Předbíhání ve frontách

Ani nepřebíhám. Jinak určitě dojde k efektu, který je znázorněn v odkazu dole…
http://pravdu.cz/…ustet-frontu

@Curry píše:
Ráno mě pět minut před příjezdem dálkového autobusu, „předběhla“ velká skupina skautů (něco na ten způsob), protože jim jejich dva vedoucí drželi místo ve frontě, tím pádem jsem se nedostala do autobusu (čekala jsem tam 35 min naprosto zbytečně).

A proč si na dálkový autobus nekoupíte místenku? Jde to i jednoduše přes internet kdykoliv a kdekoliv. Pak by vás velká skupina, co doběhne na poslední chvíli a obsadí celý autobus (předpokládám, že oni jim nedrželi místo, ale ty místenky měli, nevím, kdo by si troufl někam jet s velkou skupinou bez jistoty spoje) nijak neohrozila. Berte to jako můj recept na řešení s noblesou.

@Curry na Kubě platí naprosto jasné pravidlo. Ať člověk přijde k jakékoliv frontě a ať se mu zdá přehledná nebo ne, musí se zeptat, kdo je poslední. Poslední se ohlásí, někdy se pro jistotu zjišťuje i předposlední, a poté je nutné být ve střehu, až přijde někdo další, aby se mu zas řeklo, že poslední jste vy a po kom jdete. Tím odpadají zdvojené fronty, zasněné osoby, přes které se každý přežene, dokonce můžete z fronty i poodejít a třeba si někam sednout (nebo si jít zatím stejně posichrovat místo v další frontě) a nikdo vás nepředběhne.
Já to mám sama za sebe jasné: jelikož nesnáším skrumáže, jakmile se někde začnou lidi nepřehledně houfovat, já začnu ustupovat, takže přijdu na řadu zaručeně jako poslední, poslední nastupuju do autobusu, etc. Už dávno to neřeším a beru to jako fakt.

@Curry
Obcas me nekdo predbehne (vetsinou „nenapadnej duchodce“, kterej strasne specha domu na serial), ale ja jsem moc flegmaticka na to, abych to nejak resila. Daleko horsi mi prijde, ze lidi v tyhle zemi jeste nepochopili princip jedny fronty (typicky ve Spenceroj nebo u samoobsluznejch pokladen v tescu). To me vytaci uplne k nepricetnosti.

@llolla Jakože 1 fronta, která se rozdvojuje k 2 pokladnám, je lepší?

@rohlíková
jo

@llolla Naprosto souhlasím, fascinuje mě, když např. na poště někdo přijde, předběhne celou frontu, když přece jsou přepážky otevřeny dvě. Pořád trpělivě upozorňuji a vysvětluji, ale někteří se jsou schopní dohadovat, že je zbytečné stát v jedné frontě, když můžou být dvě. Jinak já se ozývám i zezadu, když kus přede mnou někdo ve frontě přebíhá. Naposledy to byl arogantní „děda“, který předběhl jednu těhotnou a dvě matky s dětmi. Ale jak byl na nás na všechny sprostý, když jsme si to nenechaly líbit, to už je jiná kapitola.

@MP Maggie
Ted me v souvislosti s tim napadla jeste jedna vec- strasne nesnasim, kdyz se na me lepi ten, kdo stoji ve fronte za mnou. Jako kdyby tim necemu pomohli (a muj panickej odpor k tomu, kdyz se me dotkne nekdo cizi tomu moc nepridava). Nicmene jsem vypozorovala, ze stat u pokladny a mit v ruce nakup a penezenku neni dostatecnym signalem pro to, ze tvorim frontu, pokud nedejcham prave platici osobe za krk (cca metrovou vzdalenost povazuju, kdyby nic, tak za slusnost).

@llolla A k tomu pěkně najíždět vozíkem na paty, to je také lahůdka.

@MP Maggie píše:
@llolla A k tomu pěkně najíždět vozíkem na paty, to je také lahůdka.

Včera ma pani v Kauflande tak nabrala vozíkom, že som sa jej skoro doňho posadila. Asi som na ňu pozrela vražedným pohľadom, lebo následne zmenila rad.

Mne často lidi předbíhají proto, že se snažím udržovat zdvořilý odstup, což si mnozí z oblibovačů těsného dotyku vysvětlují jako mou slabost. Moc mi to ani nevadí, protože skoro nikdy nikam nepospíchám, takže jsem v klidu. S jedinou výjimkou: když mám hlad a někdo mne ve frontě na jídlo předběhne v mém oblíbeném podniku, dožaduju se svých práv. Většinou se dohodneme.
Lidi, co jsou za mnou netrpěliví, pouštím v klidu před sebe, jak už jsem psala, většinou nikam nespěchám.
Na poště máme lístkový systém, je to opravdu skvělý vynález, autorovi bych dala Nobelovu cenu za rozvoj mezilidských vztahů.

@MP Maggie @lucindaSK
Proto vždy nechávám ve frontě vozík za sebou. Těm osobám, kterým to nedochází, to v klidu vysvětlím: „když do mne budete narážet, své odbavení neurychlíte“

@llolla
Taky myslím, že je lepší. Ale třeba u nás na poště to zakázali. Písemně.

V rade sa snažím udržať odstup, ak niekto do mňa vráža alebo mi neustále dýcha na krk, tak ho upozorním, nech sa na mňa netlačí, rýchlejšie to nepôjde a je mi to nepríjemné. Ja sa vyhýbam jednej pokladníčke, v snahe byť rýchla trieska tovarom, čo nefunguje. Dlho vyberané dlhé nepolámané tyčinky, polámala buchnutím o pult - tak som jej ich tam s poznámkou nechala. Ale svoje správanie nezmenila a tak sa jej vyhýbam .

Nepředbíhám a ani nezažívám, že by mě kdo kdy předběhl. Pokud tedy nepočítám ve škole frontu na oběd, kde se předbíhalo furt a ani já sama jsem nebyla neviňátko, ale předpokládám, že se počítá v mém dospělém věku běžně v obchodě.

Já se zase setkávám s tím, že lidi úplně ignorují tzv. diskrétní zónu v lékárně, která je vyznačená na podlaze…To mě štve.

Přesně jak psala Brunhilde, nerada někomu funím za krk a nemám ráda, když to někdo dělá mně. Jakákoli větší mezera ale zřejmě působí jako výzva pro předbíhače. No, většinou taky nikam nespěchám a nerada se s lidmi hádám. Ale co dost nesnáším jsou děti, které u nás na vesnici předbíhají při nastupování do autobusu. Na zastávce zhruba dvacet lidí, většina dospělých či dospělejších se při příjezdu autobusu nějak normálně seřadí do fronty. Parta harantů přijde až po příjezdu autobusu a suverénně si dojdou k začátku fronty a vmísí se do ní rovnou u dveří. A není jim blbé se takhle nacpat i před starší lidi a víceméně je ode dveří odstrčit. A nejsou to většinou nějaké děti z „horších“ rodin, mám dojem, že tam funguje efekt party, když to dělají kamarádi, tak proč by ne oni… Kdyby tam byly s rodiči, tak by si to nedovolily.

@stricc Tohle se delalo/stale dela i v Rusku Sikovnej system (a v teto souvislosti doporucju k precteni „Frontu“ od Vladimira Sorokina).

@Jetthro asi se to dělá všude tam, kde jsou fronty běžnou každodenní záležitostí. Jinak by se tam lidi museli pomlátit. Taky předběhnout frontu je jedna z nejskandálnějších věcí, jakou někdo může spáchat, a je na tuty jistý, že nikdo z těch předběhnutých nad tím nemávne rukou, že on nespěchá a nerad se hádá. To je pak panečku bugr
https://www.youtube.com/watch?…

@Jetthro He, v Rusku jsem teda nebyla, ale v některých ze zemí bývalého SSSR jo - jednou jsem se pokoušela nacpat do maršrutky snad na desetkrát - stojím na začátku fronty, přijíždí maršrutka a já během deseti vteřin zjišťuju, že stojím stále venku, zatímco maršrutka je narvaná k prasknutí lidmi, co stáli celou dobu za mnou. A neváhali cpát ostatním pod nohy třeba pětileté děti Pak se do jedné narvala moje kamarádka sama, ta měla právě zkušenosti s frontami z Ruska
Předbíhat ve frontě tam bylo něco jako národní sport, i v obchodě a ty hádky patřily podle mě k oblíbenému každodennímu povyražení.
Fronta u McDonalda v Lisabonu byla taky výživná, no fronta, všichni se tlačili před pultem a vykřikovali objednávky, chudák našinec asi 15 minut čekal, než pochopil, že mu nezbyde nic jiného, než se taky mačkat a vykřikovat.

Nevím zda je to „s noblesou“, ale prostě jim to řeknu.

„Promiňte, já jsem tady stála před vámi, laskavě mě nepředbíhejte.“
Pokud je to potřeba - mají tendenci tam zůstat - tak je předejdu takovým způsobem, že se k nim natočím zády, posunu se bokem před ně a otočím se zase normálně, tzn. pokud neuhnou, tak je „omylem“ vezmu loktem do žaludku. Ale oni se většinou uhnou. A pokud se neuhnou, tak jim dám loktem do žaludku a okřiknu je ať na mě nesahají 

A po vstupu na poštu se okamžitě táži „Dobrý den, kdo z vás je konec fronty?“. I z toho důvodu, abych si v případě předbíhání byla jistá, že TOHLE TEDY NE.

Teda 1) Vás lituju - těch příhod je až moc na můj vkus - vyvozuju z toho, že a) moc spěcháte, b) jste hodně slušná a nevycvičená v reakcích - což spíše chválím.

2. nemáte asi tréning z dob socialismu - což je také Vaše plus
3. moc Vám držím palce, abyste tyto situace zvládala ke svému uspokojení, nebo se za 4) přestěhovala na venkov - užijete si více klidu a méně spěchu 

@Potrefenáhusa Asi jak kde no ja to zrovna ted v zime zazila v Rusku na poste, kazdy nove prichozi se zeptal, kdo je tu posledni 

Já zase nemůžu vystát lidi, kteří se drze vecpou k okénku na poště, kde je ten lístečkový systém!! Takhle jsem minule stála nachystaná kousek od přepážky, ke které jsem tušila, že půjdu (moje číslo bylo další na řadě a zrovna odešel pán) a než stihl pán za přepážkou vyvolat další číslo, tak ŠUP a už tam byla babizna s nějakou „urgentní“ prosbou, on jí samozřejmě vyhověl a já jen stála jak blbeček.