Inspirace na jaro - přehlídky

Já mám ráda barvy vždy, i v tom nejchmournějším zimním počasí:)

Taky nosím barvy kdykoliv na ně mám chuť, takže na jaře jenom nebudu vypadat tak divně:)

Skoro se divím, že už colourblocking není pasé, když to bylo módní loni… teda né že by mi to vadilo, jen jsem čekala, že se někam vyvine, třeba na kombinování i loni neuskutečněných a zavrhovaných kombinací… jako sloučit barvy nestejné sytosti a jasu…

ta kolekce Gucci mi příjde naprosto super. Miluju kombinovat černou a bílou. Ještě se mi docela líbí kolekce Emilio Pucci na jaro/léto. Dlouhá sukně do pasu a krátký top (akorát ta cena za sukni není moc lákavá- 5095 eur )

božský

hlavně ta daphne groeneveld je božská! neuvěřitelná holka, strašně zvláštní typ. už rok se bez ní neobejde žádná důležitá přehlídka. i tady u článku je – u výseku victoria beckham

Karanová s Beckhamovou mne vždy dojmou,skoro jako mou matku která se nestačila divit když se z Lotte stala Ludmilou .

Naprostý souhlas, přechylování zahraničních příjmení do české podoby je zvěrstvo. Srovnala bych to s ponožkama v sandálech. Ble.

dlouho jsem si to myslela taky, ale přesvědčil mě jakýsi článek, který poukazoval na to, že cizinkám (cizincům) přece v češtině běžně přechylujeme křestní jména, tak proč ne i příjmení. Nepřechýlené křestní jméno zní zpravidla divně a někdy může přímo vyznívat v jiném smyslu – např. věta: Kolekce Donna Karan se vyznačuje jistou lehkostí. Takže já jsem vzala v češtině přechylování na milost. Každému jazyku co jeho jest 

Uch, čtu to po sobě a zjišťuji, že jsem spojila přechylování a skloňování. Myšlenka je snad ale jasná i tak 

To: Lina-jiná: Je rozdíl mezi přechylováním a skloňováním! Křestní jména v češtině skloňujeme, to je naprosto v pořádku. Příponou -ová vytváříme z mužského příjmení ženské, tedy přechylujeme, a to podle mne správné není. Victoria Beckham se tak jmenuje a nevidím důvod potvořit její příjmení přidáváním nějaké české přípony, stejně jako já se jmenuji dejme tomu Nováková a nevidím důvod, aby mi v cizím jazyce někdo tu příponu sebral a říkal mi Jana Novák jen proto, že se tak jmenuje můj manžel. Každý jazyk má zkrátka svoje specifika.

No právě, Flere, každý jazyk má svá specifika a v češtině je běžné, že jsou ženská jména zakončena jinak než mužská. V česky mluveném/psaném slově mě to, jak jsem psala, přestalo tahat za uši. Nikdy bych ovšem nepoužila „Beckhamová“, pokud bych mluvila anglicky – přestože jsem Češka. Jen jsem poukázala na to, že k přetváření cizích jmen dochází v češtině ze samé podstaty jazyka a přechylování tedy není zas takové „zvěrstvo“, jak se může na první pohled zdát.

" Flere " je taky pěkný

Fler.cz?
Jinak, když jsme v tom hnípání, jak si mám přebrat „To: Lina-jiná“? Jsem děvče, takže bych prosila „Ta: Lina-jiná“.

A co se barev týče, tak pro letošní jaro volím spíš neutrální 

To ale srovnáváte nesrovnatelné. Češtině jako většině slovanských jazyků je přechylování jmen vlastní. (Samozřejmě nemyslím úřední záležitosti, tam by se bez debaty měl tvar jména dodržovat.) Pokud by se měl dodržovat tvar zahraničních jmen v původním tvaru, muselo by to platit i na mužský rod a musela byste říkat: „Půjdu na film s Nicolas Cage“. Líbí? Lina-jiná má pravdu a na té větě, kterou dává jako příklad, je i vidět, že by se tím i měnil smysl – vypadalo by to, že ta kolekce se jmenuje Donna Karan a ne že to je jméno návrhářky. A koncovka u ženského příjmení pomáhá k rychlejšímu pochopení – třeba „Merkel mluvila v televizi“. Některé jazyky dávají koncovku k příjmení odlišnou u muže a dokonce odlišnou u svobodné a vdané ženy. Ono to přechylování je docela výhoda. Tolik malé jazykovědné okénko.

Lino, já sice nejsem " překladatelka" jako ehm někdo kdo používá výrazy jako " bachraté kraťasy" ,ale " to:xy"
znamená určeno xy…ne že jste " to".
Teda jako to,to né !:-).

Ano, já vím. Ale je to anglicismus jako pr.se. V internetové diskuzi se to snese, v oficiálním textu ne. A přesně to samé je u toho přechylování. V diskuzích -ová klidně nepoužívejte, oficiálně se ale přechyluje a nechápu, proč z někoho dělat pologramota, když se tím řídí. Asi jako by si někdo stěžoval, že MP je málo cool, protože Ada píše správně i/y… 

Jo no, některé státy to berou ještě extrémněji. V nějakém lotyšském článku jsem viděla jména jako Džoržs Bušs (George Bush), Jaroslavs Hašeks, Václavs Havels- a šlo o neskloňované podoby těch jmen. U nich skoro všichni pánové končí na -s a dámy na -a, tak s tím nějak nemají problém ani u zahraničních o­sob.

Přesně tak, mě se to navíc dotýká osobně, jmenuji se příjmení Baez po manželovi, a kdyby mi někdo začal říkat Baezová, tak to by se mi fakt nelíbilo. Studuji češtinu a naštěstí se to tam nikdo z pedagogů nepokouší přechylovat:)

I když to někdy zní těžkopádně, odborníci Ústavu pro jazyk český doporučují (nikoli nařizují) přechylovat. Uvádí i dobrý důvod. Kdo koho navštívil podle následujícího tvrzení: „Susan Sontag navštívila Shirley Temple“? Nechávají si ovšem otevřená zadní vrátka: někdy se už nepřechýlené příjmení tak vžilo, že se prostě nechává tak – Edith Piafová zní divně. Ale taková Madeleine Albrightová se v přechýlené verzi dostala až na Wikipedii a nikoho to asi za uši ani netahá.

http://prirucka.ujc.cas.cz/?…

Mně přijde nejlepší jména skloňovat,ale nepřechylovat, někdo to tady vzal tak, že když se nepřechyluje, tak se ani neskloňuje. To tak ale vůbec být nemusí. Co takhle: Kolekce Donny Karan se vyznačuje jistou lehkostí?

Lino Gina Lollobrigidaová mluví i za mne:-).

Canga: Právě o tohle totiž jde. Pokud je ženské příjmení nepřechýlené, neskloňuje se (včetně těch českých jako Janků). Pak je při začlenění do věty nutné připojit i skloňované křestní jméno. Problém se nevyřeší, pokud i křestní jméno je shodou okolností nesklonné. Můžete si ještě pomoct připojením titulu, ale jelikož paní má stejný tvar ve všech pádech, nezbývá než doufat, že dotyčná celebrita je slečna nebo aspoň doktorka. A nebo ji přechýlit a je pokoj.
Na druhou stranu jde pořád jen o případ žen mediálně známých. Při překladech beletrie záleží na uvážení překladatele, eventuelně rozhodnutí nakladatele. Paní Müllerová zní v češtině přirozeně, u paní Cao Lu by koncovka -ová vypadala jako pěst na oko.
A zásadně se nepřechylují ani jinak neupravují jména v oficiálních dokumentech, smlouvách a podobně, a považovala bych za velmi nezdvořilé přechýlit příjmení nebo třeba přeložit křestní jméno dámy, kterou někomu přímo představuju (stejně jako bych silně protestovala, kdyby naopak mě někdo chtěl o moji koncovku připravit).

Jistě, čeština skloňuje, tudíž musí přechylovat .V prvním pádě nakrásně může zůstat příjmení nepřechýleno. Ale v každém dalším pádě už musíme přechýlit a sklonit, protože jinak by to bylo česky špatně. Mužské příjmení skloňujeme taky bez mrknutí oka – film s Nikolasem Cagem, jak píše JarKar. Bránit se přechylování je nesmysl, protože pak nenapíšu jasnou větu – kdo s kým, kde koho navštívil… Čeština je prostě složitá s předložkou si nevystačí, takže potřebuje tyhle počeštělé úpravy jmen. Náš šéfredaktor byl americký Ind a nepochopil tohle ani do svého návratu do Ameriky. Těch zoufalých debat
A některá příjmení se mohou používat jako nesklonná – Monroe, Janů – Vítů, Petrů, Jolie, Piaf .
Běžně slyším říkat Martina Navrátilóva – berou to jako jméno a ani netuší, že je přechýlené – pro svět je to prostě jméno.

Mám dotaz: mají se přechylovat i aristokratická jména? Třeba Angelika de Sanceová de Monteloupová, poprvé provdaná de Peyracová de Irristruová, podruhé provdaná du Plessisová- Bellierová? 

Tak už to neřešte!
Mně se přechylování taky nijak nelíbí (argumenty o skloňování neuznávám, existují nesklonná jména (de Funès třeba) a čeština si poradí), ale je pravda, že oficiální úzus doporučuje přechylovat a Ada jako překladatelka zřejmě bude zvyklá ho respektovat (když jsem ještě překládala, musela jsem psát takové zrůdnosti jako „filozofie“ – na to si já nezvyknu, ale na spoustu detailů ano).
Dokud někdo nepřechyluje násilím (třeba George Sandová mě hodně tahá za uši), nedělala bych z toho takovou vědu.

To je pak samozřejmě Angelika, markýza ze Sance a z Montelou a z Peyracu, podle vzoru Jan Roháč z Dubé.
A pak se setkáte s vlámským „van“, což je totéž co francouzské „de“ a německé „von“, ale bez významu šlechtického přídomku a pak si lámejte hlavu, zda přechylovat či překládat předložkou „z“.

Typický příklad toho, proč je přechylování prasárna. Málokterý překladatel si zjistí fakta a pak se třeba ze zpěvačky se jménem Koda Kumi stane Koda Kumiová, kde Kumi je přestní jméno.

Osobně jsem pro nepřechylování, tvar příjmení je jednou daný a kdo jsme my, abychom ho měnili?
Větší problém mám s takzvanými překladateli, kteří, nic zlého netuše, přisoudí třeba zrovna takové George Sand mužské pohlaví, které jí v následujících kapitolách, chuděře, už nikdo neodpáře… a pak taky s našimi novináři, kteří, pravděpodobně ve snaze být lidu blíž, přechylují za každou cenu: taková bývalá islandská presidentka Finnbogadóttirová, to byl fakt pocuc.

Danielle: To, že si někdo nezjistí, co je jméno a co příjmení, nemá nic společného s přechylováním a už vůbec nesvědčí pro to, že je přechylování prasárna.
Ať se to komu líbí nebo ne, přechylování je v mnoha ohledech stejné jako skloňování a to, že s něčím jménem nakládám podle pravidel svojí mateřštiny, to není žádné zvěrstvo. Já má v příjmení ř, ale když holt ho nikdo kromě Čechů neumí vyslovit, nebudu se proto cítit dotčená. Přechylování do systému češtiny odjakživa patří a hotovo.

Milá Ado, oboje . Z loňska mám takový světlý jezdecký sako se záplatama na loktech, tak k tomu budu nosit spíš neturálnější věci, a pak vytáhnu hedvábnou hořčicovou halenku z letních slev a nemilosrdně najedu colourblocking.
Zrovna dnes ráno jsem se rozhodla, že už začnu nosit jarní věci a veselý věci, tak mi tvůj příspěvek přišel vhod! Nejvíc se mi líbí Donna Karan a Gucci  – protože mi sluší spíš teplé barvy a taky mi vždycky přišla nesmírně zajímavá kombinace žluté (či oranžové nebo hořčicové) s černou a bílou.
A mám pocit, že jsem dnes viděla spoustu párů, které si jen taky vyšly, a že lidi po sobě tak nějak víc pokukují. Ách!

Tak ja prosim take oboji, neutralnich barev se nevzdam, ale rozhodne tam dam nejake to barevne „voziveni“.
Jinak tedy YSL, MaxMara, Victoria, Alberta Ferreti, Gucci, Ferragamo…tak nejak v tomto poradi.
Balenciaga neni nic pro mne, tuhosti hedvabi vyuzil vyborne, ale je to takove to prehlidkove, inspirace super, pro denni noseni takrka nemozne – sednu si a je po tuhosti.
Barvy jsou nadherne.

Ferragamo, ty první šaty… ach… (a to na takovéhle barevné kombinace nejsem)

Mně to strašně připomíná moje mládí v 80. letech: mrkváče, široká ramena a sladké barvičky. Ale líbí se mi, že se konečně taky jednou objevila dlouhá sukně. Už bylo vážně na čase.

Nikdo nemá nic v uších a kolem krku.
Jsou to fotky z přehlídek šatů, takže chápu, že absentují doplňky, a mně se to líbí právě takto. Například mě začíná nudit objemná bižuterie a umělé kameny.
Přjdou nové trendy?

Viktor & Rolf pre pánov je úžasný,to tak stretávať v jarných uliciach,tak je svet hneď krajší. 

Vyložená haluz to není, ale že bych chtěla mít z chlapů papoušky…

Mně se moc líbí pán v šedých kalhotách a žluté bundě. Ty růžové kalhoty mi přijdou trošku moc odvážné, ale myslím si, že i pánové by mohli do svého šatníku pustit více barev.

Barvy mám ráda, ale zatím si úplně netroufám a také k tomu musím přistupovat pomalu (ze studentského rozpočtu se špatně rozmnožuje či mění šatník). Navíc mi přijde, že se hodně používá oranžová a tu já tedy moc nemusím. Bez ní jsou ale některé colorblockingy takové chudé. Nejvíc mě asi zaujaly hned první modely od Donny Karanové (obzvláště ty druhé šaty) a pak také barvené kombinace a charlestonky od Gucciho (postavu bych na to měla, jen ne příležitost, kam je vyvětrat).

NEP5ECHYLOVAT!! Od Donny Karan!!

No prosím, prosím, ale nevím, jak chcete bez přechylování vyřešit skloňování. V češtině skloňujeme, s tím se nedá nic dělat, a já rozhodně nepřestanu mluvit a psát česky jen proto, aby se náhodou nějaká taková někde neurazila.

Jak skloňovat nepřechýlené ženské příjmení? Jak od něj vytvořit přivlastňovací tvar? Nějaké nápady? Prosím, neostýchejte se, navrhujte! 

Ještě jednou k přechylování a skloňování dle Ústavu pro jazyk český:

(…) Existují ovšem v češtině příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Nastasja Kinski), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky. Konkrétních případů, které vyžadují specifické zacházení, je samozřejmě víc. Jednak jsou to i další případy tradičního řešení konkrétního jména v češtině (např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová; za pozornost však stojí, že toto příjmení, ač nepřechýlené, skloňovat lze: 2. p. Lollobrigidy), původ jména a zdroj, z nějž se jméno do češtiny dostalo (…) a chápání jména jako obchodní značky (…). Kromě uvedených tradičních a racionálních hledisek hraje roli ještě heslovitý charakter textu. Proto najde-li uživatel v nějaké encyklopedii např. heslo Sharon Stone, tedy tradičně nepřechýlené jméno, navíc bez začlenění do větného kontextu a s výkladem dejme tomu ‚slavná herečka‘, odpadají důvody pro přechýlení uvedené výše.

Zdroj: Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR
 http://prirucka.ujc.cas.cz/?…

Jestli mě na netových diskuzích opravdu něco leze krkem, tak to jsou ty věčné sáhodlouhé nicneřešící kecy o přechylování. Člověk si chce něco zajímavého přečíst a furt musí přeskakovat tato otravná vlákna.

Ten první obrázek z kolekce od té Karanové se mi líbí nejvíc a vypadá i vyloženě nositelně.

Nejvíc se mi líbí Ferragamo.
Včera ráno jsem na některé slovenské televizi zahlédla trendy na letošní léto. Byly to ještě žížnivější než tyto – fialová s oranžovou a k nim buď bílá nebo černá, tyrkysová v kombinaci se středně zelenou a k tomu bílá, oboje jak v jednobarevných plochách, tak v nových zajímavých geometrických vzorech i tropické motivy. Pak barevné zvířecí motivy s různě přecházejícími vzory. A jako další nápadné potisky složené ze šátků použité na haleny/tuniky nebo nakoso na sukně u šatů.

Ha, potisky složené ze šátků? To už tady přece bylo, jen už nevím kdy. Ono se opravdu vyplatí schovávat si oblečení z mládí, jednou zas přijde do módy. Až na to, že se přebírá s obměnami.

Ano, módní prvky se nám stále opakují, taky jsem si vzpomněla, že šátkové vzory jsem už zažila. Na letních šatech vypadaly opravdu krásně, v létě se také obvykle nejvíc odvážu.:-) Čím větší a nápadnější vzor, tím rychleji se okouká, ale u letních věcí mi to vadí nejméně.
Schovávání oděvů, bot a kabelek se mi, bohužel, moc nevyplatí, potřebovala bych na to jeden celý byt nebo dům. K tomu použiju jen opravdu máloco, po letech se sice třeba vrátí vzor, ale matriál a střih je jiný nebo naopak, raději málo nošené a zachovalé někomu věnuju. Schovávám si jen extra kousky – krásný kvalitní materiál s dobrým střihem, většinou z těch dražších a i z těch máloco po letech využiju, takže schovám spíš proto, že k tomu mám nějaký vztah a je mi líto se jich zbavit.

Ano, vytáhnu.. barvy nosím pořád a bez ohledu na to, co má zrovna frčet. Modely jsou to hezké, ale fakt mě ani nenapadne okamžitě zdrhat pro něco smaragdově zeleného a oranžového, protože to má bejt podle Gucciho a Viktorky Beckham trendy. Třeba mě vláčejte ulicemi a pověste na kandelábr, ale mně nějaké kolekce a trendy nic neříkaj.

Já si z toho vždycky vyberu akorát to, co se mi líbí a co by mi slušelo Copak to tak někdo vážně dělá? Že hned běží a nakupuje oranžovou jen proto, že to viděl na přehlídce?

Já vím, má to být inspirace, ne striktní pravidla. Myslela jsem to v nadsázce.

I takové pipky se najdou…:-)))))))

Nosím studené barvy které mi sluší, protože jsem zimní typ, bez ohledu na módní trendy. Někdy je ale problém něco vhodného sehnat v obchodě, protože, jak mi sdělí prodavačka, tahle barva letos „není in“. Taky mám problém s krátkými rukávy u triček a šatů, protože mám trošku silnější paže a v módních krátkých rukávcích vypadám jako pradlena, ale tričko nebo letní šaty s krátkým rukávem vhodné délky naprosto vymizely z obchodů.

Naprosto chápu – já zase nosím jen šaty se zakrytými rameny (mám je hodně kostnatá) a sukní po kotníky (jsem majitelkou největších óček, jaká si lze představit). Toužím po letních šatech z lehké bavlny, bohužel jediné modely, které v téhle kombinaci seženete, jsou polyesterové hrůzy s šílenými vzory a ve velikostech od dvaačtyřicítky nahoru.

Právě proto si jednodušší věci šiju. Myslím, že tím nestrávím v konečném součtu víc času než marným běháním po obchodech. Navíc se nemusím nechat urážet opovržlivými pohledy prodavaček, když se zeptám, zda mají něco šik z přírodního materiálu ve velikosti 44.

Bez barev si nedokážu svůj šatník představit. Na jaro už jsem si koupila svítivé tyrkysové boty, takže už aby zmizelo to bláto.
 http://saty-delaj-cloveka.blogspot.com/…na-jaro.html

Jinak, nejradši mám zajímavé sukně, takže mě zaujal hned první obrázek a potom se mi líbí křiklavé šaty od Ferragama.

Já si koupila smaragdově zelenou barvu, kterou hodlám natřít bílé boty podle blogu Protivné blondýny.

… teď vážně nebo sranda? Přebarvit boty bych taky potřebovala, ale kožené , eeeé?

Lilip, koukni na blog Protivné blondýny, ty přebarvené boty vypadají dobře, kdo neviděl neuvěří:-)

Ahá – dík.

Prima barvy. Text jsem bohužel nezvádla, Karanová a Beckhamová mě ovama mlátily do očí.

koko mne ta blbost přímo vytáčí.
O prázdninách mi přišly dvě praktikantky, obě vietnamského původu. Jedna asi potkala slušnou matrikářku, takže měla jméno jak je ve Vietnamu obvyklé.
Druhá se narodila v Mostě kde matrikářka trvala na koncovce -ová, a pojmenovala ji Minh Thuy Tranová.

Záleží na tom, kdy se narodila. Moje dcera má taky příjmení s -ová, přestože otec je cizinec. Před sedmnácti lety to bylo povinné. Změna s možnosti vlastní volby se zavedla krátce potom.
Ale co je to proti případu mých dvou kamarádek, které mají pro změnu syny s příjmením na -ová, protože se narodili v cizině a argument, že jde o ženskou koncovku, tam nikoho nezajímal.

mujercito ale jak vysvětlíme, že např. moje spolužačka ze ZŠ se jmenovala Katakalidu. Ovšem spolužačka na střední škole, rovněž řeckého původu ,se jmenovala Michopulosová…jen se narodily každá v jiném okrese ČR. Připomíná mi to naše FÚ,co platí v jednom kraji neplatí v druhém.

Aby nedošlo k mýlce – já taky často používám u třeba anglických ženských příjmení základní tvar v mužském rodu, pokud jde o opravdu známou osobnost a a je jasné, koho tím myslím. Ale musíte toho pak říct víc, musíte říct Victoria Beckham a ne jen Beckham. Ale naprosto souhlasím s RenouLange, že úředně by se jinojazyčná jména měla zapisovat správně, a ne s příponou -ová. Kromě toho, není jasné, jestli ta matrikářka nepřipojila u toho vietnamského děvčete omylem příponu -ová ke křestnímu jménu, vzhledem k tomu, že vietnamská jména se řadí obráceně.

RenaLange. Já nevím. Možná v tom hraje roli i občanství. Martha a Tena jsou taky správně Elefteriadu, ale jestli mají české občanství odmalička, to nevím.
Měla jsem dokonce známou, která měla příjmení zakončené na -yová a psala se přes pomlčku. Ale mám dojem, že tu pomlčku si tam přidala sama a v dokladech ji neměla. Ohledně dcery nám tenkrát matikářka řekla, že musí mít -ová, a já jsem se s ní nehádala, má české občanství, tak proč by neměla mít česky zakončené přijmení, ale pravda je, že u těch asijských jmen to vypadá příšerně.

Také nemám ráda přechylování cizích jmen. Zajímavé, že to schytaly jen Donna Karan s Viktorií Beckham a Alberta Ferreti zůstala chudinka nepřechýlená. 

Protože Alberta Ferreti má na konci samohlásku a v tomto případě nemusíme přechylovat (Ferreti, Monroe, Alba…).

Pro RenaLange: možná to víte, v tom případě se omlouvám. Systém řeckých jmen je asi takový: Mužský tvar Michopulides, ženský tvar Michopulidu. Takže Michopuliduová je žena na druhou a matrikářka se měla informovat. Naštěstí dnes už takové nesmysly nehrozí.

Ha! I Řekové mají feminina a maskulina jmen. Čili to není jenom výmysl natvrdlých konzervativních buranských Čechů, jak spousta lidí tvrdí. Akorát – nevíte někdo, jestli to Řekové aplikujou na cizí jména?

Dokud to bude v gramatických pravidlech češtiny, budu přechylovat.

ja jen, ze to v gramatickych pravidlech cestiny neni, je to jen uzus, ale nikde a nicim neprikazany.
a kdyz uz Ado prechylujes, tak co Ferreti???
jinak clanek jako obvykle supr 

(…) Existují ovšem v češtině příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Nastasja Kinski), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky. Konkrétních případů, které vyžadují specifické zacházení, je samozřejmě víc. Jednak jsou to i další případy tradičního řešení konkrétního jména v češtině (např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová; za pozornost však stojí, že toto příjmení, ač nepřechýlené, skloňovat lze: 2. p. Lollobrigidy), původ jména a zdroj, z nějž se jméno do češtiny dostalo (…) a chápání jména jako obchodní značky (…). Kromě uvedených tradičních a racionálních hledisek hraje roli ještě heslovitý charakter textu. Proto najde-li uživatel v nějaké encyklopedii např. heslo Sharon Stone, tedy tradičně nepřechýlené jméno, navíc bez začlenění do větného kontextu a s výkladem dejme tomu ‚slavná herečka‘, odpadají důvody pro přechýlení uvedené výše.

Zdroj: Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR
 http://prirucka.ujc.cas.cz/?…

novinářský kode MF DNES v otázce pravopisu – ženská příjmení, přechylování, -OVÁ:

Pro přechylování obecně platí, že je lepší přechylovat než nepřechylovat. Výjimkami můžou být:

1. známé umělkyně, u nichž je jméno něco jako obchodní značka (Agatha Christie, Sophia Loren, Greta Garbo, Britney Spears, Marilyn Monroe, Björk, Enya, ale na druhé straně např. Catherine Hepburnová, protože se jméno ustálilo v této podobě)

2. jména končící na samohlásku (Carla Bruni, Angelina Jolie)

3. jména osob, které sebe sama prezentují nepřechýleně (v médiích, při rozhovorech, na svých webových stránkách) a dá se tedy u nich předpokládat, že si přechylování svého jména nepřejí (Kateřina Jacques)

4. nepřechýlená zůstávají příjmení orientální (navštívili Ťiang Čching, Feng-Jün Song, Keiko Sakamoto, Kaori Okano); jejich neúplnou podobu však přechylujeme (zvítězila Sakamotová, Songová, Okanová); nepřechýlená ponecháváme též islandská jména končící na sufix -dóttir (dcera), signalizující, že jde o ženu (sešli se s Finnbogadóttir).

U cizích příjmení, jež končí na samohlásku a neexistují k nim analogické české typy, je možné jako variantu ponechat i nepřechýlenou podobu: Ollé (ale i Olléová), Borgia (ale i Borgiová), Olteanu (ale i Olteanuová), Gribauskaité, Nderebao, Kirui. U jmen, která končí na samohlásku, ale vyslovují se na konci se souhláskou, se přechyluje: Condoleezza Riceová.

Výjimky jsou možné, třeba proto, aby se nesetkaly Riceová s Carey; korektorky to budou respektovat. Podobný případ jsou věty typu Spears povolí setkání s dětmi. – Spearsové povolí setkání s dětmi.

Každopádně je potřeba důsledně přechylovat/nep­řechylovat alespoň v rámci článku

Pokud se ti nelíbí pravidla češtiny, musís si stežovat těm, kdo je vymýšlejí, několiv těm, kdo se jimi řídí.

Aspoň člověk ví, o jaké pohlaví jde, pokud osobu nezná. Rozdělení na ženská a mužská příjmení v našem jazyce se mi nezdá špatný. Vysvětlení, že přípona -ová je odvozena od vajíčka – ovo, a tím že žena je nositelkou vajíček, mi připadá roztomilá.:)

Roztomilé to snad je, ale pravda to není. Je to původně koncovka přivlastńovací, která byla ještě v 19. století obvykle krátká. Tedy Novákova = dcera nebo žena Nováka.

I Novákova by mohlo být odvozena od ovo. Vím, že to není pravda, ale je to hezké.;-)
Jsem benevolentní k překladům jmen, komu to vyhovuje, ať to klidně používá. A stejně benevolentní jsem i k českým jménům, ať se každý jmenuje, jak je mu libo.

Pokud vím, a snad se nepletu, není to koncovka přivlastňovací, jako že žena je mužova, ale že je nějaká, takOVÁ a makOVÁ.

Ovec: pletete. Vzpomeňte si na zastaralé hovorové označování ženy povoláním jejího manžela. Paní učitelová, lékárníková, doktorová… Čili opravdu ne jaká, nýbrž čí. Příjmení totéž

Mujercita: No já nevím, nechci se hádat a to přivlastňování zní logicky, ale lékárníkOVÁ přece není o nic víc přivlastňovací/kva­litativní než NovákOVÁ, ne?

Možno to prodloužení koncovky vzniklo z nějakého podobného pocitu. Že kvalitativní je lepší než posesivní Já to nevím, ale logiku by to asi mělo.

nebo kdo ví něco o dřívějších podobách příjmení? Nedávno mě překvapilo, že kolem roku 1860 jsou v matrikách zapsána ženská příjmení bez přechýlení: Anna Janda nebo v podobě Anna dcera Josefa Jandy. Jen několik generací zpět jsme přechylování neznali. Myslela jsem, že je to záležitost mnohem starší. Nebo se to v průběhu staletí měnilo?

Je to (přechylování) mnohem starší. Nejsou to výpisy z původně německých matrik? Také je možné, že ty výpisy byly pořizovány v období protektorátu pro účely potvrzení „árijských“ předků, pak je „mužská“ podoba příjmení také pochopitelná.
Jak píše mujercita, ještě kolem přelomu 19./20. st. se často přípona ová psalá krátce jako ova, neboť vyjadřovala příslušnost ženy k muži/otci. Původně otci, dá se to vysledovat i na mužských příjmení ch typu Jakubův apod.

Ano, přesně tak. Matriky vedené v úřední němčině to nezachycují proto, že tehdy byla stavba ženských příjmení průhledná. Dnes nám to zní jako přídavné jméno, ale tehdy bylo docela zřejmé, že jde o druhý pád podstatného jména. Německy pak samozřejmě příjmení zůstalo nesklonné.

Ach jo. Blbost samozřejmě. Přídavné jméno přivlastňovací, nikoliv podstatné jméno. Viz například romány Karla Matěje Čapka Choda, kde se takto ženská příjmení skloňují ve všech pádech – slečna Ullikova, slečny Ullikovy…

Asi si nerozumíme. Nezajímá mne rok 1900 a používání -ova, -ová v té době, ale období před 1860, tedy dříve. Viděla jsem kopii z matriky z tohoto období (nejedná se o výpisy nebo doklady pro potvrzení původu za II: světové války, byly to kopie matriky z té doby) a byla psaná česky. Prý jsou v němčině nějaká ještě starší data, nevím přesně odkdy zpětně.
Děkuji vám za snahu, ale zajímá mne, zda někdo neví, jestli před těmi lety 1860 se přechylování používalo či ne. Zda se tvary příjmení měnily nebo zda před tímto datem vždy vypadaly jen v mužské podobě.

mám uložené rodinné smlouvy o majetku z konce 19. století, ženská jména tam jsou bez koncovky ová/ ova.

Dívala jsem se na jazykové poznámky ke kritickému vydání povídek Boženy Němcové z let 1856–58. Česká ženská příjmení jsou v povídkách běžně přechýlená (Karásková) a v poznámkách nikde není zmínka o tom, že by toto vzniklo až v důsledku pozdější redakční úpravy.

Náš jazyk staví na přechylování staletí.

Šlo opravdu o kopii matriky? Nemohlo jít o kopii výpisu z matriky? Pokud to je skutečně v české matrice samotné, tak správné zdůvodnění neznám. Pravděpodobně o tom bude zmínka v nějaké genealogické příručce. V té době už se samozřejmě přechylovalo, Božena Němcová publikovala od 50. ltech jako Němcová, nikoliv jako Němec Podobně Rettigová (+ 1845). Když půjdete dále do minulosti, tak zjistíte, že se někdy „přechylovalo“ i v němčině (tipuju, že běžně do 18. st. s pozůstatky do 19. st.) právě pro vyjádření, že šlo o manželku někoho.

Máte-li na mysli „staršími daty k dispozici“, od kdy jsou matruiky, tak u nás jsou nejstarší zachovalé, tuším, z 16. stol, celkem bez problémů byste měla dohledat 18. st.

Přechylovalo se už v době vzniku příjmení tj. koncem 16. a hlavně v 17. století . Mimo koncovky – ova(á) lze v těch dobách v matrikách zaznamenat i tvary Tesař, Tesařka apod. nebo Podolský, Podolská , když má příjmení tvar přídavného jména. Koncem 18. století musely být zápisy v matrikách psány německy a objevuje se v nich německá koncovka -in (Procházka, Procházkin) nebo tvar bez přechýlení. Až s povolením zápisů v češtině nastává návrat k přechýleným tvarům, které se v neuředním styku běžně používaly.

Mám před sebou kopii matrikyoddavek z 1790 (česky!), pan farář pro jistotu vůbec neřešil, jak psát příjmení nevěsty – prostě „Anna, dcera Jana Hlasa“. Též přede mnou matrika narození z roku 1802 – česky – přechyluje.

Děkuji vám za informace.
Takže to není jednotné. Možná se úředně používala za vzor němčina, Němcová používala výhradně češtinu.

P.- viděla jsem kopii, kterou si ofotila přímo z originálu, ve kterém moje kamarádka hledala, v archivu na Chodově v Praze. Dohledávala si nějaké české předky žijící na kraji a v okolí Prahy, aby si zjistila jejich vztah k rodinným nemovitostem. Ukazovala mi to, a obě jsme byly překvapené, jak je to zapsáno. Také jsem se dověděla, že matriky se dělí na narození (kde ona hledala), sňatky a úmrtí (tam měla problém s latinskými názvy důvodu smrti) a pak jsou ještě k dispozici pozemkové knihy.
Je možné, že se zápisy lišily i místně nebo podle osoby zapisovatele.

Ještě jednou všem děkuji za osvětlení problematiky.

Já mám na jaro plánů, co se oblečení týče, nakoupila jsem toho trochu ve výprodejích a na některé kousky už byla moc zima barvy používám identické s YSL, a na podzim ve výprodeji jsem si pořídila své první chinos, tak pořád koukám z okna, kdy už bude sucho, abych je mohla provětrat s lodičkama.

Já bych letošní jaro viděla při colorblockingu indigo, mechová zelená a jemná růžová. Nebo „berry“ červenorůžová. Osobně nemůžu oranžovou ani vidět. Co vy?

Jinak tedy beze studu se hlásím k těm, co v zimě nosí tmavé tlumené barvy. Kromě zeleného kabátu a pár barevných doplňků, které mám, nosím v zimě odstíny šedé, hnědé a tmavě modrou, vyhovuje mi to tak.

Oranžovou mám ráda, ale ne tu svítivou. Oranžovou jako takovou mi ale dost znechutila ČSSD. Tak jdu radši do té cihlově oranžové.

Co tohle?:

http://www.style.com/…012RTW-CHLOE

katango přesně ! Hned vidím tvář pana Šlégra a je mi divně.
Já tak mívala ráda třešničky, připadaly mi takové veselé. Od té doby co je zneužili komunisti se tomu motivu vyhýbám.

RenaLange: kdyby Šlégra, to je jen pitomec. Mně se vnucuje jinej xicht s bradavicema.

Šetřete si to. Myslím, že po příštích volbách si oranžové užijete ažaž. 

Oranžovou mám ráda na věcech v domácnosti, ale ne na oblečení (u sebe).

Ani já nemusím oranžovou. Možná proto, že jsem jednou pod stromeček dostala strašně ošklivé úpletové triko s dlouhým rukávem z nepříjemného umělého materiálu. Hned jsem věděla, že to nosit nebudu. Byl to snad jediný maminčin oděvní úlet z mého dětství. Koupila mi to v NDR na nákupním výletě, já to tehdy nazvala hnusnou dederonkou a dodnes si ji pamatuju.:-))
Ale možná nemám oranžovou ráda, protože mi nesluší. Nesluší mi ani lososová, ani odstíny růžové do lososova, i když by mi podle barevné typologie spíš slušet měly. Sluší mi jen studené odstíny růžové a pak cyklamen až po fuchsiovou, a to jsou mé oblíbené.
Ani za jednu variantu mé nechuti ke všem barvám do oranžova nemohou ty barvy, problém je jen ve mě.
Oranžovou si nedávám ani do bytu, mám ji ráda snad jen na pomeranči a tom lososovi na talíři.:-)
Ale kombinace jasně oranžové a fialové, co jsem na letošek viděla, byly moc pěkné, jestli něco podobného někde zahlédnu, půjdu si to vyzkoušet.

Vůbec by mě nenapadlo, že oranžová může být tak neoblíbená. Já ji mám moc ráda, je super, že je konečně zase moderní a je k sehnání v obchodech. Čím jasnější odstín, tím se mi líbí víc.

Nejde o oblíbenost, jde spíš o to, jaký barevný typ jste – já jsem růžovoučká bledá, světlá, takže nic žlutého a oranžového pro mne néééni. Jsem do studených světlých odstínů a studených tmavším na večer a zimu. Lila, perletě, krémové , odstíny fialové,růžové, zvonkové modři atd. V meruňkové jsem jak – no nevím co honem , ale ztrácím se.

Mně to trvalo asi čtyřicet let, než jsem zjistila, že nesmím ani stopové množství oranžové. Ale ono to možná jde s věkem. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem nosila velmi úzké jasně oranžové „džíny“ a krátké triko s tureckým vzorem, nahatými zády a kšandou za krk, k tomu dřeváky na vysokém podpatku… náhodička, což. A slušelo mi to (aspoň myslím), i když by mě Ada možná poslala do pekla. 

Asi sem tu jediná, komu se nelíbí ani jedna fotka co? Pro mě žádná inspirace.

Nelíbí se ti modely nebo barvy?

Obojí. Dycky mi tam něco nesedí pro mě. Hlavně jsou to samé modely určené pro štíhlé vysoké postavy. Já jsem malá a plnoštíhlá a ať přemejšlím jak přemejšlím, jak bych si mohla pro sebe vzít inspiraci, tak nenacházím. Barvy mi sedí jen u Ferragama, ale modrou ve svém šatníku nenajdu uplatnění, pač modrou barvu nemám ráda. Každej jí nosil, každej mi jí vnucoval, jak je to úžasná barva a mě se zprotivila (nebo sprotivila?). Mám ráda teplé podzimní barvy, ale etno není můj šálek kávy …

Vlastně je tu v článku jeden model, který bych si možná vzala na sebe – ten první model zleva od Ferragama. A podpatky by byla povinnost.

Vůbec ne, taky mě nic nechytlo. Už dávno nejsem tyčkoidní studentka a barevnost mám ráda umírněnou.

Prošla jsem si pár dalších přehlídek a modely jako takové se mi líbily jen u Chloé (ale zato hodně moc). Z výše uvedeného mě střihově nic až tak neuchvátilo, ale barevně mi několik věcí sedí a taky se vždycky změřuju na kombinaci materiálů. Že bych si vybrala model a ten se pokusila do detailu okopírovat, tak to by mě taky nenapadlo.

Tak já taiky nemyslela celý kopírovat. Ale prostě celkově siluetu, střihy, nápady a tak. To není, že bych se bála vzít si něco neobvyklýho. To je, že mám vlastní styl oblékání, na ktgerém stále pracuji a nic z toho, co tu Ada ukazuje, nespadá do mýho vkusu …

Mně se hodně líbily modely Ermanno Scervino a taky Blumarine (asi mám slabost pro italské návrháře)

hele, mně sluší šedá a vybledlé odstíny… ale proč na to na chvíli nezapomenout a nepotěšit oko sem tam něco lesklého nosím, i když ne tak zářivé barvy.

z oblečení se mi líbí a mohla bych si na sebe vzít třeba šaty od Alberty Ferreti – první zleva. jsou trochu tlumené díky světlému vzoru na červeném základu. nebo si pořídit barevné kalhoty, mívala jsem růžové )

Taky se mi tentokrát žádný z těch modelů nezdá zajímavý, barvami ani střihem.

Nejste sama, já se s tím taky míjím – stylově, barevně, střihově – na mé kypré zaoblené přesýpací hodiny se hodí akorát tak skvěle ty sukně od YSL – ty zvonové fialové, dokonce i barevně. Mám takovou černou vlněnou ze sekáče a pasuje mi skvěle.
A nadchli mě teda ti pánové – zvlášť ten prostřední v motýlku a saku – vůbec chlapy v saku můžu.
Ještě že 16 syn projevil zálibu v sakách – už jsme se poohlíželi po nějakém tvídovém, klasickém na běžné nošení – musím kout železo, dokud je povolné. 

Já doufám, že se mi to tentokrát povede (sehnat všechny potřebné kousky).

Jak je to vlastně s tou Karanovou? Četla jsem, že firmu musela prodat. Navrhuje to stále ona nebo nějaký tým?

Překvapilo mě, že volby barevných kombinací jsou tak naprosto odlišné. Myslela jsem, že se všichni více méně řídí barevnými trendy, které vymýšlejí „profíci“ přes barvy v nějakém trendovém studiu.

inspirace mnoho, ovšem pohled na to co z většiny modelů na různých stranách vykukuje, mi přijde velmi tristní. Myslím nehezkost, místy až ošklivost modelek, modely často zdůrazněná, tupé arogantní výrazy, stylizace ujetě nepřirozené chůze. Je pravda, že to funguje, dokonce víc než nenápadnost modelek, protože dnes už se programově soustředím jen na pohled na látku (nerada odkládám obsah žaludku). Funguje to imho evidentně i na „ulici“, roste sebevědomí a možná, že i v tomhle jsou počátky pekelných oblečků, vyčuhujících perdelí atp.

Ale vůbec ne, stačí si je jednu po druhé vyhledat, jména máte vedle fotek na style.com Jsou tam i šeredky, ale valná většina z nich vypadá normálně modelkovsky.

Asi tak: momentálně obvyklý modelkovský vzhled osobně nepovažuji za inspirativní ani hezký. Čest výjimkám

Jo, to je asi pravda, časy se změnily. Čert ví proč… Možná je to tím, že spíš, než o konkrétním oblečení, je to celé o nějakém dojmu, divadle, iluzi. No, tak ty modelky zmalují, vlasy jim ulíznou nebo jinak znetvoří, oblečení už kolikrát nezvýrazňuje přednosti, nemá slušet. To je pak těžké vypadat hezky, když máte ještě chodit jak srna na pastvě.

Mám poslední dobou takový pocit,že je to tím,že většina návrhářů jsou gayové a těm se pravděpodobně na ženách prsa a zadek nelíbí. A asi se také na takhle hubené a vysoké chlapecké typy lépe šije.

Jo, moje babička dámská krejčová to taky tvrdila. A taky spotřebujete míň látky.

nečum po ženských, jde vo hadry

Barvy mě neberou, ani colorblocking, ale odhlédnu-li od nich, velmi oceňuju jednoduchost a střízlivost většiny siluet, střihů a modelů. Tak to jo.

No když máš výrazný barvy tak jsou zas lepší jednodušší střihy, že jo. Aspoň pro spoustu lidí je to tak snesitelnější.

Pro mě by to bylo snesitelný i v černobílý.

Tak já se přiznám, že na barvy moc nejsem – mám ráda spíš ty nenápadnější, například tmavě modrou. A když už něco barevného, tak spíš jen na jedné části oblečení a zbytek pěkně neutrální (zjistila jsem, že nejvíc oblečení mám v béžové, pudrové a černé) – colorblocking vážně není nic pro mě.
Takže z těch kolekcí se mi nejvíc líbí YSL. Teď už jen sehnat někoho, kdo by mi to koupil .

Ty barvy jsou výborný. Už dost bylo zimní černě! Jen jednu výhradu bych měla – nelíbí se mi na chlapech lesklý materiály. Mám pocit, že se to k nim moc nehodí. Nevadí mi růžová barva (některý typy mužů jsou na to vyloženě jak dělaný), ale ten lesk na oblecích mně vadí… Jak to vidíte vy?

Zrovna v tomhle případě mi to vůbec nevadí. A dokonce znám i pár lidí, kterým by to takhle slušelo i v reálu.
Co mě ovšem vytáčí je takový ten lakový lesk na umělém materiálu.

Ale tyhle fotky jsou takovým balzámem na duši.

Lesklé látky na pánském obleku mi přijdou ok, pokud se jedná o společenský oblek z vysoce kvalitního vlněného materiálu. U umělotin to vypadá strašlivě lacině a musí být i velmi nepříjemné něco takového nosit. Pokud jde o muže a růžovou barvu, na kalhotách se mi tedy nelíbí, ale na košili mnohým mužům sluší. Musí to ale být takový hodně mužný typ, tmavovlasý s prosvítajícím strništěm, i když je oholen, s výraznějšími rysy. Na mužích jemnějšího typu mi celkový dojem připadá lehce zženštilý.

Mně se líbí zejména ten druhý model od Gucciho – výjimečně bych ho nechala přesně tak, jak je

občas koukám na world fashion channel a tam většina značek na SS 2012 počítá s bílou barvou, případně s pastelovými. na pohled hezkou kolekci (vč. stylingu) vymyslel louis vuitton, akorát mám pocit, že na všech starších 21 let to bude působit jako pěst na oko. vuitton do toho teda navlík i na kate moss a slušelo jí to. jenže víme jak to je – jí sluší skoro všechno 

Do barev, další kousky si právě odvážím z Anglie. Jen se mi už do kufru nevešly barevný botky od Dorothy Perkins Je fakt, že nabídky obchodů jsou tady hodně barevné, a skinny džíny ve všech možných odstínech, k tomu se docela dost objevují motivy z 60. let, geometrie a kraťonké šatečky.

K různým komentářům:
Nad tím -ová bych se tak nepohoršovala. Však oni naše jména taky všude v zahraničí různě koptěj a hlavu si s tím taky dvakrát asi lámat nebudou. Hanlivé to není, to by tam muselo být třeba"Bekhemka". A ona to stejně číst nebude, tak co.
Přemíra barev a lesklé, nebo dokonce průsvitné materiály mi k mužům taky zrovna nejdou. Zmiňovaná vychrtlost modelek je stále dokola omílaný a stále, jak se zdá, neřešený problém.
Na začátku někdo obdivuje tu ?Daphne Groeneveld(ovou)? a ta je taky tak vyzáblá, až se musím jít do něčeho zakousnout, abych to od ní nechytila..brrr.

ano, nacpi se, ona ta závist (možná) přejde…

uu já Vás miluju:-)

Kdo napíše, že ty modelky jsou příliš hubené (jakože většinou jsou), hned závidí? To je hloupost.

Jistě, ty modelky jsou děsivé kostřičky a fakt nezávidím, protože mě ten pohled na ně vždycky vyděsí. Někdy mi zrak spočine na rýsujícím se ramenním kloubu a ne a ne zaostřit na hadřík, co na ní visí.
Jednou jsem tady – nebo někde jinde – viděla přehlídku modelek s velikostí 40–42 –44 – to bylo pokoukání – šaty na nich vypadaly úžasně žensky, měly tvary jako ženy, boky, pas. Latentní lesbické vášně ve mě roztáhly svá křídla … 

Některé věci se mi opravdu líbí. Mám ale trošku jiný dotaz – kde sehnat podobné JEDNODUCHÉ boty na nízkém podpatku (ty jednobarevné, páskové, např. na posledních obrázcích)? Jsem naprosto zoufalá – v obchodech nic takového nevidím, ani na internetu (třeba Asos atd.)

Spoustu barevných botek i na nízkých podpatcích jsem dnes viděla v Bílé labuti na Poříčí. V přízemí úplně vzadu. Už aby bylo po výplatě.

Na fotce od MaxMara jsou to legíny? Nevíte náhodou kde bychom něco podobného sehnala?
Tato kombinace mě nejvíc zaujala. Koukala jsem nedávno v televize na módní přehlídky, a bylo tam hodně modelu s lurexem nebo v kombinaci s jiným třpytivým materiálem, to také módní?

Také si myslím, že jsou to legíny.
Podívej tady: http://www.modny.cz/…y-3/4-delky/

Hodně druhů legín, i těch barevných, mají v Lindexu a Calzedonii. Kupodivu jsem jich teď dost viděla i v Takku, kam normálně nechodím, protože mě strašně irituje ta výrazně žlutá barva obchodu 

Barvy miluji, ale ta přemíra oranžové ve všech obchodech mě mírně děsí.. nevím jak vy, ale já v ní vypadám hrozně 

Jo, to já taky, pro mě coby osobu s výrazně chladným odstínem pleti a šedomodrýma očima je to spolu s rezavou a žlutou ta úplně nejméně vhodná barva.
A tím vlastně i odpovídám na otázku v článku: Barvy se průběžně, bez ohledu na roční dobu, snažím nosit takové, které mi aspoň trochu sluší. Jen černou nosím, i když vím, že pro mě není ideální, ale coby těžký dekadent se jí neumím úplně vzdát.
Ale jinak mě každoročně dojímá, jak se s příchodem každé nové sezóny píše: „Růžovou/tyrky­sovou/oranžovou­/hnědou… prostě letos na jaře/v létě… musíte mít!“ A vůbec autoři těch článků – vynikají v tom na iDnesu – nezohledňují, že každá barva sluší jen určitému typu lidí. A analogicky k tomu jsou pak období, kdy člověk „ty svoje“ odstíny v obchodě prostě nekoupí, protože všechno je výhradně v těch několika aktuálních trendy barvách.

Nápodobně,budeme si muset vybrat jinou výraznou barvičku, já volím červenou nebou fuchsiovou.Móda – nemóda.

Stejný problém. Jak pak vidím něco ve svých studených, světlých odstínech, rychle nakoupím, než mi to vyjde z módy. Červená to naštěstí jistí a šedou najdu taky. Akorát boty jsou problém. Tam se z černé nejsem schopná vymotat – maximálně hnědé, červenohnědé. Kupuji jen boty Rieker, popř. Ara a tam jsou konzervativní – teda naštěstí.

Tak já jsem si letos splnila jeden ze svých snů, mám na jaro nachystané nové lodičky v hnědé, černé, vínové a jedny v modré barvě, tak se těším, až je budu ladit k oblečení. Barvy mám ráda,oranžovou miluju, ale je fakt, že je jí teď kolem nějak moc. Nejvíc z modelů se mně líbí poslední žluté šaty, ale od doby, co jsem vyrazila v létě v jasně žlutém a během hodiny jsem na sobě měla hejna takových těch malých mušek se té barvy bojím. Ráda bych si něco pořídila v lososové barvě, třeba halenku.

YSL druhý obrázek zleva – nádherné!!!
Moc by se mi takový model líbil – doporučíte materiál, ze kterého by bylo možné ušít podobnou sukni?
Oranžovou na sebe nevezmu, ještě prozkoumám mátovou… nevím, myslím, že slušet mi jako tmavému zimnímu typu nebude.

Jestli se vám líbí kolekce YSL, tak utíkejte pro ni, protože příští jaro už se ponese v jiném duchu. Stefano Pilati u YSL po letech končí a objevily se zprávy, že snad na jeho místo přijde Hedi Slimane.

A když už jsme u toho, tak zrovna Hedi Slimane je z těch návrhářů, kteří by si zasloužili zvláštní pozornost, třeba i samostatný článek zde, aby čtenářky a čtenáři pochopili, že nosit bílé tenisky k tmavým kalhotám není nic špatného;)

Bílé tenisky k tmavým kalhotám nejsou nic špatného, pokud kalhoty stylem odpovídají a hlavně pokud má nositelka dostatečně dlouhé nohy, jinak jí je ten kontrast ještě víc zkrátí.
A to právě bývá většinou kámen úrazu a to pravé peklo.

Aby se kalhoty stylem hodily k teniskám – to je právě kámen úrazu, protože podle mnohých se k nim nehodí skoro žádné. Takže co třeba černé skinny jeans? Nebo vlněné „oblekové“ kalhoty s puky? A to nejen u žen, ale i u mužů.

Ta úplně první sukně (snad je to jen sukně) v černobílé je úžasná. Hned bych ji brala. Jen bych měla problém s tím co navrch…
Jinak mě nic ostatního moc nenadchlo, přijde mi to takové futuristické. To opravdu někdo nosí?

Tak já třeba tento „futuristický“ styl mám moc ráda a klidně bych – mít na to ty peníze samozřejmě – tohle všechno klidně nosila, až na toho Ferragama (protože mi vůbec nesluší podobně vzorované látky). Jo, kolik lidí, tolik názorů:)

To mně se líbí celý ten model, jen bych tu legerovskou bandážovanou podprsenku vyměnila za jednoduché černé tílko – a je to:)

Zbožňuju barvy. Na jaro a léto mám červené, žluté a bílé džíny, plátěné kalhoty bílé a nebesky modré, a sháním další. K tomu halenky a trička všemožných barev. Letní šaty červené s květinami a oranžové (zdravím Donnu Karan, model vpravo). Na zimu nosím bílé, pudrové a pískové odstíny, sportovní koňakovou bundu doplňuji obrovskou krémovou šálou – z tmavých barev mám vyloženě deprese.

Jen mi vrtá hlavou jedna věc: kde je věková hranice pro nošení jásavých barev? jedna stará dáma z fotografie na tomto blogu, oděná do šatů barvy čerstvých jahod, mě poněkud uklidnila, co se týče jednobarevného oděvu, ale co takový colorblocking? Jsem matka dvou pubertálních synů, a mám strach, že se blížím do věku, kdy bych mohla vypadat jako kousek utržený z řetězu kdesi v cirkuse.

Já bych to nehrotila. Jestli se tak cítíte dobře, není co řešit. Např. já jsem se naposled vyskytovala mezi lidma v kombinaci červená-modrozelená-černá pojato ve stylu colorblocking. Nikdo na mne nepořvával a já se cítila dobře. Je mi 57.

co to znamená : ve stylu colorblocking? To se neptám ironicky, ale vážně. Děkuji

katango – materiál i barvy senza. Kalhoty a vůbec dolní půlku těla taky volím méně nápadné a jednobarevné. Docela mi pomohla ta knížka Jaká barva mi sluší.

Mně je ještě o rok víc a barvy nosím. Z praktických důvodů spíš jako doplňky. Třeba fuchsiový baret a rukavice k černému zimníku, ale nebojím se ani barevných punčocháčů. A léto si vůbec nedovedu bez barev představit.

Já myslím, že colourblocking je věkově neomezen, ale jelikož to hodně přitahuje pozornost kolemjdoucích atd., tak čím je člověk starší, musí si dávat větší pozor na kvalitu materiálu, vhodný střih a přesně ty pravé barvy, které mu sednou. A jednoduchost ve zbytku outfitu. Aby nevypadal přeplácaně a usnaženě. Nebo colourblocking neuplatnit na kalhotách a halence, ale na halence a hodně jednoduché kabelce (třeba nějaký větší psaníčko nebo diplomatka), nebo kabelce a velké šále, je tam menší pravděpodobnost, že to člověk přežene nebo něco nějak nedomyslí. Moc prosím, jděte do toho!

Materiály: kůže, hedvábí, kašmír; akorát gatě byly z černýho úzkořádkovýho manžestru.

Děkuji Vám, dámy, za povzbuzení i inspiraci

Lolo a nic si z toho nedělejte ,jestli na Vás nějaká opice bude škarohledět.
Pohled na ženu ,která má na sobě něco jiného než džíny,tenisky a koženkovou bundu je báječný.
Katango škoda že jsem Vás neviděla.

Fotky hezké, článek též pěkný a informativní, ale nesouhlasím s umělými trendy, které říkají, jaké barvy se mají nosit tu a tu sezónu. Tohle je onen diktát módy na rozdíl od nadčasových vzorů, barev a materiálů. Osobně chodím i v zimě v barvách (klidně i žluté kalhoty, což je v tuzemsku u muže velká výstřednost a mám i krásné červené Ralph Lauren) a znovu a znovu se přesvědčuji, jak konzervativní i omezení v názoru na oblékání čeští muži jsou – a často i ženy.

Palec nahoru, barevné kalhoty jsou fajn a dělení barev na „in“ a „out“ taky nemusím.

Většina šatů z kolekce Oscar de la Renta pro nadcházející sezónu je naprosto božská, ale hlavně nositelná.

Mně se moc líbí ty poslední tři modely. Alespoň na podívání a snění… postavu a nejspíš ani peníze na ně nemám 

A omlouvám se, že mimo téma.
Napadlo mne, že se zde často rozvíjí, zda mohou či ne ramínka od podprsenky. Co říkáte modelu Lucky Bílé a koukajícím ramínkům? Nosím je stejně koukající, i v barevném provedení.
Petře Černocké to úžasně slušelo, krásné šaty.

Petra je kočka. Ramínka se mi nelíbí, pokud nepatří k šatům. Lucie B. má často šaty takové jakési nedodělané, jenom nějak naaranžované, různě to z ní padá a zase si to popotahuje. Tyhle vypadaly, že jsou solidnější, ale i když jsem viděla jenom kousek pořadu, přece jsem zaznamenala moment, kdy měla výstřih na jedné straně stažený na paži a na druhé vytažený na rameno, takže jedno ramínko bylo vidět a druhé ne. To asi tak být nemělo. Myslím, že šaty moderátorky (obecně) by měly udržet fazónu po celou dobu programu, a pokud jsou „nahaté“, měly by být ušity tak, aby nahrazovaly podprsenku. Nevzpomínám si, že by někdy oděv „zlobil“ například Jiřinu Bohdalovou v Televarieté. Beztvaré naaranžované slupky, které se musejí pořád hlídat a leze z nich prádlo, bez kterého nefungují, jsou vynálezem moderní doby.

Tak ramínka Lucky Bílé na Českém lvu mě udeřila mezi oči hned v první vteřině. Jak by šaty vypadaly krásně s dekoltem bez ramínek ( a pro mě ještě s o něco kratšími rukávy) a nějakým vhodnějším šperkem, nebo dekolt holý a výraznější náušnice. To, co jí viselo na krku, se podle mě se šaty dost tlouklo. Krásné jednoduché šaty měla A. Geislerová a Petra Černocká.

Flapper dress jen pro chlapecké postavy? No jistě. Koukněte se na Catherine Tate , která rozhodně není žádné tintítko, a tyhle šaty jí přitom nesmírně sluší.

sluší jí docela ty barvy… ale chtělo by to výstřih, ten mělký na šatech jí nedělá dobrou službu. mimochodem šaty mají v pase nasimulované zúžení, tj. ten černý pruh. myslím, že by jí rozhodně slušel ženský styl = zvýraznění prsou, pasu a boků, a ne tohle.

Helo, tak já s vámi naprosto nesouhlasím. Ano, není to úplně příšerné, ale jiný střih by dotyčné slušel podstatně lépe.

Joj, ta poslední trojice modelů! Ty červené šaty nebo ty tyrkysové šortky bych brala z fleku!

Ad trendy v barvách – zvláštní je, jak se někdy opravdu nějaká ta barva prosadí. Třeba jednu dobu „letěla“ fialová nebo růžová. A ono to asi na lidi fakt působí – když je ta barva všude v obchodech, tak si člověk často řekne „no, proč to nezkusit?“ a ani se nenaděje, a už je součástí stejněbarevné­ho stáda.

Já jsem zjistila, že tak či onak se mi vlastně líbí stejné barvy úplně odmala – a sice syté barvy, hodně kontrastní kombinace, inspirace folklorem. objevila jsem svoji malůvku, když mi bylo asi 7 let – navrhovala jsem tehdy večerní róbu pro moji oblíbenou plyšovou kočku a jsou to divoce květované šaty s rudým, královsky modrým a černým vzorem na bílém podkladu, ještě s malou špetkou žluté. Takové šaty bych si asi klidně pořídila i teď, na „stará kolena“ 

Ado, nechtela jsem rypat, vidim ze uz to tady rozebiraji, vim ze jsem na tohle asi prehnane alergicka, protoze ziju v zahranici, se jmeny se setkavam bez – ova a tak me to potom vic uhodi do oci, kdyz to uvidim napsane s touto koncovkou.
Ale Donna Karanova me opravdu dostala. Neni snad Donna Karan prijmo jmeno te znacky?
A kdyz uz je v clanku pouzivano -ova proc alespon ne dusledne – Alberta Ferreti je podle vseho taky zena. Tak proc ta neni Alberta Ferretiova?

že jo .Rachel Zoeová zní taky pěkně.

Sice nejsem Ada, ale jak se toto téma táhne celou diskusí, tak už to tak nějak nevydržím…:)
Přechylování/nep­řechylování tak, jak je použito v článku, je v pořádku a má logiku. Existují v podstatě tři možné modely, jak k věci přistupovat:
1. Přechýlit v rámci jednoho textu všechna ženská příjmení.
2. Nepřechýlit nic.
3. Přechýlit všechna příjmení s výjimkou těch, která končí na samohlásku.
Důležité je hlavně to, aby se autor textu držel jednoho z těchto pravidel. Některá nakladatelství mají (nejen) na toto svůj vlastní úzus, který musejí všichni autoři či překladatelé dodržovat.

Jinak přechylování je z hlediska funkčnosti jazyka v češtině organické, a to nejen kvůli skloňování, ale i kvůli slovosledu, jenž – na rozdíl od spousty jiných jazyků – není rigidní. Věta s přechýleným příjmením je jednoznačně srozumitelná bez ohledu na to, jaký typ možného slovosledu mluvčí či pisatel zvolí; při použití nepřechýleného tvaru je někdy nutné užít jen jeden z nich.

Ano, omluva za přednášku, ale jazyk je mi zároveň obživou i vášní, pročež jsem už mírně alergická na tvrzení, že přechylování je neúcta k dotyčným osobám; za prvé to jednoduše není pravda a za druhé tvrdím, že úcta k jazyku coby jednomu ze stěžejních atributů lidství stojí beztak ještě o něco výše. A krom toho – což není myšleno na žádný ze zdejších příspěvků – se dnes a denně setkávám s lidmi, kteří se můžou zbláznit z přechylování, ale nejsou mocni dodržovat shodu podmětu s přísudkem. Howgh.

Tak to se mi ulevilo, ze se tu vzhledem k tomu, ze Ada zrejme pouzila pravidlo cislo 3, nesetkam s Donatellou Versaceovou.

Ještě lepší je Gina Lollobrigidaová. Přisámbůh, viděla jsem na vlastní oko. 

Riskuji ze bude toto vymazano, protoze to k clanku opravdu nepatri, ale evidentne se tim zabyvate, takze se vas zeptam. Jednou jsem se v diskusi na idnes.cz podivila, proc jsou v jednom clanku vsechny cizinky s dusledne pridanym -ova a zaroven ve stejnem clanku prijmeni Cesek, ktera ovsem maji jmena cizi (napr. Katerina Jacques) a tem se to -ova nepridalo. Bylo mi vysvetleno, ze Ceskam, ktere maji cizi prijmeni v maskulinni forme a tato jmena maji ve sve ceske obcance se ova pridat nesmi. V tomto clanku tedy nebylo dodrzeno ani jedno z uvedenych pravidel – na to se neptam, zarazi me ta „celkova logika“. Takze Ceskam prechylovat nesmime, funkcnost jazyka nefunkcnost jazyka, kdezto cizinkam ano?

Prechylovani neuznavam. Krome prechylovani zen dalsi zrudnosti cestiny je prechylovani nazvu mest. Z puvodniho srozumitelneho mezinarodniho nazvu se vyrobi nejaky pocesteny paskvil, ktery s onim mestem nema nic spolecneho. K cemu to je dobre, proboha?Pro nejake pohodli recnika a posluchace? To uz si rovnou muzou vzit oba teplaky a mikcu a skocit do pekla.

Dagmar, máte naprostou pravdu. Pokud někdo oblečení nakupuje v London a Paris a navštěvuje galerie v Dresden a Firenze, hned se pozná, že je to osoba na úrovni.

Dagmar a počeštění názvů měst: cizinci také říkají Prague (Prag, Praga …) a ne Praha, tak jak se naše hlavní město správně jmenuje. Jim to nezazlíváme? Aby to zase nebyla česká zaprděnost, že mi jsme ve všem nejhorší, všechno děláme špatně a jsme prostě úplně nemožní …

Pro Dagmar: Bez přechylování příjmení nelze skloňovat. Zkuste si to třeba s paní Novák, hm? A zeměpisné názvy mívají nějakou historii a význam, pro který bychom museli daleko do minulosti. Odmítat zavedené názvy za každou cenu má stejnou logiku, jako nahrazovat slovo kapesník slovem „čistonosoplena“.

Člověk, který vládne svým jazykem (což bychom, bez ohledu na to, zda jsme spíš čecháčci nebo kosmopolité, měli všichni) a případně i jinými jazyky, by měl znát názvy oba, český i originální, a v komunikaci s cizincem samozřejmě používat jemu srozumitelný.

Lachenauerin, já bych Vám dala obrovský palec nahoru, tak obrovský, že by se sem ani nevešel. Přesně jste vyjádřila to, co jsem se snažila říct.

Lachenauerin: Přesně tak!!! Skloňování a přechylování je zrůdnost, ale všichni nosí podpaDky, protože to holD dělá hezčí nohy, a všem se lámalI vlasy a páralI džíny. O kreativní interpunkci nemluvě.

Rozhodně jdu do barev, ostatně jako vždycky. V pondělí zahajuji misi „Skořicová“ a když seženu tu správnou látku tak z ní udou kalhoty. Skořicovou doplním pastelovou žlutou a jarní zelení, možná červenou taškou, pokud se najde nějaká vhodná.

Já nedávno sehnala skořicové kalhoty moc pěkného střihu ve výprodeji značky Street One…tak zkuste zapátrat. Dobře se to nosí i s modrou…:)

Brala bych první dva modely z Gucciho. To žlutobílé je přesně můj léty prověřený styl (ideální pro postavu Y) – úzký spodek, volný vršek. Vždycky se nemůžu dočkat, až zase přijdou do módy netopýří rukávy a já budu zase štíhlá holka, protože budu moct nakupovat podle boků a ne podle ramen. 

Jo, nakupovat podle ramen je zlo :/ všechny halenky, trika, košile, kabátky… mám o dvě čísla větší, než bych potřebovala, mít normálně široká ramena :/

…A prodavačky se dělí na dvě skupiny: 1. (ty starší a silnější) „Pche, jak jste přišla na to, že potřebujete šestačtyřicítku?“ a 2. (ty mladé a hubené) „Pche, na vás nic nemáme.“ 

BARVIČKYYY!!!!!!! <3
Já se hlavně těším na to teplo! Odložím zimní kabát, šálu a kulicha a narazím baret, vytáhnu sáčko s vlaštofkama, sukýnku a svetr á la Británie se záplatami na loktech, pseudokoženými zapletenými plastovými knoflíky, vyšitým koníkem na hrudi a páskem. Bude svítit sluníčko a já se budu culit na celý svět, protože už jenom jen tak být bude fajn 

A jaké k tomu budou boty, ponožky, sponky do vlasů, lak na nehty, parfém a krém na ruce? Moc stručný popis! 

Skvelé, budem taká drzá a poprosím aj o článok s témou TOPÁNKY, KABELKY, ŠPERKY, … (a iné doplnky). PROSIIIM!!!

Já mám s barevným oblečením problém. Jako tmavý typ se zazdívám do tmavých barev. Když na mě v jednom obchodě div ne násilím navlíkli červený model, do minuty se mi chtělo zvracet. Od nepaměti nenávidím na svým oblečení červenou. Nevím proč, možná zasutá vzpomínka, ale na sobě prostě červenou nesnesu. Oranžovou mi taky zhnusili socani, v tmavěmodré chodím 8 prac.hodin, růžová mi připomíná marcipánový prase… To je na pohovor u odborníka.
Tak si holt vždy neomylně hrábnu po černé a bílé 

a co ta tyrkysová, peprmintová, ta by ti jako tmavotypu neslušela?

Slušela. Asi. Ale shání se blbě na ( mírně řečeno) zajímavě tvarovanou postavu 

Tyrkysová, fialová, královská modř… nebo si tu nenáviděnou červenou dej jen v malém množství (k černobílé kombinaci je červená parádní).

Když se ale vůbec v barvách necíctíš, nemá cenu se přemáhat.

K všemu typu by se mohla hodit jedlově zelená, tmavší fialová nebo tmavě vínově červená. Taky šedá, od antracitové po holubičí šeď. A barvy zkuste zařadit jenom jako doplňky. Jasně červené šaty se brzy okoukají, ale když je budete mít v neutrální šedivé a doplníte to šátkem/broží a botama nebo kabelkou ve výrazné barvě, klidně třeba červenou nebo jasně modrou, popřípadě i žlutou, bude to vypadat skvěle. A navíc můžete jedny šaty pomocí doplňků různě stylizovat a pokaždé vypadat jinak. Dělám to tak na služebních cestách s kalhotovým kostýmem antracitové barvy, který pomocí bot, různých triček, broží, šálek a šátků a různých velikostí kabelek stylizuji tak, abych mohla jít dopoledne na jednání, odpoledne na exkurzi a ještě večer na slavnostní večeři nebo recepci. Nerada totiž cestuji s velkým zavazadlem a na dvoudenní cestu ani nemá smysl tahat s sebou zbytečně moc věcí.

Hm, nepracovala maminka na jatkách nebo v nějakém komunistickém ústředí, když s tebou byla samodruhá?
Vzpomínám si, jak mi za mlada nabízela prodavačka růžovou halenku, zatvářila jsem se zhnuseně, a ona mi řekla:„Mladá paní, růžová je šmajchlovní, ta dělá divy, ještě uvidíte“. No, a vidím. Naděju růžovku ke ksichtu ....... a vrásky zmizí, objeví se sofistikovaně zdravý vzhled. Jojo, růžová.

Ne, nepracovala.:)
Ale pátrala jsem v paměti (národa) Možná trauma z 1968, rudý vlajky, samopaly a já vyděšená malá holka, křečovitě svírající tátovu ruku, na dlažbě krev a Rusák se samopalem mířil otci na prsa a řval Davaj! a chtěl foťák.

Moc by mě zajímalo, jakou rtěnku používají ty, jimž červenou zhnusili komunisti. Modrou…?

Komunisti rtěnku nezhnusili, budovatelky a údernice rtěnku nepoužívaly, k montérkám a šátku na hlavu se to jaksi nehodilo…;-)

Chybí mi Alberta Ferettiová. Když už, tak už? Ne?

Jak už jsem psala o něco výš, příjmení se samohláskou na konci se přechylovat nemusejí.

Nemusí, ale slýchávám to dost často. Jinak nechápu Mariu ŠarapoVOVOU(?) Jmenuje se Šarapova, tak proč ji takto nenazývají, když se to podle pravidel může? Nebo jiný nešvar (opět u ruského příjmení), Maria Butyrskaya není přece Butyrskááááá. Můžete mi toto prosím někdo vysvětlit, proč tomu tak je?

Co se mi odsud líbí nejmíň, je ta kolekce V. Beckham. Evokuje to ve mě takovou tu minimalistickou „zašedlou“ a divně barevnou vlnu konce 90. let. (zvlášť ten prostřední model). A ty čepice tomu 90.looku nasazují korunu.
Ale zas chápu, že někdo se naopak rád nostalgicky vrátí 

Tak srovnávat V.Beckham s profesionálními návrháři z ostatních zde prezentovaných značek ani není namístě. Beckham je prostě celebrita (socialite), která tak nějak mimochodem navrhuje oblečení;)

YSL – obrázek úplně vpravo – barvu sukně bych nazval „tmavě tyrkisová“. Kde se dají sehnat pánské kalhoty této barvy?? Chci to zkombinovat s hořcicovým trikem. Případně mám hořčicové kalhoty (dar ze zámoří, kdepak byste je našli v ČR), tak kde sehnat takto-barevný vršek? Úkol nadlidský. Poradí někdo?

odpověď je naprosto jasná, já se těším na barvy

YSL, ty modro-fialovo-zeleno tmavé barvy YSL! a do toho ta bledě zelená.. to je boží 

Ty první šaty od Ferragama mně nadchli, stejně tak jsou velice pěkné ty „mimozemské“ od Balenciagy.
Prostřední pán v obleku a s motýlkem se mi velice líbí. Ani toho motýlka by nemusel mít, aby to bylo slušivé. Muži v oblecích vypadají elegantně a určitě se líbí každé ženě, jen by je asi někdo měl odnaučit strkat si ruce do kapes od saka.

Gentleman s rukama v kapsách dobře střiženého saka může vypadat sympaticky a nonšalantně…

Na přehlídce si je do kapes strkat musí. Jak by se jinak zvědaví diváčci dozvěděli, že sako má kapsy a kde je má? Aha?!?

Asi můj dotaz v diskuzi nějak zapadl, tak se zeptám ještě jednou:
co znamená : ve stylu colorblocking? To se neptám ironicky, ale vážně. Děkuji

Mrkněte sem:
http://modnipeklo.cz/forum/topic.php?…

uvedená stránka se nezobrazuje, prý téma nenalezeno

Tak si zkuste na googlu zadat „colorblocking“ a hned první odkaz je na to fórum 

(oprava linku – bez poslední sedmičky:
http://modnipeklo.cz/forum/topic.php?…
 )

Je to prostě kombinování (pro někoho možná zdánlivě nekombinovatelných) zářivých barev.

Kdyby to někoho zajímalo, zde včerejší YSL show, Pilatiho poslední, standing ovation atd. http://www.youtube.com/watch?…

Barvy miluju, takže letošek pro mě vypadá slibně. Některé moje kousky už se nemůžou dočkat, až bude přijatelně teplo a já je vezmu ven! Ty neutrální volím jen občas, pro vydechnutí z barevného maratonu a když potřebuju být decentní. Tož tak.
Což mi připomíná, že už jsem dlouho nebyla v žádném sekáči…

Moc se mi líbí ty kousky od Alberta Ferreti ;o) Ale sama nic nového nemám, ani peníze ne, takže …

Kochat se můžeš zadarmo.

no tak dík ;oD

VŠECHNO se dá najít v sekáči,jen mít představivost a trochu zručnosti při úpravě. Někdy stačí okopírovat jen barvy …

Ta první sukne od Donny, saty od Ferragama aYSL, to jsou kousky presne podle meho gusta.

Víte,co mi vrtá hlavou? Proč se všechny modelky tváří jako lidi na ulici, zamračeně, polootráveně… co je to doprčic za módu, koukat jako kakabus co mu ujel autobus??? Těžko pak potkáte usmívající se holku, když módní mola předvádí výrazy typu Polibte mi šos, nemám náladu.

Světluška pretože to majú v popise práce. Stačí sa pozrieť na prehliadku Victoria Secret aké sú tam všetky usmievavé.

Nedělají reklamu sobě, ale šatům. Asi nesmí odpoutávat pozornost obličejem…

Přesně tak. Když se dívám na přehlídku, chci vidět šaty, ne modelky. Až budu chtít koukat na ženy, koupím si playboy. Navíc zkuste se chvilku na ulici usmívat. Mám tu zkušenost, že pak poutám pozornost kdejakých divných existencí a chlapů, o které nestojím. Není to úplně praktické. Úsměv si nechávám na konverzaci nebo oční kontakt s někým, kdo je mi milý.

A nebyla to právě Ada, kdo řekl: Navíc mají lidé pořád zachmuřený výraz? Mně se prostě ty permanentně nasraně tvářící lidi nelíbí. Nemusím se na každýho tlemit jak Kim čong něco, ale jen tak… chápete?

To se lidi tváří buď nasraně, nebo se usmívají? A co ti, kteří se tváří neutrálně (takových já potkávám nejvíc).

Jste vedle jak jedle - ten výraz má být maximálně ležérní a erotický, děsně sexi, takový typu „jsem sexuální bohyně, vím to a stojíte mi všichni akorát tak za to, připnout si vás na vodítko“.
Kdyby na těch živých věšácích na oblečení nezáleželo, tak jim nemalují na obličej ty upíří, mrtvolné masky. Resp. patrně dělají vizážisti všechno proto, aby z růžolící, hezké a usměvavé holky udělaly zhizděnou, vyzáblou, zamračenou personu.
A ještě k tomu ta tzv. „chůze“ modelek – vyšpulené břicho a boky, ohnutá záda, nohy dávají tak křížem přes sebe, až se třesou jako sulc a občas tak nějaká zakopne o vlastní nohy a zamotá se na podpatcích…
Souhlasím, že je to nekoukatelné .

tááák- zhyzděnou – to slovo jsem nikdy nevypustila z pera, takže při přemiéře jsem nevzpomněla na nerozbitný vztah tvrdé souhlásky k Y.

lilip: Ony zakopnou o ty nohy i kvůli tomu, že se na některých botách nedá chodit…V tom je ten problém. Převážně souhlasím, ale musím souhlasit i s tím, že jejich práce je předvádět šaty, ne sebe.

Dneska jsem se definitivně rozhodla, že za největší módní peklo a vrcholný kýč považuji koráby s vysokou platformou a patnácticenti­metrovými jehlovými podpatky, na kterých se nedá chodit. Šmajdání modelek v těchhle botách je přímo otřesné a kazí celý dojem z přehlídky. …Nedávno si jeden návrhář liboval, jak obul modelky do placatých bot a vůbec to nevypadalo špatně, naopak holky se nesly jako víly a jeho vlající letní modely „prodaly“ mnohem líp. Taky by se mi líbilo dívat se v klidu na šatičky a ne jenom svírat pěsti a okusovat rty v napětí, kdy se ta kráčející kostra zřítí do lidí v první řadě a přerazí se na tři kusy.

Je to děsně nesympatické a odpuzující – aspoň pro mě. Mám dojem, že modelky tím výrazem říkají: kam se se-eš, na mě nemáš. Vím, že ty chudáci holky za to nemůžou, je jim poručeno se tak tvářit, stejně jako ve filmech The Women (1937?) a How To Marry A Millionaire (1953) se příjemně usmívaly, jako by říkaly: kup si ty šaty, a budeš vypadat jako já! Je to nepříjemný trend a nějak souvisí s tou povýšeností módních tvůrců a designérů, kteří se pokládají za uměleckého guru a zákazníka za blba. Není to jen móda, i bytový design apod. Nemám to ráda!

modelky sa neusmievaju lebo odpadavaju od hladu Saty na nich visia ako na nasom strasiakovi do maku, vecsina kusov je nenositelnych, a dizajnovana pre hornych 10000, hlavne cenou. Jedine co kvitujem su kvalitne materialy co vydrzia par sezon/rokov aj ked potom uz modne nebudu (ako volakedy u nas za komunistov), a nielen jednu ako tie handry co sa 2× rocne predavaju so zlavami, pre nas obycajnych ludi.....

Modelky se neusmívají protože jsou namyšlené a většinu z těxh modelů bych ráda měla, stačilo by je zkombinovat s něčím elegantním, nenápadným, kvalitním. Jo, ještě bych se do nich musela vejít, v tom bude problém 

The Zdenyk: Jsem si tak představila některé zahraniční filmy a seriály… Marge Simpson, Hermiona Granger, Margaret Houlihan a tak dále. Ó, jak libě by to znělo 

Bess: nápodobně.

Lilip-to s tím výrazem modelek a hlavně tou chůzí-z toho jsem hotová-asi by ty modelky potřebovaly taneční průpravu, aby se uměly zavlnit v bocích a ne se místo vlnění kývat ze strany na stranu.Narovnat záda by jim taky prospělo.Občas se dívám na modní kanál a takhle strašně tse tam pohybují téměř všechny.Nevím že to modním návrhářům nevadí.Strašně to kazí dojem.Na fotkách to ale vidět není.

Inspirace z přehlídek se mi líbí. Nejen,že se v ní dostává trošku té školy vkusu, ale tato je i přínosná z hlediska umění kombinovat barvy. Líbí se mi návrat kombinace modré a červené popř. oranžové,ale it ot,že na své si přijdou milovnice teplých i studených dstínů ( já sama jsem teplý barevný typ). Dále mám radost z návratu ženských linií, tvarů a mužské elegance. Moc se mi tento článek zamlouvá. Co se mi však nezamlouvá, je toto:http://www.prozeny.cz/…odni-hvezdou. Prooooooooooo­ooooooč?:-(

Koukla jsem na ten článek a moc nerozumím. Nepřipadá mi to nijak pekelné, první model se mi líbí, ta růžová háčkovanost ne a už vůbec ne k těm krátkým riflím. černé šaty s bolerkem mi připadají ok. U toho posledního bych jí sundala ten klobouk, nějak jí nesedí na hlavě a ty leginy bych vyměnila za úzké modré džíny. Jinak ty kalhoty předtím bych taky vyměnila, za něco s trochu širšími nohavicemi. Ale jinak nehodnotím tak špatně 

Dobrý den, moc by mě zajímal Váš názor na českou verzi Victorias secret fashion show s názvem Top secret. Shlédla jsem pár fotek a některé kreace mi tam přísli opravdu pekelné 

Stačila mi upoutávka, co byla v televizi. Takže asi tak.

Donna Karanová? Tohle české přechylování úplně nesníším! Pochybuju, že nějaká Donna Karanová existuje…

Líbí se mi kombinace té tyrkysové a pískové. Je to super, nikdy by mě tahle kombinace nenapadla. Dík za inspiraci.

Oranžové kreace Victorie Beckham a Donny Karan mi připadají velice povedené.Taktéž ty tyrkysovo-neutrální od MaxMary.Ostatní zde vyfocené výtvory ve mně vyvolávají dojem,jako by se světoví návrháři inspirovali českou Janou Berg,obzvláště Ferragamo:)I vyh­lášení světoví návrháři občas šlápnou vedle,pokud jde o kombinace více výrazných barev najednou,často.

Pastelové barvy mě letos nejvíce zaujaly v podání Ralph Lauren Collection a Niny Ricci-jednoduché,ele­gantní,přesto originální…krásné.

https://lastefan.expressions.syr.edu/…12-Trend.jpg

Příspěvek upraven 14.04.12 v 22:40