A vtip je v tom, že tohle jsou věci na běžné nošení. Džíny jsou kalhoty pro volný čas a ještě s výhradami (poněvadž někdy se víc hodí třeba ty plátěnky). Když se jdu projít po městě, vezmu si klidně něco elegantního. Na nákup taky. Nebo do knihovny, prostě kamkoli. A kdo na přílišnou eleganci není, protože chápu, že přijít takhle do školy by znamenalo společensky se znemožnit, nemusí se ještě schovávat do modráků a trička z Terranovy, protože je spousta jiných možností.
Proč nemám ráda džíny
15.05.10 | autor Ada
Poněvadž už si pár lidí všimlo, že nemám ráda džíny, měla bych to asi začít pomalu vysvětlovat. Proč? Jednoduše proto, že povýšily na jakousi univerzální uniformu, která se nosí všude. Jsou styly, ke kterým džíny patří, a přestože si rozhodně nemyslím, že moderní šatník by se bez nich neobešel (ano, drze a převratně tvrdím, že šatník bez džínů může existovat!), mohou být slušivé a k dané příležitosti dokonale sedět. Džíny lehce obnošené do pohodlnosti se také hodí na výlety v chladnějším počasí a hodně chlapů má volné rifle rádo jako pracovní oděv, tedy něco na způsob montérek - třeba můj táta, který pracuje jako údržbář na statku.
Jenže nošení džínů u nás dávno dospělo do fáze, kdy se z nich stal symbol lenosti a nevkusu. Vezmu džíny, k tomu plácnu nějaký triko, kecky a jdu. Zastavíte-li se na ulici a rozhlédnete kolem sebe, 50-80 procent lidí bude mít zaručeně modré džíny.
Ti dva vlevo, celá rodinka vpravo - tatínek, maminka i dcera -, ten pán vlevo nahoře měl taky džíny a hostesky vpravo jakbysmet. Tady přestává veškerá legrace.
A co se dá nosit místo džínů? Ne, čtenářko Katuš, nejsou to zelené tesilky; tvůj komentář jen dokazuje, jak nám modrý mor vypláchl mozky a značná část džínového lidstva je nosí proto, že, ó hrůzo, vůbec netuší, že existuje něco jiného! Kalhoty se dají kupodivu ušít z ledasčeho, takže můžeme mít vlněné (ne pletené, vlna se dá taky tkát), a to teplejší zimní nebo lehké ke kostýmku. Nebo plátěné, vynikající zvlášť na léto. Polyesterové, které se sice nehodí do tepla, ale nemačkají se a jsou levné. Hedvábné, např. z dupionu, který je pevný, měkký a k dostání v desítkách odstínů. I barev je na světě více než jen modrá, a v některých se dokonce šijí i džíny (černá, šedá, béžová) či kalhoty střihem a ušitím džínům podobné, jestliže se s nimi tak moc nechcete rozloučit. Můžete namítnout, že třeba letní plátěné kalhoty jsou mačkavé, průsvitné a k mání jen v nepraktické bílé barvě; v laciných obchodech bohužel ano, ale dají se koupit i slušné, z nemačkavé směsovky vyšší gramáže. Nebo si je můžete (nechat) ušít a nevyjde to dráž než nějaké superznačkové džíny.
A kdyby to nestačilo, tak upozorňuji, že existují ještě sukně.
Abyste mi věřili, tak namátkou z pár přehlídek na letošní podzim. Zleva: Donna Karan - černé legínokalhoty by snad vyhověly i slečnám, které chtějí být sexy (mimochodem, samotnou Donnu jsem snad na žádné fotce neviděla v džínách). Armani - střídmé barvy, na rozdíl od předchozího stoprocentně nositelný model včetně účesu a líčení, elegantní, bez extravagancí. Gap - značka, která prodává spoustu džínů, nepředvedla v přehlídce trendů na podzim 2010 ani jedny. A oč jsou tmavě šedé kalhoty se svetříkem horší a dražší než modráky a tričko?
Poznámka pod čarou: tohle není vhodná elegantní náhrada džínů.







Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky