Super téma 
Do deště stylově: A jde to vůbec?
14.07.18 | autor Janča
Pláštěnky jsou praktické, ale o slušivý módní kousek nejde, to vím z vlastní zkušenosti. Nicméně i pláštěnka se může stát předmětem umění...
Mohlo by se zdát, že se v létě tohle téma nehodí, ale venku v posledních dnech nebylo zrovna prázdninové počasí, viďte? Když jsem nedávno došla domů promoklá na kost, řekla jsem si, že bych si měla pořídit něco, co mě před deštěm ochrání. Kromě deštníku se nabízela pláštěnka, tak jsem trochu zabrouzdala po internetu, abych zjistila, zda je možné pořídit takovou, která splní účel a ještě bude vypadat dobře.
Bohužel se ukázalo, že výrobci od mého dětství příliš nepokročili. Hned jsem si proto vybavila, jak jsem tenhle druh oblečení v době školních výletů neměla ráda. Už jenom to šustění kapuce, kvůli kterému neslyšíte ani vlastní myšlenky, mě vytáčelo. Bakelitový kabátek obvykle divoké barvy mi přišel nejen nervy drásající, ale také neslušivý… a to jsem v té době nosila pestrobarevné elasťáky a trika s třásněmi, takže se o mém raném módním cítění dá právem pochybovat.
O level výš jsem se posunula před dvěma lety v Amsterdamu. Než jsem tam odjela, dostala jsem od jedné firmy plastovou kuličku na klíče, která skrývala pláštěnku. Velice důmyslné, ovšem igelitka s kapucí a dvěma otvory na ruce nebyl zrovna model, o němž by se psalo ve Vogue. Připomněla jsem si ale heslo, že se darovanému koni nemá koukat na zuby, a klíčenku si s sebou vzala. Když jsem pak přes hodinu čekala v dešti frontu do Domu Anny Frankové, byla jsem za ni nakonec ráda. Holt jsem chvilku nehonila parádu, jak říká babička, a stala se zástupkyní módního pekla. Stydící se, ale suchou (dokud jsem ten igeliťák omylem neprotrhla a nezatékalo mi pod něj).
Potíže s pláštěnkami zažívá i další generace
I jako matka se potýkám s pláštěnkovými strastmi. Svou tříletou dceru jsem vybavila dvěma pláštěnkami. Žlutou odmítá, protože prý smrdí. Fialovou nosí ráda… i když smrdí úplně stejně. V záchvatu mateřské snahy jsem se jednou pokusila najít elegantnější řešení a koupila jsem nádherný puntíkatý pršiplášť. Jasně, vrchní vrstva byla také z umělohmotného materiálu, ale nezapáchala a byla podšitá příjemně hřejivým fleecem. Byl to model hodný malé dámy, která si vyšla v nepříznivém počasí. Že je někde chyba mi došlo až doma… u kabátku nebyla kapuce. Takže jsme se pokorně vrátily zpět k fialové pláštěnce.
U dítka je problém vyřešen, já obvykle moknu (protože deštník nosím zásadně v dny, kdy nakonec neprší). Pláštěnka se asi součástí mého šatníku nestane, na druhou stranu mě nedávno na Facebooku překvapilo, že může být předmětem módních designérů. Vyskočil mi tam totiž článek sdílený Michaelou Čapkovou, která dosáhla úspěchu s pláštěnkami vyrobenými ve spolupráci s tradiční českou značkou Fatra Napajedla (já od Fatry měla modrého slona a vy?). Za ně získala ocenění Excelentní design v Národní ceně za studentský design a v roce 2017 byla nominována v kategorii Módní designér roku v Cenách Czech Grand Design.
Tak jsem se na vznik pláštěnek Michaely zeptala…
Jaké to je být uměleckým designérem pláštěnek?
Odpovídá módní návrhářka Michaela Čapková.
Michaelo, momentálně je vaše jméno spojeno s firmou Fatra Napajedla a značkou Baťa, s níž jste k pláštěnkám vytvořila nepromokavou obuv. Jak taková spolupráce vypadá?
Moc si vážím podpory každé české společnosti, která je ochotna navázat spolupráci. Každá taková spolupráce je odlišná a přináší nové impulsy. U Bati je to zajímavé v tom, že vidíte českým obuvníkům vznikat pod rukama vaši obuv. Pocházím ze Zlína – obuvnického města – a tahle kategorie je pro mne citlivým osobním tématem. Ve Fatře bylo zase skvělé ohmatat si práci se zcela novým materiálem a technologií.
Pláštěnky nejsou zrovna častým designérským předmětem. Jak ty vaše vznikly?
Kolekce pláštěnek SOULMATES vznikla vloni jako moje bakalářská práce na UMPRUM v ateliéru Liběny Rochové. Koncept vychází z dialogu mezi produktovým designem a volným uměním. Konkrétně je kolekce volnou interpretací nafukovacích hraček a jiných předmětů od Libuše Niklové, které pro Fatru Napajedla v 50. letech navrhovala. Nešlo mi tedy v kolekci o vyvinutí funkčního produktu, ale spíše o umělecký objekt v oděvní formě. V současné době ale začínám pracovat na nové kolekci a mám v plánu posunout koncept k funkční kolekci.
Co vy a pláštěnky? Nosíte/nenosíte?
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky