovat a moc jí do toho nezasahuju. Kdy jindy, než v šesti letech, si můžete vzít puntíkatou sukni, pruhované punčocháče, holiny a nevypadat divně?