Tak co, milovníci a milovnice módy, jak podle vás vypadá módní nebe? Módní peklo už známe, ale je toho tolik, že se v tom trochu ztrácím. Co byste na sobě, na svých blízkých, na přátelích i na cizích lidech rádi viděli? A co byste oblékli těm, kteří se o módu nezajímají?
Módní nebe
Pro mě se stala ne snad přímo módním, ale aspoň vkusným nebem, nejmenovaná severská země (kde poslední dobou často pobývám). Nejen že je mi blízký ten uměřený, jednoduchý styl - ale je vidět, že lidi přemýšlejí o barevných kombinacích… navíc velmi oceňuju taky úpravnost a čistotu oděvu, a mimo jiný i celkovýho zevnějšku - mastný vlasy, voživení a neoholený zapařený strejdové se jaksi nekonaj… a to by mi stačilo i pro naši malou, hezkou, střediskovou domovinu ![]()
Pro mě je nejdůležitější, aby lidé byli čistí, stejně tak jejich oblečení a boty. Co konkrétně mají na sobě, je mi většinou jedno, když se to hodí k dané situaci. Já sama si chci pořídit více sukní a šatů, protože mi připadají pohodlnější. Je mi taky jedno, zda lidé nosí barvy nebo jen černou.
Pro mě je módním nebem to, když potkám kreativně oblečenou slečnu, či pána, kde vystihuje jeho/její osobnost, životní styl, popřípadě názory. Když se nebojí žádnejch kousků oblečení a dokáže s tím manipulovat pro svoje dobro. Takže pro mě může bát nebe, když potkám třeba volnomyšlenkářskou dredařku v sukni a skicákem v ruce se sluchátkama v uších, nebo šarmantní dámu v šatech, kabátu a výrazné rtěnce, nebo metloše/metlošici v kabátu, gládama a já nevím co a tak dále prostě
snad sem rozumně vyjádřila svojí myšlenku …
prostě abych si při pohledu na osobu řekla „áá to je přece naše Natálie!“ a né „vždyt ta chodí k nám do práce. Ta jde někam na maškarní? Jak se vlastně jmenuje?“
Prostě líbí se mi jakási jistota a kreativnost v oblékání a obdivuju ty lidi, kteří to umí. Já si zkouším taky oblékat hezky, ale prostě u mě to pořád nějak nefunguje ![]()
Vcelku souhlasím s seznam.mih… Módní nebe pro mě není jen to oblečení, které se mi líbí…kolikrát vidím člověka v něčem, v čem bych si já přišla jak kašpar, ale k dotyčnému se to hodí. Takže u někoho to může být extravagance, u jiného zase chladný, ale promyšlený minimalismus… ten osobně zbožňuji já - být oblečen naprosto jednoduše, ale zároveň zapracovat na detailech, které ani nemusí bušit do očí, jen prostě ten outfit nenápadně ,,okoření"…těžko se to vysvětluje a ještě hůře realizuje, umí to podle mě málokdo. Chce to hlavně inspiraci a umět si z té inspirace vytáhnout to potřebné:)
Pro mě bude skutečné módní nebe, až si bude každý nosit, co bude chtít, a ostatní mu do toho nebudou kecat ![]()
Pro mne je peklo i to, že „metloši jsuo v kabátu a s gládama“, „elegantní dámy v kostýmku a kabátu“… oblečení je pořád vnímáno jako uniforma, když máš kostým, jsi dáma, když máš glády, jsi metloš.
A.C. ha detto : Pro mě bude skutečné módní nebe, až si bude každý nosit, co bude chtít, a ostatní mu do toho nebudou kecat
Pro mne je peklo i to, že „metloši jsuo v kabátu a s gládama“, „elegantní dámy v kostýmku a kabátu“… oblečení je pořád vnímáno jako uniforma, když máš kostým, jsi dáma, když máš glády, jsi metloš.
Nechtěla bych vidět postarší dámu v gládách a latexovém kabátu, nebo 11ctiletou školačku v kostýmku na jehlách. Nevím, jestli vás napadají modely, při kterých by nebyly ty asociace.
A no jo, furt extrémy…
Já bych třeba chtěla vidět postarší dámu v grádách a kabátu. 11letá školačka na podpatcích není až tak výjimečné stvoření, jak by se mohlo zdát.
Psala jsem, že pro mě je peklo, když se určité oblečení jednoznačně přiřazuje určitému typu lidí, pokud možno i určitému charakterovému rysu. Metal se dá poslouchat i v balerínkách, jako dáma se lze chovat i při výšlapu na Štrbské pleso… ![]()
A co je pro mě osobně módní nebe? Až si budu moct pro každou příležitost koupit pohodlné a přitom slušivé oblečení (ať si pod tím každý představí, co chce).
Tak katango byste byla mohla vidět v dlouhém černém koženém kabátu a černých martenskách, někdy i včetně klobouku (v 54r).
A.C. Tak každá snad máme různé asociace. Vy snad ne? Holt jsem ještě neviděla martensky, glády, steely, a jim podobné boty, v elegantní formě. Stále je vidím na lidech, co vypadají jak metalisti, punkáči, skinheadi, nebo na lidech, kteří ujdou tůry a chtějí velice odolné boty za každého počasí.
Viděla jsem glády, co měli podpatek, co vypadali spíš jako kozačky, ale když si je jakákoliv žena oblékla, tak tomu dodají ten dominantní šmrnc.
Jako dáma se lze chovat i při výšlapu na štrbské pleso? nějak si nedovedu představit, co tím myslíte.
Slušné chování a vychování si člověk nesundává/ neoblíká spolu s perlovým náhrdelníkem a kašmírovým svetrem. Víc k tomu nemám co dodat.
Spíš souhlasím s A.C. Myslím si, že dámu nelze klasifikovat tak jednoduše dle toho co nosí, jako již výše zmíněnou hipízačku jako metalisku (zjednodušeno). Je to právě to ono špatně specifikovatelné fluidum, které se ženy drží, i když má na sobě i ty tepláky. S chováním to samozřejmě souvisí, ale na druhou si myslím, že dáma může být i tak trochu potvora. Tudíž žádná skautka:)
Ani, totální nesouhlas. Dámu si člověk neoblíká, dámou ženská buď je, nebo není.
Doporučuji studijní pobyt na alpských chodnících, cizojazyčné starší ženy bývají často dámy, i když si šlapou ve třech tisících a mají na sobě pumpky. Je to v člověku, ne v oblečení.
Ani ha detto :
Jak vlastně víš, že dáma z alpského chodníčku není domácí šmudla?
Patrně tak nevypadá… ani se tak nechová. Dáma je prostě dámou v jakémkoli prostředí a v jakémkoli oděvu - tím chci říct, že to nemusí být norkový kožich, ale běžný, leč čistý a úpravný oděv… navíc odpovídající momentálnímu prostředí a dění.
Znala jsem i dámu v pravém smyslu tohoto slova, uklízečku v našem domě … dámou byla i taková Dana Medřická, vláčející plné nákupní tašky po představení cestou domů … na druhou stranu znám (a známe je všichni) postavičky z našich „horních deseti tisíc“, jimž nepomůže nejen ten zmíněný norkový kožich, ale ani svěcená
Prostě někdo dámou je nehledě na okolnosti a stav peněženky… naučit se to nedá, ani koupit… ergo kladívko zcela souhlasím s A.C.
Taky by bylo super, kdyby si i ti chudí mohli koupit základní kusy oblečení v dobré kvalitě a nemuseli se spoléhat na lovy v secondhandech apod.
Ani ha detto : A.C., v tom případě nevím, co jsem. Asi podle tebe prázdná schránka. Protože jsem vždy tím, čím zrovna chci být. A docela mi to tak vyhovuje.
Prosím, nepřesouvej to do osobní roviny, mně je docela fuk, co jsi nebo nejsi.. nemám to jak posoudit, neznáme se. Nemyslím si, že jsi prázdná schránka, stejně tak si nemyslím, že jsi dáma, nebo cokoliv dalšího. Jsi nick v diskuzi, kde jsme se potkaly. A povídáme si o tom, jestli dáma souvisí s oblečením, nebo ne.
Podle mě ne. Dáma je stav mysli, ne stav peněženky, nebo stav oblečení.
No a proč si myslím, že některé dámy z těch chodníků jsou dámy? Protože tak působí. Neumím popsat, čím a jak, ale je to vidět. Možná příjemné sebevědomí a přitom ne nafoukanost. Upravenost a přitom ne nafrněná načančanost. Milé chování a ne povýšená shovívavost. Třeba tak. Ale přesně to není.
Myslím, že každý máme kolem sebe někoho, kdo tak působí. Není to časté. Já se třeba za dámu nepovažuju, i když bych byla ráda, kdyby mě za ni někdo považoval
Většině žen by stačilo, kdyby se narovnaly, nasadily na tvář úsměv a naučily se používat slova jako: dobrý den, prosím, děkuji, s dovolením, není zač a podobná.
Jo, a už podle slov mé matky, náruživé kuřačky (40 cigaret denně): „Dáma, kouřící na ulici, není dáma (tím ne-dáma se tehdy myslela prostitutka, bohužel) … nebo je to Američanka“
Holky, myslím to vážně, nechoďte po ulici s cigaretou, je to nesmírně vulgární (a to nemluvím o tom smradu)
A.C. napsala: Pro mě bude skutečné módní nebe, až si bude každý nosit, co bude chtít, a ostatní mu do toho nebudou kecat ![]()
No, já mám dojem, že právě ti, kteří si nosí co chtějí a nenechají si do toho kecat, jsou dost často pekelní.
K diskusi o dámácha ne dámách, souhlasím s Alenou Čechovou, cigareta v ruce na ulici vypadá velmi vulgárně. Někde jsem kdysi četla rozhovor s panem Armanim. Ptali se ho, jak by se lidé měli oblékat podle něj. A myslíte, že mluvil o drahých materiálech, značkových oblecích, sladěných doplňcích atd.? Ne. Vyjmenoval pár zásad, kterými se od té doby řídím. Bylo to:
Prádlo má zůstat skryto. Vždy.
Dámě nikdy nekouká pupík, a to i když je to modelka s dokonalou postavou.
Outfit zkazí věci jako cigareta či mobilní telefon v ruce.
A samozřejmě oblékat se adekvátně situaci, když jsi nejsme jistí, je lépe být „overdressed“ než „underdress“. Vždy je jednodušší udělat svůj outfit více „casual“ například tím, že si rozpustíte vlasy.
Ty zásady od Armaniho jsou podle mě zcela pravdivé. To kdyby lidé dodržovali, tak budou naše ulice vypadat o dost lépe.

